11 Tdo 1249/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. prosince 2003 dovolání
obviněného Ing. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.
března 2003, č. j. 3 To 224/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 8 T 244/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003, a usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný Ing. V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2003,
sp. zn. 8 T 244/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování
podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a za to byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmínečně odložen na zkušební
dobu v trvání jednoho roku. Uvedeného trestného činu se podle zjištění
okresního soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od roku 1997 do 28. 5.
2001 nejprve v místě svého trvalého bydliště, a později v místě přechodného
bydliště, bez příslušného oprávnění přechovával speciální vojenský
protipěchotní prostředek jugoslávské výroby – TROBLONSKE TRENUTNE MINE M – 60.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které současně spojil se žádostí
o navrácení lhůty k jeho podání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 3.
2003, č. j. 3 To 224/2003, podané odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl
jako opožděné, když předtím usnesením z téhož dne, sp. zn. 2 Nt 23/2003,
obviněnému nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný Ing. V. K. prostřednictvím
svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání konstatuje, že skutečně podal odvolání proti rozsudku soudu prvního
stupně opožděně, tedy až po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Opis rozsudku
soudu prvního stupně mu byl doručen dne 11. 2. 2003 a odvolání proti němu podal
prostřednictvím svého obhájce až dne 21. 2. 2003, přičemž je spojil se žádostí
o povolení navrácení lhůty k jeho podání. Tato žádost mu však byla zamítnuta,
přestože předložil lékařské potvrzení o onemocnění v poslední den lhůty k
podání odvolání, což mu zabránilo včas podat odvolání. Namítá, že podle
konstantní judikatury je právě onemocnění v posledních dnech lhůty považováno
za důležitý důvod pro prominutí zmeškání lhůty. Přitom poukazuje na okolnosti,
které mu zabránily odvolání podat včas, když zdůrazňuje, že si sjednal s
advokátem schůzku na poslední den lhůty, protože čekal na informace o stěžejním
svědkovi. V poslední den lhůty onemocněl, navštívil lékaře, avšak odpoledne pod
vlivem zdravotního stavu a léků usnul a probral se až v nočních hodinách, takže
zmeškal schůzku s advokátem a již neměl možnost včas podat odvolání. Krajský
soud důvody, které zapříčinily zmeškání lhůty náležitě nepřezkoumal a
neopodstatněně mu nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání. Protože krajský
soud věcně nesprávně posoudil existenci důvodů pro prominutí zmeškání lhůty k
podání odvolání, tak jeho rozhodnutí o odmítnutí odvolání spočívá na nesprávném
hmotně právním posouzení skutečností podstatných pro závěr o existenci
takových důvodů, a proto je nesprávné i rozhodnutí o zamítnutí podaného
odvolání pro jeho opožděnost. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil
dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp.
zn. 3 To 224/2003, jakož i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, a vrátil věc Krajskému soudu
v Ostravě k novému projednání.
Podle vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému
dovolání obviněného byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v
předmětné věci uplatněn naprosto nepřiléhavě, neboť rozhodnutí soudu druhého
stupně, kterým byl bez meritorního přezkumu zamítnut nebo odmítnut řádný
opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, lze napadat v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatněné námitky však
podle jeho názoru neodpovídají ani tomuto dovolacímu důvodu, neboť uplatněnou
argumentací fakticky brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.
3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti
o navrácení lhůty a toto rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí taxativně
uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a nelze je
dovoláním napadat.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení
§ 265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. ř., že podané dovolání obsahuje náležitosti
vyžadované ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno včas a
prostřednictvím obhájce.
Dovolatel výslovně uvedl, že dovolaní podává z důvodu uvedeného v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele však obsahově směřovaly proti
tomu, že byly nesprávně posouzeny okolnosti, na základě kterých bylo rozhodnuto
Krajským soudem v Ostravě dne 27. 3. 2003, sp. zn. Nt 23/2003, o zamítnutí jeho
žádosti o navrácení lhůty, a následně pak o zamítnutí jím podaného odvolání
jako opožděného, a to usnesením ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003. Takové
výhrady dovolatele však nenaplňují jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž je lze podřadit (§ 59 odst. 1 tr. ř.) pod důvod
dovolání podle první alternativy ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Je
totiž skutečností, že dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, který pro
opožděnost zamítl jeho odvolání, aniž věcně přezkoumal odvoláním napadený
odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a tím také odňal obviněnému jeho
právo napadnout rozsudek soudu prvního stupně řádným opravným prostředkem
(odvoláním). Toto tvrzení dovolatele tak po obsahové stránce nepochybně
naplňuje dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Na tomto závěru nemění nic ani ta okolnost, že dovolání vychází z předpokladu,
že nesprávné posouzení důvodů, pro které mělo být rozhodnuto o povolení
navrácení lhůty k podání odvolání, představuje dovolací důvod ve smyslu
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Posouzení těchto okolností nemá žádný
vztah k otázce, zda skutek, jenž je předmětem odsuzujícího rozsudku, byl či
nebyl posouzen v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, či jiných
hmotně právních norem.
Dále pak dovolací soud zkoumal, zda dovolání podané ve skutečnosti z důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je opodstatněné.
Rozhodující pro posouzení této otázky je zjištění, zda byly splněny podmínky
pro procesní postup odvolacího soudu spočívající v zamítnutí odvolání
obviněného jako podaného pozdě (tj. po uplynutí zákonné odvolací lhůty). Přitom
nedílnou součástí splnění těchto procesních podmínek v posuzované věci je též
závěr, že na straně obviněného nebyly dány důvody, jež by opodstatňovaly
rozhodnutí, jímž by bylo vyhověno jeho žádosti o navrácení lhůty k podání
odvolání.
Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. totiž dopadá v první zákonné
alternativě na případy, kdy došlo bez splnění zákonných procesních podmínek k
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž
procesní strana byla takovým rozhodnutím vlastně zbavena přístupu k druhé
instanci.
Podle § 248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku
směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, přičemž podle § 248 odst.
2 tr. ř. v případě, že se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci,
běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději.
Podle § 253 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li
podáno opožděně.
V posuzované věci není sporu o tom, že obviněný Ing. K. podal odvolání
opožděně, když je podal prostřednictvím obhájce až dne 21. 2. 2003, přičemž
poslední den lhůty k jeho podání byl den 19. 2. 2003. Z odůvodnění usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, vyplývá, že
obviněný měl sice krátce před uplynutím odvolací lhůty zdravotní problémy,
avšak ty mu nebránily podat včas odvolání. Tento závěr opírá krajský soud o
zjištění, že obviněný se ve dnech 18. a 20. 2. 2003 dostavil k ošetřujícímu
lékaři. Nic mu také nebránilo v tom, aby telefonicky kontaktoval obhájce a
požádal jej, s ohledem na svůj klidový režim, o návštěvu u něj doma, přitom ode
dne vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně měl navíc dostatek času si obhájce
zvolit. Proto krajský soud výše uvedeným usnesením obviněnému nepovolil
navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze
dne 9. 1. 2003, sp. zn. 8 T 244/2001.
Podle § 61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých
důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon
jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty.
O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li
opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o
odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od
doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
Navrácení zmeškané lhůty k podání opravného prostředku podle ustanovení § 61
tr. ř. je vázáno na určité výjimečné okolnosti, neboť se tím umožňuje dodatečné
přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a případně i
vykonatelnosti. Proto navrácení lhůty je možné jen z důležitých důvodů. Zákon
tyto důvody blíže nekonkretizuje. Z povahy výjimečnosti je třeba dovodit, že
takovými důvody jsou jen ty, které mají charakter určitých překážek
znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku
v zákonem stanovené lhůtě. Za takové důvody jsou v justiční praxi považovány
zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný
prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného
nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelná událost, která, zabránila
obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek. Dále praxe pokládá za
důležité důvody např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku
nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno.
V posuzované trestní věci byl v hlavním líčení konaném u Okresního soudu v
Ostravě dne 9. 1. 2003 vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž po jeho vyhlášení
se obviněný k možnosti podat odvolání vyjádřil takto: „Ponechávám si lhůtu“ (č.
l. 60 spisu). V písemném vyhotovení rozsudku, jehož opis byl obviněnému doručen
v úterý dne 11. 2. 2003, byl obviněný v souladu se zákonem poučen též o
možnosti podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému
soudu v Ostravě do osmi dnů od doručení opisu písemného vyhotovení rozsudku.
Lhůta pro podání odvolání obviněnému, který neměl obhájce, tedy uplynula ve
středu dne 19. 2. 2003. Jak vyplývá ze spisu, obviněný podal odvolání současně
se žádostí o navrácení lhůty až v pátek dne 21. 2. 2003 (tedy po uplynutí
zákonné odvolací lhůty). Z podaného odvolání a ze žádosti o prominutí zmeškání
lhůty je zřejmé (č. l. 70), že obviněný byl dne 18. 2. 2003 (tj. v
předposlední den lhůty k podání odvolání) ošetřen u lékaře s tím, že mu byl
doporučen klidový režim. Z další lékařské zprávy ošetřujícího lékaře pak
vyplývá, že obviněný byl dne 18. 2. 2003 ošetřen s akutním febrilním
onemocněním, které vyžadovalo pobyt na lůžku, užívání antibiotik, kontrolní
vyšetření bylo provedeno po třech dnech a celková léčba trvala sedm dní.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
případě obviněného Ing. K. byly splněny podmínky k navrácení lhůty podle § 61
odst. 1 tr. ř., neboť obviněný v této věci zmeškal lhůtu k podání odvolání z
důvodů, které lze pokládat za důležité. Z výše uvedených lékařských zpráv
vyplývá, že obviněný onemocněl dva dny před uplynutím odvolací lhůty. Horečnaté
onemocnění si vyžádalo pobyt na lůžku a léčbu antibiotiky. Celková doba léčení
trvala sedm dnů. Jestliže tyto okolnosti bránily obviněnému ve včasném a řádném
uplatnění práva podat řádný opravný prostředek, pak nebylo možno nevyhovět jeho
žádosti o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 tr. ř. Obviněný
přitom žádost podal v zákonné lhůtě tří dnů od pominutí překážky, která mu
bránila v podání odvolání a současně s touto žádostí spojil i opravný
prostředek.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak nebyly splněny procesní podmínky
nezbytné k tomu, aby odvolací soud mohl napadeným usnesením zamítnout podané
odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 253
odst. 1 tr. ř. jako opožděné. Nejvyšší soud tak shledal, že podané dovolání
obviněného Ing. V. K. je důvodné.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného Ing. V. K. zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003,
jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt
23/2003. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující
rozhodnutí, která zrušením napadených usnesení pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. To mimo jiné bude znamenat, že odvolací soud znovu
rozhodne o žádosti obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání a poté v
řádném opravném řízení přezkoumá odvoláním napadený rozsudek soudu prvního
stupně. Krajský soud je přitom vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí
vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o podaném dovolání rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík