11 Tdo 1067/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2003 dovolání obviněného V. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 131/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/98, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného V. B. o d m í t á .
Obviněný V. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 28 T 16/98, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 290/93 Sb., dále trestným činem podvodu podle § 250 odst.1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 290/93 Sb., a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků s výkonem ve věznici s ostrahou a k trestu zákazu činnosti na dobu sedmi roků, a to zákazu podnikatelské činnosti s předměty podnikání tak, jak jsou jednotlivě uvedeny ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 131/2001, napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušil a sám znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou a trest zákazu činnosti na dobu sedmi roků, ve stejném rozsahu jako mu byl uložen rozsudkem krajského soudu.
Podle skutkových zjištění se uvedených trestných činů dopustil tak, jak je jednotlivě popsáno ve výroku o vině pod body I. (1 – 9), II. a III. (1 – 3) výše uvedených rozsudků krajského i vrchního soudu.
Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v dovolání obšírně a k jednotlivým bodům napadeného rozsudku především namítá, že nebyly provedeny některé důkazy ( výslechy svědků, které obhajoba navrhovala např. E. N., J. K., M. G. a další, dále znalecký posudek) a že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, nevypořádaly se s některými rozpory, skutečnostmi a otázkami, které v průběhu dokazování vyšly najevo a na základě toho došly k nesprávným skutkovým závěrům, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn skutkový stav. Dále namítá, že v některých případech ( bod I/1, I/2, I/6, I/7 ) se jedná jen o obchodní vztahy mezi obviněným a dalšími subjekty, ze svého pohledu hodnotí své jednání jako jednání, které nenaplňuje znaky skutkových podstat trestných činů podvodu a zpronevěry a vytýká oběma soudům, že na základě provedených důkazů nemohly dospět k závěru o jeho vině těmito trestnými činy.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 131/2001, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný V. B. opírá své dovolání o skutečnosti jinak předvídané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení, ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1, trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z výše rozvedeného obsahu dovolání námitky obviněného spočívají výlučně v jeho nesouhlasu s rozsahem provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a na základě toho pak učiněných skutkových závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Skutková zjištění soudů však, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Co se týká námitek obviněného, že v některých případech se jedná jen o obchodní vztah, tak i tyto námitky jsou založeny na námitkách směřujících výhradně vůči skutkovým zjištěním.
V posuzované věci obviněný ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy. V celém rozsahu uplatnil v podaném dovolání jen námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný sice v dovolání formálně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují a dovolání tak bylo podáno z jiných, než zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo nutno se dále zabývat podnětem dovolatele na odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík