11 Tdo 130/2012-79
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 28. května 2013,
dovolání nejvyššího státního zástupce, podané v neprospěch obviněných J. K., a
obviněné PharmDr. V. Š . , proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 3 To 906/2010, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 23/2009, a rozhodl t
a k t o :
Podle § 265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu za podmínky § 265p odst. 1
trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6.
2011, sp. zn. 3 To 906/2010 v částech týkajících se obviněných J. K. a PharmDr.
V. Š. z r u š u j e .
Současně se z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušené
části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích p
ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 31
T 23/2009, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1,
odst. 2 písm. a) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dílem sám, dílem
ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona účinného do 31.
12. 2009, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 trestního
zákona, účinného do 31. 12. 2009, a za projednávanou trestnou činnost a
sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, jímž byl
uznán vinným a odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
22. 9. 2009, č. j. 23 T 599/2009-1620, podle § 187 odst. 2 tr. zákona za
použití § 35 odst. 2 tr. zákona a § 41 odst. 1 tr. zákona k souhrnnému trestu
odnětí svobody v délce 10 (deset) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §
39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle
§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci,
a to věcí ve výroku o vině specifikovaných.
Týmž rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byla PharmDr. V. Š.
uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona,
účinného do 31. 12. 2009, ve stadiu účastenství ve formě pomoci podle § 10
odst. 1 písm. c) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, a odsouzena podle
§ 187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody na (5) pět let nepodmíněně,
pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) zařazena do věznice s
ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen peněžitý trest ve
výměře 350 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona byl dále obviněné pro
případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní
trest odnětí svobody v délce 18 měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50
odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu činnosti vyvíjené za účelem
zisku, spočívající v jakékoliv manipulaci s farmaky v délce 5 (pět) let.
Dalšími výroky bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněných B. Z. a J.
H., kterých se toto dovolání netýká.
O odvoláních, které podali obvinění J. K. a obviněná PharmDr. V. Š. i další
obvinění, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 17. 6. 2011, sp. zn. 3 To 906/2010. K odvolání všech obviněných byl
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušen v celém
rozsahu a současně podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu rozhodnuto ohledně
obviněných J. K. a PharmDr. V. Š.
Obviněného J. K. uznal odvolací soud vinným pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c)
zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen „trestní
zákoník“) k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku na tom
skutkovém základě, že nejméně od 18. 6. 2008 poskytl obviněným J. H. a B. Z.
garáž, označenou dle Stavebního bytového družstva České Budějovice číslem C 28,
která se nachází v katastrálním území Č. B., na parcele č. ....., s vědomím, že
obvinění J. H. a B. Z. zde budou vyrábět pervitin-metamfetamin, přičemž
jmenovaní spoluobvinění zde skutečně pervitin vyráběli do 9. 8. 2008 a
obviněný K. byl této výrobě i přítomen a vyrobený pervitin také odebíral,
přičemž metamfetamin náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II
podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), který je
přílohou č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a k nakládání s
touto látkou je třeba zákonného přivolení, které však obviněný neměl.
Za tento čin a dále za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona,
kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
22. 9. 2009, č. j. 23 To 599/2009, byl obviněnému podle § 43 odst. 2 trestního
zákoníku a § 283 odst. 1 trestního zákoníku uložen souhrnný trest odnětí
svobody v trvání (5) pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c)
trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí ve výroku o vině
specifikovaných. Současně byl podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 To
599/2009 zrušen ve výroku o trestu.
Ohledně obviněné PharmDr. V. Š. odvolací soud nově rozhodl tak, že podle § 222
odst. 2 tr. řádu její věc postoupil k projednání Magistrátu města České
Budějovice, neboť může jít o přestupek. Skutek ve výroku usnesení o postoupení
odvolací soud vymezil tak, že obviněná od přesně nezjištěné doby, nejméně od
měsíce března 2008 do 15. 9. 2008, v rámci výkonu činnosti farmaceuta prodávala
opakovaně v lékárně VLTAVA, se sídlem Vodňanská ulice č. 1141/6, České
Budějovice, léčivo Nurofen Stopgrip v množství nejméně 50 balení, po 24 ks
tablet v jednom balení, při jednorázovém nákupu, J. K., B. Z., J. H. a dalším
osobám, které byly za účelem nákupu těchto léčiv posílány, většinou po
předchozí telefonické domluvě a objednávce učiněné obviněným J. K., a shora
popsaného jednání se dopustila, ačkoli jako osoba s odborným vzděláním a
detailní znalostí jednotlivých léčiv, jejich účinků a možného zneužití byla
přinejmenším srozuměna s tím, že takovéto množství léčiva nebude sloužit k
léčebným účelům, a vzhledem ke všem okolnostem prodeje musela být minimálně
srozuměna s tím, že léčiva v takovém množství budou použita na výrobu
psychotropní látky metamfetaminu prostřednictvím získaného pseudoefedrinu, když
současně věděla, že z uvedeného množství je možno získat prekursor
pseudoefedrin ve značném množství, přičemž takto jednala přesto, že ust. § 83
odst. 4 zákona č. 387/2007 Sb. o léčivech, je farmaceutovi stanovena povinnost
nevydat léčivý přípravek, jehož výdej není vázán na lékařský předpis, v případě
podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, když konkrétně bylo zjištěno,
že došlo k těmto objednávkám a následnému prodeji léčiv:
· dne 16. 4. 2008 v 8.40 hodin objednal J. K. u obviněné 300 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 25. 4. 2008 v 13.22 hodin objednal J. K. u obviněné 100 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 28. 4. 2008 v 10.07 hodin objednal J. K. u obviněné 200 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 2. 5. 2008 v 8.42 hodin objednal J. K. u obviněné 150 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 26. 5. 2008 v 12.58 hodin objednal J. K. u obviněné 200 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 5. 6. 2008 v 13.06 hodin objednal J. K. u obviněné 150 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 12. 6. 2008 v 8.20 hodin objednal J. K. u obviněné 100 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 1. 7. 2008 v 12.57 hodin objednal J. K. u obviněné 250 balení
léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 4. 8. 2008 v 8.23 hodin objednala neznámá osoba 100 balení léčiva
Nurofen Stopgrip,
· dne 11. 7. 2008 v době od 13.15 hodin do 13.20 hodin předala obviněná
J. H., blíže nezjištěné množství léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 11. 7. 2008 v době od 14.56 do 15.00 hodin předala obviněná J. H.,
blíže nezjištěné množství léčiva Nurofen Stopgrip,
· dne 15. 7. 2008 v době od 14.56 do 15.00 hodin předala obviněná L. K.,
blíže nezjištěné množství léčiva Nurofen Stopgrip,
když takto vydaná léčiva byla osobami obviněných, případně dalšími osobami,
které na základě pokynu, tato léčiva nakupovaly, předána obviněnému J. H. a B. Z., kteří z nich bez příslušného povolení vyráběli, na různých místech v Č.
Další výroky odvolacího soudu se týkají obviněných J. H. a B. Z., kteří byli
uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 3 To
906/2010. Dovolání podal v neprospěch obviněného J. K. a rovněž obviněné
PharmDr. V. Š., přičemž dovolání směřoval proti všem výrokům napadeného
rozhodnutí, který se týkají označených obviněných. Odkázal na důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a u obviněné PharmDr.V. Š. též na
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Státní zástupce
nesouhlasí s právní kvalifikací skutků obou obviněných, a to i v tom případě,
že bude vycházeno z těch skutkových zjištění, jak byla kuse uvedena v
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ohledně obviněné PharmDr.V. Š. poukázal
na to, že odvolací soud ve výroku usnesení o postoupení věci Magistrátu města
České Budějovice převzal vymezení skutku, jak bylo původně uvedené v obžalobě
okresního státního zástupce v Českých Budějovicích, a to včetně zjištění, že
obviněná léčivo Nurofen Stopgrip prodávala po předchozí domluvě a telefonické
objednávce učiněné obviněným J. K., a zjištění, že vzhledem na množství léčiva
a ke všem okolnostem prodeje musela být minimálně srozuměna s tím, že léčiva v
takovém množství budou použita na výrobu psychotropní látky metamfetaminu
prostřednictvím získaného prekursoru pseudoefedrinu, dále zjištění týkajících
se výčtu jednotlivých objednávek a prodejů léčiva a konstatování, že obvinění
J. H. a B. Z. z vydaných léčiv vyráběli pervitin. Podle státního zástupce
skutkové okolnosti tak byly vymezeny do značné míry shodně jako v odsuzujícím
rozsudku soudu prvního stupně, když odpadly pouze údaje o konkrétním množství
vyrobeného pervitinu a místě jeho výroby. Podle názoru státního zástupce skutek
v podobě vymezené odvolacím soudem nadále vykazuje zákonné znaky pomoci podle §
24 odst. 1 trestního zákoníku k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami s jedy, a to minimálně v základní skutkové
podstatě podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Ze zjištění, byť kuse
uvedených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podle státního zástupce ovšem
vyplývá, že tento soud vycházel při svém rozhodování ze zcela jiné verze
skutkových okolností, podle kterých obviněná toliko prodávala v nadměrném
množství lék Nurofen Stopgrip bez jakékoli návaznosti na trestnou činnost
dalších osob zúčastněných na výrobě psychotropní látky. Státní zástupce
konstatuje, že závěr o neexistujícím, resp. neprokázaném spojení mezi
obviněnými PharmDr. V. Š. a J. K. je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. K této námitce ho vede skutečnost, že i sám odvolací soud připustil, že
obviněný K. lék Nurofen Stopgrip objednával. Poukazuje na to, že závěr o tom,
že v době od 16. 4. 2008 do 1. 7. 2008 objednal obviněný K. u obviněné
PharmDr. Š. postupně v osmi případech celkem 1450 balení uvedeného léčiva, jak
bylo podrobně rozvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se
opírá o záznamy odposlechu telekomunikačního provozu, které nalézací soud
citoval v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž obsah ani validitu těchto
záznamů odvolací soud nijak nezpochybnil. Domluvu s obviněnou PharmDr. Š. na
odběru většího množství léku připustil i obviněný K. s tím, že uvedl vlastní
verzi tohoto odběru (prodej léků v Rakousku).
Podle názoru státního zástupce za
této situace závěr o neexistujícím, resp. neprokázaném spojení mezi
obviněným K. a PharmDr. Š. nelze vyvodit z provedených důkazů při žádném v
úvahu přicházejícím způsobu jejich hodnocení. Podle názoru státního zástupce
však pokud odvolací soud takový skutkový závěr vyvodil, měl být promítnut i do
tzv. skutkové věty a ne pouze do kusých úvah v odůvodnění soudního rozhodnutí. Pro úplnost dodává, že pokud odvolací soud dospěl ohledně obviněné k závěru, že
skutek může být přestupkem, měl v části týkající se této obviněné rozhodnutí
zrušit a věc postoupit podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu, nikoli postupovat
podle § 258 odst. 1, § 222 odst. 2 tr. řádu.
Státní zástupce vytýká soudům, že se především z hlediska možné právní
kvalifikace skutku nezabývaly otázkou, zda léčivý přípravek s obsahem
pseudoefedrinu (např. Nurofen Stopgrip, Aspirin Complex, Daleron a řada dalších
léků), který je využíván k nedovolené výrobě metamfetaminu (pervitinu), nemůže
být sám o sobě považován za tzv. prekursor uvedený ve skutkové podstatě
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, resp. trestného činu výroby a
držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §
286 trestního zákoníku. Rozborem problematiky s odkazem na právní úpravu (zák.
č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění zák. č. 74/2006 Sb.) a na přímo
použitelné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení
Rady (ES) č. 111/2005 státní zástupce dovozuje, že jestliže je v léčebném
přípravku obsažen pseudoefedrin tak, že jej lze snadno použít nebo extrahovat
snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky, lze podle jeho názoru i léčivý
přípravek považovat za tzv. prekursor ve smyslu skutkové podstaty trestného
činu podle § 283, resp. § 286 trestního zákoníku. Podle státního zástupce pokud
by zjištění ohledně technického postupu při získání pseudoefedrinu z léčiv již
učiněná nalézacím soudem považoval odvolací soud k posouzení této otázky za
nedostatečná, přicházelo v úvahu k objasnění otázky, zda je v přípravku Nurofen
Stopgrip obsažen pseudoefedrin tak, že jej lze snadno použít nebo extrahovat
snadno dostupnými prostředky, vyžádat znalecký posudek z oboru chemie odvětví
léčiva nebo oboru zdravotnictví odvětví toxikologie.
Další námitka státního zástupce vůči postupu nalézacího i odvolacího soudu
obsahuje tezi, že se právní kvalifikací skutku nezabývaly z hlediska ustanovení
o trestném činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku, popř. podle §
286 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Aplikace těchto ustanovení
přitom přicházela v úvahu i v případě závěru, že lék Nurofen Stopgrip nemá
charakter prekursoru, popř. že léčivý přípravek vůbec nemůže být prekursorem.
Podle státního zástupce ustanovení § 286 odst. 1 trestního zákoníku postihuje
nejenom dispozici s prekursorem, ale mj. též opatření a přechovávání jiného
předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky pro sebe
nebo jiného. Postačuje při tom, aby šlo o předmět, který je pouze obecně určen
k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, nemusí jít o předmět určený ke
spáchání konkrétního, individuálně určeného trestného činu. Za „jiný předmět
určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu“ je tudíž
možné považovat v zásadě cokoli, co lze k výrobě drogy či jedu použít. Podle
názoru státního zástupce není žádných důvodů, proč by za předmět určený k
výrobě omamné nebo psychotropní látky neměla být vedle přístrojů, zařízení a
pomocných látek považována též základní výchozí surovina, kterou je léčivo
určené k získání prekursoru. Vzhledem k množství prodaného léčiva, když
skutková zjištění v tomto směru nezpochybnil ani odvolací soud, a vzhledem k
dalším zjištěným okolnostem případu (např. „rozepisování“ výdejů předmětného
léčiva na větší počet výdejů po menších množstvích balení“), musela být podle
názoru státního zástupce obviněná PharmDr. V. Š. přinejmenším srozuměna s tím,
že jde o léčivo nejen způsobilé, ale přímo určené k výrobě drogy. I v případě,
že bude respektováno skutkové zjištění odvolacího soudu, podle kterého nebylo
prokázáno takové spojení obviněné s dalšími pachateli, které by umožňovalo
kvalifikaci skutku jako účastenství na trestném činu podle § 283 trestního
zákoníku, nelze její jednání právně kvalifikovat jako pouhý přestupek na úseku
zdravotnictví podle § 29 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., v platném znění. V
takovém případě podle názoru státního zástupce, pokud by předmětný lék nebyl
sám o sobě považován za prekursor, bylo na místě skutek ve vztahu k této
obviněné právně kvalifikovat jako trestný čin výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1
trestního zákoníku, popř. v návaznosti na zjištěný rozsah prodeje léčiva podle
§ 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku.
V případě obviněného K., který opakovaně objednával u spoluobviněné v počtu
řádově stovek balení předmětný lék, by pak šlo o „opatření“ jiného předmětu
určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 286
odst. 1 trestního zákoníku, což platí i v případě správnosti skutkového závěru
odvolacího soudu, že obviněný sám z léčiva metamfetamin nevyráběl ani je za tím
účelem nepředával spoluobviněným J. H. a B. Z. Státní zástupce dodává, že i
tento obviněný musel být srozuměn s tím, že jde o předmět určený k výrobě
pervitinu, když i podle zjištění odvolacího soudu byl takové výrobě sám v
některých případech fyzicky přítomen. Odvolací soud tedy nepostupoval správně,
pokud jednání spočívající v objednávkách předmětného léku z popisu skutku ve
vztahu k obviněnému J. K. zcela pominul, protože zřejmě toto jednání
nepovažoval za relevantní z hlediska trestního práva.
Dovolatel uzavírá, že vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že odvolací soud,
pokud věc obviněné PharmDr. V. Š. postoupil Magistrátu Města České Budějovice k
projednání přestupku se věcí náležitě nezabýval z hlediska všech v úvahu
přicházejících právních kvalifikací souzeného skutku. Jeho rozhodnutí tudíž
spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a současně jím bylo rozhodnuto
o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí. Rozhodnutí je tudíž v části týkající se obviněné PharmDr. V. Š.
zatíženo vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu. Vadou
uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je rozhodnutí odvolacího
soudu zatíženo též ve vztahu k obviněnému J. K., pokud odvolací soud nepodřadil
pod žádné ustanovení trestního zákoníku tu část jednání obviněného, která
spočívala v objednávkách a nákupech velkého množství léku Nurofen Stopgrip
obsahujícího pseudoefedrin.
V závěru dovolání dovolatel ze všech uvedených důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr.
řádu zrušil v částech týkajících se obviněných J. K. a PharmDr. V. Š. rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 3 To
906/2010, podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Českých Budějovicích
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a v souladu s §
265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolaní rozhodl v neveřejném zasedání. S
projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).
V souladu s § 265h odst. 2 tr. řádu se k dovolání písemně vyjádřil
prostřednictvím svého obhájce obviněný J. K.. Ohledně úvahy dovolatele, že by
už samotné léčivo Nurofen Stopgrip měl být považován za prekursor, poukázal
zejména na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, čl. 2 písm. a), obsahující obecnou definici prekursoru. Obviněný upozorňuje, že dle této
definice prekursorem nejsou léčivé přípravky, jak jsou definovány v směrnici
Evropského parlamentu a rady č. 2001/83/ES a dále farmaceutické přípravky,
směsi, přírodní produkty a jiné přípravky, ve kterých jsou látky, uvedené v
příloze 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), obsaženy tak, že je nelze
snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky. V
souvislosti s touto definicí poukázal obviněný na odborné vyjádření -
kriminalistickou chemickou expertizu Odboru kriminalistické techniky a expertiz
Policie ČR, Národní protidrogové centrály, Expozitury České Budějovice ze dne
9. 9. 2008, ve kterém je popsán postup pro extrahování prekursoru
pseudoefedrinu z léčiv. V posudku je uvedeno, že izolace látky pseudoefedrinu z
léčiva Nurofen StopGrip se provádí louhováním tablet léku ve směsi vody,
hydroxidu sodného a toluenu. Z této směsi je pak nutno oddělit toluenovou
vrstvu obsahující rozpuštěný pseudoefedrin a provést jeho další extrakci směsí
vody a kyseliny chlorovodíkové. Následně je ještě nutné oddělit pseudoefedrin
od vodní frakce, neboť použitelný je jen ve své krystalické formě. Všechny
postupy se musí dělat opakovaně a za přidávání přesného množství jednotlivých
přísad. Z tohoto popisu obviněný vyvozuje, že pseudoefedrin není v žádném
případě v léku Nurofen Stopgrip obsažen tak, že by jeho použití bylo možno
považovat za snadné. Za snadný by naopak mohl být např. považován postup jeho
využití pouhým rozdrcením tablety. V této souvislosti zmiňuje nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 19047/2006, Přílohy XVII, které stanovuje
podmínky prodeje toluenu, a to takové, že se toluen nesmí uvádět na trh nebo
používat jako látka nebo složka přípravku v koncentraci rovné 0,1 % hmot. nebo
vyšší v lepidlech a barvách ve sprejích, které jsou určeny k prodeji
spotřebitelům. Od nabytí jeho účinnosti dne 15. června 2007 je možné toluen
prodávat pouze živnostníkům a firmám pro provozní účely, jež se při nákupu
prokáží živnostenským listem nebo výpisem z obchodního rejstříku, kde popis
činnosti souvisí s možností použití toluenu (např. malířství, lakýrnictví,
natěračství). V návaznosti na uvedené obviněný nepovažuje závěr dovolatele
ohledně jeho pojetí prekursoru za správný, neboť k extrahování účinné látky z
léčiva Nurofen Stopgrip je nutné použít látky, jejíž dostupnost nelze považovat
za snadnou. Obviněný nesouhlasí se závěry dovolatele, že téměř každý léčivý
přípravek s obsahem pseudoefedrinu může být považován za prekursor.
Domnívá se,
že i v případě, kdy by bylo nade vší pochybnost příslušné osobě známo, že
takový lék bude použit pro výrobu omamné či psychotropní látky, nebyla by
naplněna definice prekursoru, jak je uvedena v nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 273/2004, v čl. 2 písm. a), neboť efedrin obsažený v těchto
léčivých přípravcích nelze snadno použít ani je nelze extrahovat snadno
dostupnými prostředky. Tvrdí, že obdobný závěr vyslovil rovněž krajský státní
zástupce ve svém vyjádření při jednání o odvolání obviněného dne 17. 6. 2011. Co se týče údajného „srozumění“ obviněného s tím, že Nurofen Stopgrip bude
využit jako předmět k výrobě omamné a psychotropní látky, odkázal obviněný na
svá předchozí vyjádření a rovněž na závěry odvolacího soudu uvedené v
odůvodnění rozsudku ze dne 17. 6. 2011. Obviněný nepopírá, že by lék Nurofen
Stopgrip od obviněné PharmDr. V. Š. odebíral. Uvádí, že důvodem odběru léku
Nurofen Stopgrip byl jeho další prodej M. H., který jej měl podle jeho slov
prodávat na benzinových pumpách v Rakousku a zejména pak dojednaná provize. Tvrdí, že neměl sebemenší důvod se domnívat, že by jej M. H. chtěl využít k
jiným účelům, než sám tvrdil - působil solidním dojmem a za léky vždy zaplatil
kupní cenu i sjednanou provizi. Upozorňuje, že během celého řízení nikdy žádným
procesně použitelným důkazem nebylo prokázáno, že by předával léčivo Nurofen
Stopgrip, získané od PharmDr. V. Š., spoluobviněným H. nebo Z., což popírají i
samotní spoluobvinění. U spoluobviněného H. sice byly nalezeny prázdné blistry
od léčiva, nicméně ty nepocházely z lékárny Vltava, tudíž se nemohlo jednat o
léky, které by mu předal obviněný J. K. Obviněný se podivuje nad tím, jak
dovolatel dospěl k závěru, že ačkoli obviněný spoluobviněným H. a Z. léčiva k
výrobě pervitinu nepředával, ani z nich sám pervitin nevyráběl, přesto podle
něho musel být srozuměn s tím, že jím opatřený lék k výrobě pervitinu užit
bude. Pokud by soud dal zapravdu argumentaci dovolatele, pak každý, kdo by
nakoupil větší množství volně prodejného léku, který obsahuje účinnou látku k
výrobě omamné a psychotropní látky, kterým je např. i léčivo Neurofen Stopgrip,
který by ihned sám nespotřeboval k léčebným účelům, by se vystavoval nebezpečí
trestního stíhání za trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky. Závěrem odkázal obviněný na svá podrobnější
vyjádření učiněná v průběhu řízení a na odůvodnění svých odvolání a navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky napadené dovolání jako nedůvodné zamítl.
Obviněná PharmDr. V. Š. se k dovolání nevyjádřila. Ve spisu je založena na č.
l. 2124 doručenka osvědčující doručení dovolání obviněné s datem doručení
obviněné 23. 8. 2011 a s upozorněním, že se obviněná může v souladu s § 265h
odst. 2 tr. řádu k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání
v neveřejném zasedání. Rovněž bylo dovolání doručeno obhájci obviněné JUDr.
Miroslavu Kříženeckému 2. 9. 2011.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání nejvyššího státního
zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo
podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu, v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Protože
je možné dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. řádu,
musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat
za důvod dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň
podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolatel uplatnil ve svém dovolání u obou obviněných dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a u obviněné PharmDr. V. Š. i další dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním
vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že
předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit
správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší
soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního
stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení,
přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního
soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III.
ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního
a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy existuje extrémní rozpor, jenž
dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod
dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takový rozpor je dán
zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném
z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou
pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
Námitka dovolatele, týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku
nezohledňující přímo závazné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
273/2004 o prekursorech drog, jakož i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se
stanoví pravidla pro sledování obchodu prekursory drog mezi Společenstvím a
třetími zeměmi, nesporně spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu.
Dovolatel soudům prvního a druhého stupně vytýká, že se nezabývají
otázkou, zda léčivý přípravek s obsahem pseudoefedrynu (v tomto konkrétním
případě Nurofen Stopgrip) nemůže být sám o sobě považován za prekursor uvedený
ve skutkové podstatě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 tr. zákoníku, případně ve
skutkové podstatě trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku.
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně
vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak
jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou a psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí sobě
nebo jinému opatří, a nebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k
nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje
omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu.
Obviněný J. K. byl soudem prvního stupně kromě jiného uznán vinným tím, že
opatřoval léčiva potřebné pro výrobu pervitinu, zejména Nurofen Stopgrip,
přičemž tato léčiva nakupoval sám nebo prostřednictvím třetích osob, především
v lékárně Vltava v Českých Budějovicích po předchozí telefonické objednávce u
PharmDr. V. Š.
Odvolací soud však tuto část jednání ze skutku vypustil, a otázkou, zda léčivý
přípravek (Nurofen Stopgrip), který je používán k výrobě pervitinu, nemůže být
sám o sobě považován za prekursor, event. jiný předmět určený k nedovolené
výrobě omamné nebo psychotropní látky neřešil.
Obviněná PharmDr. V. Š. byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou tím,
že stručně řečeno opakovaně v téže lékárně v Českých Budějovicích prodávala J.
K. a dalším osobám ve výroku rozsudku uvedeným léčivo Nurofen Stopgrip, a to po
předchozí telefonické domluvě s obviněným J. K. a takto prodala nejméně 1450
balení uvedeného léku.
Odvolací soud její trestní věc postoupil Magistrátu města České Budějovice k
projednání, neboť dle názoru odvolacího soudu se může jednat o přestupek. Z
rozhodnutí však není zřejmé, jaký skutek považoval odvolací soud u této
obviněné za prokázaný, neboť ve výroku rozhodnutí je uveden v podstatě skutek
podle obžaloby. Právě v rozhodnutí o postoupení věci spatřuje dovolatel
naplnění dovolacího důvodu podle § 265b písm. f) tr. řádu.
Podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších
zákonů [§ 2 písm. c)] je prekursorem látka uvedená v kategorii 1, přílohy I.,
přímo použitelného předpisu Evropských společenství nebo v kategorii 1 přílohy
dalšího přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Těmito předpisy
jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog
a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování
obchodu s prekursory drog mezi společenstvím a třetími zeměmi. Obě tato
nařízení definují prekursory shodně. Dle nařízení č. 273/2004 se jimi rozumí
všechny látky uvedené v příloze I., včetně směsí a přírodních produktů, které
tyto látky obsahují. To se nevztahuje na léčivé přípravky, jak jsou definovány
ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES, a dále na farmaceutické
přípravky směsi, přírodní produkty a jiné přípravky, ve kterých jsou uvedené
látky obsaženy tak, že je nelze snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými
nebo hospodárnými prostředky.
Z této definice logicky plyne, že pokud jsou látky uvedené v přílohách
zmiňovaných nařízení obsaženy v léčivém přípravku, farmaceutickém přípravku,
atd. tak, že se dají snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými nebo
hospodárnými prostředky, mají i tyto léčivé přípravky (farmaceutické přípravky)
charakter prekursoru ve smyslu obou zmiňovaných skutkových podstat.
Klíčovou otázkou tedy je, zda při výrobě pervitinu z léčiv obsahujících
pseudoefedrin (ev. efedrin) jako je právě Nurofen Stopgrip, ale i celá řáda
dalších humánních léčiv, lze tento snadno použít nebo jej extrahovat snadno
dostupnými nebo hospodárnými prostředky.
Touto otázkou se však soudy nezabývaly. Nalézací soud sice ve svém rozhodnutí
popisuje tzv. „českou cestu“ výroby metanfetaminu (pervitinu), ale žádný závěr
z tohoto zjištění nevyvozuje.
Podle názoru Nejvyššího soudu již z tohoto popisu plyne, že extrahování
pseudoefedrinu z uvedených léčiv si nevyžaduje složité, drahé laboratorní
přístroje, drahé a těžko dostupné suroviny, ani že by celý proces byl příliš
ekonomicky náročný. Evidentně si rovněž nevyžaduje vysoce odborně
kvalifikovaného pachatele. Koneckonců pro závěr o poměrně snadném extrahování
pseudoefedrinu ze zmíněného léku a jeho proměnu v pervitin svědčí i podmínky,
za nichž lze tuto výrobu provozovat (v našem případě v garáži, poměrně často v
bytech apod.), ale též značný počet ilegálních výroben pervitinu každoročně
odhalených.
Lze tedy konstatovat, že Nurofen Stopgrip, ale i další humánní léčivé
prostředky s obsahem pseudoefedrinu využívané k výrobě pervitinu mohou být samy
o sobě považovány za tzv. prekursor uvedený ve skutkové podstatě trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy
podle § 283 tr. zákoníku, resp. trestného činu výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku.
Obviněná PharmDr. V. Š. nepochybně věděla, že Nurofen Stopgrip obsahuje
pseudoefedrin, a že je zneužíván k výrobě drog. S ohledem na konspirativní
způsob jakým u ní obviněný K. nákup léků objednával, i množství léků, které
objednával, nutně musela být minimálně srozuměna s tím, že lék, který takto
prodá, bude použit k výrobě drogy. Pokud tedy PharmDr. Š. prodala uvedený lék v
množství evidentně několikanásobně přesahujícím léčebné účely, naplnila
skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 tr. zákoníku. Zákon k
naplnění této skutkové podstaty, pokud objektivní stránka spočívá v prodeji
(prekursoru atd.), vyžaduje, aby se jednalo o neoprávněný prodej. Tato podmínka
je splněna tím, že zákon č. 378/2007 Sb., v § 83 odst. 4 farmaceutům výslovně
zakazuje vydání léku, jehož výdej jinak není vázán na lékařský předpis, pokud
je zde podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku. Pokud jde o rozsah, v
jakém tento čin spáchala, měl by soud vycházet z rozhodnutí velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu 15 Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013.
Jak je již výše uvedeno, další skutečnost, ve které nejvyšší státní
zástupce spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, je existence tzv. extrémního rozporu. Za takovýto považuje závěr soudu,
že mezi obviněnou PharmDr. Š. a obviněným K. neexistovalo žádné spojení, i když
na druhé straně tentýž soud připouští, že obviněný K. u PharmDr. Š. Nurofen
Stopgrip objednával. Tomuto závěru nejvyššího státního zástupce je třeba
přisvědčit, přičemž však rozhodnutí krajského soudu obsahuje ještě další
významná rozporná tvrzení a závěry mající stejný charakter.
Soud na jedné straně připouští, že část léků měli spoluobvinění, kteří
pervitin vyráběli od obviněného K. (viz str. 17 rozsudku krajského soudu, kde
se uvádí, že nelze přisvědčit rozsudku nalézacího soudu, že by obžalovaní měli
všechny léky od spoluobžalovaného K., a že by spoluobžalovaní vycházeli z toho,
že léky budou mít jenom od obžalovaného K.), na druhé straně však ze skutkové
věty vypustil tu její pasáž, dle které měl obviněný K. Nurofen Stopgrip na
výrobu pervitinu obstarávat, takže jej nakupoval sám nebo prostřednictvím
třetích osob v lékárně Vltava po předchozí telefonické objednávce u PharmDr. Š. Takto měl objednat celkem 1450 balení tohoto léku. Navíc soud vůbec
nevysvětlil, kam vlastně tak veliké množství léků šlo. U domovní prohlídky,
která byla u obviněného K. provedena, se žádný Nurofen Stopgrip nenašel. Soud
rovněž nezaujal žádný postoj k obhajobě obviněného K. - k jeho tvrzení, že
Nurofen Stopgrip prodával i s jistým ziskem svědkovi H., který tento lék chtěl
nabídnout k prodeji u benzínových čerpadel. Svědek H. toto tvrzení obviněného
popřel a jednoznačně prohlásil, že od obviněného žádné léky nekupoval. Soud
rovněž nereagoval na vyjádření Rakouské lékárnické komory, podle které Nurofen
Stopgrip není v Rakousku povolen (nelze jej tedy určitě prodávat u benzinových
čerpadel). Na výše uvedené důkazy odvolací soud nijak nereagoval a situaci
řešil tím, že část jednání ze skutkové věty vypustil. Přitom není zřejmé, zda
se přiklonil k verzi exportu léků do Rakouska přes svědka H., přičemž považoval
takovéto jednání za beztrestné a nebo vycházel ze závěru, že lék sice obviněný
obstarával, ale dále s ním nic nepodnikal, i když současně zapůjčil svoji garáž
na výrobu pervitinu, u které byl i přítomen a sám pervitin odebíral. Byl by to
sice závěr poněkud rozporný, ale alespoň by vysvětloval postoj soudu. Z tohoto
hlediska je tedy rozhodnutí odvolacího soudu v podstatě nepřezkoumatelné nejen
v části, která se týká postoupení věci PharmDr. Š. Magistrátu města České
Budějovice, ale i v části týkající se výroku o vině u obviněného K. K tomu je
třeba ještě uvést, že závěr, že i humánní lék v tomto případě Nurofen Stopgrip
může být prekursorem, má samozřejmě vliv i na posouzení jednání obviněného K. Přitom není podstatné, zda si obviněný uvědomoval, že na uvedený lék lze hledět
jako na prekursor, když si každopádně musel být vědom toho, že se jedná o
látku, z níž lze pervitin vyrobit a z níž se vyrábí. V tomto směru měl
koneckonců již osobní zkušenost z minulosti a rovněž se osobně, i když údajně
pouze pasivně zúčastnil výroby pervitinu v garáži, kterou pro tento účel
zapůjčil. Jeho obhajoba, že Nurofen Stopgrip ve velkém nakupoval, protože jej
prodával svědkovi H., který s ním měl obchodovat v Rakousku, je z tohoto
hlediska irelevantní. K distribuci léků, tj. k jejich prodeji, notabene k
prodeji do ciziny, je třeba ve smyslu zákona o léčivech zák. č. 378/2007 Sb. povolení. Jinými slovy pokud takto s uvedeným lékem chtěl disponovat, jednalo
by se o neoprávněný prodej prekursoru, takže tímto jednáním by byla naplněna
skutková podstata § 283 odst.
1, přičemž pokud jde o rozsah, mělo by se při
právním posouzení věci vycházet z již zmíněného rozhodnutí věci velkého senátu
15 Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013. Samozřejmě pokud by obviněný tento lék
dodával svým spoluobviněným na výrobu pervitinu, naplňovalo by jeho jednání
stejnou skutkovou podstatu.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve
výroku tohoto rozhodnutí. Úkolem krajského soudu bude provést nové řízení, v
němž je povinen respektovat právní názor vyslovený tímto rozhodnutím. Pokud by
to krajský soud považoval za potřebné, mohl by event. doplnit dokazování
případným dalším výslechem svědka H. cestou právní pomoci. To zejména za
situace, že nepovažuje za dostatečně věrohodné vyjádření Policejního
ředitelství v Linci, podle kterého byl advokát obviněného K. o výsleších v
Rakousku vyslýchaných svědků vyrozuměn. Při svém konečném rozhodnutí by měl
současně respektovat zákaz reformace in peius vzhledem k tomu, že proti
rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání pouze obvinění.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. f) tr.ř.
Spisová značka: 11 Tdo 130/2012
Datum rozhodnutí: 28.05.2013
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 265l odst. 4 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
11 Tdo 130/2012-I.-86
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2013 v
trestní věci obv. J. K., v řízení o dovolání, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. K., n e b e r e d o v a z b y .
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný J. K. vykonává trest odnětí svobody v trvání pěti let, který
mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6.
2011, sp. zn. 3 To 906/2010, ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 31 T 23/2009 pro spáchání pomoci k
trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
V neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce podal dovolání, o kterém
Nejvyšší soud dnešního dne rozhodl tak, že napadený rozsudek krajského soudu v
částech týkajících se obv. J. K. zrušil v celém rozsahu, současně zrušil
všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo ke zrušením, pozbyla podkladu. A věc přikázal
odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný toho času vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše uvedeným
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Konec trestu by měl nastat
15. 9. 2013. Ze zprávy věznice vyplývá, že na tento trest navazuje trest
uložený Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 29 T 72/2001, jehož
výkon by měl skončit 12. 2. 2015.
Podle § 265l odst. 4 tr. řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody,
uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud v dovolání výrok o tomto trestu
zruší, je povinností Nejvyššího soudu rozhodnout o vazbě.
Senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že s ohledem na fakt, že obviněný má
nařízený ještě další více než šestnáctiměsíční trest odnětí svobody, nebylo by
vhodné obviněného vzít do vazby, i když jinak by vazební důvod – že obviněný by
mohl pokračovat v trestné činnosti – naplněn byl. Výkon trestu však dostatečně
izolaci obviněného zabezpečuje, a v pokračování trestné činnosti brání. Proto
bylo rozhodnuto tak, jak bylo uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Věznice, ve
které obviněný vykonává trest, zařídí, aby obviněný K. ihned po propuštění z
dosavadního výkonu trestu, nastoupil navazující výše zmíněný trest odnětí
svobody.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. 5. 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman