11 Tdo 265/2025-850
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2025 o dovolání obviněného M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, č. j. 3 To 55/2024-750, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 5. 2024, č. j. 32 T 4/2024-709, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným z přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného zvlášť závažného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2011, č. j. 71 T 67/2011-564, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2011, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků, kterýžto trest, dne 7. 10. 2013 změněný na trest nepodmíněný, vykonal dne 2. 12. 2018,
přesto v období od měsíce července 2021 do 12. 10. 2021, na různých místech Moravskoslezského kraje, mimo jiné také v zahradním domku situovaném v chatové osadě poblíž ulice XY v XY, jakož i v rodinném domě a k němu přilehlé garáži v Ostravě-XY, na ulici XY, společně s již pravomocně odsouzeným D. P., který fakticky užíval výše uvedené nemovitosti, za využití chemikálií, zejména jódu, červeného fosforu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného a toluenu, včetně farmaceutického přípravku StopCold obsahujícího účinnou látku pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné podobě, jež D. P. opatřoval prostřednictvím další osoby, a současně za využití laboratorního a technického vybavení, konkrétně různých typů laboratorních baněk o objemu od 4 000 do 10 000 mililitrů, skleněných chladičů, odměrek a varných mís, včetně trychtýřů, kanystrů, hadic, redukcí, kolen a rozbočovačů, jakož i elektrického mixéru a digitálních vah, kteréžto technické vybavení před každým výrobním cyklem – tzv. varem sestavili do podoby provizorního zařízení určeného k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, opakovaně, nejméně ve třech případech, v celkovém množství nejméně 300 gramů, tuto psychotropní látku, chemicky definovanou jako metamfetamin, vyprodukovali a v jednom případě, konkrétně dne 12. 10. 2021, kdy byli ve shora uvedené garáži zadrženi Policií České republiky, se o její produkci, s pomocí matečného louhu zbylého z dřívějších varů neúspěšně snažili, přičemž v prostorách garáže si za účelem budoucí výroby pervitinu uschovali cca 7 560 tablet přípravku StopCold, z něhož lze prakticky vyrobit nejméně 534 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a v prostorách zahradního domku další nezbytné chemikálie, jež byly zajištěny během domovní prohlídky uskutečněné dne 13. 10. 2022, konkrétně jód, kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu fosforečnou, hydroxid sodný i toluen, a v neposlední řadě 449 gramů červeného fosforu, z kteréhožto množství je v praxi, tzv. českou cestou, možné vyrobit 1 365 gramů hydrochloridu metamfetaminu,
načež část z úspěšně vyprodukovaného pervitinu si ponechali pro svou vlastní potřebu a zbylou část neoprávněně prodávali, případně bezúplatně poskytovali na území Moravskoslezského kraje jiným, neztotožněným uživatelům drogy,
přičemž tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s takovými látkami protiprávně nakládal s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a současně bez příslušného povolení k nakládání s prekursory drog, a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s nimi, protiprávně nakládal s farmaceutickými přípravky obsahujícími pseudoefedrin, které jsou jako prekursory zařazeny do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to také v kategorii 1 přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, o nichž věděl, že je z nich možno vyrobit drogu „pervitin“, chemicky definovanou jako metamfetamin, kdy také kyselina chlorovodíková, toluen a červený fosfor jsou uvedeny jako pomocné látky v kategorii 3 a v kategorii 2, podkategorie 2A přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005.
2. Za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, č. j. 15 T 134/2022-217, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2023, a přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 1. 2024, č. j. 1 T 96/2023-233, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2024, soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 240 denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč, tedy v celkové výměře 72 000 Kč. Soud prvního stupně obviněnému rovněž uložil podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Tento soud současně zrušil výroky o trestech z výše uvedených trestních příkazů Okresního soudu v Opavě a Okresního soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, jež Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 3 To 55/2024-750, podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Hořínka, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání nejprve rekapituluje předchozí rozhodnutí obou soudů, dokládá splnění obligatorních podmínek dovolání a označuje jím uplatněné dovolací důvody.
5. Obviněný shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Uvádí, že v průběhu trestního řízení se opakovaně doznal k účasti na trestné činnosti hlavního pachatele D. P. (dále jen „svědek P.“) a popsal, že tomuto ve třech případech pomáhal s výrobou pervitinu, a to tak, že něco podržel, naplnil, vyčistil a společně s D. Š. loupal tablety StopCold pro výrobu pervitinu z blistrů. Popírá však, že by výrobu pervitinu jakkoliv organizoval nebo se na ní nad rámec této minimální pomoci jakkoliv dále podílel. Vybavení ani prekurzory pro výrobu pervitinu nenakupoval ani nezajišťoval, výrobu pervitinu neplánoval a vyrobený pervitin nedistribuoval. Žádná taková skutečnost podle něj nebyla prokázána a jediný důkaz vyvracející jeho verzi je výpověď svědka P., jejíž věrohodnost nebyla soudy řádně a přiměřeně hodnocena. Skutková zjištění obou soudů ohledně povahy a rozsahu účasti obviněného na trestné činnosti jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
6. Obviněný dále připomíná, že ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku je ke spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku třeba úmyslného zavinění podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku, jehož znění přibližuje. Úmysl pachatele pak musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky skutkové podstavy. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno, že by se podílel na výrobě v rozsahu, ve kterém bylo možné získat 300 g pervitinu, ani že by věděl, že svým jednáním mohl k výrobě v takovém rozsahu přispět (což nemohl). Rovněž nebylo podle obviněného prokázáno, že by měl jakékoliv povědomí o existenci, resp. pořízení 449 g červeného fosforu. Spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku v kvalifikované podobě ve smyslu odst. 3 písm. c) mu tak nelze přičítat. Z provedeného dokazování je pak zjevné, že by mu bylo možné klást za vinu pouze účast na trestné činnosti svědka P. ve formě pomoci. Odlišný závěr obecných
7. Z výše rozvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila Mgr. Ladislava Čarvaš, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatuje, že dovolací námitky jsou totožné s odvolací argumentací obviněného a v podstatě jde o pouhý přepis části odvolacích námitek, přičemž oba soudy tyto již řádně vypořádaly.
9. K argumentaci obviněného podřazené pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvádí, že neshledává žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a výsledky dokazování. Z podaného dovolání podle ní naopak vyplývá, že námitky obviněného směřují výhradně proti správnosti skutkových zjištění, jimiž se domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a vyvozuje, že se činu v přisouzené podobě nedopustil. Státní zástupkyně konstatuje, že tato část argumentace obviněného je čistě skutkovou polemikou a nikoliv argumentací podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
10. K námitkám směřujícím na nesprávné právní posouzení skutku vyjadřuje státní zástupkyně názor, že primární podstata těchto námitek spočívá v neztotožnění se se závěry soudů, že jednání obviněného vykazuje znaky přisouzeného trestného činu. Konstatuje, že pokud obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku, jež dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Takovými námitkami je pak naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož optikou již námitky obviněného státní zástupkyně vypořádala výše.
11. Státní zástupkyně proto uzavírá, že soudy řádně posoudily všechny významné procesní i právní otázky, a to i z hlediska obviněným vznesených námitek. Dodává, že napadené usnesení ani jemu předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, a dovolání obviněného zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a zčásti je zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
12. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa).
16. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně shledal, že námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, se obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, že se v přisouzeném rozsahu zapojil do výroby pervitinu spolu se svědkem P., a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdí, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky však nelze podřadit ani pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž v tomto směru – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
20. Především je vhodné předeslat, že výše uvedená dovolací argumentace obviněného je opakováním námitek vznesených již v jeho odvolání (srov. č. l. 720 až 721 spisu) a jde též o argumentaci, kterou uplatnil i v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy se danými námitkami řádně zabývaly a vypořádaly je, přičemž ve svých rozhodnutích dostatečně vyložily, proč je neshledaly důvodnými (srov. body 21 až 23 rozsudku soudu prvního stupně a body 17 až 20 usnesení odvolacího soudu). Obviněný přitom setrvale vytýká oběma soudům, že své skutkové závěry postavily na výpovědi svědka P., jehož věrohodnost však podle jeho přesvědčení nehodnotily řádně a přiměřeně.
21. Takové dovolací námitky obviněného nemohou obstát, neboť jejich prostřednictvím vyjadřuje pouze svou nespokojenost s hodnocením provedených důkazů – zejména výpovědi svědka P. – konkrétně s tím, jak tuto soudy hodnotily, resp. s tím, že ji vyhodnotily jako věrohodnou a že tato je podporována i dalšími provedenými důkazy. Obviněný ji přitom považuje za nevěrohodnou a má za to, že neprokazuje, že by se trestné činnosti dopustil.
22. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily naplnění první varianty citovaného dovolacího důvodu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, a (vědom si toho, že výpověď svědka P. je stěžejním usvědčujícím důkazem) přesvědčivě odůvodnil, jak tuto hodnotil a z jakých důvodů ji shledal věrohodnou. Současně dostatečně vyložil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, pokud tento své zapojení do trestné činnosti marginalizoval (srov. body 22 až 25 rozsudku soudu prvního stupně). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého usnesení opětovně řádně zabýval obhajobou obviněného a jeho setrvalými námitkami a uvedl, proč těmto nepřisvědčil (srov. body 16 až 24 usnesení odvolacího soudu).
23. Nejvyšší soud závěrem dodává, že obviněný ve svém dovolání brojí též proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Nicméně tuto vadu shledává až v souvislosti s vlastním hodnocením důkazů a na podkladě vlastních skutkových závěrů, odlišných od těch, k nimž dospěly oba soudy (že jeho zapojení spočívalo pouze v minimální pomoci – viz bod 5 tohoto usnesení). Takto koncipovanou dovolací argumentaci tudíž nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. To proto, že námitky ve smyslu citovaného dovolacího důvodu lze uplatnit pouze ve vztahu k právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, a nikoliv na podkladě odlišných skutkových zjištění prezentovaných obviněným. Nejvyšší soud navíc v tomto směru neshledal žádné pochybení soudů, když právní kvalifikace odpovídala zjištěnému skutkovému stavu věci.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
24. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. K. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 4. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu