11 Tdo 1440/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27.
března 2009 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných
T. T. a F. K. proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2008, sp.
zn. 4 To 87/2008, a sp. zn. 4 To 95/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 61/2007, a rozhodl t a k t
o :
Podle § 265j tr. ř. s e dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 12. 2007, sp. zn. 3 T61/2007,
byli obvinění T. T. a F. K. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a),
tr. zák. V případě obviněného T. T. se mělo jednat o dvojnásobný uvedený
trestný čin, za který byl podle § 187 odst. 2 za užití § 35 odst. 1 tr. zák
odsouzen k úhrnnému trestu v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný F. K. byl za
uvedený trestný čin a za další sbíhající trestné činy, za které byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 18 T 141/2006,
a rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 21 T 42/2007,
odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl obviněný T. T. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro
skutek, ve kterém byl spatřován dílčí skutek trestného činu podle § 187 odst.
1, 2, písm. a) tr. zák., a obviněný F. K. byl bodle § 226 písm. a) tr. ř.
zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován dílčí skutek trestného
činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. Obviněný T. T. byl dále podle § 226 písm. b)
tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin
nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. V dalších
výrocích Okresní soud v Břeclavi uznal spoluobviněného R. S. vinným trestným
činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a pokusem trestného činu podle § 187 odst.
1 tr. zák. a současně jej pro dílčí skutek uvedeného trestného činu zprostil
obžaloby. Dále zprostil obžaloby spoluobviněnou E. N. pro skutek, ve kterém byl
spatřován dílčí skutek trestného činu podle § 187 odst. 1, 2, písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Břeclavi se obvinění dopustili
shora uvedené trestné činnosti tím, že
- obvinění T. T. a F. K. nejméně v období od 5. 10. 2006 do 28. 11. 2006 v
přesně nezjištěném počtu případů v B. v místě trvalého bydliště obviněného F.
K. v rodinném domě na sídlišti Č. neoprávněně vyráběli za účelem vlastního
užívání a vlastní distribuce chemickou cestou metamfetamin, který je uveden
jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a to tak, že
tito obvinění prováděli samostatnou výrobu metamfetaminu z léku obsahujícího
efedrin nebo pseudoefedrin, který opatřoval obviněný T. T., kdy následně
vyrobený metamfetamin obviněný T. T. převážel do místa svého tehdejšího
bydliště, a to do bytu v domě na ulici kpt. J., ve kterém tento metamfetamin
přechovával a v němž také obviněný T. T. žil společně se spoluobviněnou E. N.,
kde byli dne 28. 11. 2006 okolo 22.30 hod. zadrženi policejním orgánem Celní
správy ČR, přičemž při následné domovní prohlídce bylo nalezeno a zjištěno 5 ks
injekčních stříkaček o objemu 20 ml, plastový obal od kinder vajíčka a plastová
uzavíratelná zkumavka obsahující celkem 61,36 g metamfetaminu ve formě soli
hydrochloridu s obsahem 74,7 % metamfetaminu báze, tj. 45,84 g čistého
metamfetaminu báze, a při prohlídce osobního motorového vozidla tov. zn. Honda
CRV, které v té době užíval obviněný T. T., byly nalezeny a zajištěny předměty
sloužící k nedovolené výrobě metamfetaminu,
- obviněný T. T. v době od počátku měsíce října r. 2006 do 28. 11. 2006, kdy
byl zadržen policejním orgánem Celní správy ČR, na různých místech zejména v B.
neoprávněně prodal v asi padesáti případech metamfetamin, který je uveden jako
psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o celkové hmotnosti
cca 110 gramů spoluobviněnému R. S., který takto získaný metafemtamin užíval
jednak pro vlastní potřebu a jednak k distribuci dalším uživatelům.
Jednání, pro které byl obviněný T. T. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a)
tr. ř., mělo spočívat v tom, že od počátku měsíce října 2006 do 28. 11. 2006,
kdy byl zadržen policejním orgánem Celní správy ČR v B., převážně v rodinném
domě na sídlišti Č. neoprávněně daroval nejméně v deseti případech po dávce 0,2
g metamfetaminu, který je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona
č. 167/1998 Sb., L. K., která si drogu aplikovala šňupáním.
Jednání, pro které byl obviněný F. K. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a)
tr. ř., mělo spočívat v tom, že v době od počátku měsíce října 2006 do 28. 11.
2006, kdy byl zadržen policejním orgánem Celní správy ČR, v B. v rodinném domě
na sídlišti Č. neoprávněně daroval nejméně ve dvaceti případech metamfetamin,
který je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.,
o celkovém množství přibližně 4 gramy L. K., která si drogu následně aplikovala
šňupáním, a dále že v době od počátku měsíce října 2006 do 28. 11. 2006, kdy
byl zadržen policejním orgánem Celní správy ČR, v rodinném domě na sídlišti Č.
neoprávněně prodal v přesně nezjištěném počtu případů za celkovou částku
přibližně 4 000 Kč metamfetamin, který je uveden jako psychotropní látka v
příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., P. R., která si drogu následně aplikovala
šňupáním.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi podali odvolání obvinění
T. T., F. K. a státní zástupce v neprospěch obviněného T. T. do výroku, kterým
byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek, ve kterém byl
spatřován trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr.
zák. Na podkladě těchto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud
odvolací, dvěma samostatnými usneseními ze dne 25. 3. 2008. V případě
obviněného T. T. pod sp. zn. 4 To 87/2008 přitom k jeho odvolání zrušil
napadený rozsudek v odsuzující části, tedy ohledně dvou skutků, ve kterých bylo
spatřováno spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž
ohledně těchto skutků zastavil trestní stíhání, a k odvolání státního zástupce
současně zrušil zprošťující výrok ohledně skutku, ve kterém byl spatřován
trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a
vrátil věc soudu prvního stupně v rozsahu zrušení k novému projednání a
rozhodnutí. V případě obviněného F. K. pod sp. zn. 4 To 95/2008 pak k jeho
odvolání zrušil napadený rozsudek ve výroku ohledně skutku, ve kterém byl
spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž ohledně tohoto
skutku zastavil trestní stíhání.
Usnesení sp. zn. 4 To 87/2008 bylo doručeno mimo jiné obviněnému T. T. dne 6.
5. 2008 a jeho obhájkyni dne 7. 5. 2008. Usnesení sp. zn. 4 To 95/2008 bylo
doručeno mimo jiné obviněnému F. K. desátý den ode dne uložení na poště, tedy
dne 16. 5. 2008, a jeho obhájci dne 5. 5. 2008. Okresnímu státnímu
zastupitelství v Břeclavi byla obě usnesení doručena dne 5. 5. 2008.
Proti citovaným usnesením odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v
neprospěch obviněných T. T. a F. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu
soudu v Břeclavi dne 6. 6. 2008. Usnesením ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 11 Tdo
1441/2008, pak Nevyšší soud České republiky rozhodl o spojení věcí obou
obviněných ke společnému projednání a rozhodnutí pod spisovou značkou 11 Tdo
1440/2008.
Nejvyšší státní zástupkyně svým dovoláním v případě obou výše citovaných
usnesení napadla výrok, kterým byl k odvolání obviněného zrušen výrok o vině
rozsudku nalézacího soudu a bylo v této části zastaveno trestní stíhání.
Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadenými usneseními bylo rozhodnuto o
zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové
rozhodnutí, a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení,
přičemž odkázala na § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje nejvyšší státní zástupkyně v tom,
že odvolací soud nesprávně aplikoval § 89 odst. 3 tr. zák., resp. § 12 odst. 12
tr. ř. Založil totiž svá rozhodnutí na v podstatě shodné argumentaci
spočívající v tom, že obvinění v určitém časovém období vyráběli psychotropní
látky a současně prováděli i jejich distribuci, tedy šlo o jediný skutek. Soud
prvního stupně podle názoru odvolacího soudu nesprávně posoudil jednání
obviněných jako více trestných činů. Vzhledem k tomu, že nalézací soud jednak
rozhodl odsuzujícím výrokem a jednak obviněné pro některé akty distribuce
metamfetaminu zprostil obvinění, rozhodl podle mínění odvolacího soudu o
jediném skutku jednak odsuzujícím a jednak zprošťujícím výrokem. Zprošťující
výroky v případě obou obviněných přitom nebyly napadeny odvoláním a nabyly
právní moci. Podle názoru odvolacího soudu tak bylo trestní stíhání podle § 11
odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné.
Nejvyšší státní zástupkyně pak má za to, že názoru odvolacího soudu lze
přisvědčit pouze do té míry, že jednání obviněných mělo být posouzeno jako
jeden pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2, písm. a) tr. zák. Oproti
tomu nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by se mělo jednat o jediný
skutek. V tomto směru odvolací soud nesprávně aplikoval § 89 odst. 3 tr. zák. v
souvislosti s ustanovením § 12 odst. 12 tr. ř. Obvinění podle jednotlivých
skutkových vět ve stejném období metamfetamin jednak vyráběli, jednak také
prodávali nebo darovali. Všechny tyto dílčí útoky naplňují stejnou skutkovou
podstatu § 187 odst. 1 tr. zák., přestože se jedná o rozdílné alternativy
tohoto ustanovení. Podmínky pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. tedy byly
splněny. Jednotlivé akty výroby a prodeje metamfetaminu tak byly podle názoru
nejvyšší státní zástupkyně dílčími útoky jednoho pokračujícího trestného činu,
ale současně šlo také s ohledem na ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. o samostatné
skutky. Jestliže nalézací soud dospěl ke skutkovému závěru, že nebylo
prokázáno, že se staly některé dílčí útoky prodeje nebo darování metamfetaminu,
pak o těchto dílčích útocích nejenom mohl, ale i musel rozhodnout zprošťujícím
výrokem podle § 226 písm. a) tr. ř. Skutečnost, že tyto zprošťující výroky
nabyly právní moci, však nemohla založit důvod nepřípustnosti trestního stíhání
podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ohledně dalších dílčích útoků pokračujícího
trestného činu, jejichž spáchání vzal nalézací soud za prokázané. Takový závěr
by bylo možno učinit toliko za právní úpravy platné před novelou trestního řádu
zákonem č. 265/2001 Sb. Podle platné právní úpravy však ust. § 11 odst. 2
výslovně stanoví, že týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený
v prvním odstavci § 11 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího
trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo
trestní stíhání. Jestliže odvolací soud nesouhlasil s kvalifikací jednání
obviněného T. T. jako vícenásobného trestného činu podle § 187 tr. zák., nic mu
nebránilo, aby toto pochybení napravil postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud
České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. obě napadená usnesení Krajského
soudu v Brně zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a toto rozhodnutí učinil v souladu
s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil obviněný T. T.
prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ž. V. K dotazu Nejvyššího soudu České
republiky, zda souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř., sdělil, že souhlasí. Dále obviněný konstatoval, že
napadené usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 87/2008, ze dne 25. 3.
2008, považuje za správné, a dovolání nejvyšší státní zástupkyně by mělo být
jako nedůvodné odmítnuto. Ztotožňuje se přitom s právním názorem odvolacího
soudu, že v dané věci se jednalo ve vztahu k § 187 tr. zák. o jediný skutek a
tedy pokud byl obviněný rozhodnutím soud prvého stupně zproštěn obžaloby pro
část jednání v rámci jediného skutku, pak je dána překážka věci rozhodnuté.
Obviněný F. K. se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil, resp.
trestní spis jeho vyjádření neobsahuje, ačkoli mu opis dovolání spolu s
upozorněním na možnost vyjádření byl zákonným postupem doručen, jak vyplývá ze
spisového materiálu. Na dotaz Nejvyššího soudu České republiky, zda souhlasí s
projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.,
prostřednictvím svého obhájce JUDr. S. H. sdělil, že souhlasí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že
dovolání nejvyšší státní zástupkyně přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. c)
tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§
265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm.
a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně
označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a písm. g) tr.
ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolatelkou uplatněné námitky lze věcně podřadit
uvedeným dovolacím důvodům avšak nelze jim přisvědčit.
Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je rozhodující, zda jednání
obviněných, které se v tomto konkrétním případě mělo odehrávat v jednom určitém
časovém období, avšak naplňovalo by různé alternativy skutkové podstaty
trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., by bylo také nutno posoudit jako
jeden skutek nebo více samostatných skutků, popř. zda by je bylo možno posoudit
jako jeden pokračující trestný čin skládající se z řady dílčích útoků (skutků)
ve smyslu ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř., kdy by samostatnými útoky byla
jednání naplňující jednotlivé alternativy objektivní stránky trestného činu
podle § 187 odst. 1 tr. zák. Podle názoru Nejvyššího soudu jde v daném případě
o řadu dílčích opakovaných útoků skládajících se z na sebe navazujících jednání
záležejících ve výrobě a distribuci drog, které však jednotlivě nelze
specifikovat přesnými časovými údaji a je proto nutno je posuzovat jako celek v
rámci rozsudkem vymezeného časového úseku. Podstatné je, že uvedené útoky nelze
v rámci uvedeného celku vymezit způsobem, jakým to činí dovolatelka, tj. celek
rozdělit na dílčí jednání, resp. skupiny aktů, podle toho, kterou alternativu
objektivní stránky § 187odst. 1 naplňují – výrobu nebo distribuci drogy. V
hmotně právním smyslu je totiž popsané jednání nutno posuzovat jako jeden
skutek proto, že časově neurčené jednání obviněných bylo kontinuální a
jednotlivé akty mající alternativní znaky skutkové podstaty § 187 odst. 1 byly
spolu kauzálně propojeny. Podle nauky o jednotě skutku i soudní praxe je totiž
za jeden skutek třeba považovat všechny ty projevy vůle pachatele navenek,
které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou
zahrnuty zaviněním (srov. č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Typické je to např. pro
jednotlivá stadia trestné činnosti, kdy přípravné jednání pachatele směřuje k
vyvolání následku dokonaného trestného činu a je pro něj kauzální.
Obvinění podle popisu skutkových zjištění vyráběli průběžně psychotropní látku
za účelem nejen vlastní spotřeby, ale i distribuce, a také ji měli průběžně
distribuovat, ať už formou prodeje nebo darování. Během poměrně krátkého
časového úseku se mělo jednat o značné množství aktů prodeje, případně
darování. Je tedy zřejmé, že obvinění by tímto jednáním kontinuálně naplňovali
skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů v různých formách a jejich jednání spojené kauzální
souvislostí (výroba za účelem distribuce takto získaných omamných a
psychotropních látek) nelze dělit na samostatné skutky ani jednotlivé dílčí
útoky ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. Nejednalo se tedy v jejich případě o
pokračující trestný čin sestávající z dílčích útoků vymezených formou jednání
ve smyslu ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., ale o jedno souvislé jednání,
které trvalo určitou dobu a v hmotně právní i procesně právní rovině
představovalo jeden skutek. Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud
postupoval správně, když vůči obviněným zastavil trestní stíhání podle § 11
odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že napadenými
rozhodnutími k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. nedošlo. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně
proto po přezkoumání věci podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. zamítl podle § 265j
tr. ř. Toto rozhodnutí učinil se souhlasem nejvyšší státní zástupkyně a obou
obviněných podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch