U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání
obviněného J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci
ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 55 To 41/2017, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 259/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 5 T
259/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, za který mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43
odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6
měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon
trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dva) roky a 4 (čtyři)
měsíce. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl taktéž uložen trest
propadnutí věci. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o
trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 5 T
170/2015, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze
dne 8. 2. 2016, sp. zn. 2 To 10/2016, jakož i všechna další rozhodnutí, na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
2. Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný odvolání, na jehož podkladě
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, sp.
zn. 55 To 41/2017, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený
rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že
obviněného J. P. uznal vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k
výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015 sp.
zn. 5 T 170/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v
Olomouci ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 2 To 10/2016.
3. Spáchání předmětného trestného činu obviněného bylo založeno na
podkladě skutkových zjištění, že
od jarních měsíců roku 2015 ve venkovních prostorách přináležejících k objektu
domu v obci D., jehož majitelkou je jeho družka R. J., nedovoleně pěstoval pro
svou potřebu rostliny konopí, kdy dne 26. 8. 2015 bylo nalezeno 23 ks rostlin
čerstvě odstřihnutých od kořenového systému a 10 ks rostlin konopí v
květináčích v rozmezí růstu 80 až do 100 cm, obsahujících od 1,85 % do 1,95 %
účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC), což představuje 10,6848 gramů
THC, který je principiální psychoaktivní složkou konopí a je koncentrován v
pryskyřici, přičemž konopí a pryskyřice z konopí a THC jsou návykovými látkami,
které jsou způsobilé nepříznivě ovlivňovat psychiku člověka nebo jeho ovládací
nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování a takto jednal v rozporu s
Jednotnou Úmluvou o omamných látkách, která byla pro Českou republiku
publikována vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, kde rostliny konopí a pryskyřice z konopí jsou jako omamné
látky zařazeny do seznamu IV. a látka THC (tetrahydrocannabinol) je jako
psychotropní látka zařazena do seznamu II, a jednal v rozporu s § 4 z. č.
167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím
k Přílohám č. 3 a 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Obviněný v prvé řadě namítá, že byl stíhán a odsouzen
za stejnou činnost dvakrát. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 5 T 170/2015, byl odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, na podkladě skutkových zjištění, že v období nejméně od poloviny
měsíce ledna roku 2015 do 25. 3. 2015 neoprávněně pro svou potřebu vyrobil
352,29 gramů sušené rostlinné hmoty. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. V
období, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto ve shora popsané věci, došlo k
zahájení trestního stíhání v nyní posuzovaném případě, přičemž se jednalo o
stejný skutek a stejnou právní kvalifikaci, dokonce rozšířenou o kvalifikovanou
skutkovou podstatu podle § 283 odst. 2 pím. c) tr. zákoníku, navíc za daleko
širší období od jarních měsíců roku 2015 do 26. 8. 2015, které zahrnovalo i
období z výše zmíněné trestní věci vedené pod sp. zn 5 T 170/2015. Dovolatel s
ohledem na průběh řízení následně shrnul, že rozsudkem ve věci vedené pod sp.
zn. 5 T 170/2015 byl uznán vinným za období od ledna roku 2015 do 25. 3. 2015,
přičemž rozsudkem v projednávané věci byl odsouzen za období od jarních měsíců
2015, čímž se tyto rozsudky překrývají. Dovolatel dále spatřuje pochybení
orgánů činných v trestním řízení v postupu při zabavení rostlinné hmoty v rámci
domovní prohlídky, jelikož ji nezvážily a v žádných dokumentech neuvedly, kolik
jí bylo ve skutečnosti odvezeno. Soudům rovněž vytýká, že nevyhověly jeho
návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti biologie, na jehož
podkladě by bylo možno se vyjádřit k plísni, kterou měly být zabavené rostliny
postiženy. Další pochybení v rámci dokazování spatřuje v tom, že nebyl opatřen
ani znalecký posudek adiktologa a lékaře z paliativní medicíny. Obviněný
poukazuje taktéž na to, že byl odsouzen v rozporu se zásadou subsidiarity
trestní represe, když soudy mimo jiné nezohlednily skutečnost, že pěstování a
zpracování konopí činil výlučně pro potřeby alternativní medicíny, což má
nepochybně vliv na posouzení společenské nebezpečnosti jím spáchaného činu.
Dále napadá postup Okresního soudu v Olomouci, který se nedržel stanoviska
trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014,
což uvedl i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. V závěru dovolatel
shrnuje, že soudy nesprávně posoudily předmětný skutek, opomenuly provést
důkazy navrhované dovolatelem, a v dané věci je tak možné spatřovat extrémní
nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením. S ohledem na
shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a tomuto přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout.
5. K dovolání obviněného J. P. se písemně vyjádřil i státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který předně konstatoval, že
námitky dovolatele v podstatné části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za obsahově odpovídající uplatněnému
dovolacímu důvodu státní zástupce označil námitku obviněného týkající se
porušení zásady subsidiarity trestní represe, se kterou se však neztotožnil.
Poukázal na skutečnost, že jednání obviněného, který pokračoval v trestné
činnosti i po zahájení trestního stíhání za obdobné jednání, a který počtem
pěstovaných rostlin konopí několikanásobně přesáhl minimální počet rostlin
rozhodných pro spodní hranici trestnosti, nevede k závěru o možnosti uplatnění
zásady subsidiarity trestní represe. Dále státní zástupce konstatoval, že
námitka obviněného týkající se porušení zásady ne bis in idem obsahově odpovídá
dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který dovolatel výslovně
neoznačil. I tuto námitku však státní zástupce rovněž označil za
neopodstatněnou, když poukázal na skutečnost, že obviněný byl v předmětné věci
uznán vinným odlišným trestným činem, než ve věci vedené u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 5 T 170/2015. K dalším námitkám státní zástupce sdělil, že
tyto uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
jinému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Současně konstatoval, že nedošlo k
opomenutí důkazů, když soudy dostatečným způsobem zdůvodnily, proč navrhované
důkazy neprovedly. Za dostatečně zdůvodněný považoval i závěr soudu prvního
stupně ohledně nesplnění pokynů odvolacího osudu, když došlo k modifikaci
skutkových zjištění. Z podaného dovolání nevyplývají relevantní argumenty
zpochybňující zjištění předmětného objemu konopí, přičemž v dané věci
neexistuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními
soudů. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce dospěl k závěru, že
dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné a navrhl Nejvyššímu
soudu, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že
dovolání obviněného je přípustné (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.),
bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§ 265e odst.
1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. ř./.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b
tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se
dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná
existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
8. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
9. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o
řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím
je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů,
kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
10. Především Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný zaměřil valnou část
námitek uplatněných v dovolání proti skutkovým zjištěním a vůči právnímu
posouzení věci ze strany soudu prvního stupně, což ovšem za situace, kdy
odvolací soud změnil obviněným napadanou část skutkových zjištění a jednání
obviněného překvalifikoval na jiný trestný čin, postrádá relevanci. Nejvyšší
soud se proto věnoval námitkám, které jsou zaměřeny vůči rozhodnutí odvolacího
soudu, případně námitkám, které i po změně skutkových zjištění a právního
posouzení skutku, lze akceptovat jako dovolací námitky.
11. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný
uplatnil námitku, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Olomouci – pobočky v
Ostravě byl odsouzen za jednání, ke kterému mělo docházet od jarních měsíců
roku 2015 a že se toto období částečně překrývá s jednáním, pro které byl
odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015,
sp. zn. 5 T 170/2015, v čemž spatřuje porušení zásady ne bis in idem. Předně
nutno uvést, že uvedená námitka nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž zasahuje do sféry dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jehož existenci zakládá skutečnost, že proti
obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný ve svém dovolání
neuplatnil. Nejvyšší soud se s touto námitkou navíc ani nemohl ztotožnit,
neboť dovolatel byl v předmětných trestních řízeních odsouzen pokaždé pro jiný
skutek vykazující zákonné znaky jiné skutkové podstaty trestného činu.
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 5
T 170/2015, byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,
zatímco napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze
dne 4. 5. 2017, sp. zn. 55 To 41/2017, byl obviněný uznán vinným přečinem
nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené trestné činy mají základ ve zcela
jiných skutkových okolnostech, jelikož spáchání trestného činu podle § 285
odst. 1 tr. zákoníku, za splnění dalších předpokladů, spočívá výlučně a jen v
nedovoleném pěstování rostlin konopí, a je tak ve vztahu subsidiarity k
trestnému činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který postihuje nezákonnou
výrobu a jiné nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, přípravky
obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku, případně prekursory nebo jedy. Za
této situace není namístě úvaha nad porušením zásady ne bis in idem, když
dovolatel nyní posuzovaným jednáním naplnil jinou skutkovou podstatu trestného
činu, než jiným jednáním, za které byl odsouzen v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 170/2015.
12. Z hlediska výše uvedených požadavků na hmotněprávní argumentaci pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze přihlížet k
námitkám, které směřují do oblasti skutkových zjištění, zejména jde o námitky,
kterými dovolatel vytýká soudům neúplnost nebo nesprávnost provedeného
dokazování. Jestliže dovolatel v předmětné trestní věci napadá hodnocení
provedených důkazů, jakož i postup při získávání a následném použití důkazů,
dostává se takovýmito námitkami mimo zákonem vymezený dovolací rámec.
13. Je tak zřejmé, že většina dovolacích námitek uplatněnému dovolacímu
důvodu neodpovídá, když se jedná o námitky zpochybňující závěry soudů ohledně
požadavku obviněného na opatření znaleckého posudku adiktologa či lékaře z
oblasti paliativní medicíny, nebo na doplnění znaleckého posudku z oblasti
biologie, který by se měl vyjádřit jak k tvrzené plísni na rostlinách, tak k
době, kdy mohou rostliny dosáhnout vzrůstu 80–100 cm. Dovolatel dále nabízí
vlastní hodnocení provedených důkazů s tím, že soudy jej uznaly vinným bez
řádně vykonaných důkazů, vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci
(tvrzením, že ani nebylo jasně zdokumentováno a podloženo, v jakém období měl
vypěstovat rostliny konopí, ani nebyla zvážena sušená rostlinná hmota), a jak
již bylo výše uvedeno, vytýká opomenutí v opatření důkazů v podobě znaleckých
posudků. Tím se však primárně domáhá změny skutkových zjištění, a až teprve
sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku,
ovšem jen v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky
obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání taxativně upravených v § 265b
odst. 1 tr. ř.
14. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů
prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to
odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými
důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán
průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného
soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na
spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v
extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence
skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů
nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů
nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění
soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález
Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, stanovisko pléna
Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č.
40/2014 Sb.). Obviněný v dovolání výslovně namítá, že v jeho případě je dán
extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tento
extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s
důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné
straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
15. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle
vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu
jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je
nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak
vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti
významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na
spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí
ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08,
str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně
odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §
125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané,
o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při
hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného.
16. Pokud se jedná o požadavek obviněného na opatření znaleckého posudku
z oblasti biologie, tak k tomu oba soudy shodně uvedly, že jej považují za
nadbytečný. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že
rostlina nevykazovala plíseň, což potvrdil jak svědek V. K., účastnící se
domovní prohlídky, tak i znalec určující obsah THC v rostlině, který uvedl, že
by plesnivý materiál ani nezkoumal. Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost,
že do svých skutkových zjištění ani nezahrnul obsah sušiny v pytlích nalezených
při domovní prohlídce, ke které dovolatel uváděl, že byla plesnivá, ale zaměřil
se toliko na čerstvé rostliny, a proto taktéž uzavřel, že se mu provedení
takovéhoto důkazu jeví jako nadbytečné.
17. K neprovedení důkazu znaleckým posudkem lékaře alopata nebo z
oblasti paliativní medicíny okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že se jedná o žádost přímo nesplnitelnou, když v seznamu znalců není žádný
lékař alopat veden, a z oboru paliativní medicíny je zapsána v celé České
republice toliko jediná znalkyně, která se zabývá primárně léčbou bolestí a
pomocí nevyléčitelně nemocným v terminálním stadiu a v poslední fázi života,
což zcela nepochybně není případ dovolatele. Soudy proto vycházely ze
znaleckého posudku z oboru neurologie a svůj postup řádně a adekvátně
odůvodnily.
18. Na tomto místě odkazuje Nejvyšší soud též na ustálenou judikaturu
Ústavního soudu, podle níž, vytýká-li dovolatel obecným soudům, že nevyhověly
jeho návrhům na provedení dalších důkazů, je nutno připomenout, že právo na
soudní ochranu nezaručuje, že bude proveden každý důkaz, který bude účastníky
řízení navržen; obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které
jsou účastníky navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů
je dostatečný a další provedení důkazu by bylo nadbytečné. Jestliže však soudy
těmto návrhům nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů
navržené důkazy neprovedly (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16.
2. 1995 sp. zn. III. ÚS 61/94). Nejvyšší soud v tomto směru uzavírá, že
uvedenému požadavku obecné soudy v posuzované věci dostály, a tudíž nelze
konstatovat existenci tzv. opomenutých důkazů.
19. Taktéž námitka dovolatele vztahující se k váze odvezené hmoty není
relevantní, neboť skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování
rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr.
zákoníku, pro který byl dovolatel nakonec uznán vinným, je naplněna
neoprávněným pěstováním rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším
než malém. Tím se podle § 2 ve spojení s přílohou č. 1 a č. 2 k nařízení vlády
č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny
nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní
látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku,
rozumí více než pět rostlin konopí. Množství větší než malé bylo tedy v
předmětném případě bezpochyby naplněno, neboť jak vyplývá z výroků a odůvodnění
obou rozhodnutí, při domovní prohlídce bylo nalezeno celkem 33 kusů rostlin
obsahujících od 1,85 % do 1,95 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu
(THC).
20. Nelze přisvědčit ani námitce dovolatele týkající se nedostatečného
zjištění skutkového stavu ze strany soudů, kterou dovolatel opírá o tvrzení, že
nebylo jasně zadokumentováno a podloženo, v jakém období měl vypěstovat
rostliny konopí. Ze skutkových zjištění soudů jasně vyplývá, že předmětné
rostliny nalezené u obviněného při domovní prohlídce dne 26. 8. 2015 byly
čerstvé a nezasažené plísní a tedy spadající do časové osy stanovené odvolacím
soudem ve skutkové větě napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud se ztotožnil s
rozsahem dokazování provedeného oběma ve věci dosud činnými soudy.
21. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů se ve svém rozhodnutí
vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 5,
6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost,
jednostrannost hodnotících úsudků apod. Skutková zjištění učiněná odvolacím
soudem pak plně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo
vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se
zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. V návaznosti na to dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný
nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Lze tedy shrnout, že v posuzovaném
případě v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné, a
provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o namítaný extrémní
rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných
skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov.
např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
22. Za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitku dovolatele, že jeho jednání
nedosahovalo požadovanou míru společenské škodlivosti potřebnou k založení
trestní odpovědnosti, a že v tomto případě je namístě uplatnit zásadu
subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku
zjevně neopodstatněnou.
23. Podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a
trestněprávní důsledky uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve
kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
24. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin,
který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto
zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní
čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným
činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je
však v případě méně závažných trestných činů, a to zejména přečinů, korigován
použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr.
zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní
spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zakotvení
zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití
trestního práva jako ultima ratio do trestního zákoníku má význam i
interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný
čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenská škodlivost není
zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro
uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr.
zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba
zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného
trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění
kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům
zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o
tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není
trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se
uplatní pouze zcela výjimečně, v případech, v nichž z určitých důvodů není
vhodné uplatňovat trestní represi, a pokud posuzovaný čin svojí závažností
neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní
kvalifikace. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem
ultima ratio, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné
prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou
nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (srov. stanovisko trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č.
26/2013 Sb. rozh. tr.).
25. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, zjištěné
jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přečinu podle § 285
odst. 1 tr. zákoníku, což jak bylo výše uvedeno, samo o sobě obsahuje premisu
minimální hranice společenské škodlivosti činu. Společenská škodlivost jednání
obviněného je v posuzovaném případě navíc zvýšená tím, že se trestné činnosti
dopouštěl též v průběhu trestního stíhání pro obdobnou trestnou činnost v jeho
dřívější trestní věci, a to i po doručení trestního příkazu Okresního soudu v
Olomouci, sp. zn. 5 T 170/2015. Přitom množství jím nelegálně pěstovaných
rostlin několikanásobně převyšovalo zákonem vymezené množství menší než malé.
Za této situace argumentace dovolatele, že rostliny pěstoval pouze k léčebným
účelům, nemá takovou relevanci, aby to mohlo vést k závěru, že ve smyslu § 12
odst. 2 tr. zákoníku, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, není
potřeba v tomto případě uplatňovat trestní odpovědnost obviněného.
26. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl,
přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu