U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2017 o dovolání obv. J.
M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To
44/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T
10/2015, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. M. odmítá .
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 45 T
10/2015, byl obv. J. M. (společně se spoluobviněným Q. N. V.) uznán vinným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to
formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3
tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a pro jeho
výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu krajský soud
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil trest zabrání věcí, jejichž
výčet taxativně jmenoval ve svém rozsudku.
2. Proti tomuto rozhodnutí podal obv. J. M. odvolání. O něm rozhodl
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 44/2016, a to
tak, že jej v souladu s § 256 tr. ř. zamítl.
3. Oba obvinění se podle skutkových zjištění soudu I. stupně dopustili
trestné činnosti tím, že:
v období od měsíce května 2012 do 15. 12. 2014 v obci L., okres B. na základě
předchozí společné dohody týkající se využití prostor v průmyslovém objektu č.
p. ..., jehož provozovatelem byla v dané době společnost Kolormad Proces,
s.r.o., IČ: 29384958, pro pěstování rostlin s morfologickými znaky konopí
setého, obeznámeni s psychotropními účinky látek v těchto rostlinách
obsažených, aniž by byli držiteli oprávnění k nakládání s těmito látkami, na
kteroužto ústní dohodu formálně navázali písemnou smlouvou o pronájmu uvedených
nebytových prostor, oficiálně uzavřenou dne 1. 5. 2012 mezi obžalovaným J. M.,
zastupujícím na základě generální plné moci společnost Kolormad Proces, s.r.o.,
a osobou N. T. D., trvale bytem O.-Z., B. ..., IČ: ..., přičemž však fakticky
byly osobami dané prostory si pronajímající obžalovaný Q. N. V., jakož i L. V.
T., a osoba vystupující pod jménem H., kteří se oficiálně, dle písemné smlouvy
o nájmu zavázali hradit obžalovanému J. M. nájemné v měsíční výši 10.000 Kč,
kdy však skutečná platba činila 50.000 Kč za měsíc a další úhradu za
spotřebovanou elektrickou energii pohybující se v měsíčních částkách kolem
200.000 Kč,
a následně, po provedení stavebních úprav pronajatých prostor umístěných v 1. a
2. patře průmyslového objektu, a to za součinnosti obžalovaného J. M., obv. Q.
N. V., za součinnosti s L. V. T. a osobou H. obstarali potřebné vybavení,
zejména světla, větráky, vzduchové filtry, hadice, čerpadla a květináče včetně
zeminy, hnojiva i řízků samotných rostlin, které propojili do jednoho funkčního
celku a napojili na elektrickou síť,
načež při umělém osvětlení, zvýšené teplotě a instalované ventilaci včetně
ostatních uměle vytvořených podmínek v takto vybudované pěstírně v roce 2012
osoba jménem H., v roce 2013 L. V. T. a v roce 2014 osoba jménem P. V. G.
(takzvaní zahradníci) zavlažovali a hnojili zasazené rostliny konopí setého,
zatímco obžalovaný Q. N. V. zajišťoval nákup potravin pro uvedené zahradníky,
jakož i dalších prostředků nezbytných pro úspěšný růst rostlin, tyto z důvodu
zabránění objevení pěstírny po předchozí telefonické dohodě předával v H. B.
obžalovanému J. M., který je pak svým vozidlem dovážel do areálu v L., kde je
odevzdával jednotlivým zahradníkům,
a tímto způsobem ve shora specifikovaném období postupně vypěstovali několik
tisíc rostlin konopí setého, které následně usušili, a tím vyrobili drogu
marihuanu v celkovém množství dosahujícím nejméně 60 kg s tím, že obžalovaný J.
M. v 6 případech, vždy po úspěšném sklizení a usušení rostlin konopí setého za
úplatu ve výši 10.000 Kč převzal od osob zajišťujících chod pěstírny předem
připravená balení takto vyrobené drogy marihuana, každé o hmotnosti nejméně 10
kg, a odvezl je na smluvená místa nacházející se v H. B., v O., případně na
parkovišti vzdáleném asi 20 km od O., kde drogu předával obžalovanému Q. N. V.,
který ji vzápětí, za cenu ve výši 70.000 Kč/kg prodal dosud neztotožněným
osobám vietnamské národnosti,
kdy k výrobě další drogy nedošlo pouze s ohledem na požár vzniklý dne
15.12.2014, v jehož důsledku byla pěstírna nalezena, a to včetně 630 kusů
rostlin konopí setého o výšce 75 cm, tvořených celkem 14.642 g rostlinné hmoty
využitelné pro toxikomanii s obsahem 337 g tetrahydrokanabinolu, 521 kusů již
usušených stonků rostlin konopí setého tvořených celkem 14.760 g rostlinné
hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 1.934 g tetrahydrokanabinolu,
většího množství vrcholíků rostlin konopí setého obsahujících celkem 1.120 g
sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 159 g
tetrahydrokanabinolu a rovněž 661 ks rostlin konopí setého o výšce 15 cm s
blíže nezjištěným obsahem tetrahydrokanabinolu,
přičemž marihuana je drogou z rostliny konopí setého, které je zařazeno mezi
omamné látky v seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v českém
právním řádu v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech
návykových látek a obsahuje psychoaktivní složku delta-9-tetrahydrokanabinol
(THC), který je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I podle Úmluvy o
psychotropních látkách a dále v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek, vydaný na základě zmocnění uvedeného v § 44c odst.
1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obv. J. M.
prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o
vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l)
tr. ř., protože je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení a navíc že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku
soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí, protože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání
uvedený v písm. g) tr. ř.
5. Společným jmenovatelem všech námitek je dovolatelovo tvrzení, že řada
pro rozhodnutí významných skutkových závěrů je v rozporu s provedenými důkazy a
řízení před odvolacím soudem se ocitlo mimo „mantinely spravedlivého procesu“ s
ohledem na nezákonně vedené dokazování ze strany Vrchního soudu v Olomouci.
6. Konkrétně dovolatel zpochybnil tvrzení soudů nižších stupňů o tom, že
prokázaly trestnou činnost na základě řady důkazů. Jedním z nich měla být
spotřeba elektrické energie v daném objektu. V této souvislosti obviněný
upozornil na to, že odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví
elektrotechniky, jehož zpracovatel je kpt. Ing. Jiří Ledvina, obsahuje „špatné
výpočty“, protože „čísla uvedená v odborném vyjádření je třeba vynásobit
číslovkou 24“. Jelikož nalézací soud odmítl návrh obhajoby na zpracování nového
odborného vyjádření, obhajoba zadala nový znalecký posudek z oboru
elektrotechnika, odvětví ekonomika, který byl zpracován Vysokou školou Báňskou,
Technickou univerzitou Ostrava, Fakultou elektrotechniky a informatiky, a tento
důkaz předložila v rámci veřejného zasedání s přesvědčením, že závěry tohoto
posudku zpochybňují závěry o tom, že na základě vysoké spotřeby elektřiny
pěstírnou musel obviněný vědět o její existenci. Vrchní soud v Olomouci však
tento důkaz označil za nadbytečný, s odůvodněním, že nalézací soud shromáždil
dostatek důkazů pro spolehlivý závěr o vině obviněného. Dovolatel a jeho
obhajoba má za to, že soud má právo neprovést předložený důkaz, ale tento svůj
postup musí náležitě zdůvodnit, což odvolací soud neučinil. Proto také
dovolatel tento důkaz označil za opomenutý.
7. Další důkazy, které odvolací soud odmítl provést, jsou výslechy M.
Č., M. Š. a V. B. Dle obhajoby tyto osoby v objektu pěstírny prováděly stavební
úpravy a mohly potvrdit, že některé úpravy byly prováděny mnoho měsíců před
tím, než se obviněný seznámil s obv. V., a tedy neměly žádnou souvislost s
přípravou objektu na pěstování marihuany. Oba soudy nižších stupňů také odmítly
návrh obhajoby na provedení místního šetření za účasti soudu, které by mohlo
prověřit věrohodnost výpovědi obv. V. Postupem odvolacího soudu byla tedy
porušena základní práva obviněného, zejm. právo na spravedlivý proces.
8. Základním důkazem, který měl obv. M. usvědčit z trestné činnosti,
byla právě výpověď obv. Q. N. V. Dovolatel je přesvědčen o tom, že tato výpověď
je v příkrém rozporu s provedenými důkazy a rozhodně se ohrazuje proti tvrzení
soudů, že byla konzistentní po celou dobu trestního řízení. Naopak dle jeho
názoru výpovědi obv. V. prodělaly „podstatný vývoj“ a navíc „o podstatných
okolnostech nevypovídal shodně a logicky“.
9. Obv. Q. N. V. se opakovaně vyjadřoval k výši částky, kterou měl
platit měsíčně obv. M. Dovolatel k tomu uvedl, že částka, kterou měl p. V.
celkově každý měsíc platit, činila cca 250.000 Kč, a protože nájemní vztah
trval celkem 31 měsíců, musela částka narůst do minimální výše 7.750.000 Kč.
Mimo to dovolatel uvedl, že pokud bylo vyrobeno 60 kg marihuany a 1 kg byl
prodáván za cenu 70.000 Kč, tak na prodeji drogy mohlo být vyděláno cca
4.200.000 Kč. Zisk z pěstování marihuany tak za celé období činil tuto částku,
na druhou stranu z údajů uváděných obv. V. měla být obv. M. zaplacena celková
částka ve výši 7.810.000,- Kč. Tato částka mnohonásobně převyšuje prostředky,
které měly být získány na základě prodeje marihuany, z čehož podle dovolatele
vyplývá, že celý zisk by zaplatili odsouzenému, a ještě by navíc částku cca
3.610.000 Kč museli doplácet „ze svého“.
10. Za absurdní označil obv. M. také závěr odvolacího soudu o tom, že „v
případě obv. V. nebyl zjištěn žádný motiv msty ani jiné důvody, proč by měl,
pokud jde o zapojení obv. M. do trestné činnosti, vypovídat lživě“. Dovolatel
je přesvědčen o tom, že obv. V. se obv. M. začal mstít poté, co se seznámil s
obsahem trestního spisu, kde zjistil, že byl policií obviněn za vydatné pomoci
dovolatele.
11. Závěrem dovolatel uvedl, že výpověď obv. V. je rozporná jak sama o
sobě, tak při porovnání s dalšími důkazy (viz např. výpověď svědka H. N. D.), a
že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V
tomto případě mělo být rozhodnuto v duchu zásady in dubio pro reo, neboť v
předmětné věci nastala situace, kdy jsou po provedeném dokazování dvě skutkové
verze o tom, zda se obv. M. na trestné činnosti podílel či nikoliv. Proto soudy
posuzující případ se měly přiklonit k verzi pro obviněného nejpříznivější. Z
tohoto důvodu dovolatel a jeho obhajoba navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání
rozhodl rozsudkem a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 44/2016 (č. l.
1142), jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 45
T 10/2015, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K projednávané věci státní zástupce, který je činný u Nejvyššího
státního zastupitelství, ve svém vyjádření ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 1 NZO
8/2017-18 Nejvyššímu soudu sdělil, že námitky obviněného uplatněnému
„hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají.
13. V prvé řadě státní zástupce uvedl, že i když se závěr o vině obv. J.
M. prioritně opírá o usvědčující výpověď spoluobviněného Q. N. V., tak tato
výpověď je podporována dalšími, byť nepřímými usvědčujícími důkazy, zejm.
výpovědí svědka R. M., vlastním umístěním pěstírny v obci L., zjištěním o
odběru elektrické energie i výpisy z telefonické komunikace obou obviněných.
Tyto důkazy důvodně zpochybnily obhajobu obviněného, že o provozu pěstírny
nevěděl a pouze pronajímal příslušný prostor pro deklarovaný sklad textilu.
Dovolatelova snaha o zpochybnění výpovědi spoluobviněného Q. N. V., pak v
kontextu s ostatními důkazy vyzněla jako prostá polemika s hodnocením
provedených důkazů soudy, která však obsahově nedosahuje parametrů tvrzené
existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a
skutkových zjištění. K tomu pak dodal, že s poukazem na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné domáhat se přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
14. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami obviněného ohledně
neprovedení důkazních návrhů obviněného v rámci hlavního líčení, neboť má za
to, že z hlediska materiálního se o vadu důkazního řízení v intenzitě tzv.
opomenutých důkazů nejedná. Je sice pravdou, že odvolací soud odmítnutí
důkazních návrhů odůvodnil relativně stručně, ale toto odůvodnění je nutné
hodnotit v kontextu s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, který se obdobným
důkazním návrhem zabýval dosti podrobně. Posuzováno v celém souhrnu pak státní
zástupce uzavřel, že soudy relevantně a důvodně dospěly k závěru, že takové
obviněným navrhované dokazování je nadbytečné.
15. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil s výhradou dovolatele k
doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení. V tomto směru vyjádřil údiv nad
tím, z čeho obviněný dovodil procesní nepoužitelnost takového doplnění. Jak
totiž vyplývá z usnesení odvolacího soudu, uvedené doplnění dokazování navrhl
sám státní zástupce. Nadto je zjevné, že nesměřovalo k přehodnocení skutkových
závěrů soudu I. stupně v neprospěch obviněného (což za dané situace ani nebylo
možné vzhledem k zákazu reformationis in peius), ale pouze k ověření odvolací
námitky obviněného. Uvedeným doplněním tak byla vyvrácena námitka obviněného
ohledně údajného nepoměru hypotetického zisku spoluobviněného Q. N. V. a jeho
nákladů za pronájem prostoru, aniž by tím však jakkoli bylo zhoršeno postavení
obviněného.
16. K tomu státní zástupce zdůraznil, že zákaz reformationis in peius se
nevztahuje na samotné řízení, ale na jeho výsledek, tj. na konečné rozhodnutí
(k tomu srov. rozhodnutí č. 41/2007 Sb. rozh. tr.). Nyní napadeným rozhodnutím
odvolacího soudu přitom nebylo právní postavení obviněného nijak dotčeno, neboť
rozhodnutí soudu I. stupně nebylo žádným způsobem změněno. Pokud se obviněný
domnívá, že k odvolací námitce obviněného není přípustný ze strany státního
zástupce žádný důkaz takovou námitku vyvracející, je taková argumentace nejen v
rozporu se zásadou rovnosti stran, ale nutně by vedla i ke zcela absurdním
důsledkům, neboť odvolací námitky obviněného by fakticky nebylo možné posoudit.
17. Státní zástupce tedy shrnul, že obviněný ve svém dovolání nevznesl
dostatečně konkrétní hmotněprávně relevantní námitky, čímž ani nevytvořil
procesní prostor k přezkumu právního posouzení. Protože nebyla zjištěna
existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání (která by
zatěžovala řízení před soudem prvního stupně), tak státní zástupce odmítl také
dovolatelovu argumentaci podřazenou pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. v druhé alternativě. Závěrem tedy Nejvyššímu soudu navrhl, aby ten v
neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř., toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za tohoto
stavu se pak státní zástupce neztotožnil ani s podnětem obviněného k přerušení
výkonu napadeného rozhodnutí. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
18. Obv. J. M. ke stanovisku nejvyššího státního zástupce zaslal
prostřednictvím svého obhájce své vyjádření ze dne 10. 4. 2017. V něm setrval
na svém postoji a ohradil se vůči tvrzení státního zástupce, že výpověď Q. N.
V. je potvrzována dalšími usvědčujícími důkazy, zejm. výpovědí svědka R. M.,
samotným umístěním pěstírny, výpisy z telefonické komunikace obou obviněných,
zjištěním o odběru elektrické energie. K tomu pak obviněný uvedl, že:
· svědectví R. M. o tom, že z pěstírny cítil zápach marihuany (který
měli cítit všichni zaměstnanci, a proto na to upozornil obv. M.) je svědectví
zcela ojedinělým,
· skutečnost, že pěstírna byla umístěna v obci L. č.p. ..., dle
obviněného vylučuje, aby se tak stalo s jeho vědomím, neboť objekt se nachází v
centru obce, takže v jeho blízkosti se nachází řada dalších nemovitostí, a je
zde velký pohyb osob,
· a z telefonické komunikace vyplynul pouze fakt, že obviněný a Q. N. V.
byli mezi sebou ve vzájemném kontaktu.
19. Ohledně spotřeby elektrické energie dovolatel uvedl, že trvá na tom,
že odvolací soud odmítl provést ústavní znalecký posudek týkající se spotřeby
elektrické energie v objektu, kde byla umístěna pěstírna. V této souvislosti
nesouhlasí s tím, že si musel povšimnout zvýšené spotřeby elektrické energie a
zdůrazňuje, že právě jím předložený znalecký posudek se zabývá poměrem spotřeby
elektrické energie provozů umístěných v objektu. Pokud by bylo předloženým
ústavním znaleckým posudkem prokázáno, že rozdíl mezi množstvím spotřebované
elektrické energie ze strany jednotlivých provozů nebyl markantní, tak by to v
konečném důsledku znamenalo, že zde nebyl skokový nárůst spotřeby, kterého by
si musel odsouzený povšimnout. Dovolatel je přesvědčen o tom, že doplnění
dokazování ústavním znaleckým posudkem by mohlo podstatně změnit skutkové
závěry týkající se spotřeby elektrické energie.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a),
h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně
příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou
osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší
soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v
§ 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená
ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů
uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda
konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná
existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze
z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou
výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že
soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým
trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění
nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli
přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má
právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje
tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být
obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř.
(tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není
další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu
„dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od
odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého
z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno.
23. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na
spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že
dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v
čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán
zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou
obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z
logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou
dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
24. Obv. J. M. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., v rámci své argumentace však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že
s jejími argumenty se vypořádal Krajský soud v Ostravě (ve svém rozsudku sp.
zn. 45 T 10/2015 ze dne 20. 4. 2016 na s. 25-30), a především Vrchní soud v
Olomouci (ve svém usnesení sp. zn. 1 To 44/2016 ze dne 22. 9. 2016 na s. 9-16).
Obv. M. a jeho obhajoba hned úvodem dovolání předeslali, že vady, které
namítají (a které namítali už v předcházejících stadiích trestního řízení)
„dosahují takové intenzity, že porušují základní práva účastníka řízení“.
Konkrétně pak zdůraznili, že „řízení před odvolacím soudem se ocitlo mimo
mantinely spravedlivého trestního procesu, a to s ohledem na nezákonně vedené
dokazování ze strany Vrchního soudu v Olomouci“, a tedy, že „závěry odvolacího
soudu byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy“.
25. Následně se však zaměřili na intenzivní zpochybňování skutkových
zjištění, která dle jejich názoru nemají žádnou obsahovou souvislost s
provedenými důkazy. Tímto postupem se zcela zjevně vyhnuli předepsanému
zákonnému požadavku, který vyplývá z § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu
možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení. Ke
skutkovým výhradám dovolatele však Nejvyšší soud již nemá právo přihlížet.
26. Proto když obviněný cituje z nálezu ústavního soudu ze dne 5. 9.
2006, sp. zn. II. ÚS 669/2005, o tom, že „Nejvyššímu soudu v rámci řízení o
dovolání náleží toliko posouzení, zda ve výroku o vině skutková věta odpovídá
větě právní“, zcela míjí podstatu prověřování skutkových závěrů soudů nižších
stupňů ze strany Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení.
27. Naproti tomu Nejvyšší soud dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna
Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. V části VI., která se bezprostředně
zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, v čl. 23 Plénum jasně uvádí:
„Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze
striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) však neznamená,
že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve
vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení
práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod], je na základě čl. 4, 90 a
95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda
dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným
oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění
konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská
práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností
12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro
případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“
28. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečné naplnění dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud objektivně
existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů,
které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného
případu. K tomu by došlo:
· při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich
plynoucích právních závěrech)
· při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného
odůvodnění rozsudku, nebo
· když zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k
absenci příslušných důkazů (popř. jsou založena na důkazech, které zjevně
nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou
dokonce pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), atp.
29. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti
obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když
mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé
je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat i na
Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně
uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze
vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným
představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo
na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního
rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
30. Pokud tedy dovolatel pod dovolací důvod podřadil pouze námitky
skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech,
a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. M. je však
zjevně neoprávněné nejen z hlediska ústavněprávního a procesněprávního, ale
také z hlediska věcného (tj. z hlediska skutkových námitek).
31. Dovolatelova obhajoba, spočívající v tom, že po celou dobu páchání
trestné činnosti (v rozmezí května 2012 a 15. 12. 2014) v průmyslovém objektu
č.p. ... v obci L. nevěděl o zřízení a provozu velkokapacitní pěstírny konopí,
byla důkazně spolehlivě vyvrácena. Z předmětné trestné činnosti byl obv. M.
usvědčen celou řadou vzájemně provázaných důkazů, v jejichž centru stojí
výpověď spoluobviněného Q. N. V. Ten v přípravném řízení dne 16. 9. 2015, a
poté zcela shodně i při hlavním líčení dne 25. 1. 2016 uvedl, že obv. M. byl od
počátku pravdivě informován, k jakému účelu bude objekt v L. využíván a
souhlasil nejen s pěstováním konopí, ale také s úpravami prostor pro tento
účel, přičemž to byl on, kdo zajistil stavební materiál k těmto úpravám – ty
pak prováděli už společníci obv. V. Současně byl obv. M. zainteresován do
distribuce sušiny konopí, kterou nabalenou do igelitových sáčků odvážel z
pěstírny pryč a osobně ji předával právě obv. V. Za dva a půl roku fungování
pěstírny obv. M. dovezl sklizenou marihuanu 5 až 6x k další distribuci
vietnamským obchodníkům (č. l. 816 an.).
32. Námitka obviněného, že obv. V. měnil svou výpověď (a že jeho výpověď
nebyla po celou dobu trestního řízení konzistentní), je irelevantní. To, že
obv. V. dne 11. 3. 2015 uvedl něco jiného než 9. 6., 23. 6. a 19. 9. 2015 je
zcela nepodstatné, neboť procesně použitelná vůči obv. M. je až posledně
jmenovaná výpověď. Jenom ta byla provedena po sdělení obvinění obv. M.
Následující výpověď obv. V. učiněná během hlavního líčení dne 25. 1. 2016 ve
všem podstatném souhlasí, a je tedy skutečně shodná s předchozí výpovědí,
učiněnou v přípravném řízení. Nelze tedy v žádném případě mluvit o tom, že
„výpovědi p. V. prodělaly podstatný vývoj“, jak tvrdí dovolatel.
33. Rovněž námitka o údajném motivu msty ze strany obv. V., je ze strany
obviněného M. čistou, ničím nepodloženou spekulací. Pokud dovolatel tvrdí, že
p. V. začal vypovídat proti němu – ne od počátku stíhání, ale až s určitým
časovým odstupem, kdy se „v mezidobí zcela jistě (!) seznámil s obsahem
trestního spisu, kde zjistil, že byl policií obviněn za vydatné pomoci
odsouzeného, a až teprve poté začíná vůči němu vypovídat.“ Ze spisového
materiálu však vyplývá, že obv. M. převzal usnesení dle § 160 odst. 1 tr. ř. o
zahájení trestního stíhání až 1. 9. 2015 a teprve tohoto dne byl zahájen jeho
výslech jako osoby podezřelé (viz č. l. 474). Naproti tomu obv. Q. N. V. o
trestné činnosti a úloze J. M. vypovídal už 11. 3., 9. 6. a 23. 6. 2015 (č. l.
452, 155, 462) a znovu 16. 9. 2015 (č. l. 466). První, kdo tedy o páchané
trestné činnosti vypovídal, je obv. V. a ne obv. M. (Ten se pouze jako svědek
vyjádřil k okolnostem nájmu a požáru ve dnech 15. a 17. 12. 2014.) I v tomto
ohledu se tedy nejedná o mstu ze strany obv. Q. N. V., ale o nepodloženou
smyšlenku ze strany dovolatele.
34. Především však věrohodnost výpovědi dnes již odsouzeného Q. N. V.
byla podpořena celou řadou důkazů, které se dovolatel pokouší z různých důvodů
zpochybnit, a to už od dob probíhajícího hlavního líčení. Zejména ve svém
vyjádření ze dne 10. 4. 2017 (kterým ještě doplnil své dovolání), vznesl
námitky proti výpovědi svědka R. M., samotného umístění pěstírny v obci L.,
odběru elektrické energie v průběhu páchání trestné činnosti i telefonické
komunikaci mezi oběma obviněnými. (Pouze v poslední námitce správně uvedl, že
tato komunikace dokládá pouze četnost vzájemných telefonických hovorů, v
jednotlivých měsících, a nic víc. Tato skutečnost však byla konstatována už
soudem I. stupně a je nesporná.)
35. Výpověď svědka R. M. dovolatel označil za „tvrzení zcela ojedinělé,
které není potvrzováno výpověďmi dalších svědků“. Není však žádným tajemstvím,
že při pěstování konopí vzniká charakteristický zápach (především v době květu
konopí), pro jehož odstranění se používají filtry s aktivním uhlíkem, které při
ventilaci zápach odstraňují. Tento svědek soudu potvrdil, že zná zápach
kvetoucího konopí, a to byl také důvod, proč na to obv. M. opakovaně
upozorňoval. Ten však situaci bagatelizoval s tím, že „necítí nic a že ani
neví, jak by to mělo smrdět“. Později sice provedl prohlídku horních pater
objektu, ale podle svých slov „nic podezřelého nenalezl“ (č. l. 923).
36. Toto svědectví není pochybné tím, že je ojedinělé, jak tvrdí
dovolatel. Klíčová je informace o tom, že prohlídka byla provedena v době, kdy
byla pěstírna prokazatelně v plném provozu. Kdyby tedy obv. M. skutečně provedl
prohlídku, tak by zcela jistě nalezl pěstírnu, ze které rozhodně musel zápach
unikat, a to i kdyby o ní skutečně nevěděl. Vzhledem k tomu, že však nic
nenalezl, svědčí tento fakt o jeho zjevné informovanosti i snaze zakrývat
páchanou trestnou činnost. Nelze totiž přistoupit na argument obhajoby, že
dovolatel po dobu dvou a půl roku neměl přístup do pronajatých prostor a
nevěděl, co se zde děje.
37. K umístění vlastní pěstírny v průmyslovém objektu v L. obviněný v
dovolání uvedl, že by se musel chovat „sebevražedně, pokud by do daného
objektu, který je umístěn v centru obce, umístil pěstírnu“. Jenomže z
provedených důkazů vyplynulo, že instalace indoorové pěstírny do nadzemních
částí průmyslového objektu v L. bylo promyšlené, a to tím, že průvodním jevem
během výrobního procesu společnosti Kolormad Proces, s.r.o. a Benekov Therm
byly zápachy vycházející ze svařovny, lakovny i z vypalovací pece. A právě tyto
provozy zakryly pachy pocházející z páchané trestné činnosti.
38. Také faktury dokládající dodávky elektrické energie za období před a
po dobu páchané trestné činnosti jednoznačně opisují věrohodnost výpovědí o
provozu indoorové pěstírny. Konkrétně (oproti období od září 2011 do února
2012) od března 2012 došlo k výraznému zvýšení spotřeby elektrické energie, a
to až do prosince 2014, kdy 15. 12. 2014 došlo k požáru. V následujících šesti
měsících byla pak spotřeba elektřiny významně nižší, což koresponduje s faktem,
že pěstírna již nebyla v provozu. Obv. M. tento pokles nijak blíže nevysvětlil,
pouze se zmínil „o technologických problémech“.
39. Dodávky elektrické energie v rozhodném období se staly jádrem
odlišného náhledu soudů projednávajících tento případ, a obhajobou obviněného,
která opakovaně znevěrohodňovala odborné vyjádření z oboru kriminalistiky,
odvětví elektrotechnika, zpracované kpt. Ing. Jiřím Ledvinou. Věrohodnost
tohoto důkazu obviněný a jeho obhajoba opakovaně napadá, neboť dle jejich
názoru je „chybné, jelikož obsahuje nesrovnalosti a špatné výpočty“. Proto také
žádali o zpracování nového odborného vyjádření či znaleckého posudku.
40. Z výslechu kpt. Ledviny během hlavního líčení dne 7. 3. 2016 však
vyplynulo, že při výpočtu denního příkonu došlo nedopatřením během výpočtu v
tabulkovém procesoru Microsoft Excel k numerické chybě. Na její výskyt
upozornil sám znalec u soudu během své výpovědi. Je pravdou, že tato chyba
ovlivnila celkový výpočet spotřeby elektrické energie, ale jak sám znalec
uvedl, je snadno napravitelná (neboť výsledné hodnoty deklarované v odborném
vyjádření stačí vynásobit dvaceti čtyřmi), aby se soud dostal ke správným
hodnotám. Tuto opravu učinil znalec během hlavního líčení a vzápětí dodal, že
„vzhledem k rozloze pěstebních prostor tyto nové výpočty odpovídají běžné
spotřebě pěstírny“. Znalec ještě dodal, že doposud prováděl cca 12 až 15
vyhodnocení takových větších pěstíren, a proto „má určitý přehled“ (č. l. 872).
41. Na základě toho, jak krajský, tak i vrchní soud uznaly toto odborné
vyjádření jako hodnověrné, opakované apely ze strany obhajoby o zpracování
nového materiálu odmítly jako nadbytečné. Nejvyšší soud s tímto postupem
souhlasí a pro dokreslení celé situace ještě odkazuje na poznámku znalce, ve
které zdůraznil, že „nasvorkování přívodního kabelu z rozvaděče RM7 umístěného
v plášti budovy, bylo provedeno amatérsky – tedy nikoli přes svorky v
rozvaděči. Přívod tak byl „napíchnut“ přímo a bez měření. Kabel v rozvaděči v
opláštění budovy, který vedl do rozvaděče RM7, tedy nevedl přes řádné
měření“ (č. l. 871).
42. Proto o svévoli ze strany soudů nižších stupňů v žádném případě
nelze mluvit a nic na tom nemění ani fakt, že v průmyslovém objektu bylo
umístěno více provozů (legální prášková lakovna a ilegální pěstírna). Je však
vhodné ještě doplnit, že výsledné spotřební hodnoty elektrické energie je
nezbytné chápat jako jeden z dílčích skutkových zjištění, tedy ve vzájemné
provázanosti s dalšími skutkovými zjištěními, a nikoli izolovaně, jak to činí
obviněný už od projednávání případu v hlavním líčení.
43. Nelze akceptovat ani další dovolatelovy námitky o neprovedení
některých důkazů, resp. na doplnění dokazování. Jedná se o návrh na výslech
svědků M. Č., M. Š. a V. B., dále o návrh na provedení místního šetření v
průmyslovém objektu v L. za účasti soudu, nebo návrh na vypracování znaleckého
posudku z oboru toxikologie, který se měl vyjádřit k zápachu marihuany, apod.
44. Dá se samozřejmě předpokládat, že svědkové M. Č., M. Š. a V. B. by
jistě potvrdili, že v předmětné budově prováděli stavební úpravy. O těchto
úpravách však byly soudy nižších stupňů informovány prostřednictvím listinných
důkazů. Především však tato svědectví nemohla vyvrátit tvrzení, že obv. M. po
sjednání kontraktu s vietnamskými partnery – tedy bezprostředně před tím, než
začali do dvou pater v budově v L. stěhovat vybavení pěstírny – umožnil
provádět úpravy k přizpůsobení prostor k tomuto účelu. Tedy o úpravy prováděné
těsně před tím, než do vyhrazených prostor začala být navážena elektrická
zařízení, žárovky, ventilátory, květináče a sazenice, v hodnotě 600.000 až
700.000 Kč. Navíc v samotném kontextu následující trestné činnosti je však
skutečnost o prováděných stavebních úpravách již velmi podružná.
45. Velkou pozornost věnoval dovolatel znaleckému posudku z oboru
elektrotechnika, odvětví ekonomika, který nechal zpracovat Vysokou školou
báňskou, Technickou univerzitou Ostrava, Fakultou elektrotechniky a
informatiky, jehož úkolem dle zadavatele bylo posoudit podíl spotřeby elektřiny
legální lakovny na celkové fakturované spotřebě elektrické energie. I když je
jasné, že spotřeba elektřiny ze strany lakovny „byla značná“, přesto z ní
nevyplynuly žádné klíčové skutkové závěry, které by mohly svou argumentační
silou změnit celkový závěr o dovolatelově vině. Předně předmětem dokazování
nebylo určení vzájemného poměru spotřeby elektrické energie mezi firmami
Kolormad Proces a Benekov Therm na straně jedné a ilegální pěstírnou konopí na
straně druhé. Šlo pouze o prověření skutečnosti, že provoz pěstírny vyvolal
výrazné zvýšení spotřeby elektrické energie, která v žádném případě nemohla
uniknout pozornosti obv. M. S tím zcela koresponduje i výpověď obv. V., který
mj. opakovaně uvedl, že obv. M. měsíčně hradil na nákladech spotřebované
elektrické energie částku cca 250.000 Kč, a to bez toho, že by si někdy
ověřoval doklady o vyúčtování elektřiny. Proto jakékoli další upřesňování
poměrů spotřeby jmenovaných provozů nemohlo a nemůže vnést do důkazně
provázaných skutkových závěrů žádné zásadní „novum“.
46. Podobně Nejvyšší soud hodnotí i další výše uvedené návrhy obhajoby.
Provádění navrhovaných důkazů by bylo skutečně nadbytečné, vzhledem k
dostatečnému množství podkladů, které soudům obou stupňů poskytly dostatečný
nadhled o stavu objektu v době páchané trestné činnosti, tedy v době než došlo
v těchto prostorách k požáru. Nejvyšší soud tak souhlasí s tvrzením odvolacího
soudu, že „pro spolehlivý závěr o vině obv. M. Krajský soud v Ostravě
shromáždil dostatek důkazů“. Naopak prováděním dalších nepotřebných důkazů by
se odvolací soud zcela zjevně provinil proti zásadě rychlosti řízení.
47. Projednávaná trestná činnost tedy rozhodně byla dostatečně prokázána
výslechem obv. Q. N. V., řadou svědeckých výpovědí zaměstnanců společností
Kolormad Proces, s.r.o. a Benekov Therm, znaleckými posudky jednak z oboru
ekonomiky, odvětví účetní evidence, zpracované znalkyní Ing. Jarošovou, a dále
z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo Mgr. Radima Mončky a celou
řadou listinných důkazů, založených ve svazcích 1 až 5, jmenovaných v rozsudku
krajského soudu. Pokud se za této situace obviněný stále už potřetí pokouší
zpochybňovat skutkové závěry, které z těchto důkazů vyplynuly, jde o pouhou
polemiku s hodnocením provedených důkazů, která však není schopna dosáhnout
prokázání reálné existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených
důkazů a skutkových zjištění.
48. Na základě výše uvedených skutečností nejen Krajský soud v Ostravě
a Vrchní soud v Olomouci, ale také Nejvyšší soud vyjádřil souhlas s tím, že
projednávaný skutek se skutečně stal tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě.
Skutková zjištění soudu I. stupně, společně s přezkumem ze strany soudu II.
stupně ve světle námitek obv. M. obstojí, neboť mají podklad v provedených
důkazech. Z výše uvedených důvodů byla výpovědní verze obviněného soudy nižších
stupňů zcela správně vyhodnocena jako nevěrohodná, nelogická a popírající
provedené důkazy.
49. Mimo toho obv. M. ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť má
za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v
rozhodnutích soudů I. a II. stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být
naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
50. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu
ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými
pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě provedl dokazování v nezbytném
rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového
stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního
přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to
jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině i o
trestu vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Olomouci, když odvolání obv. J. M. v
souladu s § 256 tr. ř. zamítl.
51. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném
rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Postupem soudů I. ani II. stupně
nedošlo ani k porušení základních práv dovolatele. Vina obv. M. byla prokázána
zákonným způsobem a základní zásady řízení, mezi které patří zásada rovnosti a
kontradiktornosti, vč. práva na spravedlivý proces, byly během celého trestního
řízení respektovány. Po tomto zjištění Nejvyšší soud dovolání obv. J. M.
odmítl, a to s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání
bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř.
52. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil
Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu