U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2018 dovolání, která podali obvinění M. H., J. O., a R. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 11 To 31/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 8/2016 a rozhodl
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. H., J. O. a R. D. odmítají.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 4 T 8/2016, byli obvinění M. H. a J. O. v bodech 1-2 uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
J. O. byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Obviněný R. D. byl v bodě 1 uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jako pomocník, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dalším výrokem byli všichni obvinění zproštěni obžaloby z části žalovaného jednání.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. M. H., J. O. a R. D.: od blíže nezjištěné doby do 17. 10. 2015 v objektu bývalé pekárny v Ch., D., M. H. a J. O. společně po předchozí domluvě provozovali indoor pěstírnu konopí, kdy ve speciálně upravené místnosti ve speciálním substrátu obohaceném chemickými přísadami, za pomoci umělého osvětlení, zabudované ventilace, vytápění, zavlažování a hnojení skrytým způsobem pěstovali, sklízeli a sušili rostliny konopí za účelem dalšího prodeje v přesně nezjištěném celkovém množství, kdy usušením získali nejméně 2 002 gramů sušiny konopí s obsahem nejméně 72,07 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, dále vypěstovali nejméně 300 vzrostlých rostlin s blíže nezjištěným obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu, 338 rostlin o velikosti 5-15 cm obsahujících charakteristický D-9-tetrahydrokanabinol a připravili dalších nejméně 37 semínek konopí zasazením do substrátu, přičemž po dopěstování a sklizení 338 rostlin by získali nejméně 12 472,2 gramu sušiny s obsahem nejméně 1 359,46 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, zatímco J.
O. od blíže nezjištěné doby do 17. 10. 2015 ve svém bytě č. 2 v K. n.
O., Z., skladoval celkem 1 090,36 gramů rostlinného materiálu s obsahem 77,51 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, připravoval v obdobných speciálně vytvořených umělých podmínkách sazeničky konopí pro další pěstování, a za tím účelem si sehnal a převážel ve svém vozidle 60 semínek konopí setého, přičemž R. D. tuto činnost vědomě v prostorech bývalé pekárny jemu patřících umožnil po předchozí domluvě s obviněným H. a z prostředků společnosti ELEMENTS building, s. r. o., IČO: 03416623, jejímž je jednatelem, hradil spotřebu elektrické energie ve výše uvedeném objektu ve výši 14 380 Kč měsíčně, což je v podstatném nepoměru se spotřebou při činnosti v objektu deklarované,
2. M. H. a J. O. s J. J., pravomocně odsouzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 4 T 8/2016: v době minimálně od 15. 9. 2015 do 18. 10. 2015 v Ch., D., v bytě č. 11 ve vlastnictví J. J., ve speciálně upraveném stanu ve speciálním substrátu obohaceném chemickými přísadami, za pomoci umělého osvětlení, zabudované ventilace, s užitím hnojiv pro podporu růstu rostlin, tedy tzv. indoor způsobem, za účelem dalšího prodeje pěstovali skrytým způsobem společně po předchozí domluvě rostliny konopí v přesně nezjištěném celkovém množství, kdy nejméně vypěstovali v květináčích 69 rostlin o velikosti 10-25 cm obsahujících 0,66 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž jednání pod body ad 1-2 se obvinění dopustili v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a přestože neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na podkladě zmocnění v § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 46312013, vydaného na podkladě zmocnění v § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 11 To 31/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obvinění M. H. a J. O. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Junga a obviněný R. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Jiřího Beera. Obvinění M. H. a J. O. ve svých dovoláních téměř totožného znění ohledně dovolacího důvodu odkázali na § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedli, že smyslem dovolacího řízení není opakovat dopodrobna konkrétní výtky, které vznesli v odvolacím řízení a které směřovaly vůči stanovení potenciálního výnosu rostlin konopí z hlediska obsažené látky THC.
Odkázali proto na text svých odvolání a jejich doplnění. Podstatnou okolností pro posouzení skutku je podle obviněných znalecký posudek doc. Ing. Kloučka a článek P. Ani jeden z důkazů podle obviněných neprokazuje váhový přínos konopí a obsah THC v něm, jak je vyžaduje stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013, ze dne 13. 3. 2014. Podle obviněných tak nejsou dány „materiální podmínky“ pro aplikaci ustanovení § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ani ve fázi pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. S ohledem na obligatorní aplikaci zásady in dubio pro reo je tak podle obviněných jediná možná kvalifikace podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Závěrem svých dovolání obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 11 To 31/2017, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný R. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání uvedl, že ve věci existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními.
V řízení došlo k porušování zásady rovnosti, což obviněný spatřuje v nestejném přístupu k hodnocení věrohodnosti výpovědí jeho spoluobviněných. Soudy se nepokusily vysvětlit rozpory ve výpovědích obviněných H. a O., přičemž obviněný má za to, že jeho vina byla prokazována právě jen výpověďmi těchto spoluobviněných. Pokud pak odvolací soud konstatuje, že obviněný hradil vysoké zálohy plateb elektrické energie i v době po vybudování pěstírny, kdy již neprobíhaly práce, které vyšší spotřebu odůvodňovaly, poukazuje obviněný na to, že výše zálohy se odvozuje vždy od plateb v předchozím období.
Již od koupě objektu pekárny byla spotřeba energie vysoká a obviněný tak nemohl vůbec zjistit, že spoluobvinění v objektu pěstují konopí. Celková platba za elektrickou energii v objektech obviněného se přitom pohybuje v řádu desítek tisíc korun měsíčně. Také podle obviněného nemohlo vzhledem ke znaleckému posudku doc. Ing. Kloučka a článku P. dojít k výnosu sušiny konopí a obsaženého THC tak, jak jej stanoví stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013, ze dne 13. 3. 2014.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 11 To 31/2017, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, sp. zn.
4 T 8/2016, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovoláním obviněných nebude věcně vyjadřovat. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr.
ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.
ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde. Veškeré námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích směřují proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při dokazování, resp. při hodnocení důkazů, případně proti postupu odvolacího soudu při výkonu jeho přezkumné pravomoci. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces způsobené tzv. extrémním rozporem mezi ve věci provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními či jiným způsobem Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal. Obvinění M. H. a J. O. pak dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění M. H., J. O. a R. D. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 2. 2018
JUDr. Karel Hasch předseda senátu