11 Tdo 1060/2023-2598
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné E. F., rozené J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 11 To 1/2023-2149, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 6/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2022, č. j. 34 T 6/2022-1844, byla E. F. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou jednak ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustila částečně ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [bod I. a) a b)] a jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [bod III.].
2. Jednání uvedeného pod bodem III. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se obviněná dopustila následovně:
v blíže nezjištěné době, nejméně od srpna 2020 do léta 2021, si na blíže nezjištěných místech katastrálního území města XY, popřípadě na jiných místech katastrálního území Karlovarského kraje, bez povolení, za účelem dalšího prodeje, opatřovala, přechovávala a dále blíže nezjištěnému počtu uživatelů prodávala, či jinak poskytovala pervitin, obsahující látku metamfetamin, ačkoliv věděla, že toto konat nesmí, neboť metamfetamin je jako psychotropní látka zařazen v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a k nakládání s ním je třeba zvláštního povolení, které neměla, a takto mimo jiné: - nejméně ve třech případech prodala celkem 6 gramů pervitinu za celkovou částku 6.000 Kč A. J., - nejméně v jednom případě prodala 1 gram pervitinu za částku 1000 Kč a nejméně v jednom případě poskytla bezplatně jako protislužbu 1 gram pervitinu J. M.,
- v blíže nezjištěném počtu případů prodala blíže nezjištěné množství pervitinu, vždy za cenu 1000 Kč za 1 gram, M. Č., - v blíže nezjištěném počtu případů, minimálně v deseti případech, předala blíže nezjištěné množství drogy pervitin, obsahující metamfetamin, v množství tzv. "čáry" pro okamžitou osobní spotřebu, L. P.
3. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku soud prvního stupně obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 6 T 87/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále této obviněné uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 1 ks sáčku s krystalickou látkou, který obviněná vydala dne 26. 8. 2021 policejnímu orgánu.
4. Stejným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o vině (a případně též o trestech) spoluobviněných J. J., T. M., K. S., T. P. a M. W.
5. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněná a spoluobvinění J. J., K. S. a M. W., a dále též státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, a to v neprospěch spoluobviněného T. P. do výroku o trestu a do výroku, jímž byl tento spoluobviněný podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby.
6. V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) tak, že k odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné v celém výroku o vině pod bodem I. a), b) a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl odvolací soud tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem III. napadeného rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, uznal obviněnou vinnou ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustila následovně:
I. a) obviněná E. F. společně se spoluobviněným J. J. v přesně nezjištěný den pravděpodobně v červenci roku 2021 po vzájemné dohodě o dodání efedrinu spoluobviněným J. pro obviněnou za částku 125 000 Kč, kterou za tím účelem od ní převzal, opatřil spoluobviněný J. za nezjištěných okolností krystalickou látku o čisté hmotnosti 467,84 gramů a tuto v místě svého bydliště na adrese XY předal za účelem další distribuce obviněné E. F., která po převzetí krystalickou látku měla ve svém držení až do dne 26. 8. 2021, kdy ji při silniční kontrole vydala příslušníkům Policie České republiky, přičemž předmětná látka obsahovala pseudoefedrin bázi v množství 77,75 %, což činí 363,75 gramů pseudoefedrinu báze, z kterého by reálně bylo možno získat 262,8 gramů báze metamfetaminu, což představuje 327,1 gramů hydrochloridu metamfetaminu (tj. pervitinu),
b) obviněná E. F. společně se spoluobviněným J. J. v průběhu letních měsíců roku 2021 se spoluobviněný J. J. a obviněná E. F. dohodli, že spoluobviněný J. J. v průběhu svého následného pobytu v Bulharské republice opatří pro obviněnou E. F. 1 kg efedrinu, resp. pseudoefedrinu za účelem další distribuce, a v této souvislosti mu obviněná E. F. následně předala finanční hotovost ve výši nejméně 250.000 Kč, přičemž spoluobviněný J. J. v Bulharské republice obstaral krystalickou látku - efedrin a dojednal její dovoz do České republiky, když po převzetí této látky v Bulharské republice spoluobviněným K. S., tento dne 13. 1. 2022 dovezl za úplatu mj. i efedrin do České republiky, na adresu XY, kde jej předal spoluobviněnému J. J. v místě jeho bydliště, přičemž spoluobviněný J. J. předcházejícího dne, tj. 12. 1. 2022 informoval obviněnou E. F., že je na cestě a musí ještě počkat, k předání efedrinu, resp. pseudoefedrinu o hmotnosti 1 kg obviněné E. F. však již nedošlo, neboť spoluobviněný J. J., obviněná E. F. a spoluobviněný K. S. byli dne 14. 1. 2022 zadrženi Policií ČR, přičemž v místě bydliště spoluobviněného J. J. bylo Policií ČR mj. zajištěno 1268,18 gramů látky, která obsahovala 791,05 gramů pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož by bylo možno reálně získat 582,64 gramů hydrochloridu metamfetaminu,
přičemž s uvedenou látkou obviněná nakládala s vědomím, o jakou látku se jedná a že nemá žádnou registraci ani jiné povolení podle § 2 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, k zacházení s prekursory, když efedrin, resp. pseudoefedrin je jako prekursor uveden v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013 o prekursorech drog, ani povolení podle § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, k zacházení s metamfetaminem, jenž je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
7. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud nově obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 6 T 87/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále této obviněné uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 1 ks sáčku s krystalickou látkou, který obviněná vydala dne 26. 8. 2021 policejnímu orgánu.
8. Ve vztahu k ostatním spoluobviněným rozhodl odvolací soud tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání spoluobviněných J. J., K. S. a M. W. zamítl a podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni v napadeném rozsudku zrušil výrok, jímž byl spoluobviněný T. P. zproštěn pro skutek pod bodem III. obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 2 KZV 25/2022 a podle § 223 odst. 2 tr. řádu z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu v rozsahu zrušení trestní stíhání tohoto spoluobviněného zastavil.
II. Dovolání a vyjádření k nim
9. Proti výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, neboť napadeným rozsudkem byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
10. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení, jakož i části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu týkající se uložení trestu obviněné, nejvyšší státní zástupce uvádí, že se nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu ohledně existence podmínek pro aplikaci § 58 odst. 1 a odst. 6 tr. zákoníku ve vztahu k obviněné. Následně nejvyšší státní zástupce předkládá obsáhlou argumentaci rozporující správnost tohoto závěru odvolacího soudu.
11. Nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že z hlediska podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nevyplynulo nic, co by mělo svědčit o existenci mimořádných okolností projednávaného případu nebo poměrů obviněné. Po stránce skutkové šlo u obviněné o páchání zvlášť závažné trestné činnosti drogového charakteru, tj. jednání vysoké společenské škodlivosti, které se nikterak neodlišovalo od typově obdobných jednání, na která dopadá § 283 tr. zákoníku. Odvolací soud ostatně zcela důvodně zmínil celou řadu přitěžujících okolností, a sice, že obviněná se projednávané trestné činnosti dopustila s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, páchala pokračující trestnou činnost po delší dobu a spáchala více trestných činů a rovněž konstatoval, že nebylo možno vyloučit, že pokud by nedošlo k zadržení obviněné a k jejímu následnému vzetí do vazby, obviněná by v trestné činnosti i nadále pokračovala. Podle nejvyššího státního zástupce odvolací soud nic mimořádného neuvedl ani k osobě obviněné, která byla vdaná, matkou dvou dětí (tehdy) ve věku 13 a 10 let, přičemž syn byl v péči otce a o dceru se starala matka obviněné. Obviněná byla v době ukládání trestu odvolacím soudem podle nejvyššího státního zástupce nemajetná, dlužila 50 000 Kč zdravotní pojišťovně, v minulosti užívala pervitin, měla již 4 záznamy v evidenci Rejstříku trestů.
12. Nejvyšší státní zástupce ve své dovolací argumentaci dále zdůrazňuje, že okolnost, že má obviněná dvě nezletilé děti, nemohla být považována za mimořádnou ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť argumentem ad absurdum by každý obviněný se dvěma dětmi měl nárok na mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Nelze navíc přehlédnout, jak již bylo uvedeno, že děti obviněné na ni nebyly odkázány. /
13. Rozhodně tak podle nejvyššího státního zástupce nebylo možno uzavřít, že by na straně obviněné byla splněna první z podmínek pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, byť právě problematikou splnění této podmínky se zabývala řada rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která odvolací soud odkazoval, přičemž povinnost soudu náležitě zdůvodnit tuto výjimečnost současně vyplývá i z dalších četných rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která odvolací vrchní soud rovněž odkazoval. Za dané situace tak podle nejvyššího státního zástupce nelze než uzavřít, že pro použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nebyla splněna ani první zákonná podmínka pro aplikaci tohoto ustanovení.
14. Pokud jde o postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku, nejvyšší státní zástupce připouští, že podmínky pro jeho aplikaci jsou benevolentnější v tom směru, že toto ustanovení není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nicméně i v tomto případě jde podle jeho názoru stále o postup mimořádný, který vyžaduje, aby příprava trestného činu, jeho pokus nebo pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných, obvyklých případů. Ovšem ani v tomto směru odvolací soud neuvedl, v čem samotná povaha a závažnost pokusu spáchaného obviněnou svědčily pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku, případně do jaké míry se jednání obviněné k dokonání trestného činu přiblížilo, či pro které okolnosti a důvody k jeho dokonání nedošlo.
15. Nejvyšší státní zástupce je toho názoru, že okolnost týkající se bodu I. a) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, spočívající v dobrovolném vydání krystalické látky obsahující 363,75 gramů pseudoefedrinu báze, z kterého by bylo možno získat 327,1 gramů hydrochloridu metamfetaminu obviněnou Policii České republiky, nelze hodnotit jako polehčující, neboť obviněná byla s touto látkou zadržena a pokud by ji dobrovolně nevydala, byla by jí bezprostředně poté podle § 79 odst. 1 tr. řádu odňata. Ostatně i odvolací soud podle nejvyššího státního zástupce konstatoval, že kdyby nedošlo k zadržení obviněné a jejímu následnému vzetí do vazby, je nanejvýš pravděpodobné, že by v trestné činnosti i nadále pokračovala.
16. K jednání, které je ve výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu uvedené pod bodem I. b), nejvyšší státní zástupce namítá, že obviněná rozhodně neměla žádnou zásluhu na tom, že trestná činnost byla ukončena ve stádiu pokusu, neboť jejímu dokončení zabránilo toliko zadržení spoluobviněných a obviněné Policií České republiky. Zjištěné okolnosti jednání tak je podle jeho názoru nutno přičíst obviněné spíše k tíži, neboť právě ona dovoz efedrinu iniciovala, na spoluobviněného J. J., který chtěl od dovozu pseudoefedrinu ustoupit a obviněné peníze vrátit, dokonce vyvíjela nátlak, aby jí efedrin dodal, což vyplývalo jak z výpovědi tohoto spoluobviněného, tak i z provedených odposlechů.
17. Při posouzení splnění druhé podmínky uvedené v § 58 odst. 6 tr. zákoníku, tj. že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání než v rámci zákonné trestní sazby, nelze podle nejvyššího státního zástupce přeceňovat okolnost, že obviněná k bodu I. a) prohlásila všechny skutečnosti za nesporné a k bodu III. prohlásila svou vinu, neboť se jednalo o méně závažnou část jednání; naopak nejzávažnější jednání, tedy opatření 1 kg pseudoefedrinu, obviněná zcela popírala. Tento postoj obviněné pak odvolací soud nedostatečně zohlednil, třebaže v tomto směru svědčí o absenci jakékoli sebereflexe jakožto samozřejmého předpokladu její nápravy. K tomuto pak dodává, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1008/2019, připustil, že použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku obecně nebrání skutečnost, že se pachatel k trestné činnosti nedoznal, neboť z dikce tohoto ustanovení to přímo nevyplývá. Zároveň ovšem konstatoval, že splnění podmínky, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání než v rámci zákonné trestní sazby, nepochybně souvisí s tím, jaký je postoj pachatele ke spáchanému trestnému činu. Lze totiž mít za to, že uvědomění si vlastní chyby je důležitým předpokladem pro náležitou nápravu pachatele, a to nejen z hlediska aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale i v případě § 58 odst. 6 tr. zákoníku, neboť tato podmínka je v obou těchto případech formulována totožně.
18. Nejvyšší státní zástupce tudíž uzavírá, že u obviněné nebyly splněny základní podmínky v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, které by protiprávní jednání obviněné odlišovaly od typově stejných útoků spáchaných jinými pachateli a tvořily by přesvědčivý podklad pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Stejně tak ve věci nelze shledat nic, co by přesvědčivě odůvodňovalo použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace těchto ustanovení byl tedy obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, čímž odvolací soud naplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu.
19. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu uloženém obviněné, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřila obviněná E. F. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta. Obviněná ve svém vyjádření především projevila zjevný nesouhlas s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce, které se týkají použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 6 tr. zákoníku, a tyto považuje za nesprávné a nedůvodné. Současně blíže poukazuje na jednotlivé zákonné podmínky pro použití tohoto institutu, připomíná závěry vyplývající z ustálené rozhodovací praxe soudů a konstatuje, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s komentářovou literaturou a ustálenou judikaturou k aplikaci § 58 tr. zákoníku, když správně posoudil závažnost a zejména i společenskou škodlivost jejího jednání a okolnosti celé věci. Podle obviněné jsou v daném případě splněny všechny předpoklady pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Obviněná závěrem vyjádřila názor, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je věcně i právně přiléhavé, správné a ústavně souladné. Z těchto důvodů také navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, případně zamítl jako zjevně bezdůvodné.
III. Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání nejvyššího státního zástupce přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
22. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
23. Nejvyšší státní zástupce své dovolání, které podává v neprospěch obviněné, opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Ten je naplněn tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku [resp. v § 15 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nebo trestních opatření uvedených v § 24 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)] bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Dále jde o případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit, uložení takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, nebo uložení určitého trestu více obviněným „společně“. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestu (trestních opatření), které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem; přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku podle toho, o jaký trestný čin jde, a případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem. Trest je uložen mimo trestní sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (například u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle § 59 nebo § 108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku (resp. § 32 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. ŠÁMAL, P., PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3168 a 3169).
IV. Důvodnost dovolání
24. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, avšak je zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám považuje Nejvyšší soud, v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu, za potřebné zmínit následující.
25. Důvodnost podaného dovolání nejvyšší státní zástupce (stručně řečeno) spatřuje v tom, že odvolací soud u obviněné nesprávně aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 a odst. 6 tr. zákoníku, a uložil tak obviněné trest odnětí svobody ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, a tím zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tyto závěry nejvyššího státního zástupce však Nejvyšší soud nesdílí. Nahlíženo věcně totiž rozsudek odvolacího soudu obstojí, neboť podmínky pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku jsou v této trestní věci v zásadě splněny.
26. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že obviněná byla soudem prvního stupně uznána vinnou jednak ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustila částečně ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [bod I. a) a b) rozsudku soudu prvního stupně] a jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [bod III.
rozsudku soudu prvního stupně]. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku soud prvního stupně obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5.
11. 2021, sp. zn. 6 T 87/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále této obviněné uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. K odvolání obviněné odvolací soud rozsudkem rozhodl tak, že částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné v celém výroku o vině pod bodem I. a), b) a v celém výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem III.
napadeného rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, uznal obviněnou vinnou ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Poté odvolací soud nově obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 6 tr.
zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 6 T 87/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Dále této obviněné uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci.
27. Podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku přitom platí, že pachateli tohoto zvlášť závažného zločinu uloží soud trest odnětí svobody v trvání od osmi do dvanácti let. Je tedy zřejmé, že výměra trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen odvolacím soudem, již neodpovídala samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené za daný zvlášť závažný zločin. Jinými slovy, trest odnětí svobody o nižší výměře mohl být obviněné uložen pouze při splnění podmínek pro aplikaci § 58 tr. zákoníku, upravujícího institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody.
28. V obecné rovině je vhodné připomenout, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody představuje zvláštní prostředek soudní individualizace trestu, který je významným projevem zásady ekonomie trestní represe. Umožňuje soudu, aby zohlednil určité okolnosti či skutečnosti, v jejichž důsledku by byl trest uložený v rámci zákonné trestní sazby nepřiměřený. Možnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody jsou poměrně široké, přičemž § 58 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje tyto možnosti obecným a nejširším způsobem (KALVODOVÁ, V. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 786).
29. Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku tedy obsahuje obecné podmínky k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby v těch případech, kdy nebudou splněny podmínky některého ze zvláštních ustanovení podle § 58 odst. 2 a 3 a odst. 5 až 7 tr. zákoníku, vůči nimž má subsidiární uplatnění (PÚRY, F. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1078).
30. Podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku platí, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v § 58 odst. 4 tr. zákoníku přitom není vázán.
31. Pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku však nepostačuje, že jde jen o pokus trestného činu (§ 21 odst. 1 tr. zákoníku). Soud musí posoudit všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti pokusu, jeho přiblížení se k dokonání trestného činu, důvody, pro které k dokonání nedošlo, a další konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu pachatele a jeho osobní a jiné poměry. Teprve na základě jejich komplexního zhodnocení lze odůvodnit postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1033/2022, uveřejněný pod č. 12/2023 Sb. rozh. tr.).
32. Z výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že tento soud obviněné nově uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Je tedy nepochybné, že odvolací soud trest odnětí svobody ukládal podle ustanovení, které se vztahovalo na trestný čin nejpřísněji trestný.
33. V této souvislosti Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud měl k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby přistoupit toliko podle „zvláštního“ ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku (tedy nikoliv ve spojení s § 58 odst. 1 tr. zákoníku, které se v tomto konkrétním případě ve vztahu k § 58 odst. 6 tr. zákoníku uplatní pouze subsidiárně), a to s ohledem na okolnosti dané trestní věci. Použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku sice není výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná např. pro pachatele pokusu trestného činu (srov. PÚRY, F. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1087; dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1033/2022, bod 23, uveřejněný pod č. 12/2023 Sb. rozh. tr.). Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud v této trestní věci neshledal žádný konkrétní důvod pro souběžné použití obecného ustanovení § 58 odst. 1 a zvláštního ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku a takový postup shledal neúčelným, když i sám odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval možností užití § 58 tr. zákoníku právě s ohledem na okolnost, že se v nyní posuzované věci jednalo o pokus zvlášť závažného zločinu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
34. Odvolací soud ve svém (nyní napadeném) rozsudku výši uloženého trestu odnětí svobody odůvodnil zejména v bodech 58 až 66. Ve vztahu k důvodům pro užití mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby především uvedl, že obviněná Policii České republiky dobrovolně vydala krystalickou látku obsahující 363,75 gramů pseudoefedrinu báze [bod I. a) výrokové části rozsudku odvolacího soudu] a téměř 800 gramů pseudoefedrinu hydrochloridu bylo zajištěno Policií České republiky u spoluobviněného J. J. [bod I. b) výrokové části rozsudku odvolacího soudu]. Odvolací soud dále přihlédl i k té skutečnosti, že oproti rozsudku soudu prvního stupně došlo ke zmírnění právní kvalifikace [bod I. a), b) výrokové části rozsudku odvolacího soudu], a to jen na pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (srov. bod 59 rozsudku odvolacího soudu).
35. Obviněné podle odvolacího soudu polehčuje, že ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem I. a) výrokové části rozsudku tohoto soudu prohlásila veškeré skutečnosti za nesporné a dále prohlásila vinu ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem III. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Na druhou stranu však podle odvolacího soudu obviněné přitěžuje, že spáchala trestný čin s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, páchala pokus pokračujícího trestného činu po delší dobu, spáchala více trestných činů a pokud by nedošlo k jejímu zadržení a jejímu následnému vzetí do vazby, nelze vyloučit, že by v trestné činnosti i nadále pokračovala (srov. bod 60 rozsudku odvolacího soudu).
36. Ve vztahu k osobním poměrům obviněné odvolací soud pouze stručně uvedl, že tato má dvě nezletilé děti ve věku 13 a 10 let. Uložený trest odnětí svobody v trvání pěti let odvolací soud považoval za zcela přiměřený, spravedlivý, měl by splnit svůj účel s přihlédnutím nejen k individuální, ale i generální prevenci, která by podle názoru tohoto soudu měla před spácháním obdobné trestné činnosti potencionálního pachatele, pokud možno, odradit.
37. Takto rozvedené závěry odvolacího soudu podle názoru Nejvyššího soudu svědčí o tom, že byly, byť zcela hraničně, naplněny podmínky vymezené § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu lze ještě závěry odvolacího soudu o mimořádném snížení trestu odnětí svobody akceptovat, byť je možné některé jeho úvahy vnímat jako vnitřně rozporné či neúplné. Nejvyšší soud však při komplexním posouzení všech relevantních hledisek tyto nedostatky neshledal natolik excesivními, aby nemohl napadený rozsudek obstát.
38. Odvolací soud si byl zjevně vědom, že k aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku nepostačuje, že jde jen o zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Co do hodnocení povahy a závažnosti pokusu tohoto zvlášť závažného zločinu nelze bez dalšího přijmout argument nejvyššího státního zástupce, že dobrovolné vydání krystalické látky obsahující 363,75 gramů pseudoefedrinu báze obviněnou Policii České republiky lze jen stěží hodnotit jako polehčující okolnost, neboť byla s touto látkou zadržena a pokud by ji dobrovolně nevydala, byla by jí bezprostředně poté podle § 79 odst. 1 tr. řádu odňata. Jak totiž z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, obviněná nebyla v době, kdy předmětnou látku vydala, jakkoliv omezena na osobní svobodě. Uvedená skutečnost se podává z úředního záznamu policejního orgánu ze dne 26. 8. 2021, který je založen na č. l. 1160 trestního spisu. Na druhou stranu lze přisvědčit argumentaci nejvyššího státního zástupce, že ve vztahu k jednání pod bodem bod I. b) výrokové části rozsudku odvolacího soudu neměla obviněná žádnou zásluhu na tom, že trestná činnost byla ukončena ve stádiu pokusu, neboť jejímu dokončení zabránilo toliko zadržení obviněné a spoluobviněných.
39. Za důležitou okolnost, ve vztahu k aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku, dále Nejvyšší soud považuje to, že oproti rozsudku soudu prvního stupně došlo v této trestní věci ke zmírnění právní kvalifikace ve vztahu k jednání pod bodem I. a), b) výrokové části rozsudku odvolacího soudu, a to jen na pokus citovaného zvlášť závažného zločinu. Této okolnosti ostatně odvolací soud správně přiznal potřebnou relevanci.
40. Stejně tak lze přisvědčit odvolacímu soudu, který za polehčující označil okolnost, že obviněná k jednání uvedenému pod bodem I. a) výrokové části rozsudku odvolacího soudu prohlásila veškeré skutečnosti za nesporné a dále prohlásila vinu ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem III. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, byť si je Nejvyšší soud vědom toho, že se jedná „toliko“ o méně závažnou část jejího jednání. Z pohledu posouzení splnění zákonných podmínek uvedených v § 58 odst. 6 tr. zákoníku však nelze od této skutečnosti odhlížet či ji jinak zásadně zpochybňovat, a to i za situace, kdy se obviněná k části jednání uvedeného pod bodem I. b) výrokové části rozsudku odvolacího soudu nedoznala.
41. Splnění dalších zákonem vyžadovaných podmínek § 58 odst. 6 tr. zákoníku, opírajících se o závěr, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, odůvodnil odvolací soud toliko velmi stručně, avšak v zásadě ještě přijatelným způsobem. Ve vztahu k hodnocení osobních poměrů obviněné však musí Nejvyšší soud zcela přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci v tom směru, že okolnost, že obviněná má dvě nezletilé děti, nelze v zásadě považovat za jakkoliv výjimečnou, a to zejména za situace, kdy tuto nebylo potřebné vyhodnotit také z hlediska nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 99, nález č. 70, s. 362).
42. Nejvyšší soud považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že rozhodnutí o dovolání může v konkrétním případě znamenat průlom do právní moci rozhodnutí, a pak narušovat stabilitu konečného a vykonatelného, v některých případech i již vykonaného rozhodnutí soudu. Pro zásah Nejvyššího soudu musí v konkrétním případě převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, takže není možné trvat na právní moci.
43. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že předpoklady pro použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku odvolací soud vysvětlil způsobem, který lze i přes veškeré výhrady ještě přijmout, neboť při komplexním posouzení všech relevantních hledisek se jedná o rozhodnutí zákonné a ve svém důsledku též spravedlivé. Jakkoliv lze zaujmout k trestu odnětí svobody, který byl uložen obviněné, i jiný postoj a lze ho považovat za mírný, v konkrétní situaci zjevně převažuje zájem na stabilitě a nezměnitelnosti pravomocného rozsudku odvolacího soudu.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
44. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné E. F. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce byla zjevně neopodstatněná. S ohledem na tento závěr Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 6. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu