11 Tdo 1033/2016-46
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 dovolání, které podal obviněný Y. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 157/2014 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného Y. K. o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 8 T 157/2014, byl Y. K. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 2. 12. 2014 ve 22:15 hodin v P., na rohu ulic Š. a V. n., kde byl kontrolován hlídkou PČR a tuto dobrovolně následoval do ulice V. S. před č. …, kde měl být jeho doklad cizince podroben zkoumání policistou ODSČ, přechovával u sebe v levé zadní kapse u kalhot v černém pouzdře průhledný sáček s 18 tabletami cihlové barvy a 6 sáčků se sypkou bílou látkou, přičemž v době čekání v ulici V. S. před domem č. …, v době rozruchu vyvolaného jinou osobou, vyhodil tento obsah ze své kapsy na zem za sebe a následně od obsahu poodstoupil směrem k policistům, při svém jednání byl však spatřen zasahujícím policistou, kdy následným znaleckým zkoumáním Odborem kriminalistické techniky a expertiz KŘP hl. m. Prahy byl v 6 zajištěných sáčcích zjištěn obsah 2,889 g netto bílé hrudkovité látky s přítomností kokainu v koncentraci 28 %, což v přepočtu na celkové množství přechovávané látky činí 0,808 g kokainu base, když kokain je uveden jako omamná látka v seznamu č. 1 omamných látek v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v 18 ks cihlově červených tablet o celkové hmotnosti 5,429 g netto byla zjištěna přítomnost MDMA v koncentraci 11 %, což v přepočtu na celkové množství přechovávané látky činí 0,597 g MDMA base, a dále přítomnost amfetaminu, bez zjištěného množství účinné látky v přechovávaném materiálu, když MDMA včetně svých solí, je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní, a amfetamin je uveden v příloze č. 5 ke stejnému nařízení taktéž jako látka psychotropní.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Athanassia Pantazopoula dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V případě dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se zjevně jedná o překlep, neboť v dovolání není uvedeno ani jeho slovní označení, ani žádné pro tento dovolací důvod relevantní námitky.
Obviněný namítl, že v řízení nebyly dodrženy podmínky spravedlivého procesu a existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Důkazy byly oběma soudy hodnoceny jednostranně. Ve věci bylo již jednou rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, který byl k odvolání obviněného zrušen, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud přitom uložil doplnění dokazování a také obviněný opakovaně žádal o další důkazy. Policie České republiky pak dne 2. 6. 2015 reagovala vyrozuměním, že spisový materiál nemůže být o navrhované důkazy doplněn, neboť neexistují. S tím obviněný nesouhlasí. V případě požadovaného videozáznamu z policejní akce poukazuje na výpověď svědka prap. I. G., podle které policie akci natáčela. Současně je obviněný toho názoru, že incident se odehrál v zorném úhlu kamery veřejného kamerového systému.
Obviněný dále poukázal na skutečnost, že ani jeden ze svědků nevypověděl, že by ho viděl cokoli odhodit na zem. V místě se pohybovaly i další osoby. Záznam o vydání věcí obviněný odmítl podepsat, protože tyto věci nebyly jeho a nebyly u něj nalezeny. Jedinými důkazy podle obviněného jsou tento nepodepsaný protokol a odborné vyjádření. Mělo tak být postupováno v duchu zásady in dubio pro reo. K tomu obviněný cituje judikaturu Ústavního soudu. Současně podle něj ze spisu nevyplývá, na základě čeho policisté přistoupili k podrobné kontrole jeho dokladů.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby ve věci rozhodl sám.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný pouze prezentuje vlastní verzi skutkového děje, která se však zjevně rozchází s výsledky provedeného dokazování. Zásadní skutková zjištění vyplývající z výpovědí zasahujících policistů obviněný ze své verze vyloučil. Oproti tomu z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že výpovědi zasahujících policistů jsou ve vzájemném souladu. Svědek O. S. sice neviděl pouzdro s drogami přímo padat z rukou obviněného k zemi, neboť měl obviněný ruce za zády, oba policisté však popsali incident a chování obviněného tak, že nelze mít pochybnosti o tom, že tento předmět zahodil obviněný. I bez doplnění důkazů, které původně odvolací soud požadoval, měl soud prvního stupně k dispozici dostatek podkladů pro závěr o vině obviněného. Tento závěr ostatně odvolací soud ve svém dalším rozhodnutí také akceptoval. Obviněným navrhované důkazy nejsou ani tzv. opomenutými, neboť soudy jejich neprovedení řádně zdůvodnily.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která však nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Y. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Karel Hasch předseda senátu