11 Tdo 140/2026

Judikát 11 Tdo 140/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:19.03.2026

Spisová značka:11 Tdo 140/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.140.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy

Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 11 Tdo 140/2026-1363

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2026 dovolání obviněného M. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 254/2025-1280, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 103/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 5. 2025, č. j. 4 T 103/2024-1195, byl obviněný M. J. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl okresním soudem odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku, vztahující se na finanční částky 47.900 Kč, 250 EUR a 100 polských zlotých.

2. Týmž rozsudkem Okresního soudu v Bruntále byli uznáni vinnými rovněž spoluobvinění M. Ch. a L. U., oba za spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl spoluobviněný M. Ch. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let, za současného uložení trestu propadnutí věci.

Naopak spoluobviněný L. U. byl za spáchání výše uvedeného trestného činu, jakož i za další trestný čin popsaný okresním soudem pod bodem 2. a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 10. 2024, č. j. 4 T 71/2024-83, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců, za současného vyslovení dohledu, uložení peněžitého trestu, trestu propadnutí věci, trestu propadnutí náhradní hodnoty a trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel trvání tří let a šesti měsíců.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Bruntále podali obviněný M. J. a státní zástupce Krajského státní zastupitelství v Ostravě odvolání. Obviněný své odvolání zaměřil do výroku o vině i trestu, zatímco státní zástupce jej zaměřil toliko v neprospěch spoluobviněného L. U., a to proti výroku o trestu.

O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 254/2025-1280 tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl jako nedůvodná.

4. Podle skutkových zjištění se obviněný M. J. společně s M. Ch. a L. U. dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že: ačkoli nedisponovali oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 3 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejméně od listopadu 2023 do 9. 4. 2024 na různých místech v XY, XY, XY a jinde, distribuovali většinově za úplatu metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, kdy M.

J. dodával metamfetamin L. U. k následné distribuci, aniž by byl současně informován o konkrétních odběratelích L. U., který za metamfetamin platil M. J. dle předchozí domluvy zpravidla až poté, co takto zakoupený metamfetamin rozprodal v XY a okolí, L. U. následně takto získaný metamfetamin dodával za úplatu pravidelně mimo jiné M. Ch. k další distribuci, kdy M. Ch., aniž by byl blíže informován o dodavateli metamfetaminu L. U., za zakoupený metamfetamin platil dle vzájemné dohody s L. U. rovněž až po následné distribuci koncovým uživatelům, a takto:

M. J. prodal L. U. i za účelem další distribuce celkově 80 gramů metamfetaminu při částce 1.200 Kč za 1 gram zpravidla na různých místech v XY, v jednom případě v XY a v jednom případě v XY, kde mu dovezl a předal 20 gramů metamfetaminu,

L. U. v době od listopadu 2023 do února 2024 M. Ch. prodal celkově 50 gramů metamfetaminu při částce 1.500 Kč za 1 gram, přičemž k předávkám docházelo v XY, a dále metamfetamin poskytoval zdarma či za úplatu koncovým uživatelům, konkrétně: - M. M., jemuž prodal 1gram metamfetaminu za částku 2 000 Kč, v září 2023 v XY, - L. P., jíž poskytl zdarma k užití metamfetamin zhruba v osmi případech, v přesně nezjištěném množství od února 2024 do dubna 2024 v XY, - L. B., jemuž prodal metamfetamin ve třech případech, vždy po 1 gramu metamfetaminu za 1.500 Kč, během roku 2023 a 2024, - V.

M., jemuž prodal metamfetamin zhruba v pěti případech za částky od 200 Kč do 1.000 Kč, v přesně nezjištěném množství, naposledy dne 6. 4. 2024, - D. D., jíž prodal metamfetamin nejméně ve dvaceti případech, vždy po 1 gramu metamfetaminu za částku 1.500 Kč, naposledy dne 5. 4. 2024, - T. S., jemuž poskytl zhruba 1,3 gramu metamfetaminu v hodnotě 2.000 Kč, - P. U., jíž prodal 1 gram metamfetaminu za částku 2.000 Kč a nejméně ve dvou případech poskytl zdarma k užití metamfetamin v přesně nezjištěném množství v XY, - O.

Š., jemuž v 5 případech poskytl zdarma metamfetamin ke společnému užití, - T. V., jemuž ve 2 případech poskytl po 0,2 gramu metamfetaminu výměnou za benzín do auta, a M. Ch. metamfetamin od L. U. dál distribuoval:

- M. F., jíž prodal celkem nejméně 15 gramů metamfetaminu v celkové částce kolem 35.000 Kč, naposledy v únoru 2024, - N. F., jemuž prodal nejméně celkem 10 gramů metamfetaminu při ceně 1.500 Kč za 0,5 gramu, - R. P., jemuž prodal nejméně 10 gramů metamfetaminu za částku 20.000 Kč, - D.

J., jemuž nejméně ve 2 případech prodal přesně nezjištěné množství metamfetaminu za částku 500 Kč za předávku, na podzim roku 2023 v XY, - V. W., jemuž prodal zhruba 30 gramů metamfetaminu, za přesně nezjištěnou cenu, - H. P., jíž prodal ve dvou případech 0,5 gramu metamfetaminu za 1.500 Kč, - R. H., jemuž prodal metamfetamin nejméně ve 3 případech vždy 0,4 gramu za 1.000 Kč, - V. J., jemuž ve 3 případech prodal celkem 3 gramy metamfetaminu za celkovou částku 7.000 Kč, - M. S., jemuž prodal ve 4 případech vždy 0,3 gramu metamfetaminu po 500 Kč, přičemž M.

J. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 4. 2021, čj. 8 T 76/2018-1795, s právní mocí dne 14. 4. 2021, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a mimo jiné odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně, kdy byl usnesením Okresního soudu Pardubice ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 0Pp 91/2022, z výkonu trestu podmíněně propuštěn na svobodu se současným stanovením zkušební doby v trvání 4 roků a vyslovením dohledu do 9.

6. 2026, přičemž dne 7. 3. 2024 bylo usnesením Okresního soudu v Pardubicích, č. j. 0PP 91/2022-72, rozhodnuto, že se podmíněné propuštění ponechává v platnosti a odsouzenému se ukládá zvláštní povinnost se ve zkušební době podmíněného propuštění zdržet požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Obviněný M. J. podal prostřednictvím své obhájkyně proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 254/2025-1280, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 5. 2025, č. j. 4 T 103/2024-1195, dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

Obviněný rovněž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jakož i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [byť měl správně odkázat na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě], neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.

ř.

6. V prvé řadě dovolatel k projednávané trestné činnosti uvedl, že se jí nikterak nedopustil a v tomto smyslu odmítl výpověď spoluobviněného L. U. jako nepravdivou a vyfabulovanou. Byť obviněný připustil, že se se spoluobviněným L. U. společně setkávali a komunikovali, jednalo se vždy pouze o pracovní záležitosti, neboť dovolatel spoluobviněnému nabízel zámečnické, svářečské a paličské práce.

Dovolatel sice přiznal, že během společného setkání v březnu 2024 se jej spoluobviněný U. vyjma jiného doptával i na možnosti zprostředkování metamfetaminu, to však obviněný odmítl, což spoluobviněného naštvalo. Rovněž v minulosti měli mezi sebou spory, nicméně se vždy jednalo o „hádky se společníkem“ stran plánovaných prací, které však z nějakého důvodu nebyly nakonec realizovány.

7. Přes výše uvedené okolnosti však soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí (mimo jiné) na analýze telekomunikačních dat, ze kterých mělo vyplynout minimálně sedmnáct vzájemných osobních setkání, což však dovolatel dlouhodobě popírá. Podle jeho tvrzení nelze dovodit fyzické setkání dvou či více fyzických osob pouze na základě připojení mobilního telefonu do konkrétní BTS (pozn. Nejvyššího soudu: „base transceiver station“, neboli základové převodní stanice zajišťující šíření signálu pro telefonické hovory, SMS či mobilní data).

V této souvislosti dovolatel akcentoval, že technická povaha těchto dat umožňuje toliko přibližné určení polohy dotčených osob v řádu stovek metrů. Nicméně oba soudy přisoudily každému ze sedmnácti přihlášení mobilního telefonu obviněného do odpovídající „síťové buňky“ charakter osobního setkání mezi ním a spoluobviněným, což dovolatel odmítá, a to mimo jiné proto, že v zájmové oblasti v inkriminovanou dobu opakovaně navštěvoval své strýce M. Ž. a M. Ž., dále svou matku J. Ž. a rovněž švagrovou M.

Ž. (která v předmětné době byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Ostravě – Porubě). Pokud tedy byl jeho mobilní telefon opakovaně zachycen v dané oblasti, nikdy to nebylo z důvodu osobních setkání se spoluobviněným L. U., tím méně za účelem prodeje metamfetaminu. Podobně i připojení mobilního telefonu L. U. do předmětné sítě nelze a priori vyhodnotit v témže smyslu, když lze pouze dovodit, že i spoluobviněný U. v inkriminovaném období pobýval v XY, v Ostravě – XY, v XY či XY, aniž by se spolu nutně osobně setkali.

8. Dále se dovolatel vyjádřil k výsledkům policií vykonané domovní prohlídky, během které byly v jeho bytě zajištěny finanční částky 41.900 Kč, 250 EUR a 100 polských zlotých. K zajištěné částce 41.900 Kč namítl, že již ze skutečnosti, že 1 gram pervitinu si uživatelé mezi sebou prodávají za částku ve výši 1.000 Kč, 1.200 Kč nebo 1.500 Kč je zřejmé, že 35 zajištěných bankovek v nominální hodnotě 200 Kč takovému závěru nesvědčí. Především však sám soudu dostatečně objasnil, že se jedná o bankovky, které měl připraveny k výplatě záloh dělníkům, kteří pracovali pod jeho vedením.

V této souvislosti ke svému dovolání připojil čestné prohlášení D. N., podle něhož finanční hotovost v celkové výši 41.900 Kč (zajištěnou Policií ČR dne 9. 4. 2024) osobně předal obviněnému za účelem výplaty zálohových plateb dělníkům, kteří pracovali pod jeho vedením. Za této situace dovolatel striktně odmítl předpoklad soudů, že pokud se v předmětnou dobu nacházel v insolvenci, nemohl souběžně disponovat takovou finanční hotovostí.

9. Vyjma výše uvedeného dovolatel podotkl, že z odposlechů telekomunikačního provozu bylo dostatečně prokázáno, že spoluobviněný L. U. odebíral pervitin např. od P. Š. z XY (zvaného P.) a dalších osob z XY a XY.

Pokud tedy spoluobviněný U. v rámci své výpovědi popřel, že odebíral pervitin od jiných dodavatelů, vypovídal zjevně nepravdivě a opět v dovolatelův neprospěch. Okresní soud však jeho výpověď nehodnotil komplexně a přehlédl i to, že zcela koresponduje se svědectvím L. V. (jeho přítelkyně), která vypovídala ve prospěch dovolatele. Souběžně se obviněný vyjádřil k motivaci spoluobviněného L. U., když zdůraznil, že jeho osobu využil jako „návnadu“, aby odvedl pozornost od sebe a svých skutečných dodavatelů pervitinu (což ostatně dokládá jejich vzájemně problematické vztahy).

Skutečnost, že obviněný pervitin nedistribuoval, přitom koresponduje nejen s výsledky domovní prohlídky provedené v jeho bytě (během které nebyly nalezeny žádné omamné či psychotropní látky), ale i s tím, že policii se fakticky nepodařilo ztotožnit žádnou osobu, která by skutečně potvrdila odběr pervitinu od jeho osoby. Pokud spoluobviněný L. U. vůči jeho osobě v jediném zachyceném telefonátu použil oslovení „bráško“, ani to nevylučuje jejich vzájemnou animozitu, která mezi nimi v dotčenou dobu přetrvávala, neboť se fakticky jednalo o sarkasmus.

10. Vyjma výše uvedených skutečností dovolatel poukázal i na řadu procesních vad, které vyplývají z protokolů o konání hlavních líčení, ve kterých absentují záznamy o tom, že by jej okresní soud vyzýval k tomu, aby se ke každému prováděnému důkazu vyjádřil ve smyslu § 214 tr. ř., v důsledku čehož došlo k porušení jeho práva na obhajobu i zásad bezprostřednosti a ústnosti. Jelikož v době konání hlavních líčení spoluobvinění L. U. a M. Ch. prohlásili vinu a v rámci svých následných vypovědí sledovali toliko vlastní procesní situaci, došlo zároveň k tomu, že okresní soud jejich výpovědi vyhodnotil v neprospěch dovolatele, a to přesto, že proti jeho osobě nesvědčil jediný přímý důkaz, ani uzavřený řetězec nepřímých důkazů.

K porušení zásady bezprostřednosti a ústnosti došlo rovněž u hlavního líčení, kdy okresní soud bez dalšího postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. četl výpovědi svědků M. H. a L. P. z přípravného řízení, a to přesto, že i tito svědci mohli před soudem uvést k projednávané věci podstatné informace. V důsledku toho došlo ze strany Okresního soudu v Bruntále k porušení zásady kontradiktornosti řízení a presumpce neviny.

11. Závěrem dovolatel shrnul, že výrok o jeho vině je založen na nesprávných skutkových i hmotněprávních závěrech, které společně s výše uvedenými procesními vadami mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí okresního soudu, které následně aproboval i krajský soud. Za tohoto stavu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 254/2025, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 5. 23024, č. j. 4 T 103/2024-1195, zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a následně věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 2. 2026, sp. zn.

1 NZO 36/2026-12, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který podané dovolání odmítl, neboť obsahově uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá v žádné jejich zákonné alternativě. Konkrétně státní zástupce podotkl, že obviněný vznesenými námitkami nekonkretizoval skutečný rozpor skutkového zjištění s obsahem určitého důkazu, toliko soudům vytkl způsob vyhodnocení provedených důkazů, který hodnotí jako chybný. Z dovolacích námitek lze však dovodit pouze jeho snahu polemizovat s obsahem důkazů, jež soudy vyhodnotily jako usvědčující a zasadit je do kontextu, který bude vůči jeho osobě příznivější.

Podle mínění státního zástupce jsou však hodnotící úvahy obou soudů dostatečně přesvědčivé, přičemž naopak v námitkách obviněného absentují konkrétní okolnosti, které by byly způsobilé tato hodnocení zpochybnit ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první procesní alternativě. Taktéž námitky stran procesních pochybení okresního soudu státní zástupce odmítl, byť z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že poučování nebylo vždy zcela důsledně dodrženo.

Přesto však obviněný sám, případně prostřednictvím svého obhájce, na provádění důkazů participoval a k jejich obsahu se dostatečně vyjadřoval. Správnost přijaté právní kvalifikace obviněný fakticky nezpochybnil, byť v dovolání odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť z jeho obsahu nelze dovodit žádnou námitku, jež by mu svým obsahem odpovídala.

13. Jelikož mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními státní zástupce neshledal žádný, natož zjevný rozpor, závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud takto formulované dovolání odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a formálně vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV.

Důvody dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. Obviněný ve svém dovolání předně výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat jednak správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

19. Jak bylo konstatováno výše, předmětný dovolací důvod umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) tedy nikterak nedošlo k obecnému (paušálnímu) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru.

20. Obviněný ve svém podání současně odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

21. V neposlední řadě obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., i když z obsahu jeho argumentace vyplynulo, že se jedná písařskou chybu, neboť zjevně měl na mysli dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr.

ř. (druhá alternativa). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání jím napadeného rozhodnutí a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod (i přes nesprávné označení) fakticky uplatnil v jeho druhé alternativě.

22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K projednávané věci

23. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného M. J. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. 24.

Dovolatel ve vztahu k jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, usiluje (prostřednictvím podaného mimořádného opravného prostředku) o prosazení vlastní obhajoby, kterou postavil na vytrvalém popírání výsledků skutkových zjištění. Cílem jeho argumentace je znevěrohodnit výpověď spoluobviněného L. U., stejně jako zpochybnit počet a účel vzájemných kontaktů s jeho osobou, polemizovat o způsobu získání bankovek zajištěných při domovní prohlídce, znevěrohodnit část odposlechů telekomunikačního provozu stran odběrů pervitinu od dalších neztotožněných osob, apod. Podle mínění dovolatele soudy obou nižších stupňů vyhodnotily klíčové důkazy v jeho neprospěch, v důsledku čehož namítá reálně existující zjevný nesoulad mezi určujícími skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů, v důsledku kterého mělo dojít k porušení jeho procesních práv, jakož i ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

25. V tomto ohledu Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. jinak korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze v případě, že to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná a pro naplnění znaků trestného činu určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

26. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Okresní soud v Bruntále odvodil své skutkové závěry z provedených důkazů, mezi nimiž dominuje (vyjma vyjádření obviněného) řada výpovědí osob v procesním postavení spoluobviněných či svědků, které jeho osobu znaly anebo které s ním po určitou dobu spolupracovaly. Současně vzal v potaz i listinné důkazy, zejména záznam o provedení domovní prohlídky, záznamy o telekomunikačním provozu mezi obviněným a spoluobviněným U., zprávy o finančním šetření a zprávy České správy sociálního zabezpečení stran pracovní neschopnosti obviněného, včetně dalších méně podstatných důkazů.

27. Všechna skutková zjištění okresní soud učinil na podkladě těchto řádně provedených důkazů, které vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté ke svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní.

Se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně se fakticky ztotožnil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, který rozhodnutí okresního soudu potvrdil a odvolání obviněného (stejně jako odvolání státního zástupce, které však bylo podáno výhradně v neprospěch spoluobviněného L. U., a to proti výroku o trestu) podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. V.

1. Námitky dovolatelem podřazené pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Ve vztahu ke skutkovým námitkám obviněného Nejvyšší soud ověřil, že výpovědi učiněné jako osobou a spoluobviněným L. U. nejsou po obsahové stránce vzájemně slučitelné, v důsledku čehož byl okresní soud postaven před dvě verze průběhu skutkového děje. Na straně jedné stojí skutková verze spoluobviněného U., který u hlavního líčení dne 11. 11. 2024 po zákonném poučení podle § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svoji vinu a okresní soud jeho prohlášení přijal, v důsledku čehož již k jeho osobě neprováděl dokazování stran prokázání viny, neboť dané prohlášení bylo učiněno v souladu se skutkovým stavem, kterak byl zjištěn v rámci přípravného řízení.

Současně spoluobviněný U. v rámci tohoto hlavního líčení vypovídal ve vztahu k osobě dovolatele, přičemž v rámci této své výpovědi de facto potvrdil skutečnosti následně uvedené ve výrokové části rozsudku okresního soudu. Na straně druhé stojí skutková verze obviněného, který tvrzení spoluobviněného U. popírá a tvrdí, že se žalované trestné činnosti nedopustil. Po provedeném dokazování však okresní soud konstatoval, že výpověď spoluobviněného U. byla dostatečně podpořena i dalšími provedenými důkazy, zejména pořízenými odposlechy a tzv. triangulací mobilních linek obou obviněných (na základě prověřených lokalizačních údajů).

Na tomto základě tak byla naopak popěrná verze prezentovaná osobou dovolatele důkazně vyvrácena. Dovolatel přitom svými námitkami směřuje právě do těchto skutkových zjištění, a to přesto, že se s nimi již dostatečně vypořádaly oba soudy nižších stupňů.

29. V prvé řadě dovolatel namítl, že soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na analýze telekomunikačních dat, která však stran závěru o počtu setkání obou jeho osoby a spoluobviněného U. vyhodnotily chybně. Z obsahu napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů je však zřejmé, že z údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu ve vztahu k telefonním číslům užívaným obviněným a L. U. bylo soudem prvního stupně dovozeno pouze to, že tato čísla se v období od 12. 11. do 2. 4. 2024 celkem v sedmnácti případech připojila do stejných základových stanic, které signálem pokrývají území XY, XY, XY, XY a Ostravy-XY. Na základě této analýzy přitom okresní soud neodvodil sedmnáct vzájemných setkání obou obviněných, tím méně tolikeré setkání za účelem distribuce metamfetaminu, kterak nepravdivě tvrdí dovolatel.

Naopak okresní soud jasně konstatoval, že přesto, že k setkání obou zmíněných osob mohlo prokazatelně dojít celkem v sedmnácti případech, a to na základě triangulace jimi používaných telefonních linek, tak s ohledem na obsah výpovědi spoluobviněného U., který připustil toliko čtyři předávky metamfetaminu po 20 gramech, soud jednoznačně ve prospěch dovolatele konstatoval předání celkem 80 gramů zobchodovaného metamfetaminu (tj. ve 4 případech při ceně 1.200 Kč za 1 gram).

30. Za této situace nelze námitky zpochybňující sedmnáct setkání obou obviněných s ohledem na dovolatelem tvrzené časté návštěvy jeho rodinných příslušníků (M., M., M. a J. Ž.) reflektovat, nehledě na to, že např. svědek M. Ž. ve své výpovědi výslovně uvedl, že jej obviněný nikdy nenavštěvoval (připustil pouze jednu výjimku z dubna 2023 stran oslavy svých narozenin). Obviněným prezentované zpochybňování celkového počtu vzájemných setkání s osobou spoluobviněného U. s poukazem na možnou odchylku konkrétní polohy a tvrzený legitimní účel cest obviněného do zájmových oblastí se tak zcela míjí se skutkovým stavem, ke kterému okresní soud dospěl na základě řádně provedeného dokazování.

31. Ve vztahu k finanční částce ve výši 41.900 Kč, která byla zajištěna během domovní prohlídky realizované v místě jeho bydliště, dovolatel namítl, že se jedná o bankovky, které měl připraveny k výplatám záloh dělníkům (kteří pracovali pod jeho vedením). Avšak i tato polemická námitka nemohla v kontextu všech provedených skutkových zjištění obstát.

32. Podle zprávy České správy sociálního zabezpečení byl totiž obviněný v době realizované domovní prohlídky již dva měsíce ve stavu pracovní neschopnosti a byla mu vyplácena nemocenská dávka. Z finančního šetření rovněž vyplynulo, že je nemajetný a navíc předlužený, díky čemuž stávající množství nesplacených úvěrů řešil podáním insolvenčního návrhu (který mu byl schválen 22. 2. 2024 a který se vztahuje na 27 přihlášených věřitelů, což v souhrnu představuje dlužnou částku 968.000 Kč s příslušenstvím, viz č. l. 1240 a násl.). K finanční situaci obviněného krajský soud navíc výstižně poznamenal, že částku ve výši 41.900 Kč si v průběhu řízení žádný zaměstnavatel či objednatel prací u M. J. nenárokoval.

33. Zjevně v návaznosti na tuto poznámku dovolatel přiložil ke svému mimořádnému opravnému prostředku čestné prohlášení osoby jménem D. N. ze dne 28. 11. 2025, který uvádí, že částka 41.900 Kč je jeho, měla mu být vyplacena jako záloha dlužné odměny a následně ji měl předat právě M. J. (č. l. 1331). V této souvislosti Nejvyšší soud pouze stručně doplňuje, že předmětné prohlášení předložil obviněný až v době, kdy bylo dokazování vztahující se k projednávané věci řádně ukončeno. Jelikož dovolání nelze opírat o nově předkládané či označené důkazy, nemohlo být z tohoto důvodu prověřeno, o jakou osobu se jedná a jaký vztah má k obviněnému. Především však nebylo možné, aby soudy ignorovaly sestavu hotovosti, která byla policií při domovní prohlídce zajištěna (č. l. 285), neboť podstatnou část bankovek tvořilo 35 dvousetkorun, což naopak napovídá verzi, že zajištěné bankovky pocházejí z prodeje omamných a psychotropních látek.

Ostatně je velmi nepravděpodobné, že by bankovky v takových nominálních částkách byly určeny dělníkům za vykonanou práci. Naopak je obecně známou skutečností, že drobní odběratelé omamných a psychotropních látek platí svému dealerovi za obdrženou drogu často platidly nižších nominálních hodnot, neboť si zpravidla pořizují menší množství drogy (nikoli vždy celý jeden gram), a to jednak proto, aby předcházeli možnému podezření z páchání trestného činu neoprávněného přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, nebo z důvodu svých značně omezených finančních možností. Běžným množstvím omamné látky pro osobní potřebu jednotlivého konzumenta přitom může být i jen jedna tzv. „lajna“ („čára“), což obvykle odpovídá hmotnosti 0,1 až 0,2 gramu dané drogy, která je schopna uspokojit aktuální bažení aktivního narkomana po této psychotropní látce (tj. po pervitinu).

34. Pokud tedy soudy nižších stupňů konfrontovaly u obviněného nalezené finanční prostředky (fakticky rozložené do bankovek nižší nominální hodnoty smotaných do ruličky) se zjištěním, že mu měl spoluobviněný U. vyplácet finanční prostředky až zpětně z obdržené „tržby“ (tj. po prodeji drogy dalším osobám), nelze jím prezentované závěry označit za spekulaci, nýbrž se jedná o zcela racionální hodnocení předmětné okolnosti. Navíc vzájemné spolupráci obviněného J. se spoluobviněným U. stran domluvy vzájemných schůzek odpovídá i familiární oslovování obviněného slovem „bráško“ v záznamech odposlechů telekomunikačního provozu ze strany spoluobviněného U., což je v přímém rozporu s nepravdivým tvrzením dovolatele, že mezi oběma obviněnými panovala animozita či zášť plynoucí z hádek (stran společných pracovních záležitostí).

Ostatně ze zachycených záznamů telekomunikačního provozu jednoznačně vyplývá, že se na schůzkách domlouvají v přátelském duchu, tedy přiléhavé není ani jeho vysvětlení prezentované v podaném dovolání, že se jednalo o slovní sarkasmus.

35. Pokud mělo z odposlechů telekomunikačního provozu vyplynout, že spoluobviněný L. U. odebíral metamfetamin od dalších osob pocházejících z XY a XY, jakož i od neztotožněné osoby označené jako P. Š. (zvané P.), nelze ani tuto poznámku obviněného zohlednit ve smyslu jím vznesené námitky nepravdivosti výpovědi jmenovaného spoluobviněného. Byť lze připustit, že spoluobviněný U. existenci dalšího svého dodavatele omamných látek skutečně procesně zamlčel, platí, že ani tato skutečnost nikterak nezpochybňuje věrohodnost jeho výpovědi ve vztahu k obviněnému J. Předmětný závěr nemohla zpochybnit ani výpověď svědkyně L. V., na kterou dovolatel upozornil s tím, že vyznívá v jeho prospěch. Ostatně z odposlechů jejich hovorů vyplynulo, že mezi sebou v náznacích hovořili o schůzkách a předání výslovně neidentifikované věci za použití předem smluvených verbálních náznaků (obviněný „byl pro to samé“, o „modré“ nemá zájem, apod.). 36.

Ostatně v rámci tohoto druhu trestné činnosti se jedná o vcelku typickou důkazní situaci, kdy pachatel drogové trestné činnosti usvědčuje spolupachatele pouze v nezbytném rozsahu (skutkovém minimu), který na základě prováděných důkazů vyšel u soudu najevo, zatímco ve vztahu k dalším případným spolupachatelům (v daném případě dodavatelům omamných látek) již určité skutečnosti zastírá, vypovídá vyhýbavě anebo jejich existenci cíleně zamlčuje, aby tak předcházel riziku případného rozšíření trestního stíhání na další osoby. Tedy ani v tomto ohledu se nejedná o okolnost, která by bez dalšího zakládala celkovou nepravdivost a nevěrohodnost výpovědi L. U. v jím přiznaném minimálním rozsahu, v jakém jde ve vztahu k obviněnému J. o důkaz usvědčující.

37. Podobně také nesouhlas dovolatele s procesním postupem okresního soudu, který v rámci konaného hlavního líčení při výslechu svědků M. H. a L. P. těmto podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. předestřel určité části jejich výpovědi z přípravného řízení, a to za účelem vysvětlení detekovaných rozporů mezi jejich výpověďmi učiněnými v různých fázích trestního stíhání, není ve smyslu obviněným namítaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě nikterak relevantní.

Ostatně ani z této námitky dovolatele není nikterak zřejmé, jakým konkrétním způsobem měla být tímto (navíc přiléhavým a zákonu odpovídajícím) postupem okresního soudu dotčena jeho procesní práva, anebo k jakému pochybení mělo dojít, aby z něj vyplynul jakýkoli nepříznivý procesní následek. Za irelevantní lze považovat i poukaz dovolatele na to, že soud vyšel z výpovědi spoluobviněných, resp. z jimi učiněného prohlášení viny, čímž mělo údajně dojít k porušení zásady kontradiktornosti, neboť soud údajně převzal „závěry z dohody o vině a trestu jako hotovou věc“.

Tato námitka je krajně nesrozumitelná, neboť dohoda o vině a trestu v nyní posuzované věci nebyla žádnou z původně obviněných osob sjednána, přičemž spoluobviněný L. U. poté, co prohlásil svoji vinu jednáním, které mu bylo obžalobou kladeno za vinu, v další části hlavního líčení plnohodnotně vypovídal jako obviněný ve vztahu k osobě dovolatele a jednání, z něhož byl obžalován. V jakém směru by měl být dovolatel tímto postupem poškozen, přitom z jeho písemného podání nikterak nevyplývá, přičemž Nejvyššímu soudu nikterak nepřísluší obecné či nesrozumitelné námitky dovolatele jakýmkoli způsobem dotvářet či za něho domýšlet.

38. Z hlediska podaného dovolání se jeví jako klíčové, že obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě neodpovídá žádná z dovolatelem vznesených námitek. Obviněný, který je v rámci dovolacího řízení od počátku dovolacího řízení odborně zastoupen svojí obhájkyní, byl povinen v jejich rámci dostatečně precizovat reálně existující rozpor skutkových zjištění s obsahem určitého důkazu či důkazů, přesto soudům nižších instancí pouze vytkl, že dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, když za věrohodné vyhodnotily důkazy, které dovolatel zpochybňuje za účelem svého vyvinění či prosazení zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů a nového projednání věci.

Dovolatel se tedy ve svém mimořádném opravném prostředku domáhá pouze jiného hodnocení provedených důkazů, než jaké je obsaženo v napadeném usnesení odvolacího soudu ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně.

39. K tomu je vhodné připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který Nejvyššímu soudu nařizuje přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.

Odlišnost dovolacího důvodu podle současného znění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tj. po novelizaci účinné od 1. 1. 2022) podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

40. Těmto požadavkům však formulace dovolacích námitek obviněného M. J. v nyní posuzované věci neodpovídá, neboť po dovolacím soudu pouze požaduje, aby na podkladě jím vznesených námitek soudům nižších stupňů uložil povinnost skutková zjištění (vyplynuvší ze svědeckých výpovědí, jakož i dalších důkazů) přehodnotit v jeho prospěch, aniž se však tyto soudy fakticky dopustily jakéhokoli svévolného či jakkoli chybného hodnocení důkazů v jeho neprospěch. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítl, že by postupem soudů prvního a druhého stupně bylo v nyní posuzované věci porušeno ústavním pořádkem garantované právo obviněného na spravedlivý proces.

41. Pokud dovolatel naznačil, že ve věci existují dvě protichůdné skutkové verze, Nejvyšší soud připomíná, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v projednávaném případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů bez toho, aby dovolacímu soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby (založené na čistě subjektivním hodnocení provedených důkazů) dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože byl ze spáchání shora popsaného protiprávního jednání bez důvodných pochybností usvědčen na podkladě řádně provedených důkazů.

42. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že k jednotlivým skutkovým zjištěním nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování jejich vzájemných vztahových souvislostí.

Takový přístup se nemůže setkat s úspěchem, a to zvláště za situace, když mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé existuje nezpochybnitelná logická návaznost. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod totiž nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).

43. Argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je tedy možné označit za toliko skutkovou polemiku, v rámci které namítá vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, která nevyznívají ve prospěch jeho obhajoby, v níž tvrdí, že se projednávané trestné činnosti nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné skutkové námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný existující zákonný dovolací důvod, neboť v zásadě neargumentuje ve smyslu výše uvedeného zjevného (či extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale kontinuálně pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů. Za této situace nelze – z pohledu zákonem vymezených dovolacích důvodů – nikterak úspěšně naznačovat, že se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného či snad zlovolného hodnocení důkazů v jeho neprospěch.

Ze stejného důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že by postupem soudů prvního a druhého stupně bylo porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Pokud soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněného, nelze takový závěr za žádných okolností zpochybnit.

44. Vyjma výše uvedeného dovolatel namítl procesní pochybení Okresního soudu v Bruntále spočívající v absenci jeho poučení o možnosti vyjadřovat se k soudem prováděným důkazům. Ponechá-li Nejvyšší soud stranou, že takové výhrady nejsou věcně podřaditelné pod obviněným uplatněný dovolací důvod (jakož ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.), tak z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že příslušné poučení obviněného ze strany předsedkyně senátu o možnosti využití jeho práva plynoucího z ustanovení § 214 tr.

ř. není v písemném vyhotovení protokolů o konaném hlavním líčení (jež bylo postupně realizováno ve více různých termínech) vždy explicitně uvedeno. Konkrétně informace o řádném splnění této poučovací povinnosti soudu absentuje v písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 11. 2024, v němž zcela chybí jakýkoli záznam o výzvě předsedkyně senátu adresované obviněnému Janečkovi, zda chce využít svého zákonného práva a k právě provedenému důkazu se osobně vyjádřit. 45.

Kontrolním poslechem pořízených audiozáznamů z hlavních líčení konaných ve dnech 11. 11. 2024, 23. 1. 2025, 14. 3. 2025 a 12. 5. 2025 (elektronicky uložených na CD nosiči na č. l. 1143) je však zřejmé, že na začátku každého hlavního líčení (tedy i dne 11. 11. 2024) byli oba tomuto jednání přítomní oba obvinění (tedy i obviněný J.) předsedkyní senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř. řádně a srozumitelně poučeni mimo jiné i o svém právu vyjadřovat se ke všem skutečnostem, které jsou jim kladeny za vinu, jakož i k prováděným důkazům.

Rovněž po provedení každého důkazu (ať se jednalo o výslechy svědků či listinné důkazy) se předsedkyně senátu obou obviněných vždy řádně dotázala, zda se chtějí k jeho provedení jakkoli vyjádřit (a v případě, že se jednalo o výpověď jiné osoby, také na to, zda mají na vyslýchanou osobu jakékoli dotazy). V této souvislosti nelze rovněž pominout, že dovolatel byl u každého hlavního líčení právně zastoupen svým obhájcem, který ani v jednom případě nevznesl jakékoli námitky proti způsobu provádění důkazu (tedy nikterak nenamítal, že by byl postupem příslušného soudu obviněný jakýmkoli způsobem nedůvodně krácen na svých procesních právech).

46. Z toho tedy vyplývá, že obviněný M. J. nebyl v nyní posuzované věci na svých procesních právech nikterak zkrácen, byť z formálního hlediska nebyly řádně vznesené dotazy či výzvy předsedkyně senátu adresované obviněnému vždy řádně zaneseny do písemně vyhotoveného protokolu z hlavního líčení, byť by daný protokol měl v podstatných rysech zachycovat reálný průběh daného procesního úkonu způsobem, z něhož bude patrné, že byla zachována veškerá zákonná ustanovení, jež provádění daného úkonu upravují. Podstatnou je však skutečnost, že námitky dovolatele stran údajného zkrácení jeho osoby na základních procesních právech se nikterak nezakládají na pravdě, byť soudem pořízené protokoly z hlavního líčení jsou v tomto smyslu neúplné. To samo o sobě sice lze označit za jisté pochybení, avšak nikoli věcného, nýbrž pouze formálního charakteru, které nemá na zachování základních práv obviněného, včetně jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces žádný, natož podstatný vliv. V.

2. Námitky dovolatelem podřazené pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.

47. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak v obsahu jeho podání nefiguruje žádná námitka hmotněprávního charakteru, tedy námitka, která by svým obsahem věcně odpovídala tomuto dovolacímu důvodu. Jelikož tak obviněný fakticky nenapadl správnost přijaté právní kvalifikace jím spáchaného jednání, ve kterém byl oběma soudy nižších stupňů spatřován zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, nemohl se k ní Nejvyšší soud jakkoli vyjádřit, popř. ji jakkoli domýšlet, dohledávat či odvozovat na základě námitek obviněným podřazených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4.

2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).

48. V neposlední řadě obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., respektive dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé procesní alternativě. Avšak i takto formulovaný dovolací důvod může být úspěšný pouze v případě, že by byla zjištěna existence dovolatelem vytýkané vady, která by zatížila řízení vedené před soudy nižších stupňů. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k obviněným tvrzenému porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

49. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v Bruntále se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Následně se s těmito skutkovými i hmotněprávními závěry bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací. Taktéž Nejvyšší soud po svém přezkumu provedeného na podkladě obviněným podaného mimořádného opravného prostředku neshledal, že by mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé existoval jakýkoli nesoulad, tím méně rozpor zjevný.

Obviněný svými skutkovými námitkami nejenže materiálně nenaplnil žádný z dovolacích důvodů, na který odkázal, ale navíc jeho výhrady mají charakter tvrdošíjné polemiky, jejímž prostřednictvím zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje závažná skutková zjištění, která jej z předmětné trestné činnosti jednoznačně usvědčují.

50. V nyní posuzované věci přitom Nejvyšší soud nezjistil žádný negativní zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného. Soudy nižších instancí se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Projednávaný skutek byl rovněž přiléhavě právně kvalifikován, neboť ze strany obviněného byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty, tedy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

51. Po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 254/2025-1280, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 5. 2025, č. j. 4 T 103/2024-1195, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku tak Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného M. J. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

k porušení zákona, pročež jím podané dovolání bylo v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. 52. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu