11 Tdo 238/2022

11 Tdo 238/2022-6166

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání obviněného O. K. H., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a obviněného N. H. D., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 5 To 32/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 1/2020, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. K. H. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného N. H. D. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 29 T 1/2020, byl obviněný O. K. H. uznán vinným pod body ad 1, 2, 3, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve 100 denních sazbách ve výši 700 Kč, tedy v celkové výměře 70 000 Kč. Dále mu byl uložen podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 12 000 Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Maxcom MM 128, IMEI XY a Sim karty XY tel. č. XY, SIM karty XY tel. č. XY a osobního motorového vozidla tovární značky AUDI A7 r. z. XY, včetně osvědčení o registraci vozidla a klíčů od vozidla.

Obviněný N. H. D. byl uznán vinným pod body ad 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 10, 11, 14 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let nepodmíněně a podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen k výkonu trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Kromě obviněných O. K. H. a N. H. D. bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných T. B. N., T. K. N., P. N., H. H. Š., K. Š., L. N. a M. V.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění O. K. H., N. H. D., T. B. N., P. N. a L. N. O odvoláních obviněného O. K. H., N. H. D. a P. N. rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 5 To 32/2021, výrokem pod bodem III. tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim

3. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu, konkrétně do výroku III., podal obviněný O. K. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

4. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvedl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 14 let je extrémně přísný, nespravedlivý a nepřiměřený, jeho uložením bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, lidskou důstojnost a osobní svobodu a došlo k disproporcionálnímu zásahu do jeho práv garantovaných ústavním pořádkem. Podle něj soudy nesprávně vyhodnotily kritéria stanovená v § 39 – 42 tr. zákoníku, a to zejména skutečnost, že doposud vedl řádný život, nebylo proti němu vedeno žádné trestní řízení, a tedy ani nebyl soudně trestán, resp. nebylo na něj působeno žádným trestem, natož trestem nepodmíněným. Obviněný se k trestné činnosti v průběhu řízení doznal a svého jednání litoval. Jeho postoj k věci a uvědomění si svého jednání vyústil rovněž k zpětvzetí odvolání do výroku o vině. Obviněný je toho názoru, že by pro něj byl dostatečným trestem nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné výměry.

5. Co se týče uloženého trestu propadnutí věci, a to vozidla AUDI, včetně uvedeného příslušenství, podle obviněného nebyly naplněny zákonné předpoklady pro uložení tohoto druhu trestu, když soudy chybně vyhodnotily otázku vlastnického práva, uložily nezákonný trest a rovněž i zasáhly do základních práv bratra obviněného N. H., vlastníka automobilu. Společně s vozidlem bylo zajištěno i osvědčení o registraci vozidla, ze kterého plyne, že provozovatelem tohoto vozidla je N. H. Z technického průkazu vozidla je pak zcela zřejmé, že vlastníkem vozidla je stejná osoba. Již z tohoto důvodu nelze uzavřít, že oprávněný vlastník vozidla není znám či jsou o něm pochybnosti. Pokud jde o prodej a registraci vozidla, pak vozidlo bylo N. H. zakoupeno dne 16. 10. 2017, kdy toto vozidlo hradil částečně ze svých prostředků a částečně z prostředků zapůjčených za tímto účelem od sestry. N. H. navíc pravidelně hradil i povinné ručení za toto vozidlo, jak plyne z poštovní poukázky, kterou bylo pojištění hrazeno. Hmotněprávní závěry soudů ohledně vlastnického práva k vozidlu jsou tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy, což vyústilo v nezákonné uložení trestu propadnutí věci, a to vozidla AUDI. Navíc v daném případě věc, o jejímž propadnutí bylo rozhodnuto, není znakem skutkové podstaty žádného z trestných činů, pro který byl dovolatel odsouzen. Za pomoci tohoto automobilu nedocházelo ze strany kteréhokoliv z obviněných k přímému páchání trestné činnosti – rovněž i podle konstatování krajského soudu tímto automobilem nebyla převážena marihuana. Tato věc tak rozhodně neměla, ani nemohla mít vliv na páchání trestné činnosti kterýmkoliv z obviněných, a i z tohoto pohledu nebylo namístě rozhodnout o uložení trestu propadnutí věci.

6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak obviněný O. K. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený výrok III. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 5 To 32/2021 – 5710, z důvodu § 265b odst. 1) písm. h) tr. řádu, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

7. Dovolání proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu, ve vztahu ke své osobě, podal rovněž obviněný N. H. D., a to jednak prostřednictvím obhájce Mgr. Pham Viet Do, a jednak prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kohouta. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

8. V případě dovolání podaného prostřednictvím prvního obhájce obviněný v podrobnostech namítal, že měl být uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, nikoli však podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť majetkově z trestné činnosti netěžil a z provedeného dokazování rozhodně bez jakýchkoliv pochyb nevyplývá, že spáchal čin ve velkém rozsahu. Z provedených důkazů nevyplývá, že se dopustil činů, které jsou mu kladeny za vinu v bodech 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 10, 11, 14. Obviněný přiznal, že v několika případech pomáhal své ženě T. B. N., kdy na její žádost ji zavezl na jednání s obviněným O. K. H. nebo předal její peníze jmenovanému obviněnému. Osobně však nikdy s obviněným O. K. H. ani s jinými osobami nesjednával podmínky transakce a zboží nikdy nepřebíral. Jednání, které je mu kladeno za vinu ve výše uvedených bodech, nevyplývá ani z výpovědí ostatních obviněných, ani z jiných důkazů. Obviněný nikdy zboží nepřebíral, a tudíž ani nemohl zboží dále prodávat či distribuovat. Popis celé události ohledně další distribuce je pouhým dohadem. Z provedených důkazů a výpovědi obviněných vyplývá, že zboží přebírala paní T. B. N., nikoliv obviněný, přičemž mu nelze přičítat jednání jeho ženy. Kromě toho nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, že spáchal trestný čin ve velkém rozsahu. Z dokazování nevyplývá, že obviněný získal z trestné činnosti jakýkoliv prospěch. Závěry soudů nižších stupňů vycházejí pouze z dohadů a domněnek, nemají oporu v provedeném dokazování a vycházejí ze zjištění vytržených z kontextu.

9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle ustanovení § 265k tr. řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2021, č. j. 5 To 32/2021, a aby podle ustanovení § 265m tr. řádu nově rozhodl, že se uznává vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, za což nechť je mu uložen s přihlédnutím k okolnostem celé kauzy, zejména k určité formě doznání, trest podle zralé úvahy soudu u dolní hranice trestní sazby, případně aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. řádu Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. V dovolání podaném prostřednictvím druhého obhájce obviněný namítal, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad, který je dán skutečností, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy a nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Pokud se týká bodu 1) rozsudku nalézacího soudu, vina obviněného má být prokázána výpovědí obviněného P. N., nájemní smlouvou, záznamem kamerového systému od obce XY a informacemi o uskutečněném telefonním provozu. Žádný z vyjmenovaných důkazů nemá spojitost se zjištěním, že se do trestné činnosti zapojil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. K bodu 2) rozsudku nalézacího soudu uvedl, že z jeho odůvodnění nevyplývá žádná spojitost mezi důkazy a zjištěním, že se trestné činnosti dopustil. K bodům 3), 4), 5), 8), 9), 10), 11), 14) rozsudku nalézacího soudu rozvedl, že důkazy provedené soudem nezakládají závěr o jeho vině. Pokud nalézací soud v odůvodnění opět poukazuje na výpověď obviněného P. N., tento dovolatele vůbec nezmiňuje v souvislosti s trestnou činností popsanou pod bodem 3), 4), 8), 9), 11) a 14) rozsudku. Pokud soud zmiňuje důkaz odposlechy telefonních hovorů, soudy se žádným způsobem nevypořádaly s jeho obhajobou, že nikdy nepoužíval telefonní čísla: XY a XY. Nikdy neprováděl telefonní hovory z čísla končícího trojčíslím XY a nebyl proveden žádný důkaz připouštějící opačný výklad. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by marihuanu sám prodával nebo předával jiným odběratelům. Nezpochybňoval, že se dopustil trestné činnosti jako pomocník své manželky. Marihuanu však neprodával, ani ji jinak nedistribuoval ve „velkém rozsahu“ tak, jak předpokládá § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vzhledem ke skutečnosti, že množství marihuany nemohlo překročit 10 000 g.

11. S poukazem na skutečnosti shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2021, č. j. 5 To 32/2021-5710, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

12. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatelé opakují ve svých dovoláních obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím soudem a kterou shrnuli ve svých odvoláních proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Státní zástupce k nim dodává následující.

13. Dovolatel D. v dovolání nesouhlasí s tím, že byl jeho skutek posouzen také podle odst. 3 písm. c) trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, tedy jako spáchaný ve velkém rozsahu. Znakem trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, není, že by z něj snad nějak majetkově těžil. Dovolateli nebylo kladeno za vinu, že by se snažil získat sobě nebo jinému nějaký prospěch a jeho jednání nebylo kvalifikováno i podle § 283 odst. 3 písm. b) ani odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jestliže byl dovolatel odsouzen pro trestný čin, jehož znakem vůbec není získání nějakého prospěchu, pak absence takového prospěchu nemůže

zpochybnit správné právní posouzení skutku. Druhá námitka dovolatele týkající se údajně neprokázaného rozsahu je pak zaměřena proti správnosti skutkových zjištění. Celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení, přičemž státní zástupce současně odkázal na bohatou judikaturu.

14. Dále dovolatel D. namítá, že mezi provedenými důkazy a jeho zapojením do trestné činnosti není žádná spojitost, a že nebylo prokázáno, že by marihuanu "sám prodával nebo předal jiným spotřebitelům". První z uvedených námitek je natolik kusá, že není možno se k ní blíže vyjádřit. Druhá z uvedených námitek je opět založena na porušení zásady in dubio pro reo.

15. Dovolatel H. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve znění před novelou, jehož naplnění spatřuje v uložení nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody a v nezákonném trestu zabrání věci, když zabraný automobil prý vlastnil jeho bratr. K přiměřenosti trestu odnětí svobody státní zástupce připomněl rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., kdy pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce poukázal i na další judikatorní rozhodnutí a uzavřel, že v rámci dovolacích důvodů se dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Státní zástupce považuje za nanejvýš sporné, zda je vůbec možné konstruovat námitku, že došlo k porušení zásady proporcionality trestních sankcí. Jen vzhledem k tomu, že dovolatel tvrdí, že zásah do jeho práv byl "disproporcionální", uvedl z opatrnosti i judikaturu, kterou ohledně proporcionality trestních sankcí považuje za podstatnou. Státní zástupce rovněž poukázal na pečlivé odůvodnění uloženého trestu odnětí svobody v odstavcích 304-309 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by snad byl uložený trest natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení principu proporcionality trestní represe, resp. zásady proporcionality trestních sankcí.

16. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném před 1. 1. 2022, tedy podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném nyní, odpovídá teprve námitka dovolatele proti uložení trestu propadnutí věci - vozidla Audi A 7, které je podle tvrzení dovolatele majetkem jeho bratra. S touto námitkou se ovšem již podrobně a přiléhavě vypořádal nalézací soud v odstavci 311 odůvodnění svého rozsudku. Úvahy nalézacího soudu považuje státní zástupce za logické a správné. S tím, že pokud zde zmínil "evidenci řidičů", nepochybně měl na mysli evidenci motorových vozidel. K tomu dodal, že do registru silničních motorových vozidel jsou sice vozidla zapisována na základě přihlášky podávané vlastníkem vozidla, avšak pravdivost této přihlášky není obecní úřad oprávněn kontrolovat a opět odkázal na relevantní judikaturu.

17. Státní zástupce závěrem shrnul, že konkrétní námitky dovolatelů dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování námitek, uplatněných obviněnými již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu obě dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.

19. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

20. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), a h) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).

21. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. řádu standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.

22. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

23. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

24. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněnými došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

Jde tedy o nově formulovaný dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Dosavadní písmena g) až l) § 265b odst. 1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

řádu.

25.V souvislosti s obviněným O. K. H. uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

26.Obviněný H. byl ohrožen zákonnou trestní sazbou podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku v rozmezí 10 až 18 let odnětí svobody. V této trestní věci mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 let, tj. v polovině zákonné trestní sazby, při řádném zohlednění polehčujících (dosavadní bezúhonnost, částečné doznání) i přitěžujících (delší doba páchání trestné činnosti, vůdčí role obviněného v rámci organizované skupiny působící ve více státech) okolností. Obviněnému byl uložen zákonný trest odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené zákonem za spáchanou trestnou činnost a jeho námitky ohledně přísnosti a nepřiměřenosti trestu nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu.

27. Jako podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], lze považovat námitky obviněného H. proti nezákonnosti uložení trestu propadnutí věci, konkrétně osobního motorového vozidla tovární značky AUDI A7 r.z. XY, včetně osvědčení o registraci vozidla a klíčů od vozidla. Obviněný namítá, že vlastníkem vozidla není on, ale jeho bratr N. H., což vyplývá z listinných důkazů (osvědčení o registraci vozidla, technický průkaz, smlouvy o zápůjčce, poštovní poukázky dokladující platby povinného ručení).

Obviněný tedy tvrdí, že nebyla naplněna zákonná podmínka uvedená v ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku, podle kterého „trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli“. Dále obviněný zpochybňuje naplnění zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když namítá, že za pomoci předmětného automobilu nedocházelo ze strany žádného z obviněných k přímému páchání trestné činnosti.

28. Nejvyšší soud konstatuje, že s uvedenými námitkami obviněného ohledně osobního motorového vozidla AUDI A7 se již obsáhle, logicky a podrobně vypořádaly jak zejména soud nalézací (viz bod 311. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (viz bod 33. odůvodnění rozsudku). Krajský soud si jako předběžnou otázku vyřešil otázku vlastnictví předmětného osobního automobilu tovární značky AUDI A7 tak, že vlastníkem vozidla je obviněný O. K. H., nikoli jeho bratr N. H. (přestože je evidován jako provozovatel vozidla) a dostatečným způsobem vysvětlil, proč neuvěřil tvrzení obou bratrů, že skutečným vlastníkem vozidla je N.

H. a obviněný vozidlo pouze užíval, když mu ho bratr půjčil. Se závěry krajského soudu, které vrchní soud potvrdil jako správné, se ztotožnil i Nejvyšší soud, který může plně odkázat na podrobná odůvodnění obecných soudů, které se s námitkami obviněného řádně vypořádaly. Nejvyšší soud k dovolacím námitkám dodává, že obviněný se mýlí, pokud se domnívá, že vlastnictví k vozidlu vyplývá z osvědčení o registraci vozidla či z technického průkazu. Ani jedna z těchto listin není nabývacím titulem k vozidlu, který by doložil jeho vlastnictví.

Registr motorových vozidel má pouze evidenční charakter, pouhý zápis v něm nedokládá vlastnictví vozu. Krajský soud správně odkázal na ustanovení § 135 tr. zákoníku, dle kterého „Věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel věci znám.“ Soudy tak správně vycházely ze skutkových zjištění, že vozidlo fakticky užíval pouze obviněný O. K. H., který ho používal při páchání trestné činnosti, což jednoznačně vyplývá z provedených důkazů (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, protokoly o sledování osob a věcí se záznamem).

Z provedených důkazů bylo zjištěno, že obviněný H. vozidlo použil téměř ve všech případech k páchání trestné činnosti, když v něm doprovázel obviněného P. N. při převozu marihuany, přepravoval se jím na místa nákupu marihuany, domlouval v něm obchody s marihuanou a dokonce i přímo ve vozidle marihuanu převážel (viz bod 9. výroku o vině rozsudku soudu I. stupně). Z uvedeného jasně vyplývá, že zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k předmětnému osobnímu automobilu byly splněny.

Námitky obviněného vztahující se k trestu propadnutí věci tedy nebyly shledány jako opodstatněné.

29. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného N. H. D. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolacích námitek neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1.

1. 2022). Obviněný ve svém dovolání především opakovaně rozporuje, že spáchal uvedený čin ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, namítá, že z trestné činnosti majetkově netěžil a že z provedených důkazů nevyplývá, že se dopustil trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. Z uvedeného jasně plyne, že obviněný D. podstatnou část svých námitek založil na odmítnutí skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, které vedly k jednoznačnému závěru o jeho vině trestným činem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr.

řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O tento případ se však ve věci obviněného D. nejedná, neboť Nejvyšší soud nezjistil zjevný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, byť lze připustit, že odůvodnění rozsudků soudů I. i II. stupně mohlo být ve vztahu k obviněnému podrobnější.

30. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že vina obviněného D. byla prokázána provedenými důkazy, na které nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku odkazuje. Kromě výpovědi samotného obviněného D. se jedná o výpovědi spoluobviněných, listinné důkazy, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud připomíná, že sám obviněný N. H. D. v rámci své výpovědi připustil, že byl v roce 2018 přítomen na schůzce své manželky s „F.“, tj. s obviněným H., kde se domlouvali ohledně zboží, po čase jel F.

do XY zaplatit za zboží a opakovaně s ním jezdil do XY pro zboží. Obviněný věděl, že se jedná o marihuanu. Opakovanou přítomnost obviněného v XY při předávání zboží potvrdil i obviněný T. K. N., obviněný P. N. zase označil obviněného D. jako osobu, která si v XY přebírala igelitku se zbožím. Účast obviněného D. na trestné činnosti tak, jak je popsána ve výroku odsuzujícího rozsudku, vyplývá zejména z vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Z jednotlivých odposlechů je patrné, že obviněný D.

rozhodně nebyl pouhým pasivním a submisivním pomocníkem své manželky, jak se snaží postavení své osoby prezentovat, ale aktivně se účastnil obchodů s marihuanou, jednal s obviněným H. ohledně zboží i peněz, byl přítomen předávání zboží, platil obviněnému H. za zboží a jeho role při vyjednávání obchodů byla aktivní. Z provedených odposlechů také vyplývá nedůvodnost dovolacích námitek obviněného, že nikdy nepoužíval telefonní čísla XY a XY, neboť tato telefonní čísla používal k hovorům jak obviněný D.

(opakovaně hovořil s obviněným H.), tak i jeho manželka obviněná T. B. N. Z provedených důkazů je patrné, že obviněný D. se účastnil trestné činnosti v rozsahu, který je popsán ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Pokud se týká následné distribuce marihuany obviněným a jeho manželkou dalším nezjištěným odběratelům, tak ačkoliv její podrobnosti a detaily z provedeného dokazování nevyplývají, z celkových okolností trestné činnosti a zejména z jejího rozsahu je nepochybné, že obvinění D. s manželkou T.

B. N. nenakupovali opakovaně marihuanu v takovém množství pro vlastní potřebu, ale za účelem jejího dalšího prodeje.

31. Nejvyšší soud v trestní věci obviněného N. H. D. uzavírá, že proběhlo dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Ostatně obviněný ani nenavrhoval doplnění dokazování. Soudy učinily úplná a správná skutková zjištění i odpovídající závěry právní. Dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádným dalším dovolacím důvodům uvedeným v § 265b tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jimiž by došlo k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání obviněného D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

32. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného O. K. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. 4. 2022

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Vypracovala:

JUDr. Monika Staniczková