11 Tdo 270/2024

11 Tdo 270/2024-2390

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 o dovolání obviněného E. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 6 To 135/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 8/2020, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného E. D. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 1. 2021, sp. zn. 6 T 8/2020, byl obviněný E. D. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Proti výše uvedenému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 6 To 135/2023, který odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl pro nedostatek náležitostí stanovených v § 249 odst. 1 tr. řádu, neboť uvedená vada nebyla obviněným odstraněna ani v dodatečně stanovené lhůtě.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 6 To 135/2023, podal obviněný E. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, neboť se domnívá, že jeho řádný opravný prostředek byl napadeným usnesením odmítnut, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku pak obviněný tuto svoji námitku odůvodnil tak, že v rámci vazebního zasedání konaného v nyní posuzované věci u Okresního soudu v Teplicích dne 28. 3. 2023 byl jeho obhájce zastoupen přítomným substitutem, konkrétně jiným advokátem JUDr. Martinem Neumannem, načež byla za přítomnosti obviněného a jeho obhájce ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně přednesena toliko ústní výzva k odstranění vad dříve podaného odvolání. Ta byla do protokolu o vazebním zasedání zaznamenána tak, že „předseda senátu vyzývá obhájce obžalovaného, aby ve lhůtě 5 dnů doplnil odvolání obžalovaného proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 T 8/2020-2200, o náležitosti uvedené v § 249 odst. 1 tr. řádu s tím, že pokud nebude odvolání v uvedené lhůtě doplněno, může být dle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.“ Předmětný protokol o vazebním zasedání však nebyl nikdy dovolateli ani jeho obhájci doručen, resp. po skončení zasedání nebyl předán přítomnému substitutovi obhájce, přičemž obhajobě obviněného nebyla nikdy doručena ani výzva soudu k doplnění dříve podaného odvolání. Následně však bylo v rámci neveřejného zasedání konaného dne 18. 4. 2023 usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 6 To 135/2023-2227 rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného postupem podle § 253 odst. 3 tr. řádu s tím, že ani přes výzvu k odstranění vad nebylo odvolání řádně ve stanovené pětidenní lhůtě odůvodněno. Za daného stavu tak má obviněný za to, že odvolacím soudem bylo o odmítnutí jím podaného odvolání rozhodnuto nezákonně, neboť výzva k odstranění vad odvolání nebyla řádně doručena jeho osobě ani jeho obhájci a současně tato výzva nesplňovala obsahové náležitosti, ježto jejím obsahem musí být nikoli jen pouhá reprodukce zákonné formulace o nesplnění náležitostí obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu, nýbrž upozornění na konkrétní zjištěné nedostatky obsahu odvolání, což se však v daném případě nestalo. Současně musí daná výzva v souladu s § 251 odst. 1 tr. řádu obsahovat též upozornění na to, že vady odvolání je třeba odstranit ve lhůtě pěti dnů, jakož i určení konkrétní události (okamžiku), která je z pohledu počátku běhu této lhůty relevantní. Odvolací soud se přitom výše uvedenými skutečnostmi vůbec nezabýval, načež v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu rozhodl o odmítnutí odvolání obviněného.

5. Z tohoto důvodu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a následně přikázal odvolacímu soudu, aby jím podané odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 1. 2021, sp. zn. 6 T 8/2020, řádně projednal a rozhodl o něm. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu a závažnosti uplatněného dovolacího důvodu, rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. řádu o přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

6. K podanému dovolání obviněného zaslala své písemné stanovisko ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. 1 NZO 746/2023-10, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně uvedla, že výzvu předsedy senátu k odstranění vad odvolání ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu je třeba doručit jejímu adresátovi, neboť jen tak mohou nastat právní důsledky spojené s jejím nesplněním (tj. postup podle § 253 odst. 3 tr. řádu). Podle mínění státní zástupkyně však zůstává otázkou, zda v nyní posuzované věci byla takováto výzva (jež byla zaznamenána v protokole o vazebním zasedání konaném dne 28. 3. 2023, který byl při tomto jednání průběžně vyhotovován na základě diktátu předsedy senátu a později již nebyl jakkoli doplňován nebo upravován) doručena straně obhajoby přímo při úkonu trestního řízení, jímž bylo dané vazební zasedání, a to s ohledem na skutečnost, že takový způsob jejího doručení není nikterak průkazný. Po skončení vazebního zasedání byl vyhotovený protokol přímo v jednací síni vytištěn, podepsán předsedou senátu a založen do spisu, aniž by byl kteroukoli z procesních stran napaden prostřednictvím námitek. Podle mínění státní zástupkyně však absentuje jakákoli informace o tom, že by předmětný protokol byl po svém vytištění předán krátkou cestou procesním stranám. Ve prospěch závěru o chybějícím doručení písemného vyhotovení daného protokolu způsobem shora uvedeným přitom podle státní zástupkyně vyznívá datum uplatnění námitky dovolatelova obhájce proti jeho obsahu ze dne 29. 4. 2023. Ta totiž následuje až po datu rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2023 a vyznačuje se zřetelnou reakcí na tam použitou argumentaci k posouzení zákonných podmínek postupu podle § 251 odst. 1 tr. řádu. Stran úvah k otázce využití zákonné možnosti doručování při úkonu trestního řízení státní zástupkyně nad rámec shora uvedeného poukázala na – z jejího pohledu - poměrně striktně judikovaná pravidla doručování písemností uvedené povahy, podle kterých je výzvu předsedy senátu činěnou podle § 251 odst. 1 tr. řádu třeba adresátu doručit, neboť jen tak mohou nastat právní důsledky, jež se s nesplněním výzvy spojují. Podle státní zástupkyní odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 754/2011, je stran způsobu doručování dané výzvy nutné vycházet z podmínek uvedených v § 63 odst. 1 tr. řádu, přičemž daná výzva se doručuje zásadně na adresu určenou pro doručování písemností.

7. V další části svého vyjádření státní zástupkyně ve shodě s obviněným uvedla, že výzva k odstranění vad podaného odvolání musí obsahovat nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je třeba vady odstranit, ale též určení konkrétní události (okamžiku), která je relevantní pro určení počátku běhu této lhůty. V tomto směru pak vedle příslušné komentářové literatury odkázala mimo jiné i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1373/2014.

8. V neposlední řadě státní zástupkyně přisvědčila i další z dovolacích námitek obviněného, podle níž musí být obsahem výzvy podle § 251 odst. 1 tr. řádu mimo jiné i upozornění na konkrétní nedostatky obsahu odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady odvolání, pro něž odvolací soud odvolání odmítne, pokud nebudou odstraněny v poskytnuté lhůtě, tzn. že daná výzva nemá být jen pouhou reprodukcí zákonné formulace o nesplnění náležitostí obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu. Jen na základě řádně formulované výzvy, jejímž obsahem je specifikace vad podaného odvolání (nikoli poučení o postupu, který vede k odstranění vytýkaných nedostatků), totiž mohou být vůči dovolateli z nesplnění dané výzvy vyvozeny důsledky uvedené v § 253 odst. 3 tr. řádu. Nejde-li o takovou výzvu, pak odvolateli nemusí být zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit a v čem spočívají jeho nedostatky. V daném případě byla podle státní zástupkyně výzva soudu prvního stupně formulována velmi stručně, pročež je ve shodě s obviněným toho názoru, že text uvedené výzvy požadavkům § 251 odst. 1 tr. řádu neodpovídá. Předmětná výzva totiž neobsahovala upozornění na žádné konkrétní nedostatky obsahu odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představovaly takové vady odvolání, pro něž odvolací soud odvolání odmítne.

9. Státní zástupkyně proto závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 6 To 135/2023, tak i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

12. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

14. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V nyní posuzované věci přitom obviněný E. D. citovaný dovolací důvod uplatnil v první z výše uvedených alternativ, jelikož namítá, že jeho odvolání bylo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť soudem prvního stupně nebyl řádně vyzván k odstranění vad jím podaného odvolání.

15. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

16. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného E. D. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky, na nichž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, jsou relevantní, tedy formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Nejvyšší soud ovšem na rozdíl od státní zástupkyně shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, jelikož z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Teplicích vedeného pod sp. zn. 6 T 8/2020, je zjevné, že námitce obviněného spočívající v údajném nesplnění povinností soudu prvního stupně vyplývajících mu z ustanovení § 251 odst. 1 tr. řádu nelze přisvědčit.

17. Úvodem je namístě připomenout, že podle § 249 odst. 1 tr. řádu musí být odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr. řádu nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Uvedený požadavek na poučení oprávněné osoby plyne z toho, že právo na odvolání je ovládáno dispoziční zásadou, a je-li věcí oprávněné osoby, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv, musí být právě tak v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba naplní své odvolací právo, stanoví vlastně rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být až na zákonem stanovené výjimky překročeny [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2990].

18. Podle § 251 odst. 1 věty prvé tr. řádu platí, že pokud odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. řádu. Jak správně poukázala již státní zástupkyně ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněného E. D., poučení oprávněné osoby o obsahových náležitostech odvolání (§ 249 odst. 1 tr. řádu) přitom nestačí poskytnout pouze obhájci obviněného, nýbrž musí být dáno i samotnému obviněnému (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr.).

19. Z obsahu předloženého trestního spisu vyplývá, že odvoláním obviněného napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 1. 2021, sp. zn. 6 T 8/2020 (resp. jeho písemné vyhotovení), obsahoval řádné poučení o tom, že odvolání podané k tomu oprávněnou osobou musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení jeho opisu nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Z obsahu spisu dále jednoznačně vyplývá, že v zákonné lhůtě podal za obviněného E. D. jeho obhájce Mgr. Pavel Kašpar Kras dne 6. 3. 2023 navzdory tomuto řádnému poučení toliko blanketní odvolání, které zcela postrádalo jakékoli odůvodnění podle požadavků vyjádřených v § 249 odst. 1 tr. řádu, jelikož z něj nebylo nikterak patrno, ve kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. V tomto směru se obhájce obviněného omezil pouze na sdělení, že jím podané odvolání bude blíže odůvodněno dodatečně, a to konkrétně do dne 20.

3. 2023.

20. Následně bylo předsedou senátu soudu prvního stupně nařízeno vazební zasedání na den 28. 3. 2023, neboť obviněný byl v dané věci stíhán vazebně. V závěru tohoto vazebního zasedání přednesl předseda senátu č. 6 T Okresního soudu v Teplicích za přímé účasti obviněného, jakož i jeho obhájce, jenž byl při tomto jednání řádně zastoupen na základě jím udělené substituční plné moci ze dne 27. 3. 2023 jiným advokátem jako substitutem (konkrétně JUDr. Martinem Neumannem), výzvu určenou přítomnému obhájci obviněného, aby tento podané odvolání ve stanovené lhůtě pěti dnů odůvodnil s upozorněním, že v opačném případě bude postupováno podle § 253 odst. 3 tr.

řádu. Průběh vazebního zasedání byl přitom z rozhodnutí předsedy senátu (tedy postupem podle § 55b odst. 1 za užití § 55 odst. 1 tr. řádu) zadokumentován průběžně pořizovanou protokolací na základě hlasitého diktátu předsedy senátu, přičemž v závěrečné pasáži vyhotoveného protokolu je obsažena informace o tom, že „předseda senátu vyzývá obhájce obžalovaného, aby ve lhůtě pěti dnů doplnil odvolání obžalovaného proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 T 8/2020-2200, o náležitosti uvedené v § 249 odst. 1 tr.

řádu s tím, že pokud nebude odvolání v uvedené lhůtě doplněno, může být dle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.“ Kterak plyne z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 6 T 8/2020, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2023 (jímž byl podle § 57 odst. 1 tr. řádu zamítnut návrh obhájce obviněného na opravu protokolu o veřejném zasedání ze dne 28. 3. 2023 – pozn. Nejvyššího soudu: správně má být uvedeno „o vazebním zasedání“) po skončení vazebního zasedání konaného dne 28. 3. 2023 byl protokol pořízený o tomto úkonu (aniž by byl jakkoliv doplňován či upravován) přímo v jednací síni vytištěn, podepsán předsedou senátu soudu prvního stupně a založen do příslušného spisu.

Daný postup ani obsah protokolace přitom nebyly nikterak napadány některou z přítomných procesních stran (včetně obviněného a jeho obhájce) případnými námitkami. Obhájce obviněného ovšem na danou výzvu soudu nikterak nereagoval a o nápravu vad odvolání se před samotným rozhodnutím odvolacího soudu ani nikterak nepokusil, a to nejen ve lhůtě pěti dnů stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně v jím učiněné výzvě, ale dokonce ani do dne 20. 3. 2023, jak sám v blanketně podaném odvolání předeslal, resp. v období cca tří týdnů počínajícím dnem 28.

3. 2023 a konče dnem 18. 4. 2023, tedy v období ode dne učinění výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr. řádu, resp. od okamžiku, by byla tato výzva přímo sdělena osobám obviněného a jeho obhájce (resp. jeho substituta), až do dne rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání.

21. K námitce obviněného, že výzva k odstranění vad podaného odvolání nebyla písemně vyhotovena a tato mu nebyla, stejně jako protokol o vazebním zasedání ze dne 28. 3. 2023, v rámci kterého byla daná výzva předsedou senátu soudu prvního stupně přednesena, nikdy doručena, Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout následující. Trestní řád v nyní účinném znění, stejně jako ve znění účinném v době konání vazebního zasedání, tedy ke dni 28. 3. 2023, nikterak nestanovil zvláštní formu pro učinění výzvy předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu § 251 odst. 1 tr.

řádu. Za tohoto stavu tak není vyloučeno, aby předseda senátu soudu prvního stupně procesním stranám obsah této výzvy sdělil jak písemně (tedy doručením jejího písemného vyhotovení), tak ústně přímo při některém z úkonů trestního řízení, jehož se adresát dané fyzicky výzvy účastní. Volba způsobu, jímž bude výzva v konkrétním případě učiněna, je tak zcela k dispozici předsedy senátu soudu prvního stupně, který je nejen oprávněn, ale i povinen takovouto výzvu učinit. V nyní posuzovaném případě je přitom za takovýto úkon trestního řízení (jehož se adresát dané fyzicky výzvy účastní) třeba považovat vazební zasedání, které bylo dne 28.

3. 2023 konáno mimo jiné za přímé účasti obviněného E. D., jakož i jeho obhájce (jenž byl na základě jím udělené substituční plné moci řádně zastoupen zvoleným substitutem, kterým byl jiný advokát). Za tohoto stavu tak nelze procesní postup, jenž okresní soud stran učinění výzvy k odstranění vad podaného odvolání zvolil, považovat z pohledu trestního řádu za nepřípustný či jinak závadný, neboť obsah sdělené výzvy, který odpovídá zákonným kritériím vyjádřeným v § 249 odst. 1 tr. řádu, je zcela zřejmý z vyhotoveného protokolu o vazebním zasedání, proti němuž nebyly žádnou z přítomných stran při jeho písemném pořízení na základě hlasitého diktátu předsedy senátu vzneseny žádné námitky.

22. Pakliže byla výzva k odstranění vad odvolání (splňující všechny obsahové náležitosti vymezené v § 249 odst. 1 tr. řádu) předsedou senátu soudu prvního stupně vůči jejím adresátům učiněna ústním vyhlášením jejího obsahu za jejich přímé účasti (tak jako tomu bylo i v nyní posuzované věci), nelze přehlédnout pravidla pro další nakládání s tímto protokolem zakotvená v § 41 odst. 6 tr. řádu. Z formulace tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že obhájce obviněného má ve všech stádiích trestního řízení právo vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu o každém úkonu trestního řízení.

Tomuto právu obhájce přitom odpovídá povinnost orgánů činných v trestním řízení jeho žádosti vyhovět, přičemž odmítnout mohou jen tehdy, není-li to z technických důvodů možné (náklady s tím spojené je pak obhájce povinen vůči státu nahradit). Kterak plyne z obsahu příslušného spisového materiálu, obhájce obviněného Mgr. Pavel Kašpar Kras, ani jím zvolený substitut JUDr. Martin Neumann, v rámci konaného vazebního zasedání dne 28. 3. 2023 ani později žádným způsobem nevyužili tohoto svého zákonného práva, když Okresní soud v Teplicích nepožádali (ústně ani písemně) o zaslání kopie protokolu pořízeného o průběhu daného úkonu trestního řízení.

Jak přitom plyne z dikce citovaného ustanovení § 41 odst. 6 tr. řádu, příslušný orgán činný v trestním řízení (v tomto případě Okresní soud v Teplicích) není automaticky povinen obhájci obviněného poskytnout kopii či průpis jím pořízeného protokolu o prováděném úkonu trestního řízení, a to ani tehdy, byl-li provedení tohoto úkonu obhájce (popř. jeho substitut) osobně přítomen. Vždy je tedy třeba, aby obhájce nejprve o poskytnutí kopie protokolu příslušný orgán činný v trestním řízení požádal, tedy aby své zákonné právo výslovně uplatnil, neboť teprve poté nastupuje povinnost daného orgánu činného v trestním řízení této žádosti vyhovět (není-li to vyloučeno technickými důvody).

Stručně vyjádřeno, nárok obhájce obviněného na poskytnutí kopie protokolu o kterémkoli úkonu trestního řízení zakotvený v § 41 odst. 6 tr. řádu – a tomu odpovídající povinnost příslušného orgánu činného v trestním řízení požadovanou kopii poskytnout - není dán automaticky, tj. bez dalšího, nýbrž obhájci vzniká teprve poté, co tento dané právo výslovně uplatní, což se však v případě obviněného E. D. prokazatelně nestalo (když ani sám obviněný či jeho obhájce tuto skutečnost nikterak nesporuje, neboť netvrdí, že by Okresní soud v Teplicích o poskytnutí kopie protokolu z vazebního zasedání konaného dne 28.

3. 2023 požádal, načež by soud na tuto jeho žádost žádným způsobem nereagoval, popř. jí bez uvedení důvodů nevyhověl).

23. Ostatně již v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 754/2011, uveřejněném pod č. 56/2012 Sb. rozh. tr., na které odkazuje mimo jiné i státní zástupkyně ve svém vyjádření k podanému dovolání, je zcela jasně vyjádřen právní názor, podle kterého zjistí-li předseda senátu soudu prvního stupně, že podané odvolání nesplňuje obsahové náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 (event. odst. 2) tr. řádu, je povinen odvolatele vyzvat k jejich odstranění, a to postupem podle § 251 odst. 1 (event. odst. 2) tr. řádu. Daná výzva přitom představuje opatření předsedy senátu, které má zpravidla formu písemného sdělení, jímž odvolatele upozorní na konkrétní nedostatky a současně mu k jejich odstranění stanoví lhůtu, jíž zákon v citovaném ustanovení přímo vymezuje na dobu pěti dnů. I toto rozhodnutí tak podporuje právní závěr, že forma výzvy k odstranění vad podaného odvolání není zákonodárcem nikterak striktně předepsána, pročež bude vždy záležet na úvaze předsedy senátu soudu prvního stupně, jakou formou - s přihlédnutím k procesním okolnostem řešené věci – při učinění této výzvy zvolí, tedy zda se bude jednat o písemné či ústní sdělení mající povahu opatření soudu.

24. Pouze na okraj Nejvyšší soud připomíná, že státní zástupkyní odkazované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 56/2012 Sb. rozh. tr. primárně řeší odlišnou procesní situaci, než která nastala v nyní posuzované věci obviněného D., neboť ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 754/2011 byla osobou dovolatele namítána skutečnost, že výzva k odstranění vad jím podaného odvolání, jež byla předsedkyní senátu soudu prvního stupně učiněna písemně, nebyla řádně doručena jeho obhájci, neboť tomuto byla zaslána toliko e-mailovou poštou. V návaznosti na to bylo Nejvyšším soudem deklarováno, že výzvu předsedy senátu podle § 251 odst. 1 tr. řádu (je-li činěna formou písemného sdělení) je třeba jejímu adresátovi řádně doručit, neboť jen tak mohou nastat právní důsledky, jež se s nesplněním této výzvy spojují. Pro způsob jejího doručování je přitom nutné vycházet z podmínek uvedených v § 63 odst. 1 tr. řádu, když výzva podle § 251 odst. 2 tr. řádu se doručuje zásadně na adresu určenou pro doručování písemností. Jak již bylo konstatováno výše, uvedené závěry Nejvyššího soudu prezentované v jeho usnesení uveřejněném pod č. 56/2012 Sb. rozh. tr. bez dalšího dopadají na situaci, kdy je výzva k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. řádu činěna formou písemného sdělení předsedy senátu soudu prvního stupně, což však není forma obligatorně daná. V nyní posuzované věci byla takováto výzva naopak učiněna ústně při konkrétním úkonu trestního řízení, jehož se obviněný a jeho obhájce osobně účastnili.

25. Taktéž i další ze státní zástupkyní citovaných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr., řešilo odlišnou procesní situaci než v nyní posuzované věci, neboť i zde se jednalo o písemnou výzvu k odstranění vad podaného odvolání, která byla předsedou soudu prvního stupně zaslána toliko obhájci obviněného, který však na ni nikterak nereagoval, pročež bylo podané odvolání obviněného odvolacím soudem odmítnuto postupem podle § 253 odst. 3 tr.

řádu, což bylo dovolacím soudem shledáno nesprávným. Podle Nejvyššího soudu totiž poučení oprávněné osoby o obsahových náležitostech odvolání (§ 249 odst. 1 tr. řádu) nestačí poskytnout pouze obhájci obviněného, ale musí být dáno i samotnému obviněnému. Kterak ovšem plyne z písemného vyhotovení protokolu o vazebním zasedání konaném dne 28. 3. 2023, v nyní posuzované věci soud prvního stupně tomuto požadavku řádně dostál, neboť ústnímu sdělení obsahu výzvy k odstranění vad podaného odvolání byl osobně přítomen jak obviněný E.

D., tak jeho obhájce, jenž byl při tomto úkonu (za splnění podmínek § 35 odst. 1 tr. řádu) zastoupen jím zvoleným substitutem, jímž byl jiný advokát.

26. K další z obviněným vznesených dovolacích námitek spočívající v tvrzení, že výzva předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání nestanoví, a to v rozporu s výslovnou dikcí § 251 odst. 1 tr. řádu, konkrétní událost (okamžik), která je relevantní pro počátek běhu této pětidenní lhůty, považuje Nejvyšší soud na podkladě okolností nyní řešené věci uvést následující. Stran výslovného určení konkrétního okamžiku, který je rozhodný pro určení počátku běhu předsedou soudu prvního stupně stanovené pětidenní lhůty k odstranění vad podaného odvolání, je třeba rozlišovat jednak situaci, kdy byla daná výzva předsedou senátu učiněna ústně v rámci některého z úkonů trestního řízení (např. při vazebním zasedání, jak se tomu stalo i v nyní posuzované věci) za přímé účasti jejího adresáta (tj. např. ve smyslu výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 1/2005 Sb. rozh.

tr. za účasti jak obviněného, tak jeho obhájce), a naopak situaci, kdy byla daná výzva učiněna předsedou senátu tzv. od stolu (tedy nikoli za účasti jejího adresáta) a jejímu adresátovi je její obsah sdělován až v rámci doručení jejího písemného vyhotovení. Ve druhém z uvedených případů se totiž mohou rozcházet (a zpravidla také rozcházejí) události, které mohou mít na určení počátku běhu dané lhůty rozhodný význam. V určitém okamžiku totiž bude daná výzva předsedou senátu fakticky vydána (písemně vyhotovena) a v jiném sdělena doručením jejího písemného vyhotovení osobě obviněného a jindy zase bude (může být) doručena obhájci obviněného.

Za tohoto stavu je proto nezbytné postavit na jisto, jaká konkrétní událost (okamžik) z vícero, které se v konkrétním případě nabízejí, je z pohledu určení počátku běhu této lhůty rozhodující (relevantní). Naopak při ústním sdělení výzvy k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. řádu za přímé účasti jejího adresáta či adresátů (tj. např. obviněného a jeho obhájce) ke shora naznačenému „rozštěpení“ klíčových událostí nedochází, neboť v tentýž okamžik, kdy je výzva předsedou senátu, a to při splnění všech jejích zákonem předpokládaných obsahových náležitostí, učiněna, tedy ústně sdělena za přítomnosti obviněného i jeho obhájce (popř. jeho řádně zvoleného substituta) v rámci určitého úkonu trestního řízení, je zároveň těmto adresátům i oznámena.

Okamžik ústního vyhlášení (oznámení) je tak v tomto směru třeba považovat za plnohodnotný ekvivalent doručení písemného vyhotovení jejího obsahu.

27. Tento závěr Nejvyššího soudu přitom není nikterak v rozporu s jeho závěry obsaženými v jeho předchozím usnesení uveřejněném pod č. 56/2002 Sb. rozh. tr., podle kterých je třeba, aby byla výzva k odstranění vad obsahových náležitostí podaného odvolání, jejichž nedodržení má za následek odmítnutí odvolání bez věcného přezkoumání podle § 253 odst. 3 tr. řádu, dána jednoznačně na vědomí obhájci obviněného, a to tak, aby o doručení této výzvy nevznikaly pochybnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1439/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, seš. 3, pod č. T 669). Rozhodným pro stanovení počátku v dané výzvě uvedené lhůty je především okamžik, kdy je výzva stanovící tuto zákonnou lhůtu dána obhájci na vědomí. Je proto nezbytné, aby byl způsob, či postup dání této výzvy na vědomí prokazatelný, protože tato lhůta začíná plynout až od okamžiku, kdy se o ní ten, komu je adresována (obhájce), dozví. Z uvedeného je patrné, že je nutné, aby výzva k odstranění vad byla příjemci dána na vědomí způsobem, z něhož je zřejmé, že příjemce tuto výzvu obdržel, a kdy se tak stalo, tedy je potřeba takovou výzvu doručit. Doručováním se přitom rozumí úkon, jehož cílem je zajistit, aby písemnost, pocházející zpravidla od orgánu činného v trestním řízení, se dostala nebo alespoň mohla dostat do rukou adresáta. K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1363/2014, ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. I. ÚS 96/15.

28. V nyní posuzované věci obviněného E. D. však ohledně stanovení okamžiku, kdy byla výzva k odstranění vad blanketně podaného odvolání předsedou senátu Okresního soudu v Teplicích dána na vědomí osobě obviněného, jakož i jeho obhájce, nevznikají žádné pochybnosti. Tento okamžik, v němž se tyto osoby coby adresáti dané výzvy dozvěděly nejen o tom, že předmětná výzva byla předsedou senátu soudu prvního stupně učiněna, ale současně i o jejím obsahu, a který je představován ústním sdělením obsahu předmětné výzvy, je zcela prokazatelný, ježto je zachycen v pořízeném protokole o vazebním zasedání, jež bylo dne 28. 3. 2023 konáno za osobní účasti obviněného i jeho obhájce, resp. jím řádně zvoleného substituta (jenž v rámci tohoto úkonu trestního řízení zastával postavení obhájce se všemi procesními právy a povinnostmi, která zákon s tímto postavením spojuje). Ve věci dovolatele tak lze mít ve shodě se závěry odvolacího soudu, jakož i shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 56/2002 Sb. rozh. tr. jednoznačně za to, že výzva předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad blanketně podaného odvolání byla jejímu příjemci, tedy jak obviněnému, tak jeho obhájci, dána na vědomí způsobem, z něhož je zcela zřejmé nejen to, že příjemce tuto výzvu obdržel, ale i to, kdy se tak stalo.

29. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1375/2004, uveřejněného pod č. 23/2005 Sb. rozh. tr., dále platí, že předseda senátu ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání podle § 251 odst. 1 tr. řádu uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je nutno zjištěné vady odstranit, ale současně též určí konkrétní událost (okamžik), která je pro počátek běhu této lhůty relevantní (např. může za takovou událost stanovit den doručení takové výzvy). Splnění obou těchto předpokladů je totiž nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla v souladu se zákonem stanovena a jen za splnění těchto podmínek lze rozhodnout o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr.

řádu. I v tomto případě, jenž byl citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v minulosti řešen, se však jednalo o situaci, kdy byla výzva k odstranění vad odvolání ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně vůči obviněnému, resp. jeho obhájci činěna písemně, a to dokonce opakovaně. Jelikož však neobsahovala údaj o tom, kterým okamžikem je určen počátek běhu pětidenní lhůty k odstranění vad odvolání, nebyl postaven na jisto den, kdy měla tato zákonem stanovená procesní lhůta skutečně uplynout. V nyní posuzované věci obviněného E.

D., kterak bylo konstatováno již shora, však žádné takovéto pochybnosti nevyvstávají, neboť v týž den, kdy byla daná výzva ústně učiněna předsedou senátu soudu prvního stupně, byla také sdělena jak osobě obviněného, tak i jeho obhájce.

30. Pakliže ústně sdělená výzva k odstranění vad dříve podaného odvolání, jíž se obviněnému E. D. a jeho obhájci (resp. jím zvolenému substitutovi) dostalo v rámci vazebního zasedání konaného dne 28. 3. 2023, neobsahovala žádný další (jiný/bližší) údaj o stanovení počátku běhu soudem určené pětidenní lhůty, je třeba v souladu s obecnými pravidly pro počítání lhůt v trestním řízení vymezenými v § 60 odst. 1, 3 tr. řádu (která musela být dovolateli, jenž byl kvalifikovaně zastoupen svým obhájcem, známa) za počátek jejího běhu považovat den následující po dni, ve kterém nastala rozhodná událost určující počátek této pětidenní lhůty.

Takovouto rozhodnou událostí je přitom okamžik konání vazebního zasedání dne 28. 3. 2023, v rámci kterého byla výzva k odstranění vad dříve podaného odvolání obviněnému a jeho obhájci předsedou senátu Okresního soudu v Teplicích přímo sdělena, tzn. že prvním dnem této lhůty určené podle dní byl den 29. 3. 2023 a její konec tak připadl na den 2. 4. 2023. Kterak však správně poukázal již odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení, tímto dnem byla neděle, tedy den pracovního klidu, pročež posledním dnem dané lhůty byl až nejbližší následující pracovní den, jímž bylo pondělí 3.

4. 2023. S ohledem na Okresním soudem v Teplicích zvolenou formulaci při učinění ústní výzvy k odstranění vad podaného odvolání tak nelze mít žádných pochybností o tom, od jakého okamžiku běh této pětidenní lhůty v daném případě počínal. Vytčené vady odvolání podaného obviněným E. D. prostřednictvím jeho obhájce (v podobě absentujícího odůvodnění) však nebyly řádně odstraněny nejen do uvedeného dne, tedy v rámci soudem prvního stupně stanovené lhůty, ale ani dodatečně, konkrétně do okamžiku rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání jmenovaného obviněného, tj. do dne 18.

4. 2023, kterak plyne z Krajským soudem v Ústí nad Labem provedeného šetření (viz jím sepsaný úřední záznam ze dne 18. 4. 2023).

31. V návaznosti na další z obviněným uplatněných dovolacích námitek je nutno zdůraznit, že interpretací § 251 odst. 1 tr. řádu se Nejvyšší soud již dříve zabýval mimo jiné ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tdo 195/2005, uveřejněném pod č. 60/2005, podle něhož musí být obsahem výzvy učiněné podle § 251 odst. 1 tr. řádu upozornění na zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, přičemž specifikace vad podaného odvolání je předpokladem, že za splnění dalších podmínek mohou být vůči odvolateli vyvozeny z nesplnění výzvy důsledky uvedené v § 253 odst. 3 tr.

řádu. V kontextu nyní posuzované věci obviněného E. D. je však nutno zdůraznit, že v onom dříve judikovaném případu se jednalo o situaci, kdy odůvodnění odvolání podle závěrů Nejvyššího soudu učiněných při přezkumu dané věci splňovalo minimální obsahové požadavky stanovené trestním řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že na jeho podkladě bylo možno odvolání věcně projednat. Za tohoto stavu poukazované věci pak neurčitá formulace výzvy podle § 251 odst. 1 tr.

řádu citující výčet náležitostí odůvodnění odvolání nemohla vést k odstranění jakýchkoliv soudem prvního stupně spatřovaných vad, jelikož ve vztahu k obsahu odvolání nebylo možno zcela přesně určit, jaké vady byly předsedou senátu soudu prvního stupně obsahu odvolání fakticky vytýkány.

32. Ze skutečností uvedených v reprodukční části tohoto usnesení, jež vyplývají z obsahu spisového materiálu, je ovšem zřejmé, že v nyní posuzované věci se jedná o zcela jiný případ než ve shora poukazované judikatuře. Z výše popsaného sledu událostí vyplývá, že odvolací soud v době rozhodování o odvolání obviněného E. D. v neveřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2023 nejenže neměl k dispozici doplnění odvolání (tj. jeho odůvodnění), jež by bylo způsobilé k odvolacímu přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1 tr.

řádu, když toto odůvodnění nebylo součástí trestního spisu, ale poukázat je třeba především na skutečnost, že obhájce obviněného si byl plně vědom nedostatků jím podaného odvolání, které bylo formulováno jako ryze blanketní, když sám ve svém podání výslovně předeslal budoucí doplnění jeho odůvodnění, a to v termínu do 20. 3. 2023. Za této situace pak bylo z výzvy učiněné předsedou senátu soudu prvního stupně, a to i navzdory jejímu obecnému znění, zřejmé, že tento odvolatele vyzývá k doplnění absentujícího odůvodnění podaného odvolání, tedy ke konkretizaci vad, které jsou vytýkány rozsudku soudu prvního stupně nebo řízení, které vyhlášení tohoto rozsudku předcházelo.

Navzdory skutečnosti, že byl obhájce obviněného v souladu s § 251 odst. 1 tr. řádu vyzván k doplnění podaného odvolání, zůstal tento zcela pasivním a ničeho v tomto směru v dané věci neučinil (stejně jako obviněný), a to nejen v předsedou senátu soudu prvního stupně stanovené pětidenní lhůtě, která počala běžet dnem 29. 3. 2023, ale dokonce ani do jím samostatně si stanoveného termínu 20. 3. 2023, resp. po dobu tří týdnů před vlastním rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr.

řádu. V důsledku výše uvedeného je na místě uzavřít, že možnost přezkumu rozsudku Okresního soudu v Teplicích na základě řádného opravného prostředku podaného obviněným byla zmařena nikoli v důsledku jím (mimo jiné) tvrzené nedostatečnosti formulace výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně, ale výlučně v důsledku naprosté pasivity obviněného (resp. jeho obhájce), který nad rámec podání blanketního odvolání zcela rezignoval na výkon svého odvolacího práva. Odmítl-li tedy za této situace Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného postupem podle § 253 odst. 3 tr.

řádu bez meritorního přezkoumání rozsudku okresního soudu, pak Nejvyšší soud na jeho straně neshledal žádného pochybení.

33. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že omezení práva na odvolání, k němuž došlo v důsledku aplikace § 251 odst. 1 tr. řádu, nelze považovat za nepřiměřené. V souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2002 v odvolacím řízení revizní princip nahrazen principem vázanosti soudu podaným odvoláním. Smyslem této změny byla racionalizace přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť tak odpadla nutnost zabývat se napadeným rozhodnutím jako celkem a odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit své úsilí zásadně jen na namítané vady. V souvislosti s těmito změnami vznikla odvolateli povinnost odvolání odůvodnit, přičemž zákon za tímto účelem stanovil lhůtu, ve které se tak má stát. Bez existence této lhůty by předmětného účelu, tedy zrychlení a zjednodušení odvolacího řízení, jež je nepochybně účelem legitimním, nemohlo být dosaženo.

34. Nejvyšší soud tedy na základě uvedených skutečností shledal, že odvolací soud v nyní posuzované věci postupoval zcela s respektem k právům obviněného, který byl řádně vyzván k odstranění vad podaného odvolání, přičemž v důsledku znění dané výzvy, jíž se mu za účasti jeho obhájce dostalo ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně, nemohl být uveden v pochybnost jak o tom, od jakého okamžiku počíná běh dané pětidenní lhůty, tak o tom, jaké nedostatky jsou v jeho odvolání spatřovány a byla mu poskytnuta dostatečná doba k tomu, aby své blanketní odvolání dodatečně odůvodnil, což jednoznačně vyplynulo nejen ze samotného spisového materiálu, ale bylo podrobně popsáno v usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný byl za účasti svého obhájce dostatečným způsobem vyzván, aby v zákonné lhůtě pěti dnů odstranil vadu podání spočívající v doplnění zcela absentujících důvodů podaného odvolání a rovněž byl řádně poučen v tom smyslu, že pokud tak v soudem stanovené lhůtě neučiní, bude odvolání postupem podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.

VI. Závěr

35. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 6 To 135/2023, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného E. D. ze shora rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.

36. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněného E. D. a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu obviněným namítaného, ale ani jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu, včetně práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. 4. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu