11 Tdo 1058/2024-493
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2025 o dovolání obviněného S. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 141/2024-325, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 249/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 141/2024-325.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obviněný S. O. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 T 249/2023-280, byl S. O. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za uvedený trestný čin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2023, č. j. 4 T 38/2023-104, doručeným téhož dne a pravomocným od 31. 3. 2023, obviněnému soud prvního stupně uložil následující tresty. Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil přiměřenou povinnost ve stanovené zkušební době podle jeho sil zaplatit dlužné výživné. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Zároveň soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově (dále jen „státní zástupce“) odvolání, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Z jeho podnětu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek v celém výroku o trestu zrušil. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. řádu při nezměněném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně rozhodl tak, že podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Zároveň odvolací soud zrušil výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Bořivoje Ježka, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. d) a písm. h) tr. řádu.
5. Po úvodní rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a připomenutí svého zdravotního stavu obviněný předně konstatuje, že vzhledem k jeho tělesným a duševním vadám (od 21. 12. 2022 byl intenzivně čtyři a půl měsíce léčen s popáleninami na 47 % těla) měl mít soud a v přípravném řízení státní zástupce, pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, a proto měli považovat za nutné, že musí mít obhájce podle § 36 odst. 2 tr. řádu. Protože se tomu tak nestalo, podává obviněný dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
6. Dále namítá, že u odvolacího soudu proběhlo dne 25. 6. 2024 veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově (dále jen „státní zástupce“) proti rozsudku soudu prvního stupně. V protokolu o tomto veřejném zasedání je uvedeno (mimo jiné): „poškozený: J. V. – nikdo“ a dále „obžalovaný S. O. – nikdo, dor. fikcí č. l. 309, 310, 312. Byly čteny zprávy na č. l. 315, 318, 320, z níž mj. vyplývá, že po obžalovaném bylo vyhlášeno pátrání, podařilo se ho kontaktovat, kdy odmítl uvést přesnou adresu svého současného bydliště. Vyhlášeno usnesení: Veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obžalovaného.“
7. K tomu obviněný sděluje, že žádného J. V. nezná a osoba tohoto jména v jeho trestní věci ani nefiguruje a protokol o veřejném zasedání jej tak uvádí mylně. Stran druhé citované pasáže protokolu o veřejném zasedání obviněný konstatuje obsah písemností na č. l. 309, 310 a 312 s tím, že předvolání k veřejném zasedání mu bylo doručováno na adresu XY, přičemž se vždy vrátilo odvolacímu soudu poštou zpět s poznámkou, že písemnost nebylo možné vložit do poštovní schránky, a tudíž mu nemohla být tato písemnost doručena fikcí. Veřejného zasedání u odvolacího soudu se obviněný nezúčastnil zejména proto, že k němu nebyl vůbec řádně předvolán a ani o něm nebyl vyrozuměn ve smyslu § 233 tr. řádu. Odvolacím soudem deklarované doručení předvolání k veřejnému zasedání fikcí nemůže být platné i proto, že z úředního záznamu ze dne 20. 6. 2024 (založeného na č. l. 318), který odvolací soud obdržel následujícího dne, vyplývá, že obviněný orgánům činným v trestním řízení sdělil, že je a nadále bude kontaktní na uvedeném telefonním čísle a prostřednictvím jeho datové schránky, do níž žádá směřovat i budoucí korespondenci. Z písemností na č. l. 347 a 366 je pak zřejmé, že tuto datovou schránku následně obviněný používal pro komunikaci se soudem prvního stupně. Uvedený soud, ale ani soud odvolací, naopak do datové schránky obviněného nikdy nic nedoručily. Aktivní užívání datové schránky pak obviněný dokládá výpisem od Digitální a informační agentury, z něhož je zřejmé (mimo jiné), že předmětná datová schránka mu byla zpřístupněna 22. 11. 2023 a do této se opakovaně přihlašoval. S poukazem na § 62 odst. 1 tr. řádu obviněný uzavírá, že pátrání vyhlášené soudem prvního stupně po jeho osobě a jeho pobytu, bylo zcela nadbytečné. Účasti při veřejném zasedání u odvolacího soudu se nadto obviněný nikdy výslovně nevzdal.
8. Ze všech těchto důvodů má obviněný za to, že v dané trestní věci byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jelikož byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti jako obviněného ve veřejném zasedání, které se konalo bez něj.
9. Závěrem obviněný dodává, že rozhodně polemizuje i s odvoláním státního zástupce do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Zejména nesouhlasí s tím, že měl být celkem šestkrát ve výkonu trestu odnětí svobody, když nyní se tam nachází potřetí. U soudu prvního stupně se přiznal proto, aby dostal trest podmíněný nebo pod dolní hranicí, čímž se podle svého přesvědčení osvědčil dostatečně. Snaží se žít řádným životem a výkon trestu odnětí svobody v jeho případě ničemu nepomůže, pouze jej odloučí od nejbližších, zvýší jeho dluhy a ztíží možnosti léčení. Odkazuje proto na § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení s tím, že je namístě uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu s dohledem. K tomu poukazuje na nastolovaný trend snižování přeplněnosti našich věznic a zásadu subsidiarity trestní sankce přísnější tam, kde postačí uložení sankce pro pachatele méně vitelné ve smyslu § 38 odst. 2 tr. zákoníku.
10. Vzhledem k uvedenému obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, a to v plném rozsahu (ve všech výrocích, které se jej týkají), jakož i konání veřejného zasedání, které tomuto předcházelo.
11. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení, obsahu rozhodnutí soudů nižších stupňů a dovolací argumentace obviněného se státní zástupkyně vyslovuje především k poslední námitce obviněného týkající se nepřiměřenosti nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a devíti měsíců, jenž mu byl uložen rozsudkem odvolacího soudu. Státní zástupkyně velmi podrobně prezentuje závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu stran podřaditelnosti námitky nepřiměřeného trestu pod jednotlivé dovolací důvody a možnosti připuštění přezkumu extrémně přísného, zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného trestu nad rámec zákonných dovolacích důvodů. Ve světle této judikatury uzavírá, že trest uložený obviněnému s ohledem na jeho trestní minulost považuje za zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů.
12. Pokud jde o námitky obviněného stran nutné obhajoby v řízení před soudem prvního i druhého stupně, uvádí, že tyto obviněný v dosavadním řízení neuplatnil. Z žádných skutečností v průběhu řízení před orgány činnými v trestním řízení přitom nevyplynulo, že by u obviněného byly dány důvody nutné obhajoby. Současně podle státní zástupkyně z jí předložených spisových materiálů nevyplývá, zda obviněný byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání. Uzavírá proto, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy prokázáno, obviněný prohlásil vinu a trest uložený obviněnému odvolacím soudem má za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu.
13. V zásadní shodě s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí státní zástupkyně uzavírá, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
14. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. V této obviněný předně uvádí, že na podaném dovolání trvá a připomíná svůj špatný zdravotní stav. Dále akcentuje, že jeho dovolání se netýká toliko dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) a písm. h) tr. řádu, ale rovněž podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Související dovolací argumentaci, jejíž podstatou je, že mu nebylo umožněno dostavit se k veřejnému zasedání před odvolacím soudem a vyjádřit se k odvolání státního zástupce, čímž došlo k závažnému zkrácení jeho osoby na jeho základních právech zaručených články 37 odst. 2 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), vyjádření státní zástupkyně přehlíží. Dále dodává, že jeho nepříznivý zdravotní a psychický stav měly orgány činné v trestním řízení rozpoznat samy. Na svém návrhu na zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu proto obviněný nadále trvá.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
16. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
17. Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. d) a písm. h) tr. řádu.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. řádu, tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§ 37 tr. řádu) nebo ustanoveného (§ 38 tr. řádu), a přitom žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a článek 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání § 263 tr. řádu). Podle článku 38 odst. 2 Listiny má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa).
21. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné
skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud toliko dodává, že i při respektování taxativního charakteru výčtu dovolacích důvodů, platí, že interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, dospěl k závěru, že dovolací argumentace obviněného nejenže odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, ale současně je i důvodná.
24. Je tomu tak proto, že – jak bude níže vysvětleno podrobněji – odvolací soud pochybil při doručování vyrozumění obviněnému o konání veřejného zasedání nařízeného na den 25. 6. 2024 (dále jen „vyrozumění“), a to takovým způsobem, že nebyly splněny podmínky pro jeho konání v nepřítomnosti obviněného. Na tomto místě Nejvyšší soud jen stručně připomíná, že odvolacímu soudu se opakovaně nedařilo doručit obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání (načež bylo po obviněném vyhlášeno pátrání). Následně se obviněného podařilo vypátrat a tento policejnímu orgánu sdělil, že se sice nikde aktuálně nezdržuje trvale, ale je dostupný na telefonním čísle, které uvedl, a má zřízenu datovou schránku, jejíž aktivní užívání policejnímu orgánu názorně demonstroval. Tyto skutečnosti policejní orgán následně odvolacímu soudu sdělil, a to dne 21. 6. 2024 (pozn. veřejné zasedání u odvolacího soudu proběhlo dne 25. 6. 2024). Jestliže se uvedené poznatky odvolací soud zavčas dozvěděl, měl vyrozumění obviněnému doručit buďto do datové schránky ve smyslu § 62 odst. 1 věty první tr. řádu, anebo prostřednictvím soudního doručovatele, orgánu justiční stráže či policejního orgánu ve smyslu § 62 odst. 1 věty třetí tr. řádu (tj. pokusit se s obviněným telefonicky dohodnout na převzetí vyrozumění). Tím spíše byl takový postup odvolacího soudu namístě v situaci, kdy bylo z předchozího průběhu řízení zjevné, že obviněný se na adrese, na niž mu bylo doručováno (pozn. tj. na adrese XY) reálně nezdržoval, což bylo zřejmé již z řízení před soudem prvního stupně (obviněný byl tzv. osobou na pohybu) a měl přitom od počátku řízení před soudem aktivní datovou schránku.
25. Pro připomenutí Nejvyšší soud nejprve cituje dotčená zákonná ustanovení.
26. Z § 62 odst. 1 věty první až čtvrté tr. řádu se podává, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu.
27. Z § 233 odst. 1 tr. řádu plyne, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
28. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil následující. Na č. l. 301 se nachází referát obsahující pokyn předsedy senátu odvolacího soudu k nařízení veřejného zasedání ve věci rozhodnutí o odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně, a to na den 25. 6. 2024 v 10:00 hodin s tím, že o veřejném zasedání je třeba vyrozumět obviněného, kdy u jména obviněného je pokyn „14 DS/fikce + VR I V)A“ a dále „poštou + prostřednictvím P ČR, adresa č. l. 285 + žádost o vypátrání pobytu“; na konci referátu je připojen pokyn „prověř DS, v případě neaktivnosti platí uvedené obálky“. Na č. l. 308 je založeno sdělení policejního orgánu, že po osobě obviněného bylo dne 23. 5. 2024 vyhlášeno pátrání na území České republiky a jsou prováděna opatření k jejímu zadržení. Na č. l. 309 je založeno sdělení policejního orgánu, že ve spolupráci s dalším útvarem policie bylo provedeno šetření k pobytu obviněného, a to v místě trvalého pobytu a v místě předchozího zaměstnání s negativním výsledkem; z těchto důvodů nebylo obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání doručeno. Na č. l. 312 je založena obálka typ I. označená „Doporučeně do vlastních rukou výhradně jen adresáta“, jejímž obsahem je vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání; tato obálka již obsahuje prohlášení doručujícího orgánu, že: „zásilka (písemnost) byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 24. 5. 2024 a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou“ a dále „protože zásilku (písemnost) nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, vrací se soudu“. Obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání nebylo doručováno jiným způsobem.
29. Na č. l. 315 se nachází vyrozumění policejního orgánu o odvolání pátrání po osobě obviněného s tím, že tento byl dne 20. 6. 2024 vypátrán a byly s ním provedeny požadované úkony, tj. zjištění kontaktních údajů – telefonního čísla, které obviněný užívá a dále datové schránky, kterou rovněž užívá; obviněný dále sdělil, že stálé místo pobytu ani doručovací adresu, krom datové schránky, nemá a v dohledné době se chystá pracovně odjet do Anglie. V podrobnostech je vypátrání osoby obviněného policejním orgánem podrobně popsáno v úředním záznamu na č. l. 318, kde je (mimo jiné) uvedeno, že obviněný policejnímu orgánu sdělil číslo své datové schránky a uvedl, že tuto aktivně užívá, což mu doložil jejím otevřením v mobilním telefonu; současně obviněný požádal, aby budoucí korespondence soudu vůči jeho osobě byla směřována do uvedené datové schránky. Tyto písemnosti byly odvolacímu soudu doručeny dne 21. 6. 2024 (viz č. l. 314 a 316). Na č. l. 320 se nachází vyrozumění policejního orgánu o vypátrání osoby obviněného, včetně sdělení, že s ním byly provedeny požadované úkony, k čemuž je odkazováno na úřední záznam. Tato písemnost byla odvolacímu soudu doručena dne 21. 6. 2024 (viz č. l. 319).
30. Na č. l. 321 a násl. se nachází protokol o veřejném zasedání konaném u odvolacího soudu dne 25. 6. 2024 ve věci rozhodnutí o odvolání státního zástupce. V úvodní části protokolu je uvedeno, že obviněný nebyl veřejnému zasedání přítomen a dále je u jeho jména poznámka „dor. fikcí č. l. 309, 310, 312“; následuje popis průběhu veřejného zasedání, u něhož byly čteny zprávy na č. l. 315, 318 a 320, z nichž „vyplývá, že po obviněném bylo vyhlášeno pátrání, podařilo se jej kontaktovat, kdy odmítl uvést přesnou adresu svého současného bydliště.“ Dále protokol obsahuje vyhlášené usnesení o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.
31. Na č. l. 408 a násl. je založena příloha dovolání obviněného, totiž výpis forenzních údajů z Digitální a informační agentury, z něhož je patrné, že obviněnému byla předmětná datová schránka zpřístupněna už od roku 2023 a v roce 2024 ji obviněný aktivně užíval (č. l. 408 až 462), a to včetně období května a června 2024 (č. l. 429 až 438).
32. Z výše uvedeného se tedy podává, že obviněný měl v době, kdy mu bylo vyrozumění doručováno, zřízenu aktivní datovou schránku, prostřednictvím níž mu měly být veškeré písemnosti doručovány ve smyslu § 62 odst. 1 věty první tr. řádu přednostně. To se však nestalo, a to i přesto, že referát předsedy senátu odvolacího soudu na č. l. 301 spisového materiálu obsahoval (mimo jiné) pokyn k prověření, zda obviněný disponuje datovou schránkou.
33. Jestliže za této situace odvolací soud přistoupil k doručování prostřednictvím policejního orgánu a posléze doručovatele poštovních služeb na adresu, na které se obviněný (již podle zjištění soudu prvního stupně – srov. č. l. 269 a násl.) prokazatelně nezdržoval, s tím, že písemnost mu byla doručena fikcí podle § 64 odst. 4 tr. řádu dne 4. 7. 2024, konstatuje Nejvyšší soud, že takový postup odvolacího soudu vedl k porušení § 62 odst. 1 věty první tr. řádu. Doručování prostřednictvím datové schránky má totiž vždy přednost, nebyla-li písemnost doručována při úkonu trestního řízení. Dalšího pochybení se odvolací soud dopustil tím, že ačkoliv policejní orgán následně vypátral obviněného, jenž sdělil a názorně předvedl, že má zřízenou datovou schránku, a požádal, aby mu v dané trestní věci byly soudní písemnosti doručovány právě do této schránky, přičemž se tak stalo dne 20. 6. 2024 a dne 21. 6. 2024 byla tato informace předána odvolacímu soudu, nepodnikl tento soud žádné kroky k doručení vyrozumění obviněnému do datové schránky, tak aby se s ním obviněný mohl bez obtíží seznámit. Důsledkem těchto vad v postupu odvolacího soudu pak byl zásah do práva obviněného na projednání jeho trestní věci v jeho přítomnosti ve smyslu článku 38 odst. 2 věty první Listiny.
34. Jako sice odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak současně nedůvodnou posoudil Nejvyšší soud dovolací námitku obviněného, již tento podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, a to, že v trestním řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jak totiž Nejvyšší soud zjistil, v případě obviněného nebyly v průběhu trestního řízení zjištěny žádné skutečnosti, které by u jeho osoby zakládaly některý z důvodů nutné obhajoby podle § 36 a § 36a tr. řádu.
35. Obviněný tvrdí, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu měly mít jak soudy nižších stupňů, tak i státní zástupce již v přípravném řízení za to, že jsou dány pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit, a byl tak u něj dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. řádu. Byť není pochyb o tom, že obviněný sice v minulosti utrpěl závažné poranění, kvůli němuž byl dlouhodobě hospitalizován, avšak z obsahu spisu se nepodává, že tato skutečnost by jej následně jakkoliv omezovala co do jeho způsobilosti se náležitě hájit (k čemuž Nejvyšší soud odkazuje na úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 9. 1. 2023 na č. l. 66 až 68, protokol o výslechu obviněného ze dne 27. 10. 2023 na č. l. 17 až 19 a protokol o hlavním líčení ze dne 26. 2. 2024 na č. l. 277 a násl.). Ze žádné z uvedených listin se nepodává, že by obviněný v době podání vysvětlení a výslechu v přípravném řízení a následně při svém výslechu v hlavním líčení byl jakkoliv zdravotně indisponován v tom směru, že by jeho zdravotní stav představoval překážku pro uplatnění jeho procesních práv. Nadto je třeba dodat, že obviněný se podle vlastních slov intenzivně léčil čtyři a půl měsíce s popáleninami na 47 % těla, avšak trestní stíhání bylo v dané věci zahájeno až dne 23. 10. 2023 a toto usnesení mu bylo doručeno dne 27. 10. 2023 (viz č. l. 1 až 4), tj. více než 10 měsíců poté, co došlo k jeho poranění. I z hlediska časového je tak zřejmé, že od úrazu, který obviněný utrpěl, a od intenzivní léčby jeho následků v době zahájení trestního řízení uplynula již poměrně dlouhá doba. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněným tvrzené pochybení orgánů činných v trestním řízení porušující jeho ústavně garantované právo na obhajobu neshledal.
36. Obviněný součástí svého dovolání učinil rovněž námitky proti nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, jenž mu odvolací soud napadeným rozsudkem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil a pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Protože odvolacímu soudu se nyní daná trestní věc po kasačním zásahu Nejvyššího soudu vrací podle § 265l odst. 1 tr. řádu k novému projednání a rozhodnutí, platí, že námitky obviněného co do druhu a výměry trestu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se stávají v tuto chvíli bezpředmětnými (a stejně je tomu i u námitek obviněného proti chybnému uvedení osoby poškozeného v protokolu o veřejném zasedání.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
37. Nejvyšší soud shrnuje, že v trestní věci obviněného S. O. dospěl na základě dovolání obviněného k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 141/2024-325, resp. řízením jeho vydání předcházejícím, byla porušena zákonná ustanovení o doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání, čímž byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Důsledkem pochybení odvolacího soudu byl nejméně zásah do práva obviněného na projednání jeho trestní věci v jeho přítomnosti ve smyslu článku 38 odst. 2 věty první Listiny.
38. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 141/2024-325 a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
39. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se projednávaná trestní věc vrací k dalšímu řízení, bude, při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, jakož i s ohledem na výše uvedený závazný právní názor Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. řádu), znovu ve věci nařídit veřejné zasedání za účelem projednání odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně a o konání tohoto veřejného zasedání obviněného řádně a včas vyrozumět, eventuálně jej k němu předvolat, pokud nazná, že jeho účast u veřejného zasedání je nutná (viz § 233 odst. 1 tr. řádu). Neopomene přitom ani ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu, podle něhož lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
40. Nejvyššímu soudu neuniklo, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému opakovaně neúspěšně doručován, přičemž z doručenky založené na č. l. 282 se podává, že soud prvního stupně považoval tento za doručený postupem podle § 49 odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 3 o. s. ř., uplynutím 10. dne od vyvěšení rozsudku na úřední desce soudu. Postup podle uvedeného ustanovení občanského soudního řádu je však v trestním řízení nepřípustný, neboť i přes obecné pravidlo o subsidiárním použití občanského soudního řádu při doručování v trestním řízení, zakotvené v § 63 odst. 1 tr. řádu, platí, že trestní řád obsahuje speciální úpravu doručování vybraných rozhodnutí a dalších písemností, a to v § 64 odst. 1, 3, 4 a 5 písm. a) tr. řádu.
41. Odvolací soud proto v první řadě prověří, zda soud prvního stupně postupoval správně, jestliže mu podle § 251 odst. 3 tr. řádu společně s odvoláním státního zástupce předložil spisový materiál v situaci, kdy obviněnému doposud zřejmě nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně, a tento tak neměl možnost se s ním seznámit (na čemž ničeho nemění skutečnost, že obviněný se po jeho vyhlášení vzdal práva na podání odvolání, a to i za osoby oprávněné v jeho prospěch podat odvolání – viz č. l. 279 verte). Teprve poté, co bude postaveno najisto, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen, bude moci odvolací soud přistoupit k dalším krokům naznačeným výše.
42. Závěrem Nejvyšší soud doplňuje, že obviněnému byl nyní zrušeným rozsudkem odvolacího soudu uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců (viz body 2 a 36 tohoto usnesení), který v současné době vykonává. Kasačním zásahem Nejvyššího soudu tak byly dány podmínky pro rozhodnutí o vazbě obviněného podle § 265l odst. 4 tr. řádu. Za současného stavu věci však nebyly Nejvyšším soudem shledány žádné okolnosti, které by nasvědčovaly existenci některého z důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a) až písm. c) tr. řádu. Obviněnému totiž byly pravomocně uloženy hned další tři nepodmíněné tresty odnětí svobody, jejichž výkon dosud nebyl započat, ačkoliv byl nařízen. Konkrétně se tak stalo trestním příkazem soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 4 T 49/2018, z něhož obviněnému zbývá vykonat 16 dnů a jehož výkon byl nařízen dne 24. 10. 2024, dále rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 4 T 55/2021, z něhož zbývá obviněnému vykonat šest měsíců a jehož výkon byl nařízen dne 24. 10. 2024 a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 2 T 41/2019, z něhož zbývá obviněnému vykonat pět měsíců a jehož výkon byl nařízen dne 24. 10. 2024. Jelikož výroky o trestech odnětí svobody z uvedených rozhodnutí nebyly rozhodnutím Nejvyššího soudu nikterak dotčeny, nebrání zrušení rozsudku odvolacího soudu, včetně nařízení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému tímto rozsudkem, nijak okamžitému nástupu těchto samostatných nepodmíněných trestů, jejichž výkon byl obviněnému soudem prvního stupně již dříve řádně nařízen.
43. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, momentální fázi trestního řízení, jakož i důvodům, které Nejvyšší soud vedly k úplnému zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, včetně osobních poměrů obviněného, zejména existenci zákonně nařízeného výkonu dalších pravomocně uložených trestů odnětí svobody, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyly na straně obviněného v současné době dány žádné zákonné důvody, které by vedly k nutnosti zajištění jeho osoby pro potřeby trestního řízení v nyní posuzované věci jeho vzetím do vazby, neboť jejího eventuálního účelu lze účinně dosáhnout okamžitým výkonem dalších, pravomocně uložených nepodmíněných trestů, které zůstaly kasačním zásahem Nejvyššího soudu zcela nedotčeny. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že obviněný O. se podle § 265l odst. 4 tr. řádu nebere do vazby, přičemž tak učinil za současného vydání příkazu k jeho okamžitému převedení do výkonu shora uvedených trestů odnětí svobody.
44. Nejvyšší soud toliko připomíná, že věc se vrací do stadia odvolacího řízení, v němž je odvolací soud povinen respektovat zásadu zákazu reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu