11 Tdo 113/2008-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17.
dubna 2008 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných
M. D., J. K. a M. C. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007,
sp. zn. 61 To 368/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 17/2007, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 61 To 368/2007.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další
rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 29 T
17/2007, byl obviněný M. D., bez pracovního poměru, trvale bytem R., B., M. E.,
uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byl podle § 247 odst. 1
tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s
dozorem, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl dále uložen trest vyhoštění na
dobu určitou, a to v délce trvání deseti let.
Shora citovaným rozsudkem byla dále obviněná J. K., bez pracovního poměru,
trvale bytem P., J., a obviněný M. C., bez pracovního poměru, trvale bytem R.,
B., M., uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e)
tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byla
obviněná J. K. odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, pro jehož výkon byla
zařazena podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem, přičemž
byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne
24. 10. 2006, sp. zn. 44 T 56/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v
Praze ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 67 To 1/2007, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
obviněný M. C. odsouzen podle § 161 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl dále uložen trest vyhoštění,
a to na dobu neurčitou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 42 T 74/2006, ve spojení s
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 61 To 507/2006,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 se obvinění dopustili
shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 17. 3. 2006 kolem 13:00 hod. v P.,
Ž. ulici, po předchozí domluvě a po vzájemné dělbě úkolů ještě společně s další
dosud nezadrženou osobou odlákali pozornost dosud neztotožněné poškozené osoby
tak, že obžalovaná K. a dosud nezadržená osoba se s mapou dotazovali poškozené
na cestu, obžalovaný C. dával pozor, zda nejsou sledováni a obžalovaný D. v
pokleku vytáhl poškozené peněženku z tašky, ale když viděl, že jsou spatřeni
kolemjdoucími, vrátil nepoškozenou peněženku zpět,
a obžalovaný M. C. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen
trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 2. 2006, sp. zn. l T
26/2006, který nabyl právní moci téhož dne, za trestný čin krádeže podle § 247
odst. 1 písm. d) tr. zák., a byl mu původně uložen trest vyhoštění ve výměře
čtyř roků,
a obžalovaná J. K. se takového jednání dopustila přesto, že byla odsouzena
trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 2. 2006, sp. zn. 1 T
26/2006, který nabyl právní moci téhož dne, za trestný čin krádeže podle § 247
odst. 1 písm. d) tr. zák., a byl jí původně uložen trest odnětí svobody v
trvání čtyř měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvanácti
měsíců.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podal odvolání státní
zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v neprospěch všech
obviněných a dále i obviněný M. C., přičemž na podkladě těchto odvolání rozhodl
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 8. 2007, sp. zn.
61 To 368/2007, tak, že podle § 256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. Toto
usnesení bylo doručeno mimo jiné obviněným M. D., M. C. a J. K. všem shodně dne
19. 9. 2007, obhájci obviněného D. dne 20. 9. 2007, obhájci obviněného C. dne
21. 9. 2007, obhájci obviněné K. dne 20. 9. 2007 a Obvodnímu státnímu
zastupitelství pro Prahu 10 dne 18. 9. 2007.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v
neprospěch obviněných D., C. a K. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu
pro Prahu 10 dne 8. 11. 2007.
Nejvyšší státní zástupkyně svým dovoláním napadla výrokovou část usnesení
odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadeným usnesením bylo
rozhodnuto o zamítnutí odvolání, ačkoliv již rozsudek soudu prvního stupně
spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje nejvyšší státní zástupkyně v tom,
že soudy neposoudily skutek tak, že se ho obvinění dopustili jako členové
organizované skupiny ve smyslu § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák. Dále uvedla
obecné úvahy k výkladu organizované skupiny. Pokud jde o posuzovanou věc,
konstatovala nejvyšší státní zástupkyně, že úroveň součinnosti obviněných
přesáhla běžné spolupachatelství. Existence organizované skupiny není podmíněna
předchozí výslovnou dohodou mezi obviněnými. V posuzovaném případě však šlo o
domluvenou, promyšlenou a zorganizovanou trestnou činnost, jejímž cílem bylo
provádět kapesní krádeže. Počet osob a striktní dělba práce podle názoru
nejvyšší státní zástupkyně vylučují, aby trestná činnost byla výsledkem pouze
konkludentní dohody, aniž by byly specifikovány úlohy pro jednotlivé obviněné.
V této souvislostí nejvyšší státní zástupkyně dodala, že předchozí trestná
činnost obviněných C. a K. byla naprosto identická a spáchaná shodným a vysoce
charakteristickým způsobem jako trestná činnost projednávaná Obvodním soudem
pro Prahu nyní.
V další části svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že z hlediska
posouzení, zda byl trestný čin spáchán organizovanou skupinou, není významná
okolnost, že se pachatelům nepodařilo odcizenou věc uschovat. Vzhledem ke
specifické formě majetkové trestné činnosti (tzv. kapesní krádeže) nelze zcela
vyloučit, že budou pachatelé zpozorováni a přistiženi dalšími osobami. Ani
skutečnost, že byla trestná činnost spáchána jedním útokem, nevylučuje její
posouzení jako spáchanou členy organizované skupiny.
Závěrem svého dovolání odkázala nejvyšší státní zástupkyně na rozhodnutí
publikované pod č. 36/1995 Sb. rozh. tr., které se zabývá naplnění znaků
trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zák.,
přičemž toto rozhodnutí je založeno, podle mínění nejvyšší státní zástupkyně,
na v podstatě shodných skutkových okolnostech, jako nyní posuzovaná věc.
Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud
České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského
soudu v Praze, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a toto rozhodnutí učinil v souladu
s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil nejprve obhájce obviněného
D., JUDr. F. V. Ve svém dopise ze dne 16. 11. 2007 uvedl, že souhlasí s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání (srov. č. l. 320). K dovolání se
dále vyjádřila i obviněná K., a to dopisem ze dne 22. 11. 2007, přičemž uvedla,
že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (srov. č. l. 321) a
rovněž její obhájce, Mgr. V. K., dopisem ze dne 26. 11. 2007 s tím, že souhlasí
s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (srov. č. l. 322–323). Jiná
vyjádření obviněných nebo jejich obhájců trestní spis sp. zn. 29 T 17/2007
neobsahuje.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že
dovolání nejvyšší státní zástupkyně přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a),
h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1
písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod
nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K
tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází
Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím
řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného
práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání,
že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Předně je možno konstatovat, že pokud nejvyšší státní zástupkyně namítá, že
jednání obviněných mělo být právně posouzeno i podle tzv. kvalifikované
skutkové podstaty uvedené § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť obvinění
spáchali skutek jako členové organizované skupiny, pak jde o námitku, která
naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší
soud se jí dále věcně zabýval.
V obecné rovině lze připomenout, že organizovaná skupina představuje formu
trestné součinnosti, kterou lze charakterizovat jako sdružení více osob, v němž
je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v
důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností, kterou se
spáchání činu usnadňuje a zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle
(srov. č. 53/1976–II Sb. rozh. tr.), a tím se zvyšuje i nebezpečnost činu pro
společnost. Přitom je třeba, aby šlo nejméně o tříčlenné sdružení trestně
odpovědných osob (srov. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Na rozdíl od zločinného
spolčení může být organizovaná skupina vytvořena i ad hoc ke spáchání jednoho
trestného činu. Soustavnost se zde nevyžaduje. U organizované skupiny se rovněž
nevyžaduje vnitřní organizační struktura, která by byla charakterizovaná vztahy
nadřízenosti a podřízenosti, jak je tomu právě u zločinného spolčení (§ 89
odst. 17 tr. zák.).
Pokud jde o krádeže páchané členy organizované skupiny ve smyslu § 247 odst. 3
písm. a) tr. zák. lze dále připomenout, že k rozdělení úloh spolupachatelů může
dojít např. tím způsobem, že jeden s novinami v ruce, jimiž si kryje volnou
ruku, se zmocňuje cizí věci, druhý se přitiskne k poškozenému bezprostředně z
druhé strany a třetí se na poškozeného tlačí zezadu, čímž vytvářejí tzv.
„zátku“, přičemž čtvrtý sleduje, zda nejsou pozorováni (srov. č. 36/1995 Sb.
rozh. tr.).
Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obvinění dne 17. 3.
2006 kolem 13:00 hod. v P., Ž. ulici, po předchozí domluvě a po vzájemné dělbě
úkolů ještě společně s další dosud nezadrženou osobou odlákali pozornost dosud
neztotožněné poškozené osoby tak, že obžalovaná K. a dosud nezadržená osoba se
s mapou dotazovali poškozené na cestu, obžalovaný C. dával pozor, zda nejsou
sledováni a obžalovaný D. v pokleku vytáhl poškozené peněženku z tašky, ale
když viděl, že jsou spatřeni kolemjdoucími, vrátil nepoškozenou peněženku zpět.
Vzhledem k uvedeným skutkovým zjištěním je Nejvyšší soud toho mínění, že jde v
posuzované věci o případ, kdy existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními na
jedné straně a právním posouzením skutku na straně druhé, jak má namysli
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové okolnosti případu,
jak byli zjištěny nalézacím soudem a popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině
rozsudku nalézacího soudu, totiž nasvědčují tomu, že obviněnými spáchaný
trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. byl jimi spáchán jako členy
organizované skupiny ve smyslu § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák. Tento závěr lze
dovodit nejen ze spojení obsaženého v tzv. skutkové větě „…po předchozí domluvě
a po vzájemné dělbě úkolů…“, ale rovněž ze samotného popisu jednání obviněných,
kdy obviněná K. a dosud nezadržená osoba se s mapou dotazovali poškozené na
cestu, zatímco obviněný C. dával pozor, zda nejsou sledováni a obviněný D. v
pokleku vytáhl poškozené peněženku z tašky. Již z takového popisu je patrno, že
mezi obviněnými došlo k dělbě úkolů, a že obvinění jednali koordinovaným
způsobem s cílem okrást poškozenou osobu. Skutečnost, že se jim to nakonec
nepovedlo, není pro posouzení otázky, zda byla krádež spáchána obviněnými jako
členy organizované skupiny zásadní. Stejně tak není pro toto posouzení zásadní
skutečnost, že se obvinění dopustili pouze jednoho útoku.
V této souvislosti lze dodat, že při nedostatku jiných důkazů, zejména výpovědí
členů organizované skupiny, je možno na rozdělení jejich úloh, resp. určitou
plánovitosti a koordinovanosti jejich jednání, logicky usuzovat i ze samotného
skutkového děje. Bude tomu tak zejména v případech, kdy jednání spolupachatelů
je natolik neobvyklé, že jiný závěr, než že jde o předem smluvené jednání
organizované skupiny spolupachatelů, v jehož rámci má např. některý
spolupachatel odlákat pozornost poškozeného, jiný trestnou činnost provést a
další pak zajistit, aby trestná činnost nebyla odhalena, je logicky vyloučen.
Je možno dodat, že v případě rozdělení jednotlivých úkolů u trestné činnosti
páchané členy organizované skupiny není třeba, aby byla předchozí dohoda
učiněna výslovně či se vztahoval na všechny konkrétní okolnosti provedení činu.
Postačí, že si jsou členové organizované skupiny vědomi rozdělení jednotlivých
úkolů a v souladu s tímto rozdělením jednají, byť by tak činili způsobem, resp.
podle určitého postupu (vzorce chování), který již v minulosti použili, a
nikoliv podle pro každý konkrétní případ dohodnutého plánu.
Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na rozpor mezi skutkovými
závěry popsanými v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu na jedné straně
a odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu na straně druhé, které představuje
porušení § 125 odst. 1 tr. ř. Rozpor lze dále shledat i mezi skutkovými závěry
popsanými v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a úvahami odvolacího
soudu vztahujícími se k posouzení otázky, zda obvinění jednali jako členové
organizované skupiny. Pokud odvolací soud uvedl, že není jasné, zda jednání
obviněných bylo plánované či náhodné, resp. zda mezi obviněnými došlo k
předchozí dohodě nebo zda šlo o spontánní jednání (srov. odůvodnění usnesení
odvolacího soudu na str. 4), je tento závěr opačný, než jsou závěry nalézacího
soudu uvedené v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i
skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je
třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je
tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo
odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z
formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254
tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním
řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán
tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst.
1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané
odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po
věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací
soud neshledal důvodným.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání výslovně odkazuje na druhou
alternativu citovaného zákonného ustanovení, tj. že v řízení, které předcházelo
rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku
nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.
Za situace, kdy Nejvyšší soud, jak bylo naznačeno výše, shledal, že je v
posuzované věci dán namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., přičemž uvedený dovolací důvod byl dán již v řízení předcházejícímu
rozhodnutí o řádném opravném prostředku, je nutno konstatovat, že výše
uvedenými námitkami byl naplněn i dovolací důvod podle druhé alternativy § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je v uvedeném
směru opodstatněné, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení
odvolacího soudu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud rovněž další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze se
bude věcí znovu zabývat, opětovně projedná podaná odvolání, napraví shora
popsané vady, přičemž se zaměří na skutkové okolnostmi významné pro právní
posouzení otázky, zda obvinění spáchali trestnou činnost jako členové
organizované skupiny či nikoliv. Městský soud v Praze k této otázce podle
potřeby doplní dokazování, a z hlediska případné změny nebo doplnění skutkových
zjištění bude postupovat způsobem uvedeným v § 263 odst. 7 tr. ř.
Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Praze v dalším řízení vázán
právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je
povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání nejvyšší státní
zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího
soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 11 Tdo 113/2008
Datum rozhodnutí: 17.04.2008
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
11 Tdo 113/2008-III.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. dubna 2008 v neveřejném zasedání
konaném o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 61 To 368/2007, v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 17/2007, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. C., bez pracovního poměru, trvale
bytem R., B., M., n e b e r e d o v a z b y .
O d ů v o d n ě n í :
V neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2008 Nejvyšší soud České republiky
(dále jen „Nejvyšší soud“) k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil podle §
265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007, sp.
zn. 61 To 368/2007, a přikázal jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný M. C. v současné době vykonává trest odnětí svobody v délce
trvání tří let a šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 29 T 17/2007, jenž nabyl právní moci
ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 61
To 368/2007, které bylo k dovolání nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšším soudem
zrušeno, bylo nutno rozhodnout, zda se obviněný bere do vazby (§ 265l odst. 4
tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že předpokládaný konec výkonu souhrnného trestu odnětí
svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců zrušeného v rámci nynějšího
dovolacího řízení Nejvyšším soudem byl stanoven na 26. 2. 2010. Dále je možno
konstatovat, že zrušením citovaného souhrnného trestu odnětí svobody zároveň
obživl výrok o nepodmíněném trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a trestu
vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř let z rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 1 ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 42 T 74/2006. Jak je patrno z
uvedeného, nevykonal dosud obviněný celý trest odnětí svobody ve výměře dvou
let, který mu byl uložen citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, a
který obživl zrušením souhrnného trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a
šesti měsíců z citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.
Protože Nejvyšší soud u obviněného neshledal důvody vazby podle § 67 tr. ř.,
resp. postupu podle § 74a tr. ř., a s ohledem na výše uvedené skutečnosti,
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch