11 Tdo 1026/2010-15
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21.
prosince 2010 dovolání podané obviněným B. P. proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 5 To 170/2010, jako soudu odvolacího, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp.
zn. 101 T 136/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. P.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 25. 2. 2010,
sp. zn. 101 T 136/2009, byl B. P. uznán vinným trestným činem vydírání podle §
235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve
znění pozdějších předpisů), za který byl podle § 234 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr.
zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 10. 8. 2009, č.
j. 101 T 136/2009-408, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. 9. 2009, sp. zn. 5 To 400/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, se
obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. dne 6. 1. 2009 v H.-Š., okres K., na ul. O. m., v bytě Z. S. po
předchozí vzájemné dohodě se dvěmi doposud neustanovenými osobami po předchozím
napadení, a pod hrozbou dalšího fyzického napadení nařídil J. N., aby setrval v
bytě Z. S., neboť měl záměr od tohoto získávat finanční prostředky v podobě mu
vyplácených důchodů a za tímto účelem si ponechal i jeho občanský průkaz,
přičemž J. N. z obavy o své zdraví v uzamčeném bytě s dalšími osobami, které
byt užívaly, setrval do 12. 1. 2009, kdy využil situace, že byly ponechány ve
dveřích klíče a z bytu utekl,
2. dne 22. 10. 2008 v H.-M., okres K., na ul. Ž. na vlakovém nádraží po
předchozí vzájemné dohodě s doposud neustanovenou osobou požadoval po K. N.,
aby s ním ihned odjel osobním motorovým vozidlem, což K. N. odmítl, a proto jej
fyzicky napadl tak, že jej jedenkrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje s
takovou razancí, až tento upadl na zem, přičemž mu hrozil, že pokud nebude
následující den na tomto vlakovém nádraží, tak bude fyzicky opět napaden, a
proto K. N. z obavy o své zdraví následující den přišel na vlakové nádraží, kde
setrval do příchodu B. P.,
3. dne 23. 10. 2008 v H.-M., okres K., na ul. Ž. po předchozí vzájemné
dohodě se dvěmi doposud neustanovenými osobami vyhledal K. N., kterému
přikázal, aby si sedl do přistaveného motorového vozidla, kde mu nařídil pod
hrozbou zbití, aby na své jméno odebral dva mobilní telefony, přičemž K. N. z
obavy, že bude fyzicky napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem doposud
neustanovené osoby v H.-M. na H. t. v provozovně společnosti T-Mobile Czech
Rebublic, a. s., na základě uzavřených dvou účastnických smluv odebral dva
mobilní telefony značky Samsung SGH-E250 se SIM kartami, a tyto ihned předal B. P., čímž B. P. způsobil společnosti T-Mobile Czech Rebublic, a. s., se sídlem
Praha 4, ul. Tomíčkova č. 2144/1, škodu ve výši 7.583,- Kč,
4. dne 23. 10. 2008 v H.-M., okres K., na H. t., po předchozí vzájemné
dohodě se dvěmi doposud neustanovenými osobami nařídil pod hrozbou zbití K. N.,
aby na své jméno odebral televizor, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky
napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem doposud neustanovené osoby v
H.-M. na H. t. v provozovně společnosti K+B Elektro Expert, s. r. o., podal
žádost u společnosti ESSOX, s. r. o., o spotřebitelský úvěr na nákup televizoru
v hodnotě 35.203,- Kč, kdy jen shodou okolností byla tato žádost společností
ESSOX, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí č. 231/7,
zamítnuta,
5. dne 23. 10. 2008 v H., okres K., po předchozí vzájemné dohodě se
dvěmi doposud neustanovenými osobami nařídil pod hrozbou zbití K. N., aby na
své jméno zřídil u České spořitelny, a. s., účet s kontokorentem ve výši
5.000,- Kč, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky napaden, dle přesných
instrukcí a pod dohledem doposud neustanovené osoby v H.-Š., na ul. L. v
provozovně České spořitelny, a. s., uzavřel smlouvu o spotřebitelském účtu č. …
a smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č.
… a vybral částku ve výší
4.900,- Kč, kterou ihned předal B. P., čímž B. P. způsobil České spořitelně, a. s., se sídlem Praha 4, ul. Olbrachtova č. 1929/43, škodu ve výši 4.900,- Kč,
6. dne 24. 10. 2008 v H.-M., okres K., na H. t. po předchozí vzájemné
dohodě se dvěmi doposud neustanovenými osobami nařídil pod hrozbou zbití K. N.,
aby na své jméno odebral televizor, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky
napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem doposud neustanovené osoby v
H.-M. na H. t. v provozovně společnosti K+B Elektro Expert, s. r. o., podal
žádost u společnosti GE Money Multiservis, a. s., o spotřebitelský úvěr na
nákup televizoru v hodnotě 24.190,- Kč, kdy jen shodou okolností byla tato
žádost společností GE Money Multiservis, a. s., se sídlem Praha 4, ul. Vyskočilova č. 1422/la, zamítnuta,
7. dne 1. 11. 2008 v H.-M., okres K., na ul. Ž. po předchozí vzájemné
dohodě se dvěmi doposud neustanovenými osobami vyhledal K. N., kterému
přikázal, aby si sedl do přistaveného motorového vozidla, kde mu nařídil pod
hrozbou zbití, aby na své jméno odebral televizor, přičemž K. N. z obavy, že
bude fyzicky napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem doposud
neustanovené osoby v H.-M. na H. t. v obchodním domě E. v provozovně
společnosti Elmax Store, a. s., uzavřel se společností Home Credit, a. s.,
úvěrovou smlouvu na nákup televizoru zn. Samsung v hodnotě 28.199,- Kč, přičemž
mu byl poskytnut úvěr ve výši 25.379,- Kč, a zbylá část kupní ceny ve výši
2.820,- Kč byla uhrazena doposud neustanovenou osobou, která vykonávala nad K. N. během nákupu zboží dohled, a odebraný televizor ihned předal B. P., čímž B. P. způsobil společností Home Credit, a. s., se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 249/8, škodu ve výši 25.379,- Kč,
8. dne 6. 11. 2008 v H., okres K., po předchozí vzájemné dohodě s
doposud neustanovenou osobou vyhledal K. N., kterému přikázal, aby si sedl do
přistaveného motorového vozidla, kde mu nařídil pod hrozbou zbití, aby vybral
důchod a za tímto účelem mu předal dříve odebraný občanský průkaz, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem B. P. v H.-M. na H. t. v provozovně České pošty, s. p., vybral svůj invalidní
důchod ve výši 5.290,- Kč, který ihned předal i s občanským průkazem B. P.,
který mu z tohoto vrátil částku ve výši 290,- Kč, čímž K. N. způsobil škodu ve
výši 5.000,- Kč,
9. 20. 11. 2008 v H., okres K., po předchozí vzájemné dohodě s doposud
neustanovenými osobami vyhledal K. N., kterému přikázal, aby si sedl do
přistaveného motorového vozidla, kde mu nařídil pod hrozbou zbití, aby podepsal
následně předložené listiny, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky napaden,
dle přesných instrukcí a pod dohledem doposud neustanovených osob v B. v
notářské kanceláři JUDr. Alice Sedlákové podepsal návrh na zápis do obchodního
rejstříku, dvě smlouvy o převodu obchodního podílu na společnosti Pro Garden,
s. r. o., a společenskou smlouvu této společnosti, na základě kterých byl
zapsán do obchodního rejstříku jako jediný jednatel a jediný společník
společnosti Pro Garden, s. r. o., se sídlem Brno, ul. Maničky č. 5,
10. dne 6.
12. 2008 v H., okres K., po předchozí vzájemné dohodě s další
dosud neustanovenou osobou vyhledal K. N., kterému přikázal, aby si sedl do
přistaveného motorového vozidla, kde mu nařídil pod hrozbou zbití, aby vybral
důchod a za tímto účelem mu předal dříve odebraný občanský průkaz, přičemž K. N. z obavy, že bude fyzicky napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem
doposud neustanovené osoby v H.-M. na H. t. v provozovně České pošty, s. p.,
vybral svůj invalidní důchod ve výši 5.290,- Kč, který ihned předal i s
občanským průkazem B. P., který mu z tohoto vrátil částku ve výši 290,- Kč,
čímž K. N. způsobil škodu ve výši 5.000,-Kč,
11. dne 5. 1. 2009 v H.-M., okres K., na ul. Ž. na vlakovém nádraží
vyhledal K. N., kterému přikázal, aby s ním šel do bytu Z. S., kde K. N. pod
hrozbou zbití nařídil, aby v bytě setrval do 6. 1. 2009, kdy půjdou společně
vybrat jeho důchod, přičemž K. N. z obavy o své zdraví v uzamčeném bytě s
dalšími osobami, které byt užívaly, setrval do druhého dne do příchodu B. P.,
12. dne 6. 1. 2009 v H., okres K., po předchozí vzájemné dohodě s další
dosud neustanovenou osobou nařídil K. N. pod hrozbou zbití, aby vybral důchod a
za tímto účelem mu předal dříve odebraný občanský průkaz, přičemž K. N. z
obavy, že bude fyzicky napaden, dle přesných instrukcí a pod dohledem B. P. v
H.-M. na H. t. v provozovně České pošty, s. p., vybral svůj invalidní důchod ve
výši 5.430,- Kč, který ihned předal B. P., který mu z tohoto vrátil částku ve
výši 200,- Kč, čímž K. N. způsobil škodu ve výši 5.230,- Kč, a následně B. P. přikázal K. N. pod hrozbou zbití, aby se vrátil do bytu Z. S. a aby v bytě
setrval, přičemž K. N. z obavy o své zdraví v uzamčeném bytě s dalšími osobami,
které byt užívaly, setrval do 12. 1. 2009, kdy do bytu vstoupila Policie ČR,
13. dne 20. 10. 2008, 20. 11. 2008, 20. 12. 2008 v H., okres K., po
předchozí vzájemné dohodě s doposud neustanovenou osobou vyhledával Z. S.,
kterému nařizoval pod hrozbou zbití, aby vybral dávky pomoci v hmotné nouzi,
přičemž Zdeněk Sečka z obavy, že bude fyzicky napaden, což se také dne 20. 10. 2008 stalo, neboť se nechtěl podvolit vůli B. P. a byl napaden úderem otevřenou
dlaní do obličeje s takovou razancí, že se mu rozbily dioptrické brýle, dle
přesných instrukcí a pod dohledem B. P. v H. v provozovně České pošty, s. p.,
vybíral dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši 4.686,- Kč v měsíci říjnu, ve výši
4.675,- Kč v měsíci listopadu a ve výši 6.312,- Kč v měsíci prosinci, které
ihned z obavy, že bude fyzicky napaden, předával B. P., který mu v měsíci říjnu
a listopadu ponechal částku ve výši 200,- Kč, čímž Z. S. způsobil škodu v
celkové výši 15.273,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 5 To 170/2010, podle § 256 tr. ř.
zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce
JUDr. Stanislava Blažka dovolání, ve kterém odkázal na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že krajský soud
neprovedl žádný z jím navržených důkazů, zejména neprovedl výslech notářky. K
tomu obviněný citoval několik rozhodnutí Ústavního soudu České republiky a
namítl, že byl porušen čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 5 To
170/2010-509, a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, č. j.
101 T 136/2009-489, zrušil a „současně aby zrušil celý výrok o trestu a dle §
265l odst. 1 ve spojení s ustanovením § 265l odst. 3 vrátil věc soudu prvého
stupně“.
Nejvyšší státní zástupkyně se do doby neveřejného zasedání k dovolání
obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a
odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě,
kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší
soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a
pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva
správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by
rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Jediná námitka obviněného spočívala v
údajném porušení práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o
ochraně lidských práv). Konkrétně pak uvedl, že odvolací soud nevyslechl
notářku JUDr. Alici Sedlákovou. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší
soud podotýká, že odvolací soud tento důkaz neopomenul, naopak zdůvodnil, proč
jej považuje za nadbytečný. Obviněný sice se zdůvodněním nesouhlasí s tím, že
vyplývá z neznalosti obchodního práva na straně odvolacího soudu, toto tvrzení
však blíže nekonkretizuje ani neuvádí, co by výslechem notářky mělo být
zjištěno a proč podle jeho názoru měl být tento důkaz proveden.
Protože obviněný poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu, připomíná
Nejvyšší soud usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS
1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený
závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany
Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen
v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn.
III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009,
sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje
se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se
týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího
důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná
existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň
zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III.
ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a
svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný
z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v
rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce
tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v
rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů,
jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení
nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje
zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. P.
podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1
tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání
odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu
předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší
soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch