11 Tdo 152/2025-922
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2025 o dovolání obviněného V. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 15 To 52/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 19/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 16 T 19/2023, byl obviněný V. T. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný krajským soudem podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Současně bylo krajským soudem rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným F. M. a J. M. každému samostatně částku ve výši 250.000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Naproti tomu se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy byli jmenovaní poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně pak byla krajským soudem obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku ve výši 26.717 Kč.
2. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, který tak učinil proti výroku o vině i výroku o trestu, jakož i odvoláními podanými ze strany poškozených F. M. a J. M., kteří tak učinili proti výroku o náhradě nemajetkové újmy. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 15 To 52/2024, a to tak, že odvolání obviněného i jmenovaných poškozených podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích se obviněný V. T. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: přestože věděl, že morfin je řazen mezi omamné látky podle seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a věděl, že k manipulaci s takovou látkou je potřeba zvláštního povolení, které neměl, v přesně nezjištěné době do 2. 1. 2023 opakovaně, v nezjištěném konkrétním množství a nezjištěném počtu případů, poskytoval M. M., o které věděl, že je závislá na omamných a psychotropních látkách, lék Vendal Retard 200 mg, který sám měl k dispozici a který získal na lékařský předpis, ač věděl, že lék Vendal Retard 200 mg je silný lék proti bolesti, který obsahuje účinnou látkou morfin a byl poučen, jak s léčivem nakládat, jak ho užívat a věděl, že tento lék je předepisován za přísných podmínek a výhradně pro jeho potřeby a současně byl opakovaně varován před zneužitím léku ve formě jeho poskytnutí třetí osobě, a to přestože věděl, že M. M. užívá léčivo nesprávným způsobem, když si jej aplikuje intravenózně, danou látku jí poskytoval na různých místech, ale převážně v místě svého bydliště v obci XY, kde jí dal dne 1. 1. 2023 po 17:00 hod. nejméně polovinu tablety léku Vendal Retard 200 mg a dne 2. 1. 2023 kolem 06:00 hod. nejméně polovinu tablety léku Vendal Retard 200 mg, když M. M. si v obou případech lék rozpustila a aplikovala si ho nitrožilně do třísel, přičemž po poslední aplikaci přestala komunikovat a reagovat, takže dne 2. 1. 2023 v 07:39 hod. jí přivolal rychlou zdravotnickou záchrannou službu, kterou byla převezena v kritickém stavu na oddělení ARO Nemocnice České Budějovice, kde přes odbornou lékařskou péči dne 3. 1. 2023, v 00:25 hod. na následky intoxikace morfinem zemřela.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 15 To 52/2024, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 16 T 19/2023, napadl obviněný V. T. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný výslovně (tj. přímým odkazem na zákonné ustanovení či citací jeho zákonného znění) neodkázal na žádný z dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 tr. ř. Z obsahu odůvodnění jím podaného dovolání je však zřejmé, že v souvislosti se svými námitkami uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá, že vrchním soudem bylo nedůvodně zamítnuto jím podané odvolání, načež své námitky směřuje výhradně proti úplnosti a správnosti skutkových zjištění formulovaných soudem prvního stupně.
5. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že Krajským soudem v Českých Budějovicích učiněná skutková zjištění považuje za neúplná, nejasná a nesprávná. Podle jeho přesvědčení je totiž na základě provedeného dokazování nezpochybnitelné, že poškozená M. M. (dále též jen „poškozená“) byla zcela závislá na omamných a psychotropních látkách již od svých 13 let, přičemž si byla tyto látky schopna zajistit prostřednictvím třetích osob, a to jak v České republice, tak i během svého pobytu v cizině. To vedlo k totální devastaci jejího organismu a vzniku chorobných změn, kteréžto byly popsány v její zdravotnické dokumentaci a znaleckých posudcích. Obviněný dále poukázal na to, že z výpovědí svědků vyplynulo, že si poškozená ve dnech od 28. 12. 2022 do 2. 1. 2023 během oslav zřejmě aplikovala drogy, když často odcházela na toaletu, následně jednala nestandardně a chovala se apaticky či konfliktně. Zároveň poukázal na svědeckou výpověď své matky V. T., která vypověděla, že dávkování a uložení léku Vendal Retard, který byl předepsán dovolateli k užívání, měla plně pod kontrolou již od doby, kdy se obviněný tímto lékem předávkoval. Z výpovědi svědka P. L. pak mělo vyplynout, že lék Vendal Retard je v České republice pro dlouhodobé narkomany k sehnání. Podle obviněného tedy nebylo výsledky provedeného dokazování vyloučeno, že by poškozená v období od 28. 12. 2022 do 2. 1. 2023 nemohla disponovat lékem Vendal Retard z jiného zdroje, přičemž stopy po injekčních vpiších nebyly identifikovány v tom smyslu, zda se jednalo o vpichy po aplikaci pervitinu či léku Vendal Retard užitého poškozenou v nepřítomnosti obviněného. S ohledem na výše uvedené tedy dovolatel uzavřel, že v dosavadním řízení nebylo prokázáno, že poškozené opakovaně opatřil a poskytl lék Vendal Retard, po jehož užití by tato na následky intoxikace morfinem zemřela.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud doplnil dokazování jednak výslechem svědka P. L. za účelem ustanovení a výslechu distributora léku Vendal Retard z Českých Budějovic, dále výslechem svědka J. M. ml. a přibráním znalce z oboru toxikologie za účelem zjištění odbourávání morfinu z lidského organismu. V návaznosti na to obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, a následně věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
7. K dovolání obviněného zaslala své písemné stanovisko ze dne 13. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 9/2025-20, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatuje, že dovolatel ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. S jeho námitkami směřujícími výlučně vůči hodnocení důkazů a proti učiněným skutkovým zjištěním se tak již řádně vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Státní zástupkyně se přitom s jejich závěry ztotožňuje a v plné míře na ně odkazuje, a to včetně závěrů stran toho, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu, včetně stránky subjektivní. Obviněný totiž jako příčetný a dlouhodobý uživatel opiových analgetik znal jejich účinek na lidský organismus a současně byl znalý zdravotního stavu poškozené, v důsledku čehož si musel být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka léku Vendal Retard pro uživatelku smrtelná, tím spíše, že poškozená lék neužívala ústně, ale vytvářela si z něj injekčně aplikovatelnou substanci. Také aplikace injekce do oblasti třísel svědčí o tom, že pro injekční vpich v obvyklých částech těla neměla poškozená vhodné žíly a nasvědčuje žalostnému fyzickém stavu poškozené, který byl obviněnému znám. Provedenými důkazy tedy byla podle státní zástupkyně trestná činnost obviněného prokázána s tím, že právní kvalifikace jeho jednání je plně přiléhavá.
8. Závěrem svého vyjádření pak s ohledem na výše uvedené státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Za tohoto stavu proto navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
9. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla dovolacímu soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným V. T. implicitně uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Na tomto místě Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) opětovně konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí výlučně proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a jakékoli jiné námitky hmotněprávního či jiného charakteru v jeho mimořádném opravném prostředku zcela absentují, čímž de facto uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně bylo Vrchním soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
14. V této souvislosti Nejvyšší soud dále připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat jednak výtky směřované proti správnosti a úplnosti rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále výtky směřující proti úplnosti a procesní bezvadnosti provedeného dokazování a konečně výtky namířené proti správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Z výše uvedeného je zřejmé, že tento dovolací důvod umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkového charakteru.
16. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněný ve svém podání rovněž implicitně odkázal (a to v jeho druhé alternativě), je pak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo by byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.
17. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
18. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného V. T. splňuje kritéria výše uvedených dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž prostřednictvím veškerých námitek obsažených v jím podaném mimořádném opravném prostředku předkládá pouze svoji polemiku se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, kterážto označuje za neúplná a nedostatečně podložená. Obviněný tímto způsobem usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v jejímž rámci již před soudy nižších stupňů namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně nevylučují možnost, že k úmrtí poškozené M. M. nedošlo v přímé souvislosti s aplikací léku Vendal Retard, který jí poskytl ve dnech 1. 1. 2023 a 2. 1. 2023. Takto formulovanou obhajobu přitom opírá o své úvahy stran toho, že si silně drogově závislá poškozená lék Vendal Retard obsahující morfin mohla obstarat z jiných zdrojů a užít jej v kombinaci s jinými omamnými a psychotropními látkami, a to bez jeho vědomí.
19. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
20. Ze shora popsaných důvodů je tak z pohledu dovolacího řízení za irelevantní nutno považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím obviněný nikterak věcně nebrojí proti v dané věci učiněným skutkovým závěrům s tím, že by soudem prvního stupně přijaté závěry měly nasvědčovat jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění krajského soudu neměla mít vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný se totiž ve svém dovolání omezil pouze na předložení vlastního hodnocení důkazů a úvah stran existence možnosti, že si poškozená sama od jiné osoby opatřila lék Vendal Retard, a to ještě předtím, než obviněného dne 1. 1. 2023 navštívila, přičemž tímto lékem se předávkovala bez jeho vědomí. Právě toto potenciální jednání poškozené pak obviněný s ohledem na špatný zdravotní stav poškozené označuje za možnou příčinu jejího úmrtí, a to v kombinaci s jejím špatným zdravotním stavem a předchozím užitím dalších omamných a psychotropních látek. Takovéto námitky vyjadřující nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. a jako takové tedy nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
21. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti skutkových a procesních námitek obviněného z hlediska zákonných dovolacích důvodů považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že Krajský soud v Českých Budějovicích v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu.
Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu zároveň nelze nikterak vyvodit, že by se v nyní posuzovaném případě dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr.
řádu a nikterak neodporují principům formální logiky. Svým povinnostem následně dostál též Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované obviněným. Tuto skutečnost ovšem dovolatel ponechal bez povšimnutí a ve svém dovolání pouze zopakoval své odvolací námitky mající ryze skutkový charakter, aniž by se jakkoli věcně pokusil závěry odvolacího soudu relevantním způsobem rozporovat.
22. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že oba soudy nižších stupňů dovodily skutkový závěr o vině obviněného především z jeho vlastní výpovědi, když v hlavním líčení uvedl, že věděl, že poškozená M. M. byla osobou dlouhodobě drogově závislou a ve špatném zdravotním stavu, přičemž léčivo Vendal Retard obsahující morfin neměla předepsáno a neužívala jej běžným způsobem, nýbrž si jej aplikovala injekčními vpichy do třísel. Přesto jí dovolatel, který s ní dříve udržoval partnerský vztah, i v minulosti opakovaně poskytoval lék Vendal Retard, a to i přes skutečnost, že si poškozená již v minulosti část jemu předepsaného léčiva bez jeho vědomí ponechala poté, co mu uvedené léčivo vyzvedávala na jeho recept v lékárně. Obviněný dále vypověděl, že poškozenou do jeho bydliště dne 1. 1. 2023 dovezl její otec, přičemž poškozená měla problémy s chůzí, obviněný ji musel podpírat a bylo jí hodně špatně. Dovolatel následně poškozené s ohledem na její žádost a tvrzení o bolestech poskytl ve večerních hodinách půl tablety léku Vendal Retard, kterou si poškozená s jeho vědomím u něho doma injekčně aplikovala a usnula. Asi po dvanácti hodinách, tj. dne 2. 1. 2023 v ranních hodinách, obviněný poškozené na její opětovnou žádost poskytl další polovinu tablety stejného léku. Poškozená následně znovu usnula, načež ji dovolatel již nemohl probudit, chrčela a nereagovala, což jej vedlo k přivolání záchranné služby. Výpověď obviněného stran průběhu návštěvy poškozené ve dnech 1. 1. 2023 a 2. 1. 2023 přitom ve své svědecké výpovědi učiněné v hlavním líčení potvrdila i matka obviněného V. T.
23. Přibraní znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Eva Tomášková a MUDr. Michal Makuša, jakož i znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie Ing. Josef Gottwald, pak shodě konstatovali přítomnost smrtelné (letální) koncentrace morfinu v těle poškozené (konkrétně ve vzorcích krve a moči). Ačkoli byla v těle poškozené detekována přítomnost i jiných toxikologicky významných cizorodých látek, nelze přehlédnout, že pouze v případě benzodiazepinů se jednalo o množství, které by se mohlo podílet na její otravě. Příčinou smrti pak byla shledána intoxikace poškozené morfinem, přičemž v jejím důsledku došlo k zástavě dechu a krevního oběhu. Znaleckým zkoumáním byly dále zjištěny stopy po častých injekčních vpiších v obou tříslech poškozené, jakožto i četné chorobné a úrazové změny jejího zdravotního stavu. Podle znalců byl stav poškozené od jejího převozu na oddělení ARO Nemocnice České Budějovice kritický, a to v důsledku předávkování morfinem při spolupůsobení diazepamu a klonazepamu. Lék Vendal Retard je běžně užíván perorálně, pročež průchodem této látky zažívacím traktem dochází k částečné ztrátě účinné látky, avšak poškozená tento lék užila nitrožilně, díky čemuž se plná dávka morfinu ocitla okamžitě v jejím krevním oběhu, bylo dosaženo mnohonásobně vyšší koncentrace této látky a došlo k rychlému nástupu jejího účinku v řádu několika minut.
24. Podstatné skutečnosti vyplynuly též z výpovědi svědka J. M. ml., který v hlavním líčení uvedl, že do bydliště obviněného vezl poškozenou její otec několikrát a “vždycky to dopadlo tak, že se dostala z absťáku“. Jmenovaný svědek byl přitom jako bratr poškozené srozuměn s její závislostí na léku Vendal Retard, jakož i se skutečností, že tento lék zneužívala nitrožilně, přičemž sám v této souvislosti uvedl, že neví o tom, že by poškozená měla jiný zdroj léčiva než obviněného. Jmenovaný svědek se vyjádřil mimo jiné i k průběhu silvestrovských oslav dne 31. 12. 2022, kdy si u něj poškozená aplikovala zřejmě pervitin, načež si následující den, kdy již nebyla pod výrazným vlivem drog a měla opět „absťák“, zařídila odvoz do bydliště obviněného. Skutečnost, že poškozená chtěla jet za obviněným dne 1. 1. 2023 za účelem obstarání léku Vendal Retard, pak potvrdili rovněž svědci J. N. a J. C., kteří se s poškozenou zúčastnili silvestrovských oslav v bydlišti svědka J. M. ml. Matka poškozené, svědkyně Z. M., pak v hlavním líčení vypověděla, že obviněný s poškozenou již v minulosti společně užívali drogy, přičemž obviněný jí poskytoval opakovaně a dlouhodobě lék Vendal Retard, který poškozená nitrožilně zneužívala pro opiátové účinky v něm obsaženého morfinu. Obviněný přitom podle jmenované svědkyně poškozené k tomuto léku rovněž přeposílal recepty vystavené pro jeho osobu, a to i na telefon jmenované svědkyně. Svědkyně proto obviněného opakovaně žádala, aby poškozené žádné léky nedával, načež ji tento ujišťoval, že tomu rozumí a poškozené se nemůže nic stát. K danému byly zároveň provedeny listinné důkazy obsahující SMS komunikaci, v níž obviněný svědkyni Z. M. uklidňuje a vysvětluje jí, že poškozené poskytuje lék s morfinem za účelem zpomalení zhoršování jejího zdravotního stavu, přičemž tímto způsobem saturuje závislost poškozené a „chrání ji“ před užíváním méně kvalitních drog z pochybných zdrojů.
25. V dané souvislosti nebylo možno opomenout ani výpověď znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Dany Dvořákové, podle níž obviněný zná účinky léku Vendal Retard a užívá jej dlouhodobě, přičemž tato skutečnost vyplynula též z lékařské zprávy MUDr. Čeňka Adamce, který daný lék obviněnému předepisoval a opakovaně jej poučoval o charakteru tohoto léku s ohledem na v něm obsažený morfin, jeho rizikovost při zneužití, jakož i to, že se tento lék nesmí předávat jiným osobám. Zároveň z výpovědí svědků M. N. a V. D. vyplynulo, že poškozená se již v minulosti v přítomnosti obviněného v důsledku požití jím zprostředkovaného léčiva Vendal Retard předávkovala, několik hodin se nedala probudit a nereagovala na podněty, což svědka V. D. zalarmovalo natolik, že její stav fotograficky zdokumentoval, přičemž i jím pořízená fotografie byla soudem prvního stupně provedena jako důkaz.
26. Za této situace vzaly soudy nižších stupňů správně za zcela vyvrácenou obhajobu obviněného, který před nimi předložil své hypotetické úvahy o tom, že poškozená mohla disponovat vlastním léčivem Vendal Retard a intoxikovat se s ním bez jeho vědomí. Jak totiž uzavřely oba soudy nižších stupňů, z provedených důkazů jasně vyplynulo, že zdrojem uvedeného léčiva byl pro poškozenou právě obviněný. Z tohoto důvodu poškozená odjela k obviněnému i po oslavě Silvestra roku 2022, kde pro potlačení příznaků své fyzické závislosti na opiátech užila vícero jiných drog a léků, o čemž svědčí nejen výpovědi slyšených svědků, ale i nález zbytkového množství těchto látek v její moči a krevním séru. Obviněný si přitom jako dlouhodobý uživatel léku Vendal Retard obeznámený s účinky morfinu na lidský organismus musel být vědom rizik spojených s nekontrolovaným a neodborným nakládáním s uvedenou látkou a toho, že její užití může poškozené způsobit závažné poškození zdraví včetně smrti, a to zejména při jeho injekčním užití umožňujícím dosažení vyššího účinku daného léčiva a jeho rychlejšího nástupu. Přesto obviněný poškozené lék Vendal Retard obsahující morfin ve dnech 1. 1. 2023 a 2. 1. 2023 neoprávněně poskytl, a to ve dvou dávkách k jeho intravenóznímu zneužití, přičemž se podle vlastního vyjádření po jejím příjezdu k němu ani blíže nezajímal o to, zda poškozená předtím užila jiné omamné a psychotropní látky, byť vypozoroval, že poškozená měla problémy s chůzí a byla v bolestech. Obviněný byl tedy nejen srozuměn s celkově špatným zdravotním stavem poškozené a její závislostí na omamných a psychotropních látkách, ale i s aktuálními projevy jejích zdravotních obtíží. Přesto ji svým jednáním vystavil potenciálnímu přímému ohrožení jejího zdraví a života, načež tato na předávkování morfinem zemřela. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že právě jednání dovolatele spočívající v neoprávněném poskytnutí léku obsahujícího morfin poškozené bylo v přímé příčinné souvislosti se způsobeným škodlivým následkem v podobě její smrti.
27. K důkazům, které obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl provést v dovolacím řízení, Nejvyšší soud připomíná, že v řízení o dovolání, které se koná až poté, co je daná trestní věc již pravomocně skončena, se dokazování zásadně neprovádí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.). Meze dokazování v dovolacím řízení jsou totiž dané tím, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným zejména k nápravě právních vad vybraných rozhodnutí ve věci samé, popř. k nápravě těch nejtěžších vad důkazního řízení (k tomu viz výše). Existenci žádné takové vady ovšem Nejvyšší soud v nyní posuzované věci obviněného neshledal.
28. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze pro úplnost konstatuje, že důkazní návrhy obviněného na výslech svědků P. L. a J. M. ml., jakož i návrh na přibrání znalce z oboru toxikologie, byly obviněným vzneseny již v odvolacím řízení a řádně vypořádány Vrchním soudem v Praze. Proti této skutečnosti ovšem obviněný v odůvodnění svého dovolání nikterak nebrojí a závěry odvolacího soudu o nadbytečnosti jím navrhovaných důkazů nerozporuje. V dovolacím řízení se tedy bez dalšího spokojil toliko s prostým zopakováním svých předchozích důkazních návrhů, aniž by jakkoli namítl, že některý z jím učiněných důkazních návrhů byl ze strany soudů nižších stupňů nedůvodně zamítnut či zůstal opomenut. Za těchto okolností Nejvyšší soud považuje za dostatečné konstatovat, že se v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého usnesení přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň se Nejvyšší soud zcela ztotožnil se způsobem, jímž vrchní soud v bodech 14. a 28. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vypořádal veškeré obhajobou navrhované důkazy, když vysvětlil, proč je považuje za nadbytečné.
29. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry krajského soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v dovoláním napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněným v rámci jeho mimořádného opravného prostředku nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
30. Jelikož Nejvyšší soud, kterak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným fakticky uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným rovněž výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
VI. Závěr
31. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba opětovně zdůraznit, že obviněný V. T. veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
32. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně přitom platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně platí, že projednávaný skutek obviněného byl ze strany soudů nižších stupňů správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.
33. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího postupu dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného V. T. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 3. 2025 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu