U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2017 o
dovolání obv. M. W., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10.
2016, 9 To 430/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.
zn. 1 T 125/2014, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. W. odmítá .
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 1 T
125/2014 (č.l. 469) byl obv. M. W. uznán vinným ze spáchání
· zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku,
· přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284
odst. 1 tr. zákoníku,
Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem
Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl
zařazen do věznice s ostrahou.
Současně Okresní soud v Nymburce uložil obv. W. podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízní všech motorových vozidel v
trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tento
soud uložil i trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí specifikoval ve
svém rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o
trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp.
zn. 37 T 126/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku okresní soud rovněž
zabral věci, jejichž seznam rovněž taxativně vyjmenoval.
2. Proti tomuto rozhodnutí podal obv. M. W. odvolání. O něm rozhodl
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 9 To 381/2015 (č. l.
522) tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v
celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně, aby ji v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
3. Poté Okresní soud v Nymburce rozhodl rozsudkem ze dne 14. 7. 2016,
sp. zn. 1 T 125/2014 (č. l. 587) tak, že obv. M. W. za spáchání
· zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku a za
· přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284
odst. 1 tr. zákoníku
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za
uvedený zločin a přečin, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným
trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T
126/2014, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let
a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Mimo to mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18
(osmnácti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu okresní soud
uložil také trest propadnutí věci, jejichž výčet tento rozsudek obsahuje. Podle
§ 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního
příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Současně
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud zabral věci, jejichž výčet
rovněž taxativně jmenoval. Současně v souladu s § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3,
odst. 4 tr. zákoníku bylo obv. W. uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve
formě ústavní.
4. Proti tomuto rozhodnutí znovu podal obv. M. W. odvolání. O něm
rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 9 To
430/2016 (v rozhodnutí je nesprávně uvedeno datum „26. října 2012“, č. l. 642),
a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. S přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř.
při nezměněném výroku o vině, zabrání věci a ochranném léčení znovu rozhodl
tak, že
obv. W. odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43
odst. 2 tr. zákoníku za posuzované trestné činy a za přečin maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr zákoníku, kterým
byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6.
2014, sp. zn. 37 T 126/2014, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3
(tří) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest
propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí je v rozsudku přesně vyjmenován.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti)
měsíců. A v souladu s § 43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o
trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp.
zn. 37 T 126/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující.
5. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
ad 1) v obci K., okr. N. a na dalších místech, nejméně od měsíce března 2013 do
května 2014, záměrně a neoprávněně prodal J. S., od měsíce března 2013 do
měsíce května 2014 nejméně ve dvaceti případech nezjištěné množství pervitinu
za částku nejméně 5.000 Kč a ve stejné době mu poskytl ve třiceti případech za
úklid pervitin v celkovém množství nejméně 20 g, Z. Č., v přesně nezjištěné
době, od počátku roku 2013 do března 2014 nejméně v osmi případech zdarma
poskytl nezjištěné množství pervitinu, které v každém jednotlivém případě
vystačilo na tzv. jednu čáru, K. Š., v přesně nezjištěném období v zimě 2013 až
do března 2014 v jednom případě daroval a v jednom případě prodal za částku 500
Kč nezjištěné množství pervitinu, I. K., v přesně nezjištěné době od roku 2013
do ledna 2014 v pěti případech prodal pervitin po 300 Kč, a ve stejném období
jí pětkrát poskytl zdarma po 0,2 g pervitinu, P. V., v období vánoc 2013 do
března 2014 prodal v sedmi případech celkem 1 gram pervitinu za celkovou částku
2.100 Kč a bezplatně poskytl ve třech případech za pizzu přesně nezjištěné
množství pervitinu postačující na dvě čáry, M. H., od měsíce ledna 2014 do
přesně nezjištěné doby ve třech případech zdarma poskytl celkem 0,3 g
pervitinu, P. O., v přesně nezjištěné době od ledna 2014 do dubna 2014 v šesti
případech bezplatně poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, L. B.,
nejméně od měsíce února 2014 ve třech případech zdarma poskytl celkem 0,6 g
pervitinu, dále prodal O. P., od měsíce února 2014 do měsíce května 2014
nejméně v šesti případech přesně nezjištěné množství pervitinu za celkovou
částku 1.500 Kč, jehož jedna dávka vždy vystačila na jednu až dvě čáry a dále
mu poskytl ve čtyřech případech přesně nezjištěné množství pervitinu za odvoz
autem, K. J., v únoru 2014 nabídl pervitin, který odmítla, M. K., od měsíce
března 2014 v deseti případech prodal celkem 1,9 g pervitinu za 2.800 Kč, J.
Š., od dubna 2014 do května 2014 nejméně v deseti případech prodal celkem 10 g
pervitinu za 2.000 Kč, R. R., v přesně nezjištěné době v jednom případě zdarma
poskytl pervitin na jednu tzv. čáru,
přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 5. 2012, č. j.
3T 52/2012, s právní mocí 30. 5. 2012, odsouzen pro trestný čin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §
283 odst. 1 trestního zákoníku, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných
prací ve výměře 200 hodin, od jejichž výkonu bylo upuštěno dne 9. 11. 2012 a
zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
ačkoliv mu bylo známo, že hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin je
metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. o
návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle
Úmluvy o psychotropních látkách /vyhl. č. 62/1989 Sb. k zákonu č. 167/1988 Sb.
o návykových látkách v platném znění/,
ad 2) v obci H.-K., okr. N. po přesně nezjištěnou dobu do 5. 6. 2014 v domě
č. … v nočním stolku v ložnici záměrně a neoprávněně přechovával pro svoji
potřebu 77, 96 g konopí s obsahem 2,651 g látky
delta-9-tetrahydrocanabinnolu, ačkoliv mu bylo známo, že konopí je jako
omamná látka uvedeno v příloze č. 3 Omamné látky zařazené do seznamu č. IV
podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 ve sdělení č.
458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb. a obsahem konopí je látka
delta-9-tetrahydroicanabinnol uvedená v příloze č. 5 Psychotropní látky
zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách podle nařízení
vlády č. 463/2013 k zákonu č. 167/1998 Sb.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 9
To 430/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7.
2016, sp. zn. 1 T 125/2014, podal obv. M. W. prostřednictvím svého obhájce a v
zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o trestu a odkázal na ust. § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení.
7. Dovolatel nejprve předeslal, že si je vědom, že zjištěný skutkový
stav je východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Přesto
obecně poukázal na nesprávné hodnocení důkazů, což vedlo k nesprávnému
rozhodnutí soudu I. stupně, potažmo soudu odvolacího, ohledně uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle dovolatele nově uložený trest odnětí
svobody v trvání 3 (tří) let neodpovídá provedenému dokazování, a tím pádem je
trestem nepřiměřeně přísným. Obiter dictum obviněný uvedl, že toto dovolání
podává proto, aby vyčerpal veškeré opravné prostředky k tomu, aby byl oprávněn
podat ústavní stížnost.
8. Hlavním argumentem obv. W. je to, že mu v minulosti byla
diagnostikována maniodepresivní psychóza, resp. bipolární porucha, a poté
znaleckým ústavem Psychiatrické nemocnice Bohnice porucha ADHD. Obviněný
zdůraznil, že ohledně jeho psychického onemocnění nepanovala ze strany lékařů
shoda. Znalec MUDr. Jiří Marek vyhodnotil rozpoznávací a ovládací funkce za
zcela zachovalé, naproti tomu MUDr. Vlastimil Tichý ve svém posudku vyhodnotil
tyto funkce jako zcela vymizelé. Poté revizní posudek Znaleckého ústavu
Psychiatrické nemocnice Bohnice jejich závěry revidoval tak, že obviněný má
rozpoznávací schopnosti sníženy lehce a schopnost ovládací sníženou podstatně.
K těmto závěrům dovolatel ještě doplnil poznatky MUDr. Tichého, aby následně
zdůraznil, že „nelze souhlasit s kategorickým závěrem soudu I. stupně, že i z
přepisů odposlechů má být zřejmé, že obviněný je více méně v pořádku“, a naopak
tvrdí, že z jeho strany „konzumace pervitinu byla důsledkem poruchy –
závislosti na stimulacích a rovněž sama tuto závislost posilovala“. Na tomto
základě pak obviněný (resp. jeho obhajoba) uvedli, že v důsledku poruchy ADHD
bylo jeho vnímání změněné, v důsledku čehož nevěnoval dostatečnou pozornost
dění v chatě v K.
9. Vycházeje z výše uvedeného dovolatel zdůraznil, že míra jeho
společenské škodlivosti není tak vysoká, jako v případě běžných distributorů
drog. Ti totiž začínají zneužívat návykové látky ve velmi raném věku. Obviněný
W. však začal užívat pervitin „situačně“ – kdy v 41 letech u něj byla
diagnostikována bipolární porucha, poté od něj odešla jeho manželka, následně
mu zastřelili otce a v r. 2013 jeho ex-manželka onemocněla leukémií. V důsledku
těchto nepříznivých situací obv. W. trpěl depresí, a proto se uchýlil ke
konzumaci drog.
10. Obviněný poukazuje na údajně nesprávnou úvahu soudu I. stupně
ohledně uloženého trestu. Za nejzásadnější pochybení dovolatel považuje to, že
při úvahách o druhu a výměře trestu soud I. stupně nezohlednil revizní ústavní
znalecký posudek, podle kterého byly jeho rozpoznávací schopnosti ovlivněny
lehce a ovládací schopnosti podstatně. I když odvolací soud mu snížil uložený
trest odnětí svobody ze čtyř na tři roky nepodmíněně (s ohledem na rozsah
trestné činnosti), dovolatel má přesto za to, že i tento trest je nepřiměřený,
neboť „oproti jiným odsouzeným za drogovou trestnou činnost trpí psychickou
poruchou, díky které není prakticky schopen své jednání ovládat“.
11. Vzhledem k výše uvedenému obv. W. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl
jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený
rozsudek Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 1 T 125/2014, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 430/2016, zrušil a věc vrátil
Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
12. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního
zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 92/2017-10 ze dne 24. 1.
2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění
podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu
s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
II. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a),
h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně
příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou
osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší
soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v
§ 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená
ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako
přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty
obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto
důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze
z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a
znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou
výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že
soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým
trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění
nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli
přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má
právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje
tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být
obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř.
(tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není
další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu
„dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od
odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého
z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno.
16. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na
spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že
dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v
čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán
zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec
žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném
z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo
jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna,
apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší
soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí
řádně odůvodní.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
17. Obviněný M. W. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími
argumenty se vypořádal již Okresní soud v Nymburce (ve svém rozsudku sp. zn. 1
T 125/2014 ze dne 20. 5. 2015 a 14. 7. 2016), i Krajský soud v Praze (ve svém
rozsudku sp. zn. 9 To 430/2016 ze dne 26. 10. 2016). Obviněný ve svém dovolání
v podstatě vznesl jedinou námitku – a sice že souhrnný nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem,
je trest nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k diagnostikované poruše ADHD. Tím
dovolatel v podstatě uvedl, že rozhodná skutková zjištění nemají podklad v
provedených důkazech. Takto pojatá námitka je však výhradou ryze skutkového
charakteru.
18. Obecně platí, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem
nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc
odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do
hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou
vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně
odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný
soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a
nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému
by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za
této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda vznesená námitka
obviněného je oprávněná či nikoliv.
19. Především však proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právě tento
dovolací důvod předpokládá, že dovolatel vznese námitku, že mu byl uložen druh
trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou tr. zákoníkem. Proto lze námitku vůči druhu či výměře uloženého
trestu úspěšně uplatnit pouze (!) v rámci tohoto dovolacího důvodu (viz např.
usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo
530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003,
s. 255). Ani tento dovolací důvod však není naplněn námitkami o subjektivně
vnímané nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako nepřiměřeně přísný,
nebo naopak mírný (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. Obv. W. odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. a nesprávně pod něj podřadil námitku, že Krajský soud v Praze, resp.
Okresní soud v Nymburce, nevzaly dostatečně v úvahu jeho psychickou poruchu, v
důsledku čehož mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Nejpravděpodobnějším
důvodem, proč tak učinil, je skutečnost, že souhrnný trest odnětí svobody v
trvání 4 (čtyř) let, který mu uložil Okresní soud v Nymburce dne 14. 6. 2016,
druhem ani výměrou nijak nevybočil ze zákonem dané trestní sazby, která je
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku určena v rozmezí od 2 do 10 let.
21. Ani tento trest však nebyl konečný, protože na základě odvolání
obviněného mu ve veřejném zasedání dne 26. 10. 2016 Krajský soud v Praze snížil
nepodmíněný trest ještě o jeden rok, tedy na celkové 3 (tři) roky. Konstatoval
přitom, že soud I. stupně sice přihlédl k tomu, že:
- dosavadní ukládané, ryze výchovné tresty se minuly účinkem,
- posuzovaných deliktů se obv. W. dopustil ve zmenšené příčetnosti (v
důsledku diagnostikované poruchy ADHD),
- od spáchání uplynuly dva roky, a
- navíc se jedná o souhrnný trest.
Podle krajského soudu však soud I. stupně nedostatečně docenil, že:
- obviněný nebyl dosud ve výkonu trestu odnětí svobody, a že mu
- bylo současně uloženo ochranné protitoxikomanické vyšetření v ústavní
formě. Výsledný tříletý trest odnětí svobody tedy v sobě obsahuje všechny výše
uvedené okolnosti. Není tedy pravdou to, co v dovolání tvrdí obviněný, a sice
že „při úvahách o druhu a výměře trestu soud I. stupně nezohlednil revizní
ústavní znalecký posudek“. Naopak lze říct, že výsledný trest byl s konečnou
platností uložen při dolní hranici zákonné trestní sazby (a to i přesto, že
obviněný distribuoval pervitin po dobu čtrnácti měsíců, ačkoliv byl za takový
čin v posledních třech letech potrestán).
22. Lze tedy shrnout, že za posuzované trestné činy a za přečin maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
byl obv. W. uložen trest, který v žádném případě druhem či výměrou nevybočuje
ze zákonem dané trestní sazby. Protože však obviněný nesprávně podřadil svou
námitku proti výměře uloženého trestu pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
23. Součástí dovolání obviněného je také zmínka o ústavně právní rovině
případu. Obviněný ve svém dovolání přiznal, že dovolání podává pouze proto, aby
vyčerpal veškeré opravné prostředky. Z této formulace však nijak nevyplývá,
jaké ústavně garantované právo mělo být dle jeho náhledu porušeno, a proto se k
ní nemohl Nejvyšší soud vyjádřit. Je pravdou, že podle řady nálezů Ústavního
soudu se samotné rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout
mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva
musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např.
nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.) Nejvyšší soud
však ověřil, že z ústavního hlediska byla respektována všechna zásadní ústavní
práva, zejm. právo na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny
základních práv a svobod, a tedy porušení žádného ústavou zaručeného práva
neshledal.
V. Závěr
24. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §
2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro
svá rozhodnutí. Okresní soud v Nymburce provedl dokazování v nezbytném rozsahu
a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu.
Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení,
založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve
všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil souhlas také Krajský soud v
Praze, který na základě odvolání obv. W. korigoval pouze výrok o trestu, a to
tak, že uložený trest odnětí svobody snížil na konečné 3 (tři) roky
nepodmíněně, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s dozorem.
25. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadených rozhodnutích nedošlo
ve smyslu uplatněnéhodovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k
porušení zákona. Proto dovolání obv. M. W. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za
podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu