11 Tdo 207/2025-564
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2025 o dovolání obviněného S. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2024, č. j. 11 To 347/2024-512, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 146/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného S. S. odmítá.
1. Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 4 T 146/2024–463, nejprve podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o vině a trestu z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 4 T 48/2022, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 1 T 157/2022, jakož i všechna další rozhodnutí navazující na výroky o trestu z těchto rozsudků, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením výroku o trestu, pozbyla podkladu, a dále uznal obviněného S. S. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dále samostatně spáchaného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně též obviněnému uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněnému současně uložil povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem T. L. (dále jen „poškozený“) a to ve výši 34 912,80 Kč. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
1) po předchozí dohodě společně s dalšími dvěma neustanovenými spolupachateli v Semilech dne 1. 9. 2022 kolem 7:00 hodin v ulici XY poblíž místní XY poté, co na parkoviště přijel poškozený T. L., tak po jeho vystoupení z auta mu společně zahradili cestu, po čemž poškozený L. z obav počal volat o pomoc a utíkat směrem k XY, kdy obžalovaný společně s oněmi dvěma neustanovenými spolupachateli jej pronásledovali a zhruba uprostřed parkoviště jej dostihli, chytili jej za triko cihlové barvy, které měl na sobě a které z něho strhli, a tak je znehodnotili (škoda 100 Kč), a poté ho srazili na zem, kde do ležícího poškozeného L. opakovaně kopali, a to zejména do jeho pravého boku; když se pak poškozenému L. podařilo zvednout, tak se všichni tři pachatelé počali stahovat ke svému vozidlu, jímž na parkoviště přijeli, a poté z místa činu společně odjeli; přičemž útokem všech tří osob utrpěl poškozený L. zlomeninu sedmého až desátého žebra v podpažní čáře vpravo bez posunu úlomků, zhmoždění měkkých tkání přední strany hrudníku vpravo a měkkých tkání levé čéšky s otokem a krevním výronem a povrchovou oděrku na přední straně kolenního kloubu vlevo, kteréžto zranění poškozenému L. po dobu nejméně čtyř týdnů způsobovalo problémy ve vedení běžného způsobu života, a to zejména zvýšenou bolestivost pravé poloviny hrudníku pohybu při dýchání, což jej omezovalo i během spánku, kdy se opakovaně probouzel,
tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 2 T 223/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 8 To 322/2002, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 19. 2. 2012,
2) a) dne 15. 8. 2022 v době okolo 14:10 hodin v Praze XY po ulici XY řídil osobní automobil tovární značky Citroen, registrační značky XY, b) dne 16. 8. 2022 v době okolo 19:44 hodin v Praze XY po ulici XY řídil osobní automobil tovární značky Citroen, registrační značky XY, c) dne 12. 9. 2022 nejméně v době kolem 17:00 hod. v Praze po ul. XY do ul. XY, ul. XY až k XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, PMJ, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, zelené metalické barvy, RZ: XY, d) nejméně v XY dne 1. 9. 2022 kolem 07:00 hodin jel jako řidič s osobním automobilem zn. Škoda Octavia, RZ.: XY, po ulici XY směrem k parkovišti u místní XY, kde pak došlo k incidentu blíže popsanému pod bodem 1) shora, a po něm pak s tímtéž automobilem odejel jako řidič po ulici XY směrem na XY,
tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že
- trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2022, byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl mu zaň mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 14 měsíců,
- trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 4 T 2/2022, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2022, byl odsouzen pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a byl mu zaň uložen (za současného zrušení výroku o vině i trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 4 T 177/2021) společný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, - příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 10. 2021, č.j. MHMP-1595390/2021/Vav, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2021, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 24 měsíců,
- příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 12. 2021, č. j. MHMP-2075881/2021/Dol, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců,
- příkazem Městského úřadu Lysá na Labem ze dne 9. 1. 2022, č.j. MULNL-OD-4763/2022/Cha, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců,
- příkazem Městského úřadu Tábor ze dne 12. 7. 2022, č. j. P 1042/2021-PIL, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců,
které v době spáchání jednotlivých dílčích skutků nebyly vykonány.
2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 11 To 347/2024-512, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Sůvové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na to, že dovolání obviněného je z podstatné části opakováním námitek uplatněných již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, pročež níže je nastíněno pouze shrnutí podstatných námitek obviněného.
4. Obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, zákonného vymezení uplatněných dovolacích důvodů a shrnutí skutkového stavu prezentuje argumentaci, kterou podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejprve brojí proti nedostatečné identifikaci jeho osoby jako pachatele. Je přesvědčen, že žádný důkaz jednoznačně neprokazuje jeho přítomnost na místě činu a to, že trestný čin spáchal. K tomu přibližuje stěžejní důkazy (záznamy z bezpečnostních kamer, znalecký posudek z oboru antropologie, fotografie pořízené poškozeným, rekognici a výpovědi svědků). Má za to, že žádný z důkazů jej jednoznačně neztotožňuje jako pachatele trestného činu a nedokládá jeho přítomnost na místě činu. Současně konstatuje nepřesvědčivost a nespolehlivost jeho identifikace policisty, neboť tito jej mohli zaměnit s jinou osobou.
5. Obviněný dále vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, když především namítá, že „řetěz“ nepřímých důkazů je neúplný, nelogický a neprokazuje jeho vinu nade vší pochybnost. Žádný z důkazů jej jednoznačně neoznačil jako pachatele a samostatně žádný z nich dostatečně nedokládá jeho vinu. Soud podle obviněného nezohlednil, že se jeho mobilní telefon mohl nacházet na místě činu, aniž by tam sám obviněný byl (když svůj mobilní telefon zapomněl v automobilu, který půjčil osobě jménem V.). Obviněný se vymezuje i vůči absenci přímých důkazů o jeho přítomnosti na místě činu a jeho zapojení do útoku na poškozeného. Dodává, že v takové situaci je třeba na nepřímé důkazy klást vysoké nároky a opakuje, že důkazní „řetěz“ není ucelený a obsahuje mezery, což soudy naprosto ignorovaly a tyto neodstranily. Podle obviněného tak nelze dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině.
6. Obviněný též uvádí, že navrhoval provedení dalších důkazů, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu (opakovaná analýza záznamů z bezpečnostních kamer, výslech dalších svědků), které však soudy bezdůvodně zamítly, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. S ohledem na nedostatečně prokázanou vinu měly soudy podle přesvědčení obviněného aplikovat zásadu in dubio pro reo. Jejím opomenutím došlo k závažnému porušení jeho základních práv. Obviněný se současně domnívá, že došlo k porušení zásady materiální pravdy podle § 2 odst. 5 tr. řádu. Z provedených důkazů totiž vyvstalo mnoho nejasností, které však soudy vzaly za prokázané, a to bez provedení dalšího dokazování, které by tyto skutečnosti potvrdilo. Ve věci je podle obviněného důvodná pochybnost o skutkovém stavu, a tudíž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě.
7. Další okruh námitek obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle jeho názoru nedošlo k naplnění znaků trestného činu, když rozhodnutí o jeho vině není v souladu se zákonem, neboť nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil znaky jemu přisouzených přečinů. Doplňuje, že jelikož nebyla prokázána jeho přítomnost na místě činu, jeho zapojení do útoku na poškozeného ani to, že by v den činu byl řidičem, nemohl se jemu přisouzených přečinů dopustit.
8. Podle obviněného došlo k porušení obecných zásad pro ukládání trestu a rozporuje i jemu uloženou povinnost náhrady škody. Vyslovuje názor, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, a to s ohledem na okolnosti případu. Soud podle něj nezohlednil polehčující okolnost spočívající v jeho snaze začlenit se do běžného života. Obviněný tvrdí, že z důvodu neprokázání jeho přítomnosti na místě činu, nebyla ani řádně zdůvodněna výše jemu uložené povinnosti nahradit škodu, což představuje procesní pochybení obou soudů.
9. V závěru obviněný shrnuje své dovolání. Poukazuje na to, že ve věci je dán zjevný rozpor provedených důkazů a rozhodných skutkových zjištění, neboť soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, v důsledku čehož nebyly správně posouzené jím údajně spáchané skutky. Obviněný má za to, že pokud by soudy nižších stupňů ve věci postupovaly správně, bylo by jim zřejmé, že skutky kladené mu za vinu nespáchal, a byl by zproštěn obžaloby a nikoli odsouzen. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a to v plném rozsahu.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Jiří Kučera (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného nejprve uvádí, že soudy obou stupňů v dané věci postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a § 2 odst. 6 tr. řádu. Státní zástupce připomíná, že obviněný totožné námitky uplatnil již v rámci řízení před odvolacím soudem, který se těmito podrobně zabýval a vypořádal je. Přibližuje závěry Nejvyššího soudu, že pokud obviněný v dovolání opakuje dříve uplatněné námitky, s nimiž se soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 56/2002). Těmto závěrům odpovídá i stručnost vyjádření státního zástupce.
11. Státní zástupce souhlasí s obviněným, že neexistuje přímý usvědčující důkaz o jeho vině. V neprospěch obviněného však hovoří řada nepřímých důkazů tvořící ucelený „řetěz“, na jejichž základě lze jeho vinu dovodit. Tyto důkazy podle státního zástupce odvolací soud vyhodnotil v bodech 47 až 52 svého usnesení. Státní zástupce se přitom s těmito závěry ztotožňuje a vyjadřuje se též k tvrzení obviněného (že zapomněl svůj mobilní telefon ve voze, který půjčil osobě jménem V.), které považuje za účelové.
12. Státní zástupce podrobně rozebírá provedené důkazy a dochází k závěru, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil odvolací soud, a provedenými důkazy není žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Námitky obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr řádu jsou podle něj zjevně neopodstatněné.
13. Státní zástupce konstatuje, že obviněný ve svém dovolání namítá i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Rekapituluje námitky obviněného směřující na nenaplnění znaků jemu přisouzených trestných činů a dodává, že obviněný fakticky rozporuje skutkový děj, který vzaly soudy za prokázaný, místo toho prezentuje svoji verzi skutkového stavu, podle níž na místě činu vůbec nebyl, na základě které pak dovozuje závěr o nesprávném právním posouzení svého „alternativního“ skutku. Státní zástupce doplňuje, že z povahy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu vyplývá, že
namítané nesprávné právní posouzení skutku se musí vztahovat na skutek, jak jej zjistily soudy, a nikoli, jak jej prezentuje obviněný. Námitky obviněného proto pod uvedený dovolací důvod nespadají a nelze je ani podřadit pod kterýkoli jiný dovolací důvod.
14. Státní zástupce proto zastává názor, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
15. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
20. Druhým dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání rovněž opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
21. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně shledal, že námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, se obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, že na místo činu spolu s dalšími dvěma pachateli přijel, napadl poškozeného a z místa činu odjel, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdí, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky však nelze podřadit ani pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, přičemž v tomto směru – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
23. Především je vhodné předeslat, že výše uvedená dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho námitek vznesených již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l. 248 až 250 spisu) a jedná se též o argumentaci, kterou uplatnil i v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy se danými námitkami řádně zabývaly a vypořádaly je, přičemž ve svých rozhodnutích dostatečně vyložily, proč je neshledaly důvodnými (především body 19 až 25 rozsudku soudu prvního stupně a body 58 až 66 usnesení odvolacího soudu). Obviněný přitom setrvale vytýká oběma soudům, že své skutkové závěry postavily na nepřímých důkazech (záznamech z bezpečnostních kamer, lokalizačních údajích o jeho mobilním telefonu a dalších), které neprokazují jeho přítomnost na místě činu.
24. Takové dovolací námitky obviněného nemohou obstát, neboť jejich prostřednictvím pouze vyjadřuje svou nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů – záznamů z bezpečnostních kamer, fotografií pořízených poškozeným, lokalizačních údajů o mobilním telefonu obviněného a zjištění pohybu vozidla jež měl v té době k dispozici – konkrétně s tím, jak tyto soudy hodnotily, resp. s tím, že vyhodnotily, že tyto tvoří logický a uzavřený „řetěz“ nepřímých důkazů. Na tomto základě považuje obviněný daný „řetěz“ za neucelený a nelogický a má za to, že na jeho podkladě nebylo prokázáno, že se trestné činnosti dopustil.
25. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, a (vědom si toho, že jde o důkazy nepřímé) přesvědčivě odůvodnil, jak tyto hodnotil, z jakých důvodů jejich „řetěz“ posoudil jako logický, uzavřený a ucelený a proč v něm, na rozdíl od obviněného, nespatřoval žádné mezery či nelogičnost. Současně soud prvního stupně dostatečně vyložil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněného, pokud tento uvedl, že vozidlo zapůjčil osobě jménem V. a že v něm zapomněl svůj mobilní telefon, když tuto považoval za vyvrácenou provedenými důkazy (srov. body 16 až 21 rozsudku soudu prvního stupně). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně řádně zabýval obhajobou obviněného a jeho setrvalými námitkami a uvedl, proč těmto nepřisvědčil (srov. body 58 až 66 usnesení odvolacího soudu).
26. Pokud jde o obviněným namítanou vadu tzv. opomenutých důkazů, pak Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu nezjistil zda a případně kdy obviněný tyto důkazy navrhoval, když z protokolů o hlavním líčení a veřejném zasedání ani spisového materiálu nevyplývá návrh obviněného na provedení důkazu, ani zamítnutí takového návrhu ze strany soudů (byť obviněný tvrdí, že k jejich zamítnutí došlo) [srov. č. l. 454 a násl. a 508 a násl.].
27. Lze uvést, že obviněný ve svém dovolání zmiňuje i porušení zásad in dubio pro reo a materiální pravdy. Nicméně pouze přibližuje jejich podstatu, přičemž nepředkládá žádnou konkrétní argumentaci a porušení těchto zásad dovozuje pouze na základě jím prezentovaného skutkového stavu (že na místě činu nikdy nebyl a útoku na poškozeného se neúčastnil). V tomto směru považuje Nejvyšší soud za vhodné poukázat na výše uvedené pasáže o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Nejvyšší soud též dodává, že v rámci své přezkumné činnosti nezjistil, že by se soudy nižších stupňů zpronevěřily uvedeným zásadám.
28. Nejvyšší soud závěrem dodává, že obviněný ve svém dovolání brojí i proti uloženému trestu a výši náhrady škody. Nicméně k těmto nepředkládá žádnou relevantní argumentaci a tyto vady dovozuje až v návaznosti na jím tvrzený skutkový stav. Takto koncipovanou dovolací argumentaci tudíž nelze podřadit pod obviněným (nesprávně) uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Nejvyšší soud navíc v tomto směru neshledal žádné pochybení soudů nižších stupňů, když právní kvalifikace odpovídala zjištěnému skutkovému stavu věci a trest byl obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby stanovené v § 146 odst. 1 tr. zákoníku.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
29. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného S. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu