11 Tdo 237/2016-38
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. 8. 2016 dovolání obv. S.
Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 5 To
398/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T
64/2015, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného S. Z. o
d m í t á .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 3 T
64/2015, byl obv. S. Z. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem
nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §
283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon
byl dle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též
uložen trest propadnutí věci specifikovaný ve výrokové části citovaného
rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obv. S. Z. dopustil
trestné činnosti tím, že ,,v přesně nezjištěné dny nejméně od 10. 6. 2013 do
25. 9. 2014, kdy byl zadržen, v Č. T., okres K., na dosud neustanoveném místě a
v M. u J., okres F.-M., v garáži restaurace N. K. na adrese M. u J. č. p. ...,
záměrně, vědom si protiprávnosti svého jednání nejprve sám a následně
nejpozději od počátku měsíce března roku 2014 společně s D. M. za použití
chemikálií jako jsou červený fosfor, kyselina o-fosforečná, jód, hydroxid
sodný, kyselina chlorovodíková, toluen, pomocí laboratorního skla a dalších
předmětů, které za tímto účelem zakoupil na své živnostenské oprávnění ve
společnostech Verkon, s. r. o., B., a Merci, s. r. o., O., vyráběl z tablet
léku Cirrus, který obsahuje 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, psychotropní
látku metamfetamin (pervitin), která je psychotropní látkou uvedenou v příloze
č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nařízeným na
základě zmocnění § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v
úplném znění, kdy takto vyrobil pervitin nejméně v 10 případech, a to dne:
4. 7. 2014 vyrobil společně s D. M. nejméně 50 g pervitinu, z něhož část,
nejméně však 5 g, předal dosud neustanoveným osobám, 31 g si ponechal D. M. a 5
g předal S. Z. O. K. za poskytnutí místnosti a zbytek si ponechal S. Z.,
7. 8. 2014 vyrobil společně s D. M. nezjištěné množství pervitinu, nejméně však
30 g, z něhož si 10 g ponechal D. M. a 5 g předal S. Z. O. K. za poskytnutí
místnosti, zbytek si ponechal S. Z.,
14. 8. 2014 vyrobil společně s D. M. nejméně 56 g pervitinu, z něhož si 23 g
ponechal D. M., 5 g předal S. Z. On. K. za poskytnutí místnosti, zbytek si
ponechal S. Z.,
ve dnech 22. 8. – 23. 8. 2014 vyrobil společně s D. M. nezjištěné množství
pervitinu, nejméně však 30 g, z něhož si 10 g ponechal D. M. a 5 g předal S. Z.
O. K. za poskytnutí místnosti, zbytek si ponechal S. Z.,
dne 12. 9. 2014 vyrobil společně s D. M. nezjištěné množství pervitinu,
nejméně však 100 g, z něhož si nejméně 10 g ponechal D. M., 5 g předal S. Z. O.
K. za poskytnutí místnosti, zbytek si ponechal S. Z.,
25. 9. 2014 připravil na výrobu pervitinu společně s D. M. rozmixováním tablet
léku Cirrus a provedením příslušné chemické reakce 189,12 g pseudoefedrinu, z
něhož bylo následně prakticky možno vyrobit nejméně 139,30 g pervitinu, kdy k
výrobě nedošlo, neboť byli při činu zadrženi příslušníky Policie ČR,
přičemž v dalších 4 tzv. varech vyrobil vždy společně s D. M. nezjištěné
množství pervitinu, vždy však v množství nejméně 30 g na jeden var, z nichž si
vždy nejméně 10 g ponechal D. M., který se na výrobě finančně podílel a vždy 5
g předal S. Z. O. K. za pronájem prostoru k výrobě a zbytek si S. Z. ponechal,
a celkem takto vyrobil a pokusil se vyrobit nejméně 526 g pervitinu,
takto vyrobený pervitin dále poskytoval zdarma nebo za úplatu dalším osobám, a
to:
- D. M. kromě případů, kdy mu pervitin poskytl přímo z varu, prodal ještě ve 3
případech celkem nejméně 3 g pervitinu za částku 3 000 Kč,
- R. Z. dal zdarma nejméně v 1 případě nejméně 0,5 g pervitinu a nabídl jí v 1
případě nezjištěné množství pervitinu,
- J. Č. nejméně v 10 případech poskytl pervitin ke kouření v nezjištěném
množství, ve 3 případech mu zdarma poskytl celkem nejméně 0,4 g pervitinu a
nejméně v 5 případech mu prodal celkem nejméně 2,5 g pervitinu za nezjištěnou
částku,
- M. M. dal zdarma nejméně v 15 případech celkem nejméně 4,5 g pervitinu,
- M. K. prodal nejméně v 6 případech celkem nejméně 80 g pervitinu za celkovou
částku nejméně 80 000 Kč, kdy tento pervitin dále distribuoval mezi koncové
uživatele,
- Z. Z. zdarma poskytl nejméně v 10 případech celkem nejméně 5 g
pervitinu,
- P. K. zdarma poskytl nejméně ve 3 případech celkem nejméně 0,3 g
pervitinu,
- P. S. prodal a zdarma poskytl v nezjištěném počtu případů celkem nejméně 25 g
pervitinu,
- M. Š. nejméně ve 3 případech prodal celkem nejméně 3,2 g pervitinu za
celkovou částku nejméně 2 000 kč, poskytl jí nejméně 0,5 g pervitinu zdarma, a
- J. H. prodal nezjištěné množství pervitinu nejméně však v 5 případech nejméně
2,5 g pervitinu za nezjištěnou částku,
přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v
Karviné ze dne 26. 1. 2011, č. j. 9 T 59/2010-2243, který nabyl právní moci
dnem 19. 2. 2011, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního
zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, k souhrnnému nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s
ostrahou, a l trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, za současného
zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2010,
č. j. 8 T 75/2008-247, jakož i všech výroků na tento výrok obsahově
navazujících, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
kdy tento trest vykonal dne 26. 2. 2013.
moci, neboť proti němu podali obvinění S. Z., D. M. a O. K. odvolání. Krajský v
Ostravě poté rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 5 To 398/2015, částečně
zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního
stupně ve vztahu k obv. P. S. ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259
odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obv. S. Z. odsoudil podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho dle § 56 odst. 2 písm.
d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolací soud rovněž
nově rozhodl o trestu obv. D. M. a zamítl odvolání obv. O. K.jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. S. Z. prostřednictvím
advokátky JUDr. Pavly Promné dovolání, a to proti výroku o uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody, s odkazem na důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen takový druh trestu, který
zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. Ve svém podání obviněný nejdřív stručně shrnul dosavadní průběh
trestního řízení a následně poukázal na skutečnosti, že jako recidivista byl
projednáván poprvé, k spáchání trestného činu byl naveden, nehájil se
dostatečně a výpovědi dalších spoluobviněných byly ve vztahu k němu účelové.
Obviněný dále doplnil, že soudy obou stupňů v jeho případě přihlížely pouze k
přitěžujícím okolnostem, aniž by zkoumaly jeho tíživé osobní, majetkové a
rodinné poměry nebo zohlednily jeho upřímnou lítost nad spáchanou trestnou
činností. Současně soudům vytkl i použití institutu mimořádného zvýšení trestu
odnětí svobody podle § 59 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, neboť má za to, že
není ztížena možnost jeho nápravy a uložený trest je tímto nepřiměřeně přísný.
Obviněný závěrem shledal nesprávným i postup soudu, na základě kterého byl
zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou podle § 56
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
6. Vzhledem k výše uvedenému obv. S. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
výrok o jeho trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 8.
2015, sp. zn. 3 T 64/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 10. 2015, sp. zn. 5 To 398/2015.
7. Pro úplnost nutno doplnit, že obviněný poté zaslal Nejvyššímu soudu i
další podání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 3. 5. 2016, v němž
rozšířil své původní dovolání o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
8. K dovolání obv. S. Z. zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství jenom stručné oznámení (sp. zn. 1 NZO 158/2016-6 ze dne
10. 2. 2016), ve kterém Nejvyššímu soudu sdělil, že se k tomuto dovolání nebude
věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud
rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na
příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst.
1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní
obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší
soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval,
a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které
se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná
existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. V obecné rovině je nutné zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení
soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích,
kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo
trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Dovolacím důvodem podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již
pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o
překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9.
2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
13. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného týkající se použití
institutu mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody dle § 59 tr. zákoníku a
uložení nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, nelze podřadit pod
uplatněný dovolací důvod. K uvedené problematice je nejprve zapotřebí uvést, že
mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 odst. 1 tr. zákoníku vychází
z opětovného spáchání zvlášť závažného zločinu ve smyslu § 14 odst. 3 tr.
zákoníku týmž pachatelem, pokud již byl za předchozí takový zločin potrestán.
Tento postup je vázán na současné splnění několika podmínek, a to, že pachatel
již v minulosti spáchal zvlášť závažný zločin, byl za tento zločin potrestán,
přičemž k tomuto potrestání lze přihlížet, takový nebo jiný zvlášť závažný
zločin spáchal znovu po předchozím potrestání, a konečně závažnost nově
(opětovně) spáchaného zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a
ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena.
Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody je ovšem fakultativní a zcela záleží na
uvážení soudu. Jestliže však soud využije možnost mimořádného zvýšení, pak za
splnění shora uvedených podmínek zvýší horní hranici příslušné trestní sazby
stanovené ve zvláštní části trestního zákoníku o jednu třetinu a může uložit
pachateli trest odnětí svobody v horní polovině takto zvýšené trestní sazby.
Tento postup tedy znamená jednak zpřísnění výchozí zákonné trestní sazby trestu
odnětí svobody a jednak uložení přísnějšího trestu v jejím rámci. Horní hranice
zvýšené trestní sazby se stanoví tak, že k horní hranici sazby trestu odnětí
svobody uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku se připočítá jedna třetina
této horní hranice základní (nezvýšené) sazby. Dolní hranice zvýšené trestní
sazby se rovná polovině součtu horní hranice zvýšené trestní sazby a dolní
hranice základní trestní sazby.
14. Nejvyšší soud dále připomněl, že dovolacím důvodem dle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř. se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro
nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o
trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež
stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
15. V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska
Nejvyšší soud konstatuje, že použití institutu mimořádného zvýšení trestu
odnětí svobody bylo v případě obv. S. Z. důvodné a zcela v souladu s § 59 odst.
1 tr. zákoníku. Podmínka umožňující mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody
podle § 59 odst. 1 tr. zákoníku pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný
zločin ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku, ač již byl pro takový nebo jiný
zvlášť závažný zločin v minulosti potrestán, může být totiž naplněna i v
případě, jestliže pachatel byl dříve potrestán za zvlášť závažný úmyslný
trestný čin ve smyslu § 41 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen ,,tr. zákon“). To platí ovšem jen tehdy, pokud byl pachatel
dříve potrestán pro trestný čin, na který trestní zákon stanovil trest odnětí
svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let, neboť jen takový zvlášť
závažný úmyslný trestný čin odpovídá definici zvlášť závažného zločinu podle §
14 odst. 3 tr. zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp.
zn. 11 Tdo 587/2010). Ze spisového materiálu je však evidentní, že obviněný byl
rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 9 T 59/2010,
uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona,
za který tr. zákon stanovoval horní hranici trestní sazby ve výši 10 let, a
tudíž tento trestný čin naplňoval znaky zvlášť závažného úmyslného trestného
činu ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zákona. Vzhledem ke všem rozhodným okolnostem
tedy není pochyb o závažnosti opětovně spáchaného zvlášť závažného zločinu a o
ztížení možnosti nápravy obviněného. Soudům obou stupňů tudíž nelze vytknout
žádné pochybení při použití mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody podle §
59 odst. 1 tr. zákoníku, neboť byly splněny všechny obligatorní podmínky pro
jeho aplikaci, a takto zvýšená výměra trestu nijak nepřekročila zákonné hranice
trestí sazby ve smyslu aplikovaného ustanovení.
16. Námitka ohledně nepřiměřené přísnosti uloženého trestu se rovněž
nemohla setkat s úspěchem, neboť takto postavenou argumentací se nelze domáhat
úspěšného uplatnění žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. za
situace, kdy byl obviněnému uložen trest v rámci zákonné trestní sazby. Pro
úplnost Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud svým rozhodnutím navíc
zmírnil trest stanovený soudem prvního stupně, když obviněnému nově uložil
trest odnětí svobody v polovině trestní sazby zvýšené dle § 59 odst. 1 tr.
zákoníku, a to ve výměře deseti a půl roku. Z výše uvedených důvodů tedy
Nejvyšší soud nemohl předmětnou námitku učinit předmětem svého posuzování.
17. Nejvyšší soud považuje za právně irelevantní i tu námitku, v níž
obviněný vytkl, že pro výkon uloženého trestu neměl být zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. V tomto kontextu lze v obecné rovině připomenout, že
nejtěžší (nejpřísnější) typ věznice je určen pro nejzávažnější případy výkonu
trestu odnětí svobody. Do věznice se zvýšenou ostrahou soud podle § 56 odst. 2
písm. d) tr. zákoníku zařadí pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest (§
54 tr. zákoníku), trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch
organizované zločinecké skupiny (§ 108 tr. zákoníku), trest odnětí svobody za
zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku) ve výměře nejméně 8 let, nebo
pokud mu byl uložen trest odnětí svobody za úmyslný trestný čin a v posledních
5 letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. Tyto případy jsou stanoveny
alternativně, proto postačí, splňuje-li pachatel podmínky alespoň jedné z
alternativ. Jde-li pak o pachatele nyní odsouzeného za zvlášť závažný zločin,
vyžaduje se další kumulativně stanovená podmínka, aby mu byl za takový trestný
čin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně 8 let. Legální definici
zvlášť závažných zločinů obsahuje § 14 odst. 3 tr. zákoníku a rozumí se jimi ty
úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní
hranicí trestní sazby ve výši nejméně 10 let. Trest ve výši nejméně 8 let
odnětí svobody, o jehož výkon jde, musí být pachateli uložen bez ohledu na to,
jaká byla konkrétní trestní sazba, z které soud při tom vycházel.
18. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že obv. S. Z. byl zařazen pro
výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou důvodně a za
splnění všech podmínek stanovených v § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť
mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti
měsíců. Námitka obviněného tedy zcela míjí meze dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., a tudíž nemohlo dojít k jejímu úspěšnému uplatnění.
19. Ve vztahu k podání doručenému Nejvyššímu soudu dne 3. 5. 2016, v
němž se obviněný snažil rozšířit své dovolání o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., nutno poznamenat, že změny dovolání podle § 265f odst.
2 tr. ř. je dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací
lhůty podle § 265e tr. ř. Změny provedené poté jsou již bez jakéhokoli právního
významu a Nejvyšší soud k nim nebude přihlížet (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008, a usnesení Ústavního soudu ze
dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08). Z obsahu spisu však v tomto směru
vyplývá, že výše již citovaný rozsudek odvolacího soudu (proti němuž bylo možné
podat dovolání – § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.) byl obviněnému doručen dne 9.
11. 2015 a lhůta k podání dovolání a jeho případné modifikaci tedy podle § 265e
tr. ř. ve smyslu § 60 odst. 2, odst. 3 tr. ř. uplynula již dne 11. 1. 2015.
Nejvyšší soud se proto námitkami uplatněnými v tomto podání nemohl zabývat.
20. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obviněný S. Z. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §
265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením
jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 8. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu