11 Tdo 1269/2013-II.-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 v
řízení o dovolání obviněné R. K. t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněná R. K. n e b e r e d o v a z b y .
Obviněná R. K. vykonává trest odnětí svobody v trvání tří let, který jí byl
uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 1 T
148/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp.
zn. 8 To 197/2013, pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4
písm. d) tr. zákoníku.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 11 Tdo 1269/2013,
bylo z podnětu dovolání obviněné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7.
2013, sp. zn. 8 To 197/2013, zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu, aby ji v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zrušena byla také rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. U obviněné tak odpadl podklad pro další výkon
trestu.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Nejvyšší soud nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by některý ze
zákonných důvodů vazby (srov. § 67 tr. ř.) odůvodňovaly. Ze žádných objektivně
zjištěných okolností nevyplývá důvodná obava, že obviněná uprchne nebo se bude
skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnula, případně obava, že
bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování
skutečností závažných pro trestní stíhání, a ani obava, že bude opakovat
trestnou činnost, pro kterou je stíhána. Obviněná byla od počátku stíhána
nevazebně, přičemž ani povaha spáchané trestné činnosti nesvědčí o důvodnosti
její vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. d) tr.ř.
Spisová značka: 11 Tdo 1269/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přítomnost při soudních jednáních
Dotčené předpisy: § 233 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
11 Tdo 1269/2013-I.-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o
dovolání obviněné R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7.
2013, sp. zn. 8 To 197/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 1 T 148/2012, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 To 197/2013.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 1 T
148/2012, byla obviněná R. K. uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst.
1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku byla
odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byla podle §
56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Uvedené rozhodnutí napadla obviněná odvoláním, jež Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 To 197/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl
jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná R. K. prostřednictvím
své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná namítá, že
jí nebyla umožněna účast na veřejném zasedání o odvolání, neboť zásilka s
vyrozuměním o konání veřejného zasedání byla zaslaná na původní adresu jejího
bydliště, jejíž změnu nahlásila již v nalézacím řízení. Obviněná proto nevěděla
o konání veřejného zasedání o jejím odvolání, čímž bylo nezákonně zkráceno její
právo na obhajobu a spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že z popisu
skutku učiněného soudem prvního stupně nelze dovodit naplnění objektivní a
subjektivní stránky zločinu podvodu, jakož i dostatečný stupeň společenské
škodlivosti. Dovolatelka zdůrazňuje, že poškozený M. H. jí poskytl finanční
prostředky jako dar, nikoliv půjčku, což potvrdil ve své výpovědi, že vrácení
peněz by nepožadoval, pokud by s ním obviněná vedla společný život a měla dítě.
Nebylo tak prokázáno, že peníze přijímala jako půjčku s úmyslem je nevrátit.
Obviněná v dovolání zpochybňuje také finanční možnosti poškozeného poskytnout
takovou vysokou částku. Dále se domnívá, že poskytnutí finanční pomoci jako
daru nelze posoudit jinak, než jako soukromoprávní věc, a to i v případě, že
následně poškozený vnímal dar jako půjčku. V závěru dovolání obviněná uvedla
výhrady k výroku o trestu, při kterém nebyl dostatečně zohledněn dopad amnestie
prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 na její předchozí odsouzení, a proto
došlo k uložení nepřiměřeného a nezákonného trestu. Dovolatelka navrhla, aby
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního
stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální
náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že
se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v
nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo
zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby
jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem
prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Obviněná naplnila zákonný požadavek uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného
ustanovením § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitkou, že zasláním vyrozumění o
konání veřejného zasedání na původní adresu bydliště, přičemž změnu bydliště
včas nahlásila již soudu prvního stupně, bylo porušeno její právo na obhajobu a
spravedlivý proces. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku
důvodnou.
Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je
zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v
obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. S ohledem
na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání
též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného
zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat
a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nebo nález
Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č.
37/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře
Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na
spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod. Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za
situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného
zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby
se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně kontaktoval obviněnou kvůli
nedoručení rozsudku na její doručovací adresu K., P., načež obviněná okresnímu
soudu sdělila novou adresu pro doručování, a to T., P., což soud vzal na vědomí
(viz úřední záznam ze dne 16. 5. 2013, č. l. 590 spisu).
Odvolací soud přitom zaslal vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněné na
původní adresu, ačkoliv změna adresy byla zaznamenána ve spise. Zásilka s
vyrozuměním nebyla na této adrese obviněnou převzata a odvolací soud dne 16. 7.
2013 konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné s tím, že tzv. fikcí
doručení bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání doručeno řádně a včas.
Obviněná navíc dne 18. 7. 2013, tedy již po konání veřejného zasedání o
odvolání, byla ještě i osobně nahlásit u soudu prvního stupně adresu pro
doručování písemností T., P., pro účely odvolacího řízení (úřední záznam ze dne
18. 7. 2013, č. l. 667 spisu), což nasvědčuje jejímu zájmu účastnit se jednání
odvolacího soudu. Zároveň je ze spisu zřejmé, že i písemnosti později jí
doručované na změněnou adresu obviněná na uvedené adrese přebírala.
Skutečnost, že Krajský soud v Brně provedl za uvedené situace veřejné zasedání
v rozporu s ustanovením § 233 odst. 1, 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněné, čímž
jí neumožnil účastnit se projednání jejího odvolání a uplatnit právo na
obhajobu (viz výše již citovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod a
evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), je samo o sobě
takovou vadou řízení, pro kterou bylo nutné napadené usnesení odvolacího soudu
v řízení o dovolání zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí, aby
tak mohl být výše popsaný postup napraven a obviněná dostala možnost k plnému
uplatnění svých obhajovacích práv.
Za situace, kdy došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněné u veřejného
zasedání je nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími argumenty, kterými
obviněná pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje
právní posouzení skutku, když bude na odvolacím soudu, aby se v rámci nového
projednání věci (tj. rozhodování o odvolání obviněné) vypořádal i s těmito
jejími námitkami.
Nejvyšší soud proto na základě důvodného dovolání obviněné zrušil podle § 265k
odst. 1 tr. ř. napadené usnesení soudu druhého stupně. Podle § 265k odst. 2 tr.
ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud se bude
věcí znovu zabývat na základě odvolání obviněné. Zabezpečí, aby bylo
vyrozumění, příp. předvolání obviněné náležitě doručeno na aktuální doručovací
adresu.
Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu
nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík