11 Tdo 1286/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne
27. listopadu 2003 dovolání, které podal obviněný P. N., proti usnesení
Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 159/2003-148 ze dne 17. 4. 2003 jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T
423/2002, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e usnesení Krajského soudu v Brně č. j.
9 To 159/2003-148 ze dne 17. 4. 2003 z r u š u j e.
Podle § 265k odst. 2 trestního řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí
na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi č. j. 3 T 423/2002-121 ze dne 15. 1. 2003
byl obviněný P. N. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §
213 odst. 1 trestního zákona. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59
odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců.
Současně byl postupem podle § 59 odst. 2 trestního zákona zavázán k povinnosti
podle svých sil a možností uhradit ve zkušební době dlužné výživné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. N. odvolání, které Krajský soud v Brně
usnesením č. j. 9 To 159/2003-148 ze dne 17. 4. 2003 podle § 256 trestního řádu
jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen Okresnímu státnímu
zastupitelství v Břeclavi dne 9. 5. 2003 a obviněnému P. N. a jeho obhájci dne
12. 5. 2003.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím
svého obhájce dne 11. 7. 2003 dovolání. Jako dovolací důvod v něm uvedl, že
bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu
prvního stupně, aniž mu bylo umožněno v plném rozsahu uplatnit právo na
obhajobu, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. c)
trestního řádu. V odůvodnění svého dovolání obviněný namítl, že o jeho odvolání
rozhodoval Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání, které se konalo bez
přítomnosti jeho obhájce, jenž se o jeho nařízení vůbec nedozvěděl, neboť o něm
nebyl vyrozuměn. V tomto kontextu vyslovil obviněný přesvědčení, že došlo k
porušení ustanovení § 41 odst. 3 trestního řádu, které opravňuje obhájce v
řízení před soudem k účasti na všech úkonech, kterých se může účastnit
obviněný. V důsledku toho pak neměl v řízení u Krajského soudu v Brně jako
soudu odvolacího obhájce, ačkoliv ho měl podle zákona mít, jak o tom svědčí to,
že mu byl v předmětné trestní věci soudem prvního stupně pro odvolací řízení
ustanoven. S ohledem na to navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen
Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal mu,
aby jeho odvolání znovu projednal a aby o něm rozhodnul při respektování jeho
práva na obhajobu, tedy za účasti mu ustanoveného obhájce.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného P. N. vyjádřila
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Ten se ztotožnil s námitkami uplatněnými obviněným v podaném dovolání a za
nepochybné označil to, že Krajský soud v Brně postupoval v rozporu se zákonem,
pokud opomněl vyrozumět o konání veřejného zasedání obhájce obviněného a podané
odvolání projednal v jeho nepřítomnosti. Současně však vyslovil přesvědčení, že
na toto jeho pochybení nedopadá obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) trestního řádu. Formulace tohoto dovolacího důvodu -
\"obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl\" - se podle jeho názoru
vztahuje na případy nutné obhajoby ve smyslu § 36 a § 36a trestního řádu,
nikoliv však na situace předvídané v § 251 odst. 2 trestního řádu, které se
vymykají nutné obhajobě a jsou v zásadě vázány na okolnosti spojené o
odstraňováním vad podaných odvolání. To však nic nemění na tom, že i obhájce
ustanovený postupem podle § 251 odst. 2 trestního řádu má všechna práva obhájce
připadající v dané fázi trestního řízení v úvahu, tzn. i právo být vyrozuměn o
konání veřejného zasedání o odvolání, zúčastnit se ho a obhajovat při něm svého
klienta. Pokud tedy byl v posuzované trestní věci obhájce obviněného P. N.
postupem Krajského soudu v Brně o tato práva zkrácen, neboť ve vadně nařízeném
veřejném zasedání soud jednal v jeho nepřítomnosti a zamítl podané odvolání,
pak je třeba podle názoru státního zástupce učinit závěr, že bylo rozhodnuto o
zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst.
2 písm. a) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí. Z toho pak státní zástupce dovodil, že v
posuzovaném případě byl naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.
l) trestního řádu. S ohledem na to navrhl podanému dovolání obviněného jako
důvodnému vyhovět, zrušit napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázat
mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) především zkoumal, zda
má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno
včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského
soudu v Brně jako odvolacího soudu, kterým byla potvrzena vina obviněného P. N.
i trest uložený mu soudem prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. a) trestního
řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání
podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. C., bylo proto podáno osobou
oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního řádu. K podání
dovolání došlo na poště dne 11. 7. 2003, tj. ve lhůtě podle § 265e trestního
řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu nebo
§ 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1
trestního řádu). Obviněný P. N. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. c) trestního řádu, tedy na to, že neměl v (odvolacím) řízení
obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že Okresní soud v Břeclavi jako soud
prvního stupně shledal nezbytným ustanovit mu obhájce nejen za účelem
zpracování odvolání, ale i pro obhajování v celém odvolacím řízení, avšak
Krajský soud v Brně jako soud odvolací tuto skutečnost vůbec nevzal na vědomí a
svým nezákonným postupem jej výrazně zkrátil na jeho právech. Ačkoliv totiž měl
mít obhájce, jak je zřejmé z toho, že mu byl soudem prvního stupně ustanoven,
během odvolacího řízení jej fakticky neměl, neboť odvolací soud svým postupem
jeho obhájci znemožnil, aby jej hájil.
Takto uplatněná argumentace podaného dovolání odpovídá podle názoru Nejvyššího
soudu dovolacímu důvodu upravenému v § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu,
resp. v druhé alternativě vymezené ustanovením § 265b odst. 1 písm. l)
trestního řádu - obviněný totiž tvrdí, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o
řádném opravném prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenu c)
ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu. Jestliže za této situace státní
zástupce oproti tomu dovozuje existenci dovolacího důvodu podle první
alternativy upravené v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu - tedy že bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí - nemůže to
obstát.
K právnímu názoru vyslovenému státním zástupcem považuje Nejvyšší soud za
důležité připomenout, že procesní podmínky pro zamítnutí a odmítnutí řádného
opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních
trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata uvedeného
dovolacího důvodu opřeného o nedodržení těchto procesních podmínek je pak v
tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí
napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však
opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (například jako
opožděně podaný), aniž přitom byly splněny zákonné předpoklady pro takový
postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy
umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném
řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však obviněný nesplnění konkrétních procesních podmínek
pro zamítnutí odvolání (stanovených v § 253 trestního řádu) neuvádí. Nesplnění
podmínek pro rozhodnutí spatřuje v pochybení soudu v řízení předcházejícím
rozhodnutí o odvolání, kdy tento podle uplatněné námitky nevyrozuměl jeho
obhájce o konání veřejného zasedání a jednal v rozporu se zákonem v jeho
nepřítomnosti.
Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu tedy není namítáno nesplnění
procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale
porušení zákonných ustanovení upravujících právo na obhajobu a s ním
související povinnost orgánu činného v trestním řízení vedoucí k umožnění jeho
realizace. Konkrétněji řečeno, obviněný namítá, že měl mít v odvolacím řízení
obhájce - s tím, že právě proto mu jej soud prvního stupně pro toto stadium
řízení ustanovil - avšak ve skutečnosti ho neměl, neboť odvolací soud jednal
bez obhájce, jenž mu byl ustanoven. O tyto okolnosti opřený dovolací důvod je
podle názoru Nejvyššího soudu svou povahou dovolacím důvodem uvedeným v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, podle něhož lze dovolání
podat také proto, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít
měl. \"Řízením\" ve smyslu tohoto ustanovení je přitom třeba rozumět nejen celé
trestní řízení, ale i jeho dílčí část (v daném případě odvolací řízení).
Na rozdíl od státního zástupce má Nejvyšší soud za to, že uvedený dovolací
důvod dopadá nejen na případy nutné obhajoby a porušení příslušných zákonných
ustanovení jí upravujících, v tom smyslu, že obviněný obhájcem v řízení, kde
jsou podmínky nutné obhajoby, formálně vůbec nedisponoval, jak by se mohlo
jevit z restriktivního gramatického výkladu ustanovení § 265b odst. 1 písm. c)
trestního řádu, ale že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce - ať již
zvoleného nebo ustanoveného soudem - má, ale orgány činnými v trestním řízení
nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci
umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. I zde jde totiž o
situaci, která spadá mezi případy, kdy obviněný v řízení obhájce nemá (v tom
smyslu, že jej v daném úseku řízení v důsledku pochybení orgánu činného v
trestním neobhajuje), ač ho podle zákona mít má (v tom smyslu, že mu má být
umožněno řádně uplatnit jeho zákonná práva). Z věcného hlediska je totiž
nepochybné, že faktické důsledky pro obviněného jsou v obou uvažovaných
případech stejné: jeho právo na obhajobu je zásadně omezováno a soud (nebo jiný
orgán činný v trestním řízení) jedná bez jeho obhájce, ačkoliv je jeho
povinností jednat s ním. Navíc v případě, kdy již obviněný obhájce má, a jeho
práva nejsou orgány činnými v trestním řízení v popsaném smyslu respektována,
nemůže hrát roli okolnost, zda důvodem pro vznik obhajoby byla skutečnost, že
zákon ji stanoví ve věci jako nutnou, nebo že jí v daném případě za nutnou
považuje soud a proto obviněnému obhájce ustanoví, anebo že jde pouze o
rozhodnutí obviněného, popř. jiných osob k tomu ze zákona oprávněných. Jinými
slovy řečeno, rovněž v případě, v němž sice nejsou splněny zákonné podmínky
nutné obhajoby (§ 36 a násl. trestního řádu), ale k ustanovení obhájce soudem
dojde z jiných zákonem stanovených důvodů nebo si obviněný obhájce sám zvolí,
resp. mu jej zvolí k tomu oprávněná osoba, a orgány činné v trestním řízení
postupují tak, jako by se tak nestalo, lze dovodit, že obviněný v řízení
obhájce neměl, ač jej ze zákona mít měl ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1
písm. c) trestního řádu.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného
bylo v posuzované trestní věci podáno z důvodu zákonem připuštěného ? totiž z
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Za této situace Nejvyšší soud ve věci nezjistil žádný z důvodů pro odmítnutí
dovolání. To mu umožnilo přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného
rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 a 5
trestního řádu. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Předně je třeba uvést, že obhájce JUDr. J. C. byl obviněnému ustanoven soudem
prvního stupně dne 3. 2. 2003, a to \"pro odůvodnění odvolání a pro obhajování
u odvolacího řízení\" (č. l. 126 trestního spisu). Prvotním důvodem k tomuto
kroku byla potřeba odstranit postupem podle § 251 odst. 2 trestního řádu vady
obsahu odvolání podaného obviněným. Ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně -
dne 27. 2. 2003 - obhájce skutečně upřesnil a doplnil odvolání obviněného a
přiložil k němu několik nově opatřených listin. Na základě ustanovení soudem
prvního stupně pak nadále v řízení figuroval jako obhájce obviněného, odvolací
soud s ním však jako s obhájcem nejednal a nevyrozuměl jej o žádném z úkonů.
Tím nepochybně porušil ustanovení § 41 odst. 2 a 3 trestního řádu a ustanovení
§ 233 odst. 1 trestního řádu.
Podle § 41 trestního řádu je obhájce oprávněn činit za obviněného návrhy,
podávat za něho žádosti a opravné prostředky a zúčastnit se všech úkonů,
kterých se může zúčastnit obviněný. Podle § 233 odst. 1 trestního řádu pak
předseda senátu (v rámci přípravy veřejného zasedání) předvolá k
veřejnému zasedání osoby, jejichž účast je při něm nutná. O veřejném zasedání
vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému
zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže
tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vždy vyrozumí též obhájce,
popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
Z referátu o nařízení veřejného zasedání Krajského soudu v Brně v řízení o
odvolání v této trestní věci, založeného na č. l. 145 trestního spisu, je
zřejmé, že obhájce obviněného P. N. JUDr. J. C. o veřejném zasedání konaném
dne 17. 4. 2003 vyrozuměn nebyl. Totéž je patrné i z připojených dokladů
prokazujících doručení vyrozumění o veřejném zasedání adresátům (tzv. dodejek).
Dále pak v protokolu o veřejném zasedání v řízení o odvolání obviněného (č. l.
146 a 147 spisu) není konstatováno vyrozumění tohoto obhájce a ani jeho
přítomnost. Ze zaznamenaného průběhu jednání je naopak zřejmé, že obviněný N.
se domáhal účasti svého obhájce u veřejného zasedání, k jeho odročení za účelem
jeho vyrozumění o něm však nedošlo a odvolací soud bez jakéhokoliv dokazování
zamítl jeho odvolání. Neprovedl tedy ani důkaz listinami předloženými obhájcem
obviněného současně s odvoláním ani o nich nijak nerozhodl.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že Krajský soud v Brně pochybil, když o
veřejném zasedání v řízení o odvolání nevyrozuměl v souladu s ustanovením § 233
odst. 1 trestního řádu i obhájce obviněného N. JUDr. J. C. Řízení předcházející
dovoláním napadenému rozhodnutí tak trpí vadou spočívající v tom, že obviněný v
určité fázi řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tak jak to
předvídá ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu (blíže k tomu srov.
předcházející úvahy o splnění důvodů pro podání dovolání v této věci).
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného P. N. důvodným. Z jeho podnětu
podle § 265k odst. 1 trestního řádu napadené usnesení Krajského soudu v Brně č.
j. 9 To 159/2003-148 ze dne 17. 4. 2003 zrušil, a zrušil i další rozhodnutí na
zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu pak tomuto
soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším
řízení v této věci bude přitom tento soud vázán právním názorem, který ve svém
rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 trestního řádu).
Podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném
zasedání, neboť vada, spočívající v porušení zákonných ustanovení upravujících
právo na obhajobu a s ním související povinnost soudu v řízení o odvolání
vedoucí k umožnění jeho realizace, nemohla být odstraněna v rámci veřejného
zasedání v řízení o dovolání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář