11 Tdo 172/2025

11 Tdo 172/2025-2217

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných P. J., J. Ch., Rudolfa Mazánka, obchodní společnosti E K O T E R M E X , a. s., IČO: 15526305, se sídlem Pustiměřské Prusy 268, 683 21 Pustiměř, a obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o. v likvidaci, IČO: 07782934, se sídlem Primátorská 296/38, 180 00 Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2024, č. j. 2 To 68/2024-2084, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 4. 2024, č. j. 48 T 2/2023-2004, byli obvinění P. J., J. Ch., Rudolf Mazánek, obchodní společnost E K O T E R M E X, a. s., a obchodní společnost STEPHANE Corp s.r.o. v likvidaci, uznáni vinnými z přečinu neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili (mimo jiné) tím, že:

...

obvinění Rudolf Mazánek, J. Ch. a P. J.

5. sjednali v období od 23. 4. 2020 do 21. 5. 2020 obchodní transakci, při které P. J. vystupoval jako obchodní zástupce společnosti STEPHANE Corp s.r.o., spočívající v předání celkem 210 potravinářských plastových sudů o objemu 220 litrů, ve kterých bylo uloženo celkem 19 tun látky, která obsahovala 67 % bílého fosforu, přičemž si P. J. byl vědom původu a nebezpečnosti tohoto odpadu, kdy tyto sudy byly v době od 22. 5. 2020 do 8. 6. 2020 dle sjednané obchodní dohody předány společnosti STEPHANE Corp s.r.o., do areálu nacházejícím se v XY na XY, a to v režimu mimo nakládání s odpady, ačkoliv se o odpad jednalo, když jako nebezpečný odpad byl tento kal převzat od společnosti Fosfa a.s., čímž porušili § 12 odst. 1, odst. 4 a § 20 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, protože společnost STEPHANE Corp s.r.o., neprovozuje žádné zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování nebezpečných odpadů a nemá ani nezbytné zákonné oprávnění k přechovávání nebezpečných chemických látek a směsí, kdy není držitelem živnostenského oprávnění k nákupu a prodeji chemických látek a směsí klasifikovaných jako toxické, přičemž následným nevhodným uskladněním těchto sudů v přístřešku a kontejneru v uvedeném areálu, který není jako sklad nebezpečných látek zkolaudovaný a schválený, není ani dostatečně chráněný před povětrnostními vlivy a je volně přístupný, navíc situován v běžné zástavbě rodinných domů, v sousedství s autobusovým a vlakovým nádražím a XY, čímž vzniklo akutní riziko, že dojde k zásadním fyzikálně- chemickým změnám, jejichž vnější projev by zapříčinil vznícení, výbuch a následné hoření této nebezpečné látky a únik jedovatých látek do ovzduší, což by mělo závažné následky nejen pro rodinné domy a další nemovitosti v okolí areálu v podobě možného poškození či zničení, ale především pro větší okruh osob žijících nebo se pohybujících v okolí areálu, které by tak byly vystaveny nebezpečí smrti či vážného poranění,

…

obviněné E K O T E R M E X, a. s., a STEPHANE Corp s.r.o. v likvidaci (dříve STEPHANE Corp s.r.o.)

7. společnost E K O T E R M E X, a. s., prostřednictvím jednání svého zaměstnance, provozně technického manažera a odpadového hospodáře J. C. a člena statutárního orgánu, předsedy představenstva společnosti Rudolfa Mazánka v době od 23. 4. 2020 do 21. 5. 2020 sjednala se společností STEPHANE Corp s.r.o., jednající prostřednictvím P. J., který vystupoval jako její zástupce a jednal jejím jménem v obchodně právních vztazích a jejím jménem také pronajal a spravoval areál na adrese XY v XY, obchodní spočívající v předání celkem 210 potravinářských plastových sudů o objemu 220 litrů, ve kterých bylo uloženo celkem 19 tun látky, která obsahovala 67 % bílého fosforu, přičemž si P.

J. byl vědom původu a nebezpečnosti tohoto odpadu, kdy tyto sudy byly v době od 22. 5. 2020 do 8. 6. 2020 dle sjednané obchodní dohody předány společnosti STEPHANE Corp s.r.o., do areálu nacházejícím se v XY na XY, a to v režimu mimo nakládání s odpady, ačkoliv se o odpad jednalo, když jako nebezpečný odpad byl tento kal převzat od společnosti Fosfa a.s., čímž porušili § 12 odst. 1, odst. 4 a § 20 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, protože společnost STEPHANE Corp s.r.o., neprovozuje žádné zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování nebezpečných odpadů a nemá ani nezbytné zákonné oprávnění k přechovávání nebezpečných chemických látek a směsí, kdy není držitelem živnostenského oprávnění k nákupu a prodeji chemických látek a směsí klasifikovaných jako toxické, přičemž následným nevhodným uskladněním těchto sudů v přístřešku a kontejneru v uvedeném areálu, který není jako sklad nebezpečných látek zkolaudovaný a schválený, není ani dostatečně chráněný před povětrnostními vlivy a je volně přístupný, navíc situován v běžné zástavbě rodinných domů, v sousedství s autobusovým a vlakovým nádražím a XY, čímž vzniklo akutní riziko, že dojde k zásadním fyzikálně-chemickým změnám, jejichž vnější projev by zapříčinil vznícení, výbuch a následné hoření této nebezpečné látky a únik jedovatých látek do ovzduší, což by mělo závažné následky nejen pro rodinné domy a další nemovitosti v okolí areálu v podobě možného poškození či zničení, ale především pro větší okruh osob žijících nebo se pohybujících v okolí areálu, které by tak byly vystaveny nebezpečí smrti či vážného poranění.

2. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 T 148/2021-863, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 To 229/2023-895, soud prvního stupně obviněnému P. J. uložil podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodních korporací v trvání pěti roků. Tento soud též podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 T 148/2021-863, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 To 229/2023-895, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněnému J. Ch. soud prvního stupně uložil podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil též podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 200 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Obviněnému Rudolfu Mazánkovi soud prvního stupně uložil podle § 272 odst. 1 tr.

zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti měsíců. Soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil též podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 300 Kč, tedy celkem 150 000 Kč. Obviněné obchodní společnosti E K O T E R M E X, a.

s. soud prvního stupně uložil podle § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“) za použití § 43 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 2 000 Kč, tedy celkem 1 000 000 Kč. Obviněné obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o. v likvidaci uložil soud prvního stupně podle § 20 odst. 1 t. o. p. o., za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku úhrnný trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ na dobu deseti let.

3. Soud prvního stupně též podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil všem obviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České republice – Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno částku ve výši 11 156 526,72 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným J. Ch., Rudolfu Mazánkovi a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s., povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené obchodní společnosti Recovera Využití zdrojů a.s., IČO: 25638955, se sídlem Španělská 1073/10, Vinohrady, 120 00 Praha 2 částku ve výši 13 060 Kč, a za dobu od 10. 11. 2023 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud prvního stupně odkázal poškozenou obchodní společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti uvedenému rozsudku podali státní zástupce, který tak učinil v neprospěch všech obviněných, a obvinění P. J., J. Ch., Rudolf Mazánek a společnost E K O T E R M E X, a. s. odvolání. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 2 To 68/2024-2084, rozhodl (mimo jiné) tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce dovolání. Činí tak z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst.1 písm. g) a h) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

6. Nejvyšší státní zástupce předně rekapituluje dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů nižších stupňů. Bližší pozornost zaměřuje především na skutky pod body 5 a 7 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Přibližuje přitom odůvodnění tohoto soudu uvedené zejména v bodech 32 a 33 jeho rozsudku. Následně prezentuje důvody podaného odvolání a způsob, jakým odvolací soud odvolací námitky vypořádal. Nejvyšší státní zástupce shrnuje, že odvolací soud se zcela ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, poukázal na to, že nebyla zjištěna motivace ani úmysl látku dále využít, nakládat s ní, přechovávat ji k dalším účelům apod. Obvinění totiž podle odvolacího soudu činili veškeré své úkony ve vztahu k odpadu jako takovému. Jednání obviněných tak podle tohoto soudu bylo vztaženo primárně k nakládání s odpady a nebyl prokázán úmysl, že si odpad zajistili proto, že obsahuje bílý fosfor, který by jako jed chtěli využít. Odvolací soud tedy odvolacím námitkám státního zástupce nepřisvědčil a jeho odvolání zamítl, přičemž k možnosti případného jednočinného souběhu skutkových podstat podle § 272 a § 283 nebo § 284 tr. zákoníku se již s ohledem na závěr o chybějícím úmyslu obviněných podrobněji nevyjádřil.

7. S argumentací obou soudů, jejímž důsledkem bylo v případě obviněných Rudolfa Mazánka a J. Ch. (oba bod 5) a E K O T E R M E X, a. s. (bod 7) vyloučení právní kvalifikace jejich jednání v uvedených bodech i jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a u obviněných P. J. (bod 5) a STEPHANE Corp s.r.o. (bod 7) vyloučení právní kvalifikace jejich jednání v bodech 5, resp. 7 i jako zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku, se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje, neboť obvinění znaky těchto zločinů v případě uvedených dvou jednání naplnili, a to včetně soudy zpochybňované subjektivní stránky.

8. Nejvyšší státní zástupce především uvádí, že s jedinou níže uvedenou výjimkou nelze mít žádných výhrad proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně aprobovaným také odvolacím soudem. Ta v zásadě odpovídají podané obžalobě, na čemž nemohla nic změnit ani dílčí úprava popisu jednotlivých jednání, která byla v převážné míře jen důsledkem jejich precizace v návaznosti na provedené důkazy. Z hlediska dovození trestní odpovědnosti obviněných a odpovídající právní kvalifikace jednání pod body 5, resp. 7 je významné mimo jiné zjištění obou soudů, že všem obviněným bylo známo složení odpadu, a tedy velmi dobře věděli, že obsahuje bílý fosfor, který je jedem ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Současně nelze podle nejvyššího státního zástupce přehlédnout, že žádný ze soudů nevznesl výhrady, že by jednáním obviněných v bodech 5 a 7 nebyla naplněna objektivní stránka tzv. drogových deliktů (§ 283 a § 284 tr.

zákoníku). Podstatou nesouhlasu s posouzením jednání obviněných i ve smyslu těchto skutkových podstat byla toliko tvrzená absence úmyslu obviněných nakládat s odpadem jako s jedem, o čemž měl svědčit i chybějící motiv. Na to navázal argument soudu prvního stupně, že za daných okolností je jednočinný souběh skutkových podstat trestných činů podle § 272 a § 283 (či § 284) tr. zákoníku vyloučen.

9. Z hlediska posouzení souladu všech skutkových zjištění a provedených důkazů považuje nejvyšší státní zástupce za nutné zdůraznit, že jednání obviněných E K O T E R M E X, a. s., J. Ch. a Rudolfa Mazánka bylo vedeno primárně snahou zbavit se za každou cenu bílého fosforu (nikoli zlikvidovat ho ve svém zařízení), o kterém věděli, že jde o jed, který převzali od obchodní společnosti Fosfa a.s. a který před převzetím od této obchodní společnosti měli ve dvou vzorcích za účelem analýzy. Znali také předávací doklady o jeho nebezpečnosti a jeho zařazení mezi odpady, jako subjekty zabývající se likvidací odpadu věděli, co přebírají, a jelikož se jim likvidace nepodařila, tento bílý fosfor předali způsobem uvedeným pod body 5 a 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněným P.

J. a STEPHANE Corp s.r.o, kteří rovněž věděli, o jakou látku jde. Tuto látku sice označili bezpečnostním listem, nicméně k tomu využili bezpečnostní list společnosti Fosfa a.s. určený k látce bílý fosfor-technický. Tento list se však vztahoval k řádně zaregistrované a schválené chemické látce a nikoli k látce, kterou obsahovaly sudy předané obviněné STEPHANE Corp s.r.o. Obviněný P. J. ani obviněná STEPHANE Corp s.r.o. přitom neměli žádnou licenci pro nakládání s nebezpečnými odpady a neměli oprávnění odpad, natož odpad obsahující jed, převzít.

Společnost STEPHANE Corp s.r.o. měla v předmětu činnosti výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a v podstatě šlo o uklízecí a zahradnickou firmu a ani obviněný P. J. nedisponoval potřebnou licencí pro nakládání s nebezpečným odpadem obsahujícím bílý fosfor. Navíc již měl v rozhodné době uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodních korporací na dobu pěti let.

10. Pokud jde o vyhodnocení motivace obviněného P. J., potažmo obviněné STEPHANE Corp s.r.o., nejvyšší státní zástupce připomíná jeho výpověď učiněnou před soudem prvního stupně, v níž potvrdil, že od obviněné E K O T E R M E X, a. s. kupoval surovinu, konkrétně bílý fosfor označovaný za „technický fosfor“, byl osloven obviněnými J. Ch. či Rudolfem Mazánkem s tím, že společnost E K O T E R M E X, a. s. má v zásobách nějaké množství bílého fosforu, a byl dotázán, zda by nevěděl, jak s tímto materiálem naložit, resp. jak ho eventuálně využít.

V této souvislosti obviněný P. J. dodal, že se o dalším zužitkování bílého fosforu bavil se svým známým doktorem O., XY v Brně, který mu provedl laboratorní zkoumání a sdělil, že jde o fosfor, který by mohl být eventuálně využitý k výrobě hnojiv. Současně mu potvrdil jeho domněnku, že fosfor je sice nebezpečná látka s oxidačním číslem 0, která má vlastnost samovznícení, nicméně je rovněž obrovsky cennou strategickou surovinou, a to například k výrobě hnojiv. Eventuální zužitkování bílého fosforu na výrobu hnojiv obviněný J.

projednal se společností STEPHANE Corp s.r.o., kdy se shodli na tom, že by pravděpodobně byli schopni tento materiál takto využít. Následně se byl v obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s. na materiál podívat, přičemž obviněným J. Ch. a Rudolfu Mazánkovi sdělil, že tak, jak jej mají zabalen, s ním v žádném případě nemohou obchodovat, manipulovat ani jinak nabídnout nebo využít. Společnost E K O T E R M E X, a. s. tudíž materiál podle jeho doporučení přebalila do plastových sudů, aby se k fosforu nedostal vzduch.

K tomu obviněný J. Ch. před soudem připustil, že v podstatě „papírově“ změnil charakter odpadu a tento byl vyjmut z evidence odpadů a dále prodán obviněnému P. J. jako technický fosfor. V podstatě totéž stran vyjmutí z evidence odpadů připustil i obviněný Rudolf Mazánek. Obviněný P. J. dále zdůraznil, že neměl v úmyslu kohokoliv ohrozit a pouze připravoval eventuální zobchodování fosforu, a tedy jeho využití. Konečně obviněný P. J. opakovaně na dotazy soudu odpovídal, že bílý fosfor převzal jako surovinu, a pokud by se jednalo o odpad, nikdy by ho pro společnost STEPHANE Corp s.r.o.

nepřijal. Vypověděl navíc, že měl nasmlouvané ještě dva obchodní partnery z Ukrajiny, kdy se v jenom případě jednalo o nějakou chemičku na výrobu fosfátových hnojiv, avšak po zjištění, že případ šetří policie, s ním přestali komunikovat.

11. V návaznosti na shora uvedené je tudíž podle státního zástupce nutné označit za zjevně nesouladný s provedenými důkazy závěr soudu prvního stupně, aprobovaný odvolacím soudem, podle něhož obvinění měli v úmyslu nakládat s uvedeným materiálem (bílým fosforem obsaženým v odpadu) pouze jako s odpadem, resp. že k materiálu přistupovali vždy jen s úmyslem zlikvidovat ho jako odpad. Je naopak evidentní, že obviněný P. J. uvažoval o možnosti s fosforem dále nakládat jako se surovinou a využít jej a pro tento účel byly předtím, než ho převzal, po dohodě s obviněnými J. Ch. a Rudolfem Mazánkem provedeny příslušné změny v označení a přebalení. Pro podporu tohoto závěru, diametrálně odlišného od zjištění soudů, nejvyšší státní zástupce odkazuje na odposlech ze dne 21. 5. 2020 v 16:32:09, v němž komunikují obviněný J. a obviněný Ch., přičemž předmětnou látku prezentují jako polotovar, bílý fosfor, fosfor technický k výrobě hnojiv. V tomto ohledu tedy soud prvního stupně zatížil své rozhodnutí vadou naplňující první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Z hlediska soudy dále zpochybňované subjektivní stránky pak nejvyšší státní zástupce připomíná, že u trestných činů podle § 283 odst. 1 a § 284 odst. 2 tr. zákoníku se vyžaduje úmysl, přičemž postačuje i úmysl eventuální podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a § 284 odst. 4 tr. zákoníku pak postačuje i zavinění z nedbalosti. K tomu nejvyšší státní zástupce podrobně přibližuje § 15 tr. zákoníku. Srovnáním provedených důkazů s teoretickým vymezením úmyslného zavinění trestných činů podle § 283 tr. zákoníku a § 284 tr. zákoníku lze podle státního zástupce uzavřít, že obvinění jednali i z pohledu tzv. drogových trestných činů, pro které byli obžalováni, zaviněně.

13. Nejvyšší státní zástupce v navazující dovolací argumentaci zdůrazňuje, že všichni obvinění věděli, že jde o surovinu obsahující nebezpečnou látku (bílý fosfor), která je jedem ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Přes soudy potvrzenou vědomost obviněných o jeho nebezpečnosti s ním nakládali způsobem vymezeným ve skutkových větách odsuzujícího rozsudku. Obvinění J. Ch., Rudolf Mazánek a E K O T E R M E X, a. s. tedy obviněným P. J. a STEPHANE Corp s.r.o. opatřili jed a ti jej pro sebe přechovávali až do doby zásahu orgánů činných v trestním řízení a zvažovali jeho další využití. Samotná motivace obviněných k obstarání a přechovávání jedu přitom z hlediska naplnění skutkových podstat trestných činů podle § 283 a § 284 tr. zákoníku nehraje zásadní roli. Klíčové je, že je s takovou nebezpečnou látkou nedovoleným způsobem neoprávněně nakládáno. To souvisí s objektem předmětných trestných činů, jímž je zájem státu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení vyplývajícímu z nekontrolovatelného nakládání mimo jiné s jedy. Tento zájem obvinění zjevně porušili, neboť s povahou látky, s níž nakládali, resp. ji přechovávali, byli velmi dobře obeznámeni a byli srozuměni s nebezpečím, které taková činnost přináší. Z hlediska naplnění základních skutkových podstat tzv. drogových trestných činů tedy jednali v úmyslu eventuálním podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

14. K problematice naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a § 284 odst. 4 tr. zákoníku a jejich zavinění nejvyšší státní zástupce zmiňuje, že ze znaleckého posudku z oboru toxikologie zpracovaného RNDr. Peterem Ondrou, CSc., mimo jiné vyplynulo, že zajištěnou směs je možné považovat za jed ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a), b) nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Co se týče toxicity, pak 90 % jedinců nepřežije požití 26 mg bílého fosforu na 1 kg své váhy, přičemž nejnižší publikovaná smrtelná dávka je pouhých 0,7 mg na 1 kg váhy. Jedná se tedy o látku vysoce toxickou, přičemž 1 kg látky obsažené v zajištěných sudech obsahoval teoreticky mnohonásobně (v řádu až stonásobků) vyšší množství, než je smrtelná dávka pro jednoho člověka. V případě jedu se podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. za větší než malé množství pokládá množství jedu, které na základě současných vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit poškození zdraví. U bílého fosforu je výchozí hodnotou dávka 26 mg na 1 kg hmotnosti člověka, což představuje v případě zajištěné směsi (při průměrném obsahu 67 % bílého fosforu) 38,8 mg na 1 kg hmotnosti člověka. U průměrného člověka vážícího 80 kg by tak smrtelná dávka této směsi činila 3 104 mg. Při celkové hmotnosti směsi cca 18,9 tun je tedy tato dávka překročena zhruba 6 000 000krát.

15. Z hlediska naplnění zvlášť přitěžující okolnosti obsažené v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku považuje nejvyšší státní zástupce za podstatné závěry uvedené v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2015. V návaznosti na shora připomenuté množství bílého fosforu a jeho koncentraci a kvalitu bylo vypočteno množství větší než malé, tedy smrtelná dávka, na 3.104 mg (3,104 g). Hranicí velkého rozsahu je s ohledem na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu 1 000násobek množství většího než malého, což činí 3 104 g směsi. Podmínka velkého rozsahu byla tedy bezpečně splněna, neboť materiál ve skutečnosti obsahoval zhruba 6 000krát větší množství, než by bylo považováno za spodní hranici velkého rozsahu. Z logiky věci platí tytéž závěry i pro naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 284 odst. 4 tr. zákoníku, pro niž je vyžadován „pouze“ značný rozsah. Právě extrémně vysoké množství opatřené a přechovávané směsi, jejíž obsah byl obviněnými podle zjištění soudů velmi dobře znám, umožňuje učinit jednoznačný závěr, že rovněž ve vztahu k uvedeným okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby jednali v úmyslu eventuálním podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

16. Nejvyšší státní zástupce dále uvádí, že s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem nemůže obstát ani úvaha soudu prvního stupně, který vyloučil jednočinný souběh trestného činu podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a trestných činů podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že souběh uvedených trestných činů nevylučuje ani rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Tomu odpovídá odlišné vymezení objektivní stránky a zejména objektu, kterým je u trestného činu podle § 272 tr. zákoníku zájem na ochraně života a zdraví lidí a cizího majetku. U skutkových podstat § 283 tr. zákoníku a § 284 tr. zákoníku jde přitom nejen o ochranu společnosti (života a zdraví) před omamnými a psychotropními látkami, prekurzory a jedy, ale vzhledem k popisu různých způsobů nakládání s těmito látkami je objektem právě i zájem státu na ochraně před nekontrolovatelným či nepovoleným nakládáním s látkami, mezi které výše uvedená zákonná ustanovení řadí i jedy. Protiprávní jednání obviněných popsaná pod body 5 a 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně se tudíž fakticky týkala tří na sobě nezávislých objektů, a to ochrany života a zdraví lidí a cizího majetku (§ 272 tr. zákoníku), ochrany životního prostředí před protiprávním nakládáním s odpady, jež by mohlo vést k poškození nebo ohrožení životního prostředí (§ 298 tr. zákoníku), a v neposlední řadě i ochrany před státem nekontrolovatelnou produkcí, distribucí a porušováním pravidel při zacházení s látkami uvedenými v § 283 tr. zákoníku, resp. § 284 tr. zákoníku, tedy mimo jiné i s jedy. Nebyla zde tedy dána žádná relevantní okolnost vylučující jednočinný souběh uvedených trestných činů.

17. Nejvyšší státní zástupce je tak přesvědčen, že jednání obviněných Rudolfa Mazánka, J. Ch. (u obou v bodě 5) a E K O T E R M E X, a. s. (v bodě 7) mělo být posouzeno nejen jako přečin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, ale rovněž jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Jednání obviněných P. J. (v bodě 5) a STEPHANE Corp s.r.o. (v bodě 7) pak mělo být kvalifikováno nejen jako přečin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, ale rovněž jako zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

18. Proto nejvyšší státní zástupce konstatuje, že rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla vyloučena možnost posoudit jednání obviněných pod body 5 a 7 i jako tzv. drogové delikty a tato jednání byla kvalifikována pouze jako přečiny neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku a zločiny obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, je zatížen vadami, které naplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Navazujícím usnesením odvolacího soudu, kterým bylo přes uvedený nedostatek odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně výrokem IV. podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Vytčené vady lze přitom napravit v rámci odvolacího řízení a není třeba přikročit též ke kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně.

19. Z výše rozvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., 1. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 2 To 68/2024, tak i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; 2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

20. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřili obvinění E K O T E R M E X, a. s., Rudolf Mazánek, J. Ch. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Vondráčka, advokáta. Jsou přesvědčeni, že dovolání nejvyššího státního zástupce není přípustné, neboť je postaveno na jiném skutkovém základě, než který byl zjištěn před obecnými soudy. Mají přitom za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně (aprobovaná odvolacím soudem) nejsou v rozporu s provedenými důkazy. Jsou navíc přesvědčeni, že dovolání je v podstatě opakováním námitek uplatněných obžalobou v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy adekvátně vypořádaly a jde tak o dovolání zjevně neopodstatněné.

21. K argumentaci nejvyššího státního zástupce podřazené pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že je třeba odlišovat jednotlivé obviněné a že úvahy obviněného P. J. o dalším využití materiálu nejsou přičitatelné jiným obviněným. Nejvyšší státní zástupce se podle přesvědčení obviněných dopouští hrubé dezinterpretace, pokud spojuje změny v přebalení s jiným (nelikvidačním) využitím materiálu. Skutečným důvodem pro přebalení totiž bylo zajištění bezpečnosti odpadu a šlo o podmínku obviněného P. J. pro realizaci transakce. Nejvyšší státní zástupce podle názoru obviněných pomíjí, že jiné (nelikvidační) využití nesnímá z odpadu jeho charakter odpadu. Skutečnost, že obviněný P. J. případně zamýšlel s předmětným odpadem nakládat jinak než jej zlikvidovat, neznamená, že by přestalo jít o odpad, že by obvinění věděli, že nejde o odpad, a že by chtěli s takovýmto údajným „neodpadem“ „neodpadářsky“ nakládat. Na tom nemění nic ani skutečnost, že předmět transakce byl navenek fakturačně a pro účely přepravy deklarován jako fosfor bílý technický. Obvinění zdůrazňují, že všichni věděli, že jde o odpad z Fosfy. Mají též za to, že se nejvyšší státní zástupce dopouští další dezinterpretace, když uvádí, že obvinění věděli, že jde o surovinu obsahující nebezpečnou látku, tj. bílý fosfor, který je jedem ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., neboť znalost charakteru materiálu jako jedu z ničeho nevyplývá – jed a nebezpečný odpad není totéž, a to i když nebezpečná látka může obsahovat jedovatou látku.

22. Obvinění doplňují, že nesprávnost námitek nejvyššího státního zástupce spočívá v tom, že argumentačně extrahuje bílý fosfor a užívá slovní spojení „bílý fosfor obsažený v odpadu“ či „materiál obsahující bílý fosfor“, k čemuž následně připojuje část některých skutkových zjištění, a tím jim podsouvá základ, který ale nemají (a dokonce ani v samotné obžalobě jej takto neměly), neboť v souzené věci jde o nebezpečný odpad (byť obsahující také bílý fosfor), s nímž obvinění „pracovali“. K tomu příkladem poukazují na bod 11 na str. 7 dovolání. Obvinění jsou přesvědčení, že nejvyšší státní zástupce za účelem podpory svého právního názoru obchází zjištěný skutkový základ tak, že mu podsouvá jiný obsah (nebezpečný odpad nahrazuje jedem). I v případě odkazu na odposlech ze dne 21. 5. 2020 jde podle obviněných o dezinterpretaci, neboť onen polotovar je v odposlechu zmiňován k obsahu bezpečnostního listu, jímž měl být předmětný odpad směřující k obviněnému J. navenek opatřen. K tomu provádí citaci přepisu tohoto odposlechu. V této části vyjádření tak uzavírají, že nejvyšším státním zástupcem tvrzený rozpor rozhodných skutečností neexistuje.

23. Následně se obvinění vyjadřují k argumentaci, kterou nejvyšší státní zástupce podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obvinění k této uvádí, že nelze přehlížet, že jelikož nejsou naplněny znaky drogového deliktu (především absentuje zavinění), je nadbytečné řešit otázku souběhu. Následně však i přes toto tvrzení vyvracejí argumentaci stran souběhu. K usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 925/2019, které nejvyšší státní zástupce zmiňuje, obvinění uvádějí, že tento odkaz je zcela nepřípadný, neboť se v něm řeší trestní věc, v níž byl obviněný uznán vinným drogovým deliktem [§ 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku] a přečinem obecného ohrožení z nedbalosti – nikoliv tedy jakýmkoliv „odpadářským“ deliktem, navíc se v něm vůbec neřeší otázka souběhu, objektu či objektivní stránky. Obvinění dále přibližují argumentaci nejvyššího státního zástupce ohledně rozdílných objektů u jednotlivých skutkových podstat. Jsou přesvědčeni, že ani tato není správná, neboť zájem na ochraně před státem nekontrolovatelnou produkcí, distribucí a porušováním pravidel při zacházení (s tím či oním), je obsažen v objektu „odpadářského“ trestného činu, a to právě i z hlediska dovolatelem uváděné objektivní stránky, resp. jednání.

24. Obvinění doplňují, že nakládáním ve smyslu § 298 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 185/2001 Sb. se totiž rozumí, resp. podle tehdejší odpadové legislativy rozumělo „obchodování s odpady, shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů", rozpor s jiným předpisem pak (pokud jde o evidenci) zahrnuje např. evidenci a ohlašování odpadů či ohlašování přepravy nebezpečných odpadů prostřednictvím tzv. Systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (SEPNO) podle § 39 a § 40 zákona č. 185/2001 Sb., která slouží právě (též) ke kontrolním účelům (srov. zejm. činnost inspekce podle § 76 zákona č. 185/2001 Sb.).

25. Přitom obvinění připomínají, že pojem „odpad“ ve smyslu § 298 tr. zákoníku zahrnuje právě i odpad nebezpečný, tj. i takový odpad, který obsahuje jedy, přičemž takto (záměrně) byla i skutková podstata normována, jak vyplývá z důvodové zprávy: „…Skutková podstata nakládání s odpady byla oproti platné právní úpravě důsledně vztažena k nakládání s odpady, a proto bylo vypuštěno slovo „nebezpečné“. Důraz je totiž kladen v základních skutkových podstatách na ohrožení životního prostředí, a nikoliv na skutečnost, zda jde o odpady nebezpečné či jiné. Nebezpečnost odpadů, která samozřejmě výrazněji ohrožuje životní prostředí, byla vyjádřena jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v odstavci 4…“ (srov. důvodová zpráva k vládnímu návrhu trestního zákoníku, s. 242).

26. Obvinění proto uzavírají, že ani tato argumentace neobstojí. S ohledem na výše uvedené proto navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, případně aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, případně aby dovolání podle § 265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

27. Nejvyšší soud též ověřil, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo doručeno jak obviněným P. J. a obviněné STEPHANE Corp s.r.o. v likvidaci, jejich vyjádření k dovolání však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání nejvyššího státního zástupce přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

29. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.

30. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl mimo jiné tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Těmito dovolacími důvody jsou pak dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

31. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa).

32. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

33. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové

zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

IV. Důvodnost dovolání

34. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.], avšak je zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám považuje Nejvyšší soud, v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř., za potřebné zmínit následující.

35. Důvodnost podaného dovolání nejvyšší státní zástupce (stručně řečeno) spatřuje jednak v tom, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, aprobovaná odvolacím soudem, týkající se jednání obviněných uvedeného pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku tohoto soudu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a jednak, že takové jednání obviněných mělo být právně posouzeno nejen jako přečin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, ale rovněž jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve vztahu k obviněným J. Ch., Rudolfu Mazánkovi a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s.), resp. zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (ve vztahu k obviněnému P. J. a obviněné obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o.).

36. K první části dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud předně uvádí, že tato odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) v jeho druhé variantě, resp. písm. g) tr. ř., a to v jeho první variantě, avšak není důvodná, neboť jak Nejvyšší soud zjistil, rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku tohoto soudu a aprobovaná odvolacím soudem, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nejsou v trestní věci obviněných ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

37. Nejvyšší soud považuje za účelné nejprve připomenout, že z tzv. skutkové věty výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se pod bodem 5, resp. 7, podává, že obvinění Rudolf Mazánek a J. Ch. (resp. obviněná obchodní společnost E K O T E R M E X, a.s.) a P. J. (resp. obchodní společnost STEPHANE Corp s.r.o.) sjednali v době od 23. 4. 2020 do 21. 5. 2020 obchodní transakci spočívající v předání celkem 210 potravinářských plastových sudů o objemu 220 litrů, ve kterých bylo uloženo celkem 19 tun látky, která obsahovala 67 % bílého fosforu, přičemž si obviněný P.

J. byl vědom původu a nebezpečnosti tohoto odpadu, kdy tyto sudy byly v době od 22. 5. 2020 do 8. 6. 2020 podle sjednané obchodní dohody předány obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o., do areálu nacházejícím se v XY na XY, a to v režimu mimo nakládání s odpady, ačkoliv se o odpad jednalo, když jako nebezpečný odpad byl tento kal převzat od obchodní společnosti Fosfa a.s., čímž porušili § 12 odst. 1, odst. 4 a § 20 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, protože obchodní společnost STEPHANE Corp s.r.o., neprovozuje žádné zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování nebezpečných odpadů a nemá ani nezbytné zákonné oprávnění k přechovávání nebezpečných chemických látek a směsí, kdy není držitelem živnostenského oprávnění k nákupu a prodeji chemických látek a směsí klasifikovaných jako toxické, přičemž následným nevhodným uskladněním těchto sudů v přístřešku a kontejneru v uvedeném areálu, který není jako sklad nebezpečných látek zkolaudovaný a schválený, není ani dostatečně chráněný před povětrnostními vlivy a je volně přístupný, navíc situován v běžné zástavbě rodinných domů, v sousedství s autobusovým a vlakovým nádražím a XY, čímž vzniklo akutní riziko, že dojde k zásadním fyzikálně-chemickým změnám, jejichž vnější projev by zapříčinil vznícení, výbuch a následné hoření této nebezpečné látky a únik jedovatých látek do ovzduší, což by mělo závažné následky nejen pro rodinné domy a další nemovitosti v okolí areálu v podobě možného poškození či zničení, ale především pro větší okruh osob žijících nebo se pohybujících v okolí areálu, které by tak byly vystaveny nebezpečí smrti či vážného poranění.

38. Nejvyšší státní zástupce ve vztahu k výše uvedeným skutkovým závěrům soudu prvního stupně (zejména) namítá, že z hlediska posouzení souladu všech skutkových zjištění a provedených důkazů je zřejmé, že jednání obviněných Rudolfa Mazánka, J. Ch. a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a.s. bylo vedeno primárně snahou zbavit se za každou cenu bílého fosforu (nikoliv zlikvidovat ho ve vlastním zařízení), o kterém věděli, že jde o jed, který převzali od obchodní společnosti Fosfa a.s., znali také jeho nebezpečnost a jeho zařazení mezi odpady.

Tento bílý fosfor předali způsobem uvedeným pod body 5 a 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněným P. J. a obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o., kteří rovněž věděli, o jakou látku se jedná. Tuto látku označili bezpečnostním listem obchodní společnosti Fosfa a.s. určeným k látce bílý fosfor – technický, tedy k řádně zaregistrované a schválené látce, a nikoliv k látce, kterou obsahovaly sudy předané obviněné obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o., která neměla (stejně jako obviněný P.

J.) žádnou licenci pro nakládání s nebezpečnými odpady a neměli oprávnění odpad, natož odpad obsahující jed, převzít. S ohledem na obsah výpovědi obviněného P. J., kterou učinil u hlavního líčení dne 19. 12. 2023, je podle nejvyššího státního zástupce nutné označit za zjevně nesouladný s provedenými důkazy závěr soudu prvního stupně, aprobovaný odvolacím soudem, podle něhož obvinění měli v úmyslu nakládat s uvedeným materiálem (bílým fosforem obsaženým v odpadu) pouze jako s odpadem, resp. že k materiálu přistupovali vždy jen s úmyslem ho zlikvidovat jako odpad.

Nejvyšší státní zástupce považuje totiž naopak za evidentní, že obviněný P. J. uvažoval o možnosti s fosforem dále nakládat jako se surovinou a využít jej, a pro tento účel byly předtím, než ho převzal, po dohodě s obviněnými J. Ch. a Rudolfem Mazánkem provedeny příslušné změny v označení a přebalení. Pro podporu tohoto závěru, který je zcela odlišný od zjištění soudů, odkazuje nejvyšší státní zástupce na odposlech telekomunikačního provozu ze dne 21. 5. 2020 v čase 16:32:09, v jehož rámci komunikují obviněný P.

J. a obviněný J. Ch., přičemž předmětnou látku prezentují jako polotovar, bílý fosfor, fosfor technický k výrobě hnojiv. V tomto ohledu tedy podle nejvyššího státního zástupce soud prvního stupně zatížil své rozhodnutí vadou naplňující první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

39. Nejvyšší soud se s tímto závěrem nejvyššího státního zástupce neztotožňuje, neboť tvrzenou vadu neshledal. Soud prvního stupně totiž skutkový stav věci zjistil v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry dostatečným způsobem odůvodnil v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména body 2 až 22 jeho rozsudku). V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ostatně ani žádná ze stran v rámci odvolacího řízení neuplatnila námitky týkající se vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. zejména s. 3 odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 20. 5. 2024 založeného na č. l. 2031; dále bod 8 napadeného usnesení odvolacího soudu).

40. Jde-li o výpověď obviněného P. J., kterou učinil u hlavního líčení dne 19. 12. 2023 (č. l. 1708 a násl.), z této zejména vyplývá, že byl osloven obviněnou obchodní společností E K O T E R M E X, a. s., obviněným J. Ch. nebo obviněným Rudolfem Mazánkem, a byl informován, že tato obchodní společnost má v zásobách nějaké množství bílého fosforu a byl dotázán, zdali by nevěděl, jak s tímto materiálem naložit, resp. jestli jej lze eventuálně využít. Tuto záležitost konzultoval se svým kamarádem panem doktorem O., který je XY brněnské, který mu řekl a potvrdil tak jeho domněnku, že fosfor je sice nebezpečná látka s oxidačním číslem 0, nicméně je to obrovsky cenná strategická surovina pro lidstvo.

Obviněný P. J. dále při svém výslechu v hlavním líčení uvedl, že mu bylo sděleno, že se jedná o fosfor technický, který má určité příměsi, a mohl by být v budoucnu využit k výrobě hnojiv. Tuto skutečnost také projednal s obviněnou obchodní společností E K O T E R M E X, a. s. a následně též i s obviněnou obchodní společností STEPHANE Corp s.r.o. a shodli se, že by asi byli schopni tento materiál tímto způsobem využít. Dále obviněný P. J. popsal, z jakého důvodu (k jeho podnětu) a jakým způsobem proběhlo přebalení „materiálu“ do plastových sudů a k jeho převzetí a uskladnění v XY.

K dotazům předsedkyně senátu doplnil, že „firma STEPHANE“ zaplatila náklady na přebalení do plastových sudů, jinak bylo placeno za převzetí fosforu. K dalším dotazům předsedkyně senátu sdělil, že měl „rozjednány“ dva obchodní partnery (zájemce) z Ukrajiny, avšak k realizaci obchodu nedošlo z důvodu zásahu policie v případě prvního obchodního partnera a úmrtí druhého. Zdůraznil též, že se nejednalo o čistý bílý fosfor, ale o technický fosfor, kdy k jeho využití mělo dojít v řádech dnů. K dotazu státního zástupce, proč nechal bílý fosfor uložit (v areálu v XY, který nebyl zkolaudován pro skladování nebezpečných odpadů) obviněný P.

J. uvedl, že „fosfor bílý převzal jako surovinu“. K dalším dotazům ohledně vyjmutí „bílého fosforu“ z režimu odpadů a jeho převedení na „surovinu“ sdělil, že ho převzal jako surovinu, „kdyby to bylo odpadem, tak bych to nikdy nepřevzal na firmu STEPHANE“ (č. l. 1709). V závěru svého výslechu (k dotazům státního zástupce) připustil, že mu bylo známo, kdo je původcem „suroviny“, když uvedl, že se jedná o materiál z „Fosfy“, avšak popřel, že by mu bylo známo, v jakém režimu, zda jako surovinu či jako odpad, obchodní společnost Fosfa a.s.

předala materiál obchodní společnosti E K O T E R M E X, a.s.

41. Z obsahu předloženého trestního spisu však Nejvyšší soud totiž zjistil, že obviněný P. J. v průběhu hlavního líčení dne 30. 1. 2024 ve vztahu k bodu 5 obžaloby označil podle § 206d tr. ř. za nesporné následující skutečnosti, které jsou též základem bodu 5 tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně: „Rudolf Mazánek, J. Ch. sjednali v období od 23. 4. 2020 do 21. 5. 2020 obchodní transakci s P. J. jakožto obchodním zástupcem společnosti Stephane Corp s.r.o, spočívající v předání celkem 210 potravinářských plastových sudů o objemu 220 l, ve kterých bylo uloženo cca 19 tun látky, která obsahuje 67 % bílého fosforu, tedy výše uvedeného kalu obsahující bílý fosfor od společnosti Fosfa, kdy P. J. si byl vědom původu a nebezpečnosti tohoto odpadu, přičemž tyto sudy v době od 22. 5. 2020 do 8. 6. 2020 byly skutečně dle sjednané obchodní dohody předány společnosti Stephane Corp s.r.o. IČ: 077 82 934 do areálu na adrese XY, XY, v režimu mimo nakládání s odpady.“

42. K tomuto prohlášení státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně v hlavním líčení uvedl, že za nesporné považuje skutečnosti uvedené v obžalobě, chápe prohlášení obviněného P. J. a dodává, že jsou „v souladu“ (srov. č. l. 1932 verte). Obviněná obchodní společnost E K O T E R M E X, a. s., obvinění J. Ch. a Rudolf Mazánek označili nesporným pod bodem 5 obžaloby celý první odstavec počínající slovy „Rudolf Mazánek“ a končící „tohoto odpadu“, z druhého odstavce první a druhý řádek končící „IČ: 077 82 934“ (srov. č. l. 1932 verte).

43. Soud prvního stupně poté podle § 206d tr. ř. upustil od dokazování těch skutečností, které označili státní zástupce a obvinění (s výjimkou obviněné obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o.) za nesporné. Ve vztahu k dalším skutečnostem následně provedl soud prvního stupně dokazování (srov. č. l. 1932 verte).

44. Postupem uvedeným v bodu 41 tohoto usnesení tedy obviněný P. J. zásadním způsobem popřel svoji výpověď z hlavního líčení, na jejímž základě, byť nikoliv výlučně, buduje nejvyšší státní zástupce svoji dovolací argumentaci. Pokud tedy tento obviněný označil za nespornou skutečnost týkající se zjištěného původu, a především pak charakteru a obsahu látky, která byla předmětem závazku ze smlouvy mezi obviněnými, tak zcela jistě neobstojí jeho tvrzení o tom, že předmětem tohoto závazku bylo právě dodání toliko „suroviny“ označené jako „technický fosfor“.

Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že obvinění v rozporu s právními předpisy a zcela nepravdivě předmětný odpadní kal deklarovali jako „technický fosfor“ a za účelem uskutečnění závazkového vztahu s tímto protiprávně nakládali mimo režim nakládání s odpady, ačkoliv se o nebezpečný odpad nepochybně stále jednalo. Ve vztahu k bodu 5, resp. 7, výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je totiž ze skutečností, které státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně a obvinění prohlásili za nesporné podle § 206d tr.

ř., a provedeného dokazování zřejmé, že všichni obvinění si byli vědomi původu a charakteru tohoto (nebezpečného) odpadu – odpadního kalu, který, nutno podotknout, obsahoval různé toxické látky (srov. zejména č. l. 534 a 535). Z identifikačního listu nebezpečného odpadu vydaného obchodní společností Fosfa a.s. vyplývá, že tento odpad vznikl jako usazenina nečistot v dávkovači fosforu a obsahuje zbytky fosforu a anorganické nečistoty (č. l. 867). Z uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud za nepřiléhavé, pokud nejvyšší státní zástupce uvedenou látku – odpadní kal – se kterou obvinění nakládali, označuje ve svém dovolání též jako „bílý fosfor“ či jako „surovinu“, neboť se zcela nepochybně ani fakticky a ani z odborného hlediska o takovou látku nejednalo.

45. Nejvyšší soud dále shledal, že zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním soudu prvního stupně spočívajícím v závěru, že obvinění nakládali s předmětnou látkou pouze jako s odpadem, a provedenými důkazy, nelze dovodit ani z té části výpovědi obviněného P. J., ve které zmiňuje, že s odpadem obsahujícím bílý fosfor zamýšlel nakládat jako se surovinou (srov. č. l. 1708 verte, 1709), neboť tento obviněný (jak již bylo uvedeno) následně označil za nespornou v hlavním líčení též skutečnost, že si byl vědom původu a nebezpečnosti tohoto odpadu. Je tedy zřejmé, že znal též jeho složení. Tvrzení obviněného P. J. o existenci dvou obchodních partnerů z Ukrajiny, kteří byli údajně ochotni tuto „surovinu“ odebrat, která byla zcela nepravdivě deklarována jako bílý fosfor – technický, nebylo v projednávané věci prokázáno. Současně lze poukázat na obsah výpovědí obviněných J. Ch. a Rudolfa Mazánka z hlavního líčení, ze kterých jednoznačně vyplývá, že s uvedeným materiálem vždy fakticky nakládali jako s odpadem, byť se tak dělo v rozporu s jiným právním předpisem. Dále z výpovědi obviněného J. Ch. a dalších provedených důkazů vyplývá, že obviněná obchodní společnost E K O T E R M E X, a. s. nedisponovala žádným zařízením, které by mohlo uvedený kal zpracovat tak, aby z něj byl získán fosfor „v čisté podobě“.

46. Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud shledal, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku tohoto soudu, aprobovaná odvolacím soudem, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nejsou v trestní věci obviněných ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

47. K druhé části dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud předně uvádí, že i tato odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, konkrétně podle § 265b odst. 1 písm. m) v jeho druhé variantě, resp. písm. h) tr. ř., a to v jeho první variantě, avšak není důvodná. Použitou právní kvalifikaci jednání obviněných pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako přezkumné závěry odvolacího soudu, shledává Nejvyšší soud totiž v zásadě správnými a učiněnými v souladu s platnou právní úpravou. V tomto ohledu tedy nelze konstatovat, že by napadený rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

48. Pokud se týká konkrétní argumentace nejvyššího státního zástupce, tato (stručně řečeno) spočívá v námitce, že jednání obviněných uvedené pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně mělo být tímto soudem, případně odvolacím soudem, právně posouzeno nejen jako přečin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, ale rovněž jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve vztahu k obviněným J. Ch., Rudolfu Mazánkovi a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s.), resp. zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (ve vztahu k obviněnému P. J. a obviněné STEPHANE Corp s.r.o.). Tuto svoji právní argumentaci nejvyšší státní zástupce velmi podrobně rozpracovává a odůvodňuje (blíže srov. body 12 až 17 tohoto usnesení, resp. body 15 až 22 jeho dovolání).

49. K dané části dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že zákonný požadavek na přesné označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, znamená především náležité vymezení skutku (tzv. skutková věta), který musí být totožný se skutkem uvedeným v obžalobě [srov. § 177 písm. c) tr. ř.], aby bylo patrné, zda soud respektoval zásadu obžalovací (srov. § 2 odst. 8 a § 220 odst. 1 tr. ř.), zda tuto případně nepřekročil nebo celou nevyčerpal. Soud zde uvádí konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku, popřípadě i další skutečnosti, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, včetně uvedení všech zákonných znaků, a to i těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (srov. § 120 odst. 3 tr. ř.). Popis skutku (zejména způsob jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. V tzv. skutkové větě však nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování (srov. GŘIVNA, T. in ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1669). Neobsahuje-li tzv. skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, je porušeno právo obviněného na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/2004, uveřejněný pod č. 195 ve svazku 39 Sb. n. u. ÚS).

50. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud osvědčil, že popis skutku spáchaného obviněnými obsažený v bodech 5) a 8) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, č. j. 1 KZV 55/2020-331, odpovídá tzv. skutkové větě obsažené v bodech 5 a 7 rozsudku soudu prvního stupně. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně jednání obviněných vymezil zcela v souladu se zásadou obžalovací, neboť obžalobu v tomto směru zcela vyčerpal. Pokud se týká vymezení tzv. skutkové věty obsažené v bodech 5 a 7 rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud opětovně připomíná, že tuto soud prvního stupně formuloval jednak na základě skutečností, které hlavní procesní strany, s výjimkou obviněné obchodní společnosti STEPHANE Corp s.r.o., prohlásili za nesporné a dále též z dalších skutečností, které tento soud učinil předmětem řádného dokazování. Současně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že žádná ze stran v rámci odvolacího řízení neuplatnila námitky týkající se případné nesprávnosti či neúplnosti vymezení tzv. skutkové věty pod body 5 a 7 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu také nebyla tato otázka stěžejním předmětem přezkumu odvolacího soudu (srov. bod 8 jeho usnesení).

51. Uvedené skutečnosti považuje Nejvyšší soud za významné, neboť je nepochybné, že pro přezkum správnosti (tedy i úplnosti) právního posouzení jednání obviněných učiněného soudem prvního stupně, a navazujících přezkumných závěrů odvolacího soudu, je určující toliko vymezení jednání obviněných v bodech 5 a 7 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (srov. jeho s. 4 až 6).

52. S ohledem na popis skutku obsažený v bodech 5 a 7 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud konstatuje, že pokud tento soud právně posoudil jednání obviněných „toliko“ jako přečin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, nelze takovému postupu ničeho zásadního vytknout. Je tomu tak proto, neboť tzv. skutková věta obsažená v bodech 5 a 7 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyjadřuje všechny relevantní okolnosti pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve vztahu k obviněným J. Ch., Rudolfu Mazánkovi a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s.) nebo zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (ve vztahu k obviněnému P. J. a obviněné STEPHANE Corp s.r.o.). Zcela konkrétně lze poukázat na absenci popisu okolností, ze kterých by bylo (případně) možné dovodit, jakým konkrétním způsobem obvinění naplnili objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku nebo § 284 odst. 2 tr. zákoníku, okolnost zvlášť přitěžující podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a § 284 odst. 4 tr. zákoníku a zejména pak záměr obviněných nakládat s odpadním kalem obsahujícím bílý fosfor jako s jedem ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb.

53. K právní kvalifikaci použité soudem prvního stupně, kterou aproboval též odvolací soud, lze tak pouze stručně dodat, že tato vystihuje podstatu jednání obviněných, kteří zcela nepochybně, jak ostatně uvádí i nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, ohrozili jednak zájem na ochraně života a zdraví lidí a cizího majetku ve smyslu § 272 tr. zákoníku, jednak zájem na ochraně životního prostředí před protiprávním nakládáním s odpady, které by mohlo způsobit poškození nebo ohrožení životního prostředí ve smyslu § 298 tr. zákoníku. Byť jsou tyto skutkové podstaty začleněny do různých hlav v rámci zvláštní části trestního zákoníku (srov. hlavu VII. a VIII.), je zřejmé, že předmět ochrany těchto trestných činů spolu může úzce souviset, neboť v některých závažných případech, jako je tomu v projednávané věci, může dojít k současnému ohrožení lidského života a zdraví anebo zájmu na ochraně cizího majetku a též k ohrožení (či poruše) životního prostředí, které ve svém důsledku může rovněž ohrožovat život nebo zdraví lidí, případně též i cizí majetek. I přes uvedené podobnosti v předmětu ochrany lze však přisvědčit právnímu závěru o možnosti jednočinného souběhu těchto trestných činů (srov. PÚRY, F. in ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3848).

54. Současně považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na přiléhavé přezkumné závěry odvolacího soudu, na které (již z důvodu procesní ekonomie) plně odkazuje (srov. bod 9 jeho usnesení), neboť k nim nemá relevantních námitek. S ohledem na uvedené tak nelze v postupu odvolacího soudu shledat nejvyšším státním zástupcem tvrzenou vadu, která by zakládala naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě.

55. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že nelze přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci v jeho argumentaci, že jednání obviněných je též možné právně posoudit jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve vztahu k obviněným J. Ch., Rudolfu Mazánkovi a obchodní společnosti E K O T E R M E X, a. s.), resp. zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (ve vztahu k obviněnému P. J. a obviněné STEPHANE Corp s.r.o.).

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

56. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce shledal zjevně neopodstatněnou. S ohledem na tento závěr Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 11. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu