11 Tdo 160/2024-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 o dovolání obviněného J. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 67 To 297/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 68/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 44 T 68/2023, byl obviněný J. T. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný daného trestného činu dopustil tím, že:
od přesně nezjištěné doby nejméně do 22:55 hodin dne 20. 3. 2023, na různých místech, nejméně v Praze XY, v ulici XY poblíž domu č. p. XY v jím užívaném osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, barvy bílé, a v ulici XY, na místním oddělení XY ve svém spodním prádle, vědomě držel ve své dispozici za účelem poskytnutí dalším osobám nejméně 1,886 gramu kokainu s obsahem 0,999 gramu účinné látky methylester benzoylekgoninu, 35,270 gramů sušených částí rostliny konopí – marihuana s obsahem 0,793 gramu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, a 4,003 gramu amfetaminu s obsahem báze amfetaminu o hmotnosti 0,620 gramu, a takto konal přesto, že kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb.), konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb.), a THC, stejně jako jeho izomery a stereochemické varianty, je uvedeno v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), amfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. pod č. 62/1989 Sb.), a s vědomím toho, že k zacházení s uvedenými omamnými a psychotropními látkami neměl povolení podle ustanovení § 3 odst. 2, § 4 a § 8 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2. Za tento přečin byl obviněný podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 tr. zákoníku uložen peněžitý trest stanovený ve výměře sto dvaceti denních sazeb ve výši 300 Kč, tj. v celkové výměře 36.000 Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci, a to jednak sušiny rostliny konopí o hmotnosti 31,140 gramů, dále kokainu o hmotnosti 1,650 gramu a amfetaminu o hmotnosti 3,0 gramu.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání, které však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 67 To 297/2023, podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto s tím, že bylo podáno opožděně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně má za to, že dané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že k opoždění podání odvolání došlo ze strany jeho obhájce z technických důvodů o jeden den, když server byl v nečinnosti zřejmě z důvodu hackerského útoku a při přijímání dat došlo k záměně data přijetí odvolání. Tato skutečnost však nebyla jemu osobně, stejně jako jeho obhájci známa, pročež žádá o prominutí opožděného podání odvolání. Obviněný má za to, že ze strany nalézacího soudu došlo jak k porušení hmotněprávních ustanovení, zejména změnou právní kvalifikace dotčeného skutku, tak procesních ustanovení trestního řádu.
6. Dovolatel je přesvědčen, že ze strany nalézacího soudu došlo ke zkrácení jeho osoby na právu na obhajobu, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim soud neprovedl jakékoli důkazy, které by osvědčovaly tvrzení obžaloby, neboť ty se ani ve spise nenacházely. Podle tvrzení obžaloby měl svým jednáním spáchat přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně obžaloba nepředložila jediný důkaz o tom, že by psychotropní látky vyráběl, nebo snad dokonce distribuoval. Ze strany obžaloby se tak podle dovolatele jednalo o fabulaci bez jakéhokoli důkazu. Skutku, jak je popsán v obžalobě, se nedopustil, byť v přípravném řízení poté, co mu bylo sděleno obvinění pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, potvrdil, že u sebe návykové látky v zadrženém množství měl.
7. V další části podaného dovolání obviněný vyjádřil zásadní nesouhlas se způsobem, jímž nalézací soud vypořádal jím vznesenou námitku procesního pochybení orgánů přípravného řízení, když po změně právní kvalifikace skutku, pro který byl stíhán, - jež neměla jakoukoli oporu v předložených důkazech - nebyl náležitě poučen o možnosti navrhovat důkazy. Obviněný konkrétně nesouhlasí s konstatováním nalézacího soudu, že dané procesní pochybení bylo při hlavním líčení dostatečně napraveno s tím, že on ani jeho obhájce žádné návrhy na doplnění dokazování na výzvu soudu nevznesli. Výzva soudu adresovaná v rámci hlavního líčení obhajobě, zda chce dokazování doplnit, byla totiž podle dovolatele ze strany soudu učiněna toliko formálně, aby zakryla procesní pochybení státního zástupce, přičemž soudu prvního stupně muselo být zřejmé, že by obhajoba při důkazní nouzi musela navrhnout výslechy zasahujících policistů a policistů činných na služebně, aby se vyjádřili k celému postupu, včetně zadržení osoby obviněného, jakož i k nepovolené prohlídce vozidla, včetně dalších úkonů, které byly vůči obviněnému realizovány bez souhlasu státního zástupce, neboť se nejednalo o zásah vůči tzv. drogové scéně, ale o pobytovou kontrolu ve smyslu § 167 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Prohlídku vozidla považuje za nezákonnou, neboť v jeho případě absentoval důvod pro její provedení podle § 42 zákona o policii vzhledem k tomu, že se jednalo o občana České republiky s místem pobytu v Praze, přičemž takovýto důvod nemohl nastat ani poté, co policistům sdělil, že u sebe nemá doklady, nicméně jim poskytl součinnost potřebnou ke zjištění své totožnosti.
8. Obviněný současně namítl neopodstatněnost závěru nalézacího soudu, podle kterého verze obhajoby odporuje ostatním zjištěným skutečnostem, ježto obviněný měl u sebe v době zadržení množství různých návykových látek, jakož i transparentní sáčky použitelné pro oddělení menších dávek a jejich další distribuci, neboť pokud by chtěl psychotropní látky skutečně rozdělit, musel by podle svého tvrzení u sebe mít přinejmenším váhu. Samotný transparentní sáček tedy není důkazem, že chtěl jakoukoli látku distribuovat, což je pro užitou právní kvalifikaci jeho jednání podstatné. Pravdivost výpovědi obviněného, že je toliko příležitostným konzumentem a nikoli distributorem návykových látek, je podle jeho přesvědčení podporována rovněž tím, že u sebe neměl žádné prostředky ke kouření marihuany a nevykazoval pozitivní reakci na orientační test na přítomnost návykových látek, byť nalézací soud tuto skutečnost naopak vyložil v jeho neprospěch.
9. Dovolatel dále namítl narušení zásady zachování totožnosti skutku, ježto orgány činnými v trestním řízení v usnesení o zahájení trestního stíhání užité formulace „od přesně nezjištěné doby, na různých místech, za účelem poskytnutí dalším osobám“ nelze považovat za přesné označení skutku ve smyslu následně užité právní kvalifikace. Za tohoto stavu se tak obviněný neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v usnesení o zahájení trestního stíhání je dostatečně popsáno místo a čas, jakož i držení návykových látek ze strany jeho osoby, pročež je daný skutek jednoznačně odlišitelný od jiných případných jednání, tzn. že v obžalobě došlo pouze ke zpřesnění popisu skutku s ohledem na přesné stanovení návykových látek a ostatních relevantních skutečností, jež jsou rozhodné pro státním zástupcem nově užitou právní kvalifikaci.
10. V neposlední řadě obviněný vyjádřil přesvědčení, že dotčený rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje jednak podmínky uvedené v § 120 odst. 3 tr. řádu co do totožnosti skutku, jednak je v rozporu s § 125 odst. 1 tr. řádu. Ze strany nalézacího soudu došlo přinejmenším k porušení § 2 odst. 6 tr. řádu, neboť důkazy nehodnotil na základě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě ani v jejich souhrnu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že za situace, kdy by o odvolání rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací a řádně by se s námitkami obhajoby vyrovnal, došlo by ke zrušení rozsudku obvodního soudu a vrácení věci k novému projednání. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a dále postupoval podle § 265l tr. řádu.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
13. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným J. T. uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Dovolatel v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.
16. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
17. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
18. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Obviněný, jehož odvolání směřované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu zamítnuto jako opožděně podané, ve svém dovolání implicitně odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho první alternativě, která je dána tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup.
20. Současně platí, že Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K uplatněným námitkám obviněného
21. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím výslovně uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu, jakož i obsahu podaného dovolání však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný podřadil pod jím implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, jsou zcela zjevně neopodstatněné, neboť v postupu Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, jenž svým usnesením, proti němuž dovolání směřuje, podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť bylo shledáno opožděně podaným, nebylo shledáno žádných pochybení. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud nebyl nadán pravomocí přezkoumávat další obviněným vytýkané vady v rozhodnutí soudů nižších stupňů, zejména soudu nalézacího, neboť ze strany odvolacího soudu, jenž odvolání obviněného za podmínek § 253 odst. 1 tr. řádu důvodně zamítl jako opožděně podané a tento svůj postup v napadeném usnesení řádně, přesvědčivě a logicky správně odůvodnil, nebyl proveden věcný přezkum dotčeného rozsudku obvodního soudu podle § 254 tr. řádu.
22. V rámci námitek subsumovaných pod implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu obviněný předně namítl, že mu byl dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu v tomto případě odepřen přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. V rámci této své námitky přitom poukázal na skutečnost, že k opoždění podání odvolání došlo ze strany jeho obhájce z technických důvodů pouze o jeden den, a to proto, že server byl v nečinnosti zřejmě z důvodu hackerského útoku, načež při přijímání dat došlo k záměně data přijetí podaného odvolání. Tato skutečnost přitom nebyla jak obviněnému, tak jeho obhájci známa, jinak by mohl požádat o prominutí opožděného podání daného řádného opravného prostředku.
23. V návaznosti na obviněným vznesené námitky Nejvyšší soud předně připomíná obecné podmínky pro podání odvolání, když podle § 248 odst. 1 tr. řádu platí, že odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. V odstavci 2 téhož ustanovení pak zákon stanoví, že při doručování rozsudku jak obviněnému, tak i jeho obhájci (a opatrovníku), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 60 odst. 1 tr. řádu určující pravidla pro počítání lhůt v trestním řízení platí, že do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy nastala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. řádu). Podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je lhůta zachována také tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
24. Současně platí, že ve prospěch obviněného může být rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním (vyjma jeho osoby) pouze státním zástupcem či některými osobami obviněnému blízkými, konkrétně příbuznými obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitelem, osvojencem, manželem, partnerem a druhem (§ 247 odst. 2 tr. řádu). Současně platí, že k podání opravných prostředků za obviněného (včetně odvolání proti rozsudku nalézacího soudu) je oprávněn rovněž jím (popř. jinou k tomu oprávněnou osobou) zvolený či soudem ustanovený obhájce, který tak může činit pouze se souhlasem obviněného a vždy jen v jeho prospěch (§ 41 odst. 2 tr. řádu). Pouze tehdy, je-li svéprávnost již zletilého obviněného omezena (na základě rozhodnutí soudu učiněného v občanskoprávním řízení), může obhájce dané oprávnění vykonávat i proti vůli obviněného. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, je k podání opravných prostředků za něho (vyjma výše uvedených osob) oprávněn rovněž jeho opatrovník, který tak může činit i proti jeho vůli, vždy však v jeho prospěch (§ 34 odst. 1, § 247 odst. 2 tr. řádu).
25. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. T. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhlášeným dne 3. 8. 2023, sp. zn. 44 T 68/2023, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen jednak k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody, jakož i k peněžitému trestu a trestu propadnutí věci. Bezprostředně po vyhlášení citovaného rozsudku se obviněný, který byl v daném řízení zastoupen řádně zvoleným obhájcem, nikterak nevyjádřil stran uplatnění svého zákonného práva podat proti rozsudku nalézacího soudu odvolání.
Následně byl rozsudek obvodního soudu řádně doručen osobě obviněného do jím užívané datové schránky, a to dne 22. 8. 2023 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 82 trestního spisu). Obhájci obviněného, JUDr. Vlastiboru Vejvodovi, pak byl předmětný rozsudek obvodního soudu doručen rovněž okamžikem jeho přihlášení do datové schránky, tj. dne 17. 8. 2023 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 82 trestního spisu). S ohledem na výše uvedené je tedy zcela mimo jakoukoli pochybnost, že v posuzovaném případě počala v souladu s § 248 odst. 2 tr.
řádu běžet zákonná osmidenní lhůta pro podání odvolání dne 23. 8. 2023 (tedy dnem následujícím po dni pozdějšího doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, a to osobě obviněného J. T.). Podle § 60 odst. 1, odst. 3 tr. řádu, upravujícího počítání lhůt v trestním řízení, tak byl posledním dnem lhůty pro podání odvolání ze strany obviněného den 30. 8. 2023, jímž byla středa jakožto pracovní den. Odvolání obviněného J. T., které jeho jménem podal obhájce JUDr. Vlastibor Vejvoda, bylo sice podle v něm obsažené datace údajně vypracováno dne 30.
8. 2023, avšak prostřednictvím datové zprávy bylo zasláno i dodáno (tedy doručeno) do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 1 až dne 31. 8. 2023 ve 22:23:12 hodin (viz č. l. 85 trestního spisu). Městský soud v Praze následně toto odvolání svým usnesením podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl s tím, že bylo podáno opožděně.
26. Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze jako soud odvolací postupoval v nyní projednávané věci zcela v souladu s § 253 odst. 1 tr. řádu, neboť odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, podané jménem a ve prospěch obviněného J. T. jeho obhájcem, bylo skutečně podáno opožděně, neboť bylo podáno až po uplynutí zákonné osmidenní lhůty ve smyslu § 248 odst. 1, 2 tr. řádu, byť o pouhý jeden den. Na tomto závěru přitom ničeho nemění tvrzení obviněného, že odvolací soud v dané věci původně nařídil veřejné zasedání, které však bylo pouhé dva dny před tímto jednáním zrušeno, načež bylo rozhodnuto o zamítnutí podaného odvolání pro jeho opožděnost v neveřejném zasedání, aniž by však byla tato skutečnost obviněnému soudem předem vytknuta, tzn. že odvolací soud chtěl podle mínění obviněného jím podaný řádný opravný prostředek věcně projednat. Je totiž plně v kompetenci příslušného odvolacího soudu, jaký postup při projednání podaného odvolání zvolí, tedy zda např. až po prvotním nařízení veřejného zasedání shledá podmínky pro zamítnutí odvolání pro jeho opožděné podání, načež původně nařízené veřejné zasedání odvolá a následně ve věci rozhodne postupem podle § 253 odst. 1 tr. řádu – tedy bez věcného přezkumu napadeného rozsudku - v neveřejném zasedání (tak jako tomu bylo v případě obviněného J. T.), nebo zda po předložení věci soudem prvního stupně rovnou shledá podmínky pro zamítnutí podaného odvolání postupem podle § 253 odst. 1 tr. řádu a ve věci tak nařídí přímo neveřejné zasedání.
27. Rovněž tvrzení dovolatele o opožděném podání odvolání ze strany jeho obhájce z technických důvodů, neboť server byl údajně v nečinnosti, a to zřejmě z důvodu hackerského útoku, načež při přijímání dat došlo k záměně data přijetí daného odvolání, není způsobilé ke zpochybnění, natož k vyvrácení správnosti postupu odvolacího soudu v dané věci. Dané tvrzení obviněného totiž zůstalo toliko v rovině ničím nepodložené spekulativní hypotézy, neboť dovolatel v tomto směru sám vyjadřuje toliko domněnku možného hackerského útoku na server (jímž je pravděpodobně míněn server poskytující služby v podobě provozu datových schránek), nicméně tuto svoji domněnku dále nedokládá žádnými relevantními argumenty ani jinými zjištěními (např. zprávou provozovatele datových schránek, sdělením Obvodního soudu pro Prahu 1 jako adresáta opožděného podání stran detekované závady na provozu systému datových schránek v rozhodném období apod).
28. Pakliže obviněný ve svém dovolání současně tvrdí, že daná skutečnost (tj. opožděnost podaného odvolání v důsledku údajného technického selhání vyvolaného pravděpodobně hackerským útokem) nebyla jemu ani jeho obhájci známa, pročež žádá o prominutí opožděného podání odvolání, nelze odhlédnout od skutečnosti, že k podání dovolání, v rámci kterého obviněný na údajné technické selhání při doručení jím podaného odvolání poprvé odkazuje, došlo až dne 18. 12. 2023 v 15:49:59 hodin, tj. s odstupem více než dvou měsíců po doručení dovoláním napadeného usnesení městského soudu, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto jako opožděně podané (a současně v závěru samého posledního dne zákonné lhůty pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku). V tomto směru je tak zcela lichou námitka obviněného, že v dané věci by snad bylo možno žádat o prominutí zmeškání zákonné lhůty pro podání odvolání, resp. o její navrácení, neboť o takovýto postup je podle § 61 tr. řádu možno žádat toliko z důležitých důvodů – jež však nebyly obviněným nikterak relevantně doloženy, když o jejich existenci je jím pouze spekulováno. Současně platí, že o případné navrácení lhůty je třeba požádat nejpozději do tří dnů od pominutí překážka, která včasnému podání opravného prostředku ze strany obviněného nebo jeho obhájce bránila, tedy v nyní posuzovaném případě do tří dnů poté, co se obviněný prostřednictvím svého obhájce dozvěděl o zamítnutí jím podaného odvolání pro jeho opožděné podání (k čemuž však podle jeho přesvědčení došlo v důsledku technických závad při realizaci samotného doručení podání obsahujícího předmětné odvolání). O tomto závěru odvolacího soudu se přitom obviněný dozvěděl – stejně jako jeho obhájce - okamžikem doručení usnesení odvolacího soudu o zamítnutí podaného odvolání postupem podle § 253 odst. 1 tr. řádu, tedy již dne 16. 10. 2023. K tvrzení o údajných technických překážkách bránících včasnému podání odvolání, včetně tvrzené možnosti žádat o prominutí zmeškání zákonné lhůty pro podání tohoto řádného opravného prostředku, však obviněný přikročil až v rámci podaného dovolání, jež bylo učiněno prostřednictvím jeho obhájce podáním odeslaným do datové schránky soudu prvního stupně dne 18. 12. 2023, tedy s odstupem 63 dnů po daném zjištění. S ohledem na výše uvedené je tak zjevné, že v nyní posuzované věci nelze podmínky ustanovení § 61 tr. řádu na situaci obviněného J. T. nikterak aplikovat.
29. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud vyhodnotil dovolatelovy námitky, podřazené pod jím implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho první variantě, jako zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu přiloženého spisového materiálu je zřejmé, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 44 T 68/2023, podané J. T. prostřednictvím jím zvoleného obhájce, bylo podáno až po uplynutí zákonné osmidenní lhůty, tedy opožděně, byť o jeden jediný den. VI. Závěr
30. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným (explicitně či implicitně) uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož tak bylo dovolání obviněného J. T. z výše uvedených důvodů dovolacím soudem shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu