11 Tdo 1237/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 24. ledna 2005, o
dovolání obviněného H. G., proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 156/2003, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného H.G. o d m í
t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. června 2003, sp. zn.
11 T 156/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění okresního soudu se
jej dopustil tím, že dne 25. prosince 2002 kolem 21.00 hod. po požití
alkoholických nápojů v množství, které u něho vyvolalo hladinu alkoholu v krvi
nejméně 0,85 g/kg, řídil osobní automobil Cadilac Fleetwood B, po silnici l.
třídy, označené jako vedlejší, do prostoru křižovatky se silnicí l. třídy u J.
n. N., přičemž nesledoval dopravní značení ani provoz na komunikaci a vjel do
křižovatky právě v době, kdy tudy projížděl ve směru od K. n. L. na J. H.
osobní automobil VW Golf, řízený M. H., do jehož levého boku narazil, přičemž
došlo ke smrtelnému zranění spolujezdkyně z vozidla VW Golf A. N., a lehkému
zranění další spolujezdkyně ve vozidle VW Golf E. H., která utrpěla podvrtnutí
krční páteře a hmoždění páteře v oblasti hrudní s dobou léčení do 5. února 2003.
Obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v
trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2
písm. a) tr. zák. do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl
dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových
vozidel na dobu 4 (čtyř) roků.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán povinností zaplatit na
náhradu škody poškozeným Ing. S. S., částku 52. 229,60 Kč a V.z.p. ČR, o.p. J.
H., částku 9. 083 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn.
3 To 763/2003, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr.
řádu částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr.
řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl za trestný čin ublížení na
zdraví podle § 224 odst.1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek
ve výroku o vině nedotčen, uložen podle § 224 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný
trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §
39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1
tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 4 (čtyř) let. Jinak zůstal
napadený rozsudek nedotčen - ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004,
sp. zn. 3 To 763/2003, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H.
dovolání, a to proti výroku o trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění dovolacího důvodu obviněný spatřuje především v závěru odvolacího
soudu, dle kterého jedinou primární příčinou dopravní nehody a smrti poškozené
je porušení dopravních předpisů obviněným, přičemž jeho zavinění na těžším
následku ? smrti poškozené - je nepochybné. Uvádí, že po doplnění dokazování
lze mít za prokázané zjištění, že použití bezpečnostních pásů poškozenou A. N. by zabránilo těžšímu následku v podobě smrti poškozené, která by jinak utrpěla
maximálně lehkou újmu na zdraví, jak předpokládá trestní zákon v § 223. Dovolatel analyzuje skutkový děj a podotýká, že lze izolovat trestněprávní
příčinu, kterou soudy obou stupňů spatřují v porušení dopravních předpisů z
jeho strany, k čemuž se doznává. Trestněprávním následkem je zde způsobení
těžké újmy na zdraví s následkem smrti poškozené, který byl soudy obou stupňů
podřazen skutkové podstatě dle ust. § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel namítá,
že k rozhodnutí o trestní odpovědnosti nestačí jen samotná příčinná souvislost
mezi jednáním pachatele, v daném případě porušení povinnosti vyplývající ze
zákona č. 361/2000 Sb., a následkem, resp. těžším následkem dle § 224 odst. 1 a
2 tr. zák. K příčinnému vztahu musí přistoupit též zavinění, přičemž zaviněním
musí dle dovolatele být zahrnut celý vývoj příčinné souvislosti mezi jednáním
pachatele a následkem, pachatel může být odpovědný pouze za následek, který
způsobil, jen pokud jej také zavinil a v opačném případě mu takový následek,
resp. těžší následek, nemůže být přičítán k tíži. Upozorňuje, že vzhledem k
tomu, že v dané věci postačí k přičítání těžšího následku pouze nedbalostní
zavinění, je třeba, aby obviněný vývoj příčinné souvislosti i následek
předvídal a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí, popř. aby
příčinný průběh a následek předvídat měl a mohl. V této souvislosti dovolatel
poukázal na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 20/81 Sb. roz. tr., z něhož vyvozuje, že pokud okolnosti vedoucí ke vzniku těžšího následku
mají svůj základ v porušení povinnosti jinou osobou, nikoliv v jednání
pachatele \"nelze učinit závěr, že tento příčinný průběh, který vedl ke
zhoršení zdravotního stavu i ke smrti zraněného, byl pro pachatele
předvídatelný, a tedy jím zaviněný\". Odsouzený odkazuje na závěry znaleckého
posudku v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství ze dne 17. ledna 2004,
v němž znalec bez pochybnosti konstatoval, že pokud by poškozená v tomto
konkrétním případě použila bezpečnostní pás, došlo by při zjištěném nehodovém
ději ke zranění, které by bylo možno, \"ze soudně lékařského hlediska
kvalifikovat jako zranění lehké, s obvyklou dobou léčení a pracovní
neschopnosti kolem 3 týdnů\". Dovolatel uzavírá, že pokud by byla poškozená
použila bezpečnostní pás, jak byla povinna dle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. učinit, došlo by při zjištěném průběhu nehodového děje pouze k
lehkému zranění osob v důsledku porušení důležité povinnosti vyplývající ze
zákona obviněným a tím i k naplnění skutkové podstaty dle § 223 tr. zák.
Obviněný má za to, že nemohl předvídat porušení povinnosti uložené zákonem
jinou osobou a jeho zaviněním je vývoj příčinné souvislosti kryt pouze v
rozsahu skutkové podstaty trestného činu dle § 223 tr. zák. Podle názoru
dovolatele, na posouzení jeho jednání, resp. zavinění těžšího následku, nemůže
mít vliv okolnost konstatovaná v napadeném rozhodnutí, tedy zda se po silnicích
pohybují též vozidla, která nejsou vybavena bezpečnostním pásem. Dovolatel má
za to, že obecné úvahy tohoto charakteru nemohou mít vliv na posouzení otázky
jeho zavinění, neboť závěry soudu by se měly vztahovat pouze ke konkrétním
okolnostem tohoto případu, tedy především faktu, že vozidlo VW Golf, ve kterém
seděla poškozená, bezpečnostními pásy vybaveno bylo a pokud by poškozená
bezpečnostní pás použila, nenastal by těžší následek tak, jak nastal. Dle
mínění dovolatele každý účastník silničního provozu se oprávněně spoléhá na to,
že ostatní účastníci dodržují své povinnosti a nelze po něm požadovat, aby se
choval odlišně.
Naplnění dovolacího důvodu dovolatel dále spatřuje v nesprávném výroku o
trestu, a to ohledně druhu trestu, přičemž podle jeho mínění je uložený
nepodmíněný trest odnětí svobody v rozporu s § 23 tr. zák. Domnívá se, že
odvolací soud dostatečně nepřihlédl ke všem polehčujícím okolnostem. V této
souvislosti dovolatel poukázal zejména na to, že jde o naprostou výjimku, první
exces z jinak doposud řádného chování odsouzeného, skutečnost, že
nenapravitelný následek ztráty lidského života byl způsoben též ze strany
poškozené, dovolatel učinil vše, aby zmírnil veškeré následky svého
protiprávního jednání, především, aby byla poškozeným nahrazena vzniklá škoda.
Dovolatel má rovněž za to, že účel trestu podle § 23 tr. zák. může být účinně
naplněn uložením podmíněného trestu odnětí svobody, neboť v dalším páchání
trestné činnosti mu může zabránit uložený trest zákazu činnosti. Domnívá se
dále, že odvolací soud nevzal dostatečnou měrou v úvahu, že je osobou těžce
zdravotně postiženou, plně invalidní a pohybuje se velmi těžce za pomoci berle
a s ohledem na jeho zdravotní stav se lze důvodně obávat, že výkonem trestu
odnětí svobody by mohla být ohrožena jeho lidská důstojnost ve smyslu § 23
odst. 2 tr. zák.
Závěrem dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn.
3 To 763/2003, dle kterého \"obviněnému H. G. se za trestný čin ublížení na
zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek
ve výroku o vině nedotčen, ukládá podle § 224 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný
trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon se podle § 39a
odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazuje do věznice s dohledem\". Pro případ, že by
dovolací soud shledal dovolání důvodným a rozhodl by o zrušení napadeného
výroku odvolacího soudu, navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265l
odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o uložení podmíněného trestu odnětí
svobody. Dovolatel současně požádal, aby s ohledem na výše uvedené skutečnosti,
bylo rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí dle ust. § 265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství podle § 265h odst. 2 tr. řádu. Podle něho nelze dovolání
přisvědčit. K prvnímu okruhu námitek dovolatele uvedl, že v rámci doplněného
dokazování se případným spoluzaviněním poškozené A. N. podrobně a pečlivě
zabýval odvolací soud, přičemž zdůraznil, že to byl právě obviněný, kdo
porušením tří okruhů povinností řidiče zapříčinil předmětnou dopravní nehodu a
jednalo se o natolik zásadní a závažná porušení pravidel silničního provozu, že
není pochyb o aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. Státní zástupce se plně
ztotožnil se závěry odvolacího soudu a odkázal na jeho úvahy rozvedené na č. l.
5-9 napadeného rozsudku. K druhému okruhu námitek dovolatele zdůraznil, že
pokud dovolatel zamýšlel dosáhnout přezkumu výroku o trestu, měl k tomu zvolit
adekvátní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a měl si
ujasnit, kdy lze dovoláním vůbec samotný výrok o trestu napadnout. Vůči druhu
trestu a výměře uloženého trestu přichází do úvahy výlučně dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolacím důvodem tu je jedině uložení
nepřípustného druhu trestu nebo uložení druhu trestu sice přípustného, avšak
mimo zákonnou trestní sazbu. Dle státního zástupce citovaný důvod dovolání
(který obviněný navíc nezvolil) není naplněn námitkami v tom smyslu, že uložený
trest je nepřiměřeně přísný. Státní zástupce v této souvislosti vyslovuje
názor, dle něhož i v případě, pokud by výrokem o trestu byla porušena
ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a § 31 odst. 1, 2 tr. zák. o
obecných zásadách pro ukládání trestu, není tím založen důvod dovolání, byl-li
uložen přípustný druh trestu a byla-li výměra trestu stanovena v rámci zákonné
trestní sazby, jak je tomu u obviněného. Dle názoru státního zástupce
dovolatelem naznačené námitky nelze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jako \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení
\", tj. jiné, než právní kvalifikace skutku. Stanoví-li totiž zákon ve vztahu k
výroku o trestu výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu,
resp. podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (upuštění od potrestání) a podle §
265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), znamená to
a contrario, že z jiných než těchto důvodů nelze výrok o druhu a výměře
uloženého trestu dovoláním napadat. Závěrem dovolání státní zástupce navrhl,
aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně souhlasil s tím, aby rozhodnutí
učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má
dovolání H. G. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a
oprávněnou osobou, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného
rozhodnutí, tj. zda v předmětné věci nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání.
Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, jako
odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání H. G. podané proti rozsudku
soudu I. stupně ohledně výroku o vině, a kterým byl zrušen výrok soudu I.
stupně o trestu a byl mu uložen trest (§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu).
Rozhodnutí soudu II. stupně (překlad) bylo obviněnému doručeno dne 30. března
2004. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. H., bylo proto
podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu;
doručeno bylo Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 25. května 2004, tj. v
místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst.
2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný H. G.
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vůči
napadenému rozhodnutí namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nadto v odůvodnění svého
dovolání vytýká předmětnému rozhodnutí i nesprávnost výroku o trestu, a to
uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s příslušnými
ustanoveními trestního zákona, kdy dle jeho přesvědčení byly naplněny podmínky
podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i
předcházející řízení, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné.
V rámci zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze
namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové
podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec
trestné. Jinými slovy vyjádřeno, smyslem a účelem daného dovolacího důvodu není
skutkový přezkum ani přezkum hodnocení důkazů, je jím přezkum právní, tj.
posouzení, zda skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl ve skutkové větě výroku o vině
popsán.
Dle právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 2. září
2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (Sb. s. r., 2002, 4, 255): \"námitky vůči druhu a
výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v
dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §
265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen
druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu
spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné
vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho
uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání
namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 tr. ř.\" Speciálně pak Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí námitku ohledně
uložení trestu vyloučil z možného podřazení pod dovolací důvod dle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu: \" Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je
založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné
vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu
a výměry trestu.\" Uvedený právní názor Nejvyšší soud potvrdil i v usnesení ze
dne 21. května 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004 (Soubor trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, sešit 6, 2004, T 701): \"Výrok o trestu (nejde-li o trest
odnětí svobody na doživotí) lze napadnout dovoláním především z dovolacího
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který se ovšem vztahuje
jen k druhu a výměře uloženého trestu, a to v tom smyslu, že byl uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest mimo trestní sazbu
stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Výrok o
trestu může být napaden dovoláním i z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, pokud ovšem dovolatel namítá nesprávné hmotněprávní posouzení ve
vztahu k některým zvláštním hmotněprávním podmínkám při ukládání trestu, např.
pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování
v trestném činu.\"
Vzhledem k takto vyloženým důvodům Nejvyšší soud předmětné dovolání v té jeho
části, jež vytýká napadenému rozhodnutí nesprávnost výroku o trestu, a to
uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s příslušnými
ustanoveními tr. zák., v čemž je spatřováno naplnění dovolacího důvodu dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl,
protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Toliko jako obiter dictum Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná, že jakkoli
je v ustanovení § 265h odst. 1 tr. řádu předvídán mechanizmus odstraňování vad
dovolání, v případě, obsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu, včetně odkazu na zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá,
nespadá do kompetence soudu prvního stupně posuzovat adekvátnost argumentace
dovolatele z pohledu její podřazení pod jednotlivé v dovolání označené dovolací
důvody dle § 265b tr. řádu.
Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje dovolatel dále v nesprávném
posouzení zavinění a příčinné souvislosti, jelikož znalecké dokazování vyústilo
v závěr odlišného následku v případě splnění právní povinnosti ze strany
poškozené, a to jejího připoutání se bezpečnostním pásem.
Uvedenou výtku anticipoval odvolací soud, a to přestože ji obviněný neuplatnil
v odvolání do rozhodnutí soudu I. stupně. Jelikož je dovolací řízení ovládáno
toliko zásadou formální a nikoli materiální subsidiarity (§ 265a tr. řádu),
Nejvyšší soud uplatněný důvod dovolání meritorně posoudil.
Plně se přitom ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, dle něhož
posouzení znalostního komponentu zavinění v dané věci vychází z ust. § 9 odst.
1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je
přepravovaná osoba povinna připoutat se za jízdy na sedadle bezpečnostním
pásem, je-li jím sedadlo vybaveno. Účastník provozu na pozemních komunikacích
musí tedy ve svém jednání počítat s eventualitou, že osoba přepravovaná v jiném
vozidle není připoutána bezpečnostním pásem, aniž by se tím dopustila
protiprávního jednání.
V tomto smyslu je irelevantní i námitka nutnosti individuálního posouzení
případu, a to o to více, že dle skutkových zjištění nalézacího soudu v momentu
nedání přednosti v jízdě obviněný \"nesledoval dopravní značení ani provoz na
komunikaci\".
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl zčásti jako
zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání
Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
K učiněnému návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí lze uvést, že dle §
265h odst. 3 tr. řádu návrh na tento postup Nejvyššímu soudu je oprávněn
předložit předseda senátu soudu I. stupně. Vzhledem k tomu, že k předmětnému
návrhu obviněný nebyl aktivně legitimován a dále vzhledem ke skutečnosti, že
dovolání obviněného Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu
odmítl, nebyl důvod, aby o podaném návrhu na odklad výkonu rozhodnutí
rozhodoval.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman