11 Tdo 1108/2011-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2011 o dovolání obviněného K. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2010, sp. zn. 3 To 745/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 135/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. října 2010, sp. zn. 71 T 135/2010, byl obviněný K. B. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci – kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí o délce čepele 23 cm.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný dne 24. 5. 2010 v době kolem 19:15 hodin v O. –Z. , na ulici H. , na ubytovně S. ve 2. patře na pokoji v podnapilém stavu a v úmyslu způsobit vážné poranění, fyzicky napadl s nožem v ruce s čepelí o délce 23 cm, svou družku R. K. , tak, že jí jednou bodl do zad pod pravou lopatku, čímž jmenované způsobil bodnou ránu délky 1 cm, na kterou navazoval bodný kanál procházející kůží, podkožím, svalovinou zad a pronikl do hrudní dutiny, kde zraňoval pravou plíci s následným hemothoraxem a pneumothoraxem, kterážto zranění si vyžádala hospitalizaci ve FNsP O. –P. do 1. 6. 2010, přičemž průměrná doba léčení uvedeného poranění je 6-7 týdnů.
O odvolání obviněného K. B. rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 6. prosince 2010, sp. zn. 3 To 745/2010, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný K. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný popřel, že by jeho jednání vůči poškozené bylo úmyslné. Poškozená o napadení ze strany obviněného hovořila vždy pouze v opilosti, po vystřízlivění to popřela. U hlavního líčení uvedla, že pachatelem měla být neznámá osoba vietnamské národnosti. Alkoholem bylo ovlivněno i její sdělení svědkům P. V. a P. B. Její výpověď je nevěrohodná a rozporná a proto z ní soudy, stejně jako z výpovědí svědků V. a B. , jejichž výpověď byla tímto ovlivněna, neměly vycházet. O vině obviněného nesvědčí ani další ve věci provedené důkazy. Na noži nalezeném v zahradě ubytovny, kde k útoku na poškozenou mělo dojít, nebyly zjišťovány žádné biologické stopy a nebylo tak s jistotou zjištěno, že by právě tento nůž byl nožem použitým k jejímu napadení. Nůž pak obhajobě nebyl jako hmotný důkaz ani předložen. Z provedených důkazů tedy podle dovolatele nevyplynulo, že by jednal v úmyslu způsobit poškozené újmu na zdraví a učiněná skutková zjištění tak neodpovídají užité právní kvalifikaci činu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Dne 9. září 2011 Nejvyšší státní zastupitelství postoupilo Nejvyššímu soudu přípis, jímž obviněný reaguje na výše uvedené sdělení státního zástupce. Uvádí, že jeho trestní řízení nemělo parametry spravedlivého procesu. Obviněnému nebylo umožněno prostudovat spisy v přítomnosti jeho obhájce a na jeho námitky v tomto směru nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení reagováno. Obviněný byl naopak výhružkami přiměn, aby skončení úkonu podepsal. Dále zopakoval, že mu nůž, jímž se měl dopustit posuzovaného jednání nebyl vůbec předložen a výpovědi svědků považuje za zaujaté. U hlavního líčení svědci navíc odmítli vypovídat a jemu tak nebylo umožněno se řádně hájit.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Pokud jde o podání učiněné obviněným dne 19. srpna 2011 (datum doručení nejvyššímu státnímu zastupitelství), kterým je reagováno na sdělení státního zástupce, k tomuto je třeba poznamenat, že ačkoli v tomto podání obviněný nad rámec podaného dovolání uvádí některé nové skutečnosti stran průběhu jeho trestního řízení, nelze jej považovat za doplnění dovolání, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 2 tr. ř.]. Nejvyšší soud se tak v tomto rozsahu námitkami obviněného nezabýval. Podání bylo nadto sepsáno a soudu doručeno až po uplynutí zákonné dovolací lhůty (v posuzovaném případě poslední den lhůty k podání dovolání byl dne 7. dubna 2011 -§ 265e tr. ř.) a tedy ani případné zastoupení obhájcem by na možnosti Nejvyššího soudu přezkoumat námitky v něm uvedené nemohlo nic změnit.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedeného dokazování (tj. že soudy především nesprávně hodnotily výpověď poškozené R. K. , svědecké výpovědi P. B. a P. V. a nesprávně ztotožnily nůž nalezený na zahradě před ubytovnou, kde mělo dojít k posuzovanému jednání, jako nůž použitý k útoku na poškozenou). Ve skutečnosti
tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Též pokud dovolatel namítá, že poškozené nezpůsobil ublížení na zdraví úmyslně, a tedy svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku posuzovaného trestného činu, i tyto jeho námitky jsou ryze skutkové povahy. I tyto své námitky totiž dovolatel staví na popření skutkových zjištěních, jež ve věci ohledně jeho pachatelství a průběhu skutkového děje učinily oba nižší soudy. Ani zde tedy nejde o námitky právní. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z částečného doznání obviněného (viz č. l. 33v.), které učinil ještě v přípravném řízení, ze svědeckých výpovědí P. B. (č. l. 56-57) a P. V. (č. l. 59-60), přečtených před soudem za podmínek § 207 odst. 2 tr. ř. a § 211 odst. 3 tr. ř., ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalkyně MUDr.
Margity Smatanové a z její výpovědi před soudem a v neposlední řadě z listinných důkazů (např. z lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Ostravě, z protokolu o lékařské vyšetření při ovlivnění alkoholem, z protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 24. května 2010 nebo z úředních záznamů zasahujících policistů). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr.
zákoníku, když dne 24. května 2010 v době kolem 19.15 hod na ubytovně v O.- Z. v podnapilém stavu a v úmyslu způsobit vážné poranění fyzicky napadl s nožem v ruce s čepelí o délce 23 cm svou družku R. K. , a to tak, že ji jednou bodl do zad pod pravou lopatku, čímž jí způsobil bodnou ránu délky 1 cm a další zranění popsaná ve skutkové větě výroku vině. Pokud dovolatel namítal, že soudy nesprávně hodnotily věrohodnost a pravdivost provedených svědeckých výpovědí, je třeba podotknout, že soudy se touto otázkou pečlivě zabývaly a jejich úvahám a závěrům nemůže Nejvyšší soud nic vytknout.
V tomto směru lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí (str. 7-9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Výpovědi navíc nezůstaly osamoceny, ale koresponduje jim nejen částečné doznání obviněného ale i další ve věci provedené důkazy. Pokud pak dovolatel namítl, že soudy dostatečně neztotožnily nůž, jehož mělo být použito k útoku na poškozenou, ani těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. Z obsahu spisu i odůvodnění obou soudních rozhodnutí (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně, str.
2-3 usnesení odvolacího soudu) je zřejmé, že nůž byl nalezen na místě označeném poškozenou i svědky jako místo, kam byla útočená zbraň obviněným odhozena (pod oknem ubytovny). O jeho totožnosti s útočnou zbraní tedy není žádných pochyb. Namítl-li dovolatel, že nůž nebyl obhajobě ani soudu předložen v podobě hmotného důkazu, pak je třeba uvést, že jeho nález a podoba byly řádně zadokumentovány v protokolu o ohledání místa činu včetně přiložených fotografií (na č. l. 8-20), kteréžto byly obhajobě k dispozici již v průběhu přípravného řízení a i soud měl možnost se s těmito listinnými důkazy seznámit, což učinil na hlavním líčení dne 11.
října 2010 (protokol ve spise na č. l. 172-178).
Pokud jde o dovolatelem zpochybňované naplnění subjektivní stránky, ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný bodl svou družku nožem s čepelí o délce 23 cm do zad pod pravou lopatku, čímž jí způsobil bodnou ránu o délce 1 cm, na kterou navazoval bodný kanál procházející kůží, podkožím, svalovinou zad pronikl do hrudní dutiny, kde zraňoval pravou plíci s následným hemothoraxem a pneumothoraxem. Útok obviněného byl tedy útokem cíleným do oblasti, kde se nacházejí životně důležité orgány poškozené, a to nástrojem (nožem s čepelí o délce 23 cm), který je bezpochyby schopen jejich zasažení.
Obviněný na poškozenou zaútočil v době, kdy k němu byla otočena zády a vzhledem k následkům jí způsobeným šlo minimálně o útok středně velké intenzity. Soudy proto nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněný jednal v úmyslu způsobit obviněné těžkou újmu na zdraví. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu.
V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík