11 Tdo 1439/2010-17
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2011 dovolání podané obviněným M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 8 To 342/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 31/2010, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. H. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 89 T 31/2010, byl M. H. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, blíže popsaného loveckého nože a kovového bubínkového koltu.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 22.00 hodin dne 27. 11. 2009 do 5.00 hodin dne 28. 11. 2009 v koupelně bytu ve druhém poschodí domu na ulici S. s označením K., po předchozím posezení u kávy, na které s ním poškozená D. Č. dobrovolně odešla do bytu, tuto donutil k souloži, a to tím způsobem, že v době, kdy chtěla z bytu odejít, jí řekl, že nikam nepůjde, chytil ji za ramena a natlačil zpátky na židli, posadil se vedle ní, přičemž vzal do ruky nůž, tento opřel špičkou o stůl a točil s ním, poškozenou objal silně kolem ramen a líbal ji, poškozená uhýbala hlavou, pokoušela se dostat z jeho objetí a říkala mu, ať to nedělá, protože se bránila, řekl jí: „Vidíš ten nůž?“ a nůž jí přiložil k hrudníku, poté jí řekl, že se mu tam vysvleče, když toto poškozená odmítla, chytil ji jednou rukou za zápěstí pravé ruky, ve druhé držel nůž a takto ji zatáhl do koupelny a zavřel dveře, zde ji od sebe odstrčil směrem k umyvadlu a znovu jí řekl, aby se vysvlékla, a když toto odmítla, vytáhl z pravé kapsy revolver černé barvy a namířil na poškozenou, přičemž v druhé ruce stále držel nůž, přišel k ní, objal ji a silně tiskl k sobě a přitom ji svlékal, nůž odložil do umyvadla, osahával ji na prsou, poškozená jej od sebe odstrkovala, bouchala, křičela, prosila, ať ji pustí, na což reagoval, řekl jí: „Přestaň nebo tě zabiji.“, chytil ji za vlasy a řekl: „Ty kurvo, ty se vysvlečeš.“ a strčil do ní, kdy se při pádu udeřila hlavou o horkou trubku a upadla na záda na záchodovou mísu, poté se na ni posadila, on na ni mířil revolverem a znovu na ni křičel, aby se vysvlékla, ona jej prosila, ať ji pustí, že nikomu nic neřekne, poté jí zul boty, svlékl rifle a protože se bránila, přiložil jí revolver k hlavě, přikázal, aby si svlékla tričko, což ze strachu učinila, on jí svlékl podprsenku, sedl si na sprchový kout, stáhl jí kalhotky a přikázal jí, aby roztáhla nohy, potom ji osahával na přirození, zasunoval jí prsty do přirození, poté ji znovu chytil za vlasy, takto ji postavil a otočil zády k němu, sám se svlékl, přičemž se poškozená posadila zpátky na záchodovou mísu, on se k ní přitiskl a pokoušel se o soulož, když se poškozená bránila, stáhl ji na zem na břicho, jednou rukou ji tiskl k zemi, aby se nemohla hýbat, nalehl na ni a vykonal soulož, poté se oblékl a řekl poškozené, že pokud půjde na policii, stejně si ji najde a zabije ji, poškozená se oblékla a z místa utekla.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 8 To 342/2010, tak že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil i za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, č. j. 92 T 20/2010 – 26, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2010, podle § 241 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon jej rovněž zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Shodně jako soud prvního stupně uložil odvolací soud obviněnému trest propadnutí věci. Nakonec zrušil výrok o trestu z výše citovaného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Pavlíny Urbancové dovolání, ve kterém uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se odvolací soud nevypořádal se skutečnostmi uváděnými obviněným v jeho odvolání, především nebylo prokázáno bez důvodných pochybností, že k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou došlo v důsledku použití násilí. Na poškozené nebyly zjištěny žádné známky fyzického násilí, také gynekologickým vyšetřením nebyly zjištěny známky nedobrovolného pohlavního styku. Jediným důkazem je v podstatě výpověď poškozené. Obviněný přitom v průběhu řízení uváděl, že poškozená je osobou drogově závislou, přičemž nebyl na jeho návrh proveden důkaz lékařským vyšetřením poškozené zaměřený právě na užívání drog. Nebyl také zkoumán dosavadní vztah poškozené k mužům. Motivem jednání poškozené byla podle obviněného pomsta, neboť obviněný nechtěl pokračovat v poměru s ní (přičemž ji také finančně podporoval) a oznámil jí, že se vrací ke své družce.
Dále nebylo vyhověno návrhu obviněného, aby bylo soudu předloženo modré pyžamo, které měl na sobě v době, kdy u něj byla poškozená. Uvedené pyžamo nemá žádné kapsy, tedy nemohl z jeho kapsy vytáhnout revolver. Obviněný pak také namítá, že nebylo přihlédnuto k důkazům provedeným v hlavním líčení, které hovořily v jeho prospěch. Jednalo se o výpověď matky jeho přítelkyně M. M. a čtení výpovědi svědka F. Soud prvního stupně se též nevypořádal s výpovědí svědka E. H.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do doby rozhodnutí k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, uvádí však výhradně námitky směřující proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Přitom je třeba říci, že většina jeho námitek byla vyvrácena již před soudem prvního stupně, další pak odvolacím soudem. Oba soudy v tomto směru své závěry také řádně, logicky a přesvědčivě zdůvodnily, přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí žádné pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch