11 Tdo 104/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2025 o dovolání obviněného P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 13 To 265/2024-289, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 83/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 8. 2024, č. j. 1 T 83/2024-266, byl obviněný P. P. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

nejméně v době od ledna 2022 do 17. 1. 2024, kdy byl zadržen Policií České republiky, v XY, okres XY, a dále na různých místech města Liberec, aniž by disponoval příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, neoprávněně přechovával zakázanou látku metamfetamin – pervitin, kterou si obstarával nezjištěným způsobem, a tento dále poskytl:

- M. M., nejméně v 10 případech, za úplatu, vždy za částku 1 000 Kč, vždy v množství 1 g,

- J. H., nejméně v 10 případech, za úplatu, za částky od 500 Kč do 1 000 Kč, v množství od 0,5 g do 1 g, - M. H., nejméně v 50 případech, za úplatu, za částky od 500 Kč do 1 200 Kč, či zdarma, v množství od 0,5 g do 1 g,

přičemž dne 17. 1. 2024, při prováděné domovní prohlídce v prostorách, užívaných obviněným, na adrese XY, Liberec, dále u sebe neoprávněně přechovával igelitový sáček s lištou s 6 ks igelitových sáčků obsahující celkem 5,3480 g látky metamfetamin s 68,16 procent hmotnostní účinné látky metamfetamin (pervitin) a dále 1 igelitový sáček obsahující 8,2740 g látky metamfetamin s 69,13 procent hmotnostní účinné látky metamfetamin (pervitin), přičemž metamfetamin je látka, uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., v platném znění, jako látka psychotropní,

a shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 T 111/2018 - 1026, který nabyl právní moci dne 14. 11. 2019, odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 33 PP 39/2021, který nabyl právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby do 30. 4. 2026.

2. Za tento zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 42 (čtyřiceti dvou měsíců), pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku o tomto trestu jeho rozsudku.

3. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi (učinil tak v neprospěch obviněného do výroku o trestu odnětí svobody) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 13 To 265/2024-289 tak, že je obě podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. d) tr. řádu, tedy že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a též, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

5. V dalším textu o,bviněný uplatněné dovolací důvody konkretizuje. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá extrémní rozpor mezi právními závěry a vykonanými skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Brojí proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů učiněným na podkladě provedeného dokazování, že neoprávněně přechovával metamfetamin (pervitin) a tento dále poskytl osobám uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

Zdůrazňuje, že po celou dobu trestního stíhání uváděl, že svým „klientům“ prodával kloubní výživu nebo kofein, které vydával za pervitin, přičemž poukazuje na to, že jeho výpověď podporují výpovědi svědků J. Ř. a J. F. u hlavního líčení. Nesouhlasí s hodnocením těchto výpovědí soudem prvního stupně a má za to, že pokud je tento soud považoval za „ochotnické“, jde o ryzí spekulace; sám jmenované svědky považuje za věrohodné. Vytýká rovněž uvedenému soudu, že v rámci hodnocení důkazů vycházel pouze z důkazů svědčících ve prospěch obžaloby, a naopak veškeré důkazy svědčící v jeho prospěch upozadil, odmítl se jimi zabývat či je označil za nevěrohodné.

Vyjadřuje dále přesvědčení, že jeho výpověď v tom smyslu, že distribuoval doplněk stravy používaný při potížích s klouby, byť ho vydával za pervitin, potvrzují i odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, podle nichž nádoba nalezená v trezoru obsahovala právě takovou látku, totiž dimetylsulfon; namítá, že přes tento závěr, resp. rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovým závěrem soudu, jenž považuje za zásadní, byl uznán vinným. Vyslovuje tedy názor, že v žádném případě nelze učinit závěr, že by provedené důkazy tvořily souvislý, ničím neporušený řetězec, který by zcela jednoznačně ukazoval na něj jako na jediného možného pachatele a současně by spolehlivě vylučoval jako pachatele jakoukoliv jinou osobu.

Má tudíž za to, že soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítá dále tzv. opomenutý důkaz. Poukazuje přitom na to, že soud prvního stupně ve svém rozsudku zmiňuje skutečnost, že úřední záznam, jenž byl vyhotoven na základě příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu a z něhož vyplývá pohyb jeho mobilního telefonu, neobsahuje data, kdy byl jeho mobilní telefon na daných místech zjištěn.

Je toho názoru, že tato skutečnost svědčí v jeho prospěch, avšak soud prvního stupně toto při hodnocení důkazů záměrně opominul.

6. Další námitky dovolatel vznáší v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přičemž má předně za to, že jeho jednání nelze kvalifikovat podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž podle § 284 tr. zákoníku. V tomto směru uvádí, že před soudy obou stupňů bylo dostatečně prokázáno, že neprodával pervitin, ale kloubní výživu, a to jednak výpověďmi svědků J. Ř. a J. F, jednak čestným prohlášením J. D., přičemž ti svědci, kteří tvrdili opak, tak činili se záměrem mu uškodit právě za to, že jim neprodával čistý pervitin. Vyslovuje názor, že s ohledem na tuto skutečnost není naplněna skutková podstata trestného činu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž by se dalo uvažovat o právní kvalifikaci podle § 284 tr. zákoníku. Dále obviněný vytýká oběma soudům nižších instancí, že použily recidivu jednak ve výroku o vině, jednak ve výroku o trestu, a tím porušily zákaz dvojího přičítání.

7. Zbývající část dovolací argumentace obviněného se vztahuje k poslednímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obviněný namítá, že veřejné zasedání před odvolacím soudem se konalo v jeho nepřítomnosti, aniž k tomu udělil souhlas. Uvádí, že se chtěl daného veřejného zasedání zúčastnit, avšak kvůli dopravní situaci jednání nestihl. Zdůrazňuje, že telefonoval na odvolací soud (přičemž hovor trval podle předkládaného screenshotu minuty), sdělil, že se nachází v neřešitelné dopravní situaci na XY (což dokládá čestným prohlášením R. H., řidiče XY, který jej vezl), omluvil se a zároveň nesouhlasil, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti, a dále, že nedal svému obhájci mandát k tomu, aby udělil souhlas s konáním veřejného zasedání bez jeho přítomnosti. Má za to, že pokud se veřejné zasedání přesto konalo, jde o porušení trestního řádu, neboť neměl možnost se v rámci zásady ústnosti vyjádřit ke všem skutečnostem v rámci veřejného zasedání.

8. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu (zřejmým písařským pochybením uvádí usnesení jiného krajského soudu z jiného dne a jiné číslo jednací), a podle § 265k odst. 2 tr. řádu také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. řádu. Obviněný rovněž navrhuje, aby byl přerušen výkon napadeného rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. řádu, a to s ohledem na konkrétní dovolací námitky a obsah spisu.

9. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že dovolání [vyjma námitky týkající se údajně tzv. opomenutého důkazu a námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu] je ve svém základu takřka doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a také správně vypořádaly.

Ve vztahu k dovolací argumentaci uplatněné obviněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvádí, že je z významné části vystavěna na jeho výhradách proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu dovolatele vadného hodnocení důkazů, dospěly; současně obviněný s důrazem na vlastní popěrnou obhajobu a vyjádření svědků J. Ř. a J. F. zdůrazňuje nesoulad skutkových závěrů soudů s těmito jím zmiňovanými důkazy a rovněž formálně vytýká vadu tzv. opomenutých důkazů.

Státní zástupce vyslovuje názor, že dokazování realizované soudem prvního stupně bylo úplné a bezvadné, přičemž skutková zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a provedených, tedy procesně použitelných. Dále je přesvědčen, že rozhodnutí soudů nejsou zatížena ani vadou zjevného rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, neboť veškerá skutková zjištění, jež se týkají klíčového závěru, podle něhož obviněný přechovával a dále distribuoval metamfetamin – pervitin, z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze (v této souvislosti odkazuje zejména na body 15.

až 18. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 6. až 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v nichž soudy přesvědčivě rozvedly důvody, pro které lživým výpovědím výše jmenovaných svědků ani popěrné obhajobě obviněného neuvěřily). Pokud jde o obviněným namítanou vadu tzv. opomenutých důkazů, státní zástupce konstatuje, že tuto zjevně označil jen formálně, když ani u hlavního líčení, ani v rámci odvolacího řízení z jeho strany návrh na doplnění dokazování učiněn nebyl, a tedy soudy z logiky věci žádný důkazní návrh opomenout nemohly.

Jestliže v tomto směru dovolatel poukazuje na úřední záznam o vyhodnocení dat o uskutečněném telekomunikačním provozu, fakticky nevytýká vadu opomenutých důkazů, ale údajně chybné vyhodnocení tohoto důkazu soudy. Státní zástupce proto uzavírá, že odsuzující rozhodnutí žádnou z vad podřaditelných pod dovolatelem vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zatížena nejsou. Současně dodává, že nemohlo dojít ani k porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů neměl pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele.

10. Co se týče obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a v jeho rámci vyjádřených pochybností o naplnění zákonných znaků zločinu, jímž byl uznán vinným, státní zástupce uvádí, že obviněný dané námitky vznáší výlučně prostřednictvím své obhajoby, podle níž fakticky nedistribuoval pervitin, ale kloubní výživu; toto jeho tvrzení však bylo soudy spolehlivě vyvráceno, a tudíž předmětné námitky nelze pod citovaný dovolací důvod (a ani žádný jiný) podřadit. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu pak stojí i námitka ve smyslu údajného porušení zákazu dvojího přičítání; soudy totiž nepochybně byly oprávněny zohlednit jako přitěžující okolnost i trestní historii dovolatele (jenž má v rejstříku trestů 14 záznamů pro různorodou trestnou činnost z let 1998 až 2019), avšak jako obecnou přitěžující okolnost nehodnotily konkrétní odsouzení zakládající právní kvalifikaci podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

11. Pokud jde o námitku obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, totiž že odvolací soud neměl splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, státní zástupce předně zdůrazňuje, že požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a podmínky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání, jsou trestním řádem stanoveny do jisté míry odlišně. S poukazem na příslušnou právní úpravu v trestním řádu týkající se konání veřejného zasedání i ústavní právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) považuje státní zástupce v posuzovaném případě za významné především to, že obviněný v době konání veřejného zasedání nebyl zbaven osobní svobody v důsledku výkonu trestu nebo vazebního stíhání. Tím, že ho odvolací soud k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání ho pouze vyrozuměl, dal současně najevo, že nehodlá realizovat dokazování a že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Zmíněné vyrozumění bylo obviněnému řádně doručeno a byla zachována i lhůta k přípravě ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu. Z poznámky v protokolu o veřejném zasedání týkající se telefonátu obviněného na odvolací soud přitom nevyplývá, že by obviněný důvody své nepřítomnosti a zpoždění konkretizoval (např. právě nyní tvrzenou dopravní zácpou), a tedy je řádně vysvětlil, přičemž tak neučinil ani soudu, ani svému obhájci, který proti konání veřejného zasedání neměl žádné výhrady. Nelze tedy dovodit, že by se řádně omluvil a ani to, že by na své účasti trval a s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti výslovně nesouhlasil. Státní zástupce proto vyslovuje názor, že odvolací soud nepochybil, jednal-li v nepřítomnosti obviněného, neboť pro takový postup měl splněny zákonné podmínky.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce konstatuje, že dovolací námitky obviněného dílem pod žádný dovolací důvod nelze podřadit a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pokud jde o návrh obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, uvádí, že jej s ohledem na navržený způsob rozhodnutí shledává bezpředmětným.

13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice. Obviněný ve své replice ze dne 17. 2. 2025 předně nesouhlasí se závěrem státního zástupce, že nebyly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, resp. že nebyly naplněny jeho námitkami. Dále, pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, se podivuje nad tím, že státní zástupce neměl k dispozici celý spisový materiál, a uvádí, že s ohledem na to pak nemůže brát zřetel na jeho závěry učiněné k předmětnému dovolacímu důvodu. Vyjadřuje nesouhlas s tvrzením státního zástupce, že neuvedl důvod svého zpoždění, tedy dopravní situaci. Zdůrazňuje, že nejde o novou skutečnost, kterou by tvrdil až nyní v podaném dovolání, nýbrž tuto sdělil administrativní pracovnici odvolacího soudu s tím, že též uvedl, že bude mít asi 40 minut zpoždění, a z tohoto důvodu se nejen omluvil, ale zároveň nesouhlasil s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti; jestliže kancelář sdělila pouze to, že „telefonoval obžalovaný s tím, že má 40 minut zpoždění, důvod neuvedl“ jde o zásadní pochybení ze strany kanceláře odvolacího soudu, které nemůže jít k jeho tíži. Uvádí dále, že si je vědom rozdílu mezi předvoláním k veřejnému zasedání a vyrozuměním o jeho konání, má však za to, že pokud výslovně soudu sdělil, že se omlouvá a že má zpoždění, ale chce se veřejného zasedání zúčastnit, mělo by být veřejné zasedání odročeno na jiný den, případně mělo být přerušeno, pokud již bylo započato, a mělo být vyčkáno jeho příchodu. Poukazuje rovněž na to, že volal přímo na soud, nikoli svému obhájci právě z toho důvodu, aby svou omluvu a sdělení, že se chce veřejného zasedání zúčastnit, učinil přímo vůči soudu, nikoli zprostředkovaně přes svého obhájce, a opětovně zdůrazňuje, že tomuto nedal mandát k tomu, aby udělil souhlas s konáním veřejného zasedání bez jeho přítomnosti. Trvá na tom, že postupem odvolacího soudu byl zkrácen na svých právech, pokud se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti, neboť neměl možnost se v rámci zásady ústnosti vyjádřit ke všem skutečnostem v rámci veřejného zasedání. Ve své druhé replice ze dne 20. 2. 2025 obviněný dodává, že nakonec se na odvolací soud dostavil, avšak 40 minut po plánovaném začátku, takže podle jeho názoru postrádá polemika státního zástupce jakékoli opodstatnění, neboť se prostě odvolacího zasedání účastnit chtěl. Konečně poukazuje na to, že jeho telefonní hovor na odvolací soud byl nahráván, a tedy existuje věrohodný důkaz o tom, že se chtěl veřejného zasedání zúčastnit a nedal (ani prostřednictvím svého obhájce) souhlas k tomu, aby bylo ve věci jednáno bez jeho přítomnosti; žádá proto dovolací soud, aby si tuto nahrávku obstaral a provedl jako důkaz k danému dovolacímu důvodu.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

16. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, když namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání (k obsahu tohoto dovolacího důvodu podrobně viz bod 30. a násl.). Dále dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a třetí variantě, neboť tvrdí, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, a rovněž vytýká vadu tzv. opomenutého důkazu. Konečně v dovolání deklaruje dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že namítá nesprávné právní posouzení skutku a porušení zákazu dvojího přičítání. V dovolání lze současně vysledovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Je tomu tak proto, že uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

18. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného (a též státního zástupce) zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

19. Tímto dovolacím důvodem je jednak obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále v jeho třetí variantě, jež spočívá ve skutečnosti, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

20. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

21. Druhým takovým dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání rovněž opírá, je pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje následující. Jestliže obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že namítá, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nýbrž by se dalo uvažovat o právní kvalifikaci podle § 284 tr. zákoníku, přičemž tak činí na základě vlastní skutkové verze (odlišné od skutkových zjištění soudů obou stupňů) jedná se o námitku, kterou pod citovaný [a ani žádný jiný] dovolací důvod nelze podřadit.

Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu pak stojí i námitka obviněného týkající se porušení zákazu dvojího přičítání. Dále Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá extrémní rozpor, resp. nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy, a dále vytýká vadu tzv. opomenutého důkazu, ani takové jeho námitky neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu v jeho první, resp. třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu.

Zbývající námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá, že odvolací soud neměl splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

24. Předně je třeba konstatovat, že námitky obviněného uplatněné s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a zpochybňující správnost právní kvalifikace jím spáchaného skutku jako trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že tento měl být případně právně kvalifikován podle § 284 tr. zákoníku, nelze považovat za námitky, jež by se týkaly nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, a tudíž citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.

Vycházejí totiž primárně z jeho popěrné obhajoby, resp. vlastní skutkové verze (o které je navíc přesvědčen, že byla prokázána i provedenými důkazy), podle níž nedistribuoval pervitin, ale kloubní výživu (nebo kofein), a nikoliv ze skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedeného dokazování (odlišných od jeho skutkové verze a podle jeho názoru nesprávných). To je ostatně zřejmé i z jeho vlastní formulace, kdy uvádí, že „má za to, že bylo před nalézacími soudy dostatečně prokázáno, že neprodával dalším osobám pervitin, ale kloubní výživu … s ohledem na tuto skutečnost není naplněna skutková podstata trestného činu podle § 283 odst. 2 tr.

zákoníku, nýbrž by se dalo uvažovat o právní kvalifikaci podle § 284 tr. zákoníku“. Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani námitku obviněného, že oba soudy nižších instancí porušily zákaz dvojího přičítání jedné skutečnosti tím, že recidivu „použily“ jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. V tomto směru je zapotřebí uvést, že v rámci právního posouzení předmětného skutku bylo soudy zohledněno konkrétní odsouzení obviněného zakládající právní kvalifikaci podle § 283 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku, kdežto v rámci úvah o trestu pak byl důvodně zohledněn dosavadní způsob života (trestní minulost) obviněného jako přitěžující okolnost, včetně toho, že již byl pro obdobnou trestnou činnost opakovaně odsouzen.

25. Co se týče dovolací argumentace [uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě], jejímž prostřednictvím obviněný rozporuje správnost skutkových zjištění soudů (že neoprávněně přechovával metamfetamin – pervitin a tento dále poskytl osobám uvedeným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) s tím, že soudy nesprávně vyhodnotily výpovědi svědků J. Ř. a J. F., jestliže je nepovažovaly za věrohodné, a vycházely pouze z důkazů svědčících v jeho neprospěch, zatímco důkazy svědčící v jeho prospěch upozadily, odmítly se jimi zabývat či je označily za nevěrohodné, nemůže obstát.

To proto, že obviněný takovými námitkami vyjadřuje pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy, který považuje za spekulativní, a se skutkovými závěry, k nimž na podkladě takového, podle názoru obviněného vadného, hodnocení důkazů dospěly, a rovněž s tím, že neuvěřily jím tvrzené a podle jeho přesvědčení i důkazně podložené skutkové verzi (že prodával kloubní výživu či kofein, nikoli pervitin). Jestliže přitom obviněný poukazuje na odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, podle nichž nádoba nalezená v trezoru v jím obývaném bytě obsahovala dimetylsulfon, tj. doplněk stravy používaný při potížích s klouby, a dovozuje pak existenci zásadního rozporu mezi těmito důkazy a skutkovými zjištěními soudů, nelze mu přisvědčit.

Obviněný totiž přehlíží, že přestože z daných odborných vyjádření vyplývá, že předmětná látka není omamnou či psychotropní látkou, nýbrž skutečně jde o doplněk stravy používaný při potížích s klouby, současně se z nich podává, že tato bývá používána jako adulterant, tedy látka k ředění drog například před distribucí, a dále, že na ostatních zajištěných předmětech byla analýzou zjištěna přítomnost metamfetaminu; soud prvního stupně pak na podkladě předmětných odborných vyjádření a s poukazem na skutečnost, že obviněný měl u sebe při svém zadržení šest igelitových sáčků s již naváženým pervitinem, v němž byla jako příměs zjištěna přítomnost dimetylsulfonu, konstatoval, že obviněný jednoznačně pervitin ředil právě dimetylsulfonem.

26. Lze tak uzavřít, že obviněný se výše uvedenými námitkami domáhá změny skutkových zjištění v souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí; teprve na tomto základě má soudy učiněná skutková zjištění za – dokonce extrémně – rozporná se shora zmíněnými důkazy a je přesvědčen, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, dopustil, resp. naopak bylo prokázáno, že se této nedopustil. Nad rámec konstatování, že takové námitky neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první variantě) a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, soudy obou stupňů se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými. Současně oba soudy podrobně odůvodnily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného a výpovědím svědků J. Ř. a J. F., že distribuoval namísto pervitinu kloubní výživu, a považovaly je za vyvrácené (v tomto ohledu poukázaly zejména na usvědčující výpovědi svědků M. M., J. H. a M. H., dále na pervitin nalezený a zajištěný u obviněného při jeho zadržení a též na nález dimetylsulfonu – látky používané k ředění drogy). Nejvyšší soud (již z důvodu procesní ekonomie) tak konstatuje, že nemá v tomto směru oběma soudům nižších instancí co vytknout, což mu dovoluje odkázat na body 15. až 18. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 6. až 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

27. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

28. Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitka tzv. opomenutého důkazu, již obviněný vznáší v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě, tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Je tomu tak proto, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, když obviněný ani v hlavním líčení, ani v rámci odvolacího řízení žádné návrhy na doplnění dokazování nevznesl. Jestliže obviněný v této souvislosti poukazuje na úřední záznam o vyhodnocení údajů o telekomunikačním provozu, nenamítá jeho nedůvodné neprovedení k důkazu, nýbrž se podivuje nad tím, proč soud prvního stupně ve svém rozsudku zmiňuje, že tento bohužel neobsahuje data, kdy byl jeho mobilní telefon na daných místech zjištěn, resp. vytýká, že tuto skutečnost, podle jeho názoru svědčící ve prospěch obhajoby, daný soud záměrně opominul. K tomu je zapotřebí navíc zdůraznit, že soud prvního stupně v bodu 12. odůvodnění svého rozsudku pouze konstatuje, že „na základě příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu … byl zjištěn pohyb mobilního telefonu, který užíval obviněný, v období od 13. 3. 2023 do 19. 9. 2023 v Praze …, v XY, XY, XY, … XY … úřední záznam bohužel neobsahuje data, kdy byl mobilní telefon obviněného na daných místech zjištěn“, a z těchto důvodů tento záznam nijak nehodnotí, resp. jej ani nemohl hodnotit.

29. Poslední dovolací důvod, jenž obviněný v dovolání uplatňuje, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Konkrétně přitom namítá, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, přestože k tomu nedal souhlas (a nedal mandát k udělení takového souhlasu ani svému obhájci), naopak se jej chtěl zúčastnit, což sdělil v telefonním hovoru pracovnici odvolacího soudu, stejně jako uvedl důvod svého zpoždění (jímž byla dopravní zácpa) a omluvil se. Vytýká, že za takové situace došlo k porušení trestního řádu, když neměl možnost se v rámci zásady ústnosti vyjádřit ke všem skutečnostem v rámci veřejného zasedání.

30. Je vhodné připomenout, že podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

31. Provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného v obecné rovině brání rovněž zásada vyjádřená v čl. 38 Listiny, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.).

32. S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, která zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádějí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Jisto je, že v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem a v jeho nepřítomnosti je lze konat jen výjimečně, případně je nelze konat vůbec, jak již bylo vyloženo. Důležité je, aby konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.

33. Podle § 233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

34. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v § 263 tr. řádu. Podle § 263 odst. 4 tr. řádu lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nejvyšší soud poznamenává, že o takovou situaci v posuzovaném případě nešlo, a proto bylo možné konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.

35. K výše uvedené zákonné úpravě je třeba poukázat na to, že se zde vychází ze skutečnosti, že podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny je v rámci práva na spravedlivý proces právem obviněného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů, přičemž toto právo může, ale nemusí využít. Nejde ovšem o povinnost obviněného, tudíž v případech, kdy se obviněný přes řádné předvolání k hlavnímu líčení bez řádné omluvy nedostaví, zákon v podstatě presumuje, že obviněný nehodlá využít svého práva být přítomen při dokazování, proto dokazování může proběhnout v jeho nepřítomnosti (srov. PÚRY, František. Komentář k § 202. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2560 a 2561).

36. Podle ustálené judikatury platí, že byť právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je základním prvkem práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny, nelze jej k účasti na jednání soudu a uplatňování jeho procesních práv nutit, ovšem soudy mají povinnost vytvořit k tomu obviněnému prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016). Současně je však třeba připomenout i to, že právo obviněného na osobní účast u jednání soudu garantované Úmluvou či Listinou zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 26/2016).

37. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, pokud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Především je nutno zdůraznit, že (jak vyplývá z obsahu spisového materiálu) formální podmínky pro konání veřejného zasedání dne 12. 11. 2024 byly splněny, když, jak již bylo výše zmíněno, obviněný nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy nedošlo k porušení § 263 odst. 4 tr. řádu.

Dále je třeba uvést, že odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal, nýbrž jej o něm pouze vyrozuměl, čímž dal najevo, že jeho osobní účast při veřejném zasedání nepovažoval za nutnou a že nehodlal provádět dokazování, a to ani ze své vlastní iniciativy, ani případně na podkladě návrhů na doplnění dokazování ze strany obviněného, jenž, jak již bylo též shora uvedeno, žádné takové návrhy v rámci celého dosavadního trestního řízení nevznesl, a neuvádí ani nyní v dovolání, že by měl v úmyslu ve veřejném zasedání nějaké návrhy na doplnění dokazování učinit.

Vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněnému řádně doručeno (dne 24. 10. 2024 do datové schránky) a byla zachována též (alespoň pětidenní) lhůta k přípravě ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu (veřejné zasedání se konalo dne 12. 11. 2024). Z protokolu o veřejném zasedání (založeného na č. l. 286 spisu) je zřejmé, že veřejné zasedání bylo zahájeno v 9:00 hodin a ukončeno v 9:17 hodin (s přerušením za účelem porady senátu v době od 9:09 hodin do 9:13 hod.), tomuto byl přítomen obhájce obviněného, jenž (poté, co tak učinil i státní zástupce) přednesl odvolání, resp. odkázal v plném rozsahu na písemně podané odvolání, přičemž státní zástupce se následně k odvolání obviněného vyjádřil, resp. navrhl jej jako nedůvodné zamítnout, a stejně tak učinil i obhájce obviněného ve vztahu k odvolání státního zástupce.

Je zapotřebí rovněž uvést, že ve veřejném zasedání skutečně nebylo nikterak doplňováno dokazování. V protokolu o veřejném zasedání je dále uvedeno, že „v průběhu referátu sděleno kanceláří, že telefonoval obžalovaný s tím, že má 40 min. zpoždění, důvod neuvedl. Byl upozorněn, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti za účasti obhájce“. Jak Nejvyšší soud zjistil ze zvukového záznamu z veřejného zasedání, krátce po 6. minutě trvání veřejného zasedání vešla do jednací síně pracovnice kanceláře a sdělila, že „volal obžalovaný P., že bude mít cca 40 minut zpoždění, byl upozorněn, že může být rozhodnuto bez jeho přítomnosti.“ Ze screenshotu displeje mobilního telefonu obviněného (založeného na č. l.

339 spisu) je zřejmé, že obviněný telefonoval na odvolací soud předmětného dne v 8:58 hod. a hovor trval 4 minuty. Jestliže přitom veřejné zasedání bylo nařízeno na daný den v 9:00 hodin, nelze než konstatovat, že omluva nebyla učiněna včas.

38. S ohledem na výše rozvedené okolnosti je zcela zjevné, že v daném veřejném zasedání nezazněly žádné nové skutečnosti, jež by obviněnému z dosavadního trestního řízení nebyly známy, nebyly prováděny žádné důkazy, přičemž obviněný ani nyní v dovolání netvrdí, že by ve veřejném zasedání hodlal nějaké nové skutečnosti uvést či navrhnout doplnit dokazování o nové důkazy. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že za dané situace je postup odvolacího soudu akceptovatelný i z hlediska čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť nekoliduje s právem obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a být slyšen, resp. vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a ke všem prováděným důkazům.

V. K návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí

39. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný P. P. v dovolání současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. řádu, a to s ohledem na konkrétní dovolací námitky a obsah spisu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.

VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

40. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. P. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. 3. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu