11 Tdo 226/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2003 o dovolání obviněného I. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28. června 2002, sp. zn. 2 To 420/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 205/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. D. o d m í t á .
Obviněný I. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze 28. 6. 2002, sp. zn.
2 To 420/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 2 T 205/2001.
Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., neboť nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání. Namítl, že závěr
o jeho vině je nesprávný a nemá oporu v provedených důkazech. Zdůraznil, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že obviněným uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem dovolání. Argumentace dovolatele se týká nesprávného hodnocení provedených důkazů a je jen opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení. Dovolání je tak podáno
z jiného, než zákonného důvodu, a proto je dán důvod pro jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že podané odvolání je nutno postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. ř.
V souladu s ustanovením § 265i odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud k důvodům pro odmítnutí dovolání uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jedná se přitom o případy, kdy přezkumný orgán rozhodne o řádném opravném prostředku bez věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Tento dovolací důvod může být naplněn jen tehdy, jestliže se oprávněná osoba domáhala přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které však nebylo provedeno, ač podle zákona provedeno být mělo. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle § 256 tr. ř. (tj. shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné), neboť postup podle § 256 tr. ř. lze použít jen po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., tzn. teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. ř. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. ř., podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. ř. může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání.
Jestliže v posuzované věci odvolací soud zamítl podané odvolání obviněného I. D. proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř., pak není naplněn dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to z důvodů výše již rozvedených.
V rámci tohoto dovolacího důvodu lze také namítat, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku byl dán důvod dovolání uvedený
v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Ovšem z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněným uplatněné důvody dovolání nelze podřadit pod žádný z těchto zákonných dovolacích důvodů.
Pokud měl dovolatel na mysli dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v tomto směru uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný vytýkal soudům, že svá skutková zjištění nesprávně opíraly o výpověď poškozené a že k řádnému objasnění věci měly provést další dokazování. Obviněný tak ve skutečnosti neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k právnímu posouzení skutku. Z charakteru námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný I. D. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto bylo jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík