U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015
dovolání podané obviněnými K. H. , a S. H. , proti rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 2/2014 a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných K. H. a S.
H. o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014,
byli K. H. a S. H. shodně uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byli odsouzeni
podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku K. H. k trestu odnětí svobody v trvání
deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou, a S. H. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon
byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jim byl uložen trest propadnutí věci
nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky 85 000 Kč uložené na bankovním účtu u
ČNB.
Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že v
období nejméně od poloviny roku 2010 do měsíce dubna 2013 společným jednáním v
rámci dlouhodobého manželského soužití ve společné domácnosti, spočívajícím ve
vzájemné spolupráci a koordinaci úkonů při opatřování, ukrývání a distribuci
drogy označované jako pervitin, obsahující metamfetamin, přestože jim bylo
známo, že psychotropní látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v seznamu II.
podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona číslo 167/1998 Sb.
(aktuálně v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.), v zištném úmyslu
vlastního obohacení distribucí pervitinu jeho přímým prodejem či výměnou za
zboží či služby v adekvátní hodnotě si nákupy od jiné osoby postupně opatřovali
vždy větší množství pervitinu, který po zakoupení ukrývali zakopáním na různá
místa zahrady rodinného domu, v němž bydleli, v obci B. , okr. F.-M. , či na
přilehlých pozemcích, následně pervitin rozvažovali na jednotlivé dávky do
uzavíratelných plastových sáčků, tzv. dealeráků, a při přímém osobním kontaktu
nebo na podkladě telefonické komunikace smluvenými kódy se zájemci o nákup
pervitinu pervitin se ziskem prodávali jak osobně, tak případně prostřednictvím
dalších osob, a to zejména v místě bydliště v domě č. p. ...... v obci B.
nebo ve F.-M. či na jiných místech zejména F. , případně N. , nebo jej
směňovali za různé věci či používali jako odměnu za práci vykonanou při
stavebních úpravách označeného rodinného domu a přilehlých prostor, kdy takto
byl jen (v rozsudku soudu prvního stupně podrobně) jmenovaným osobám, které
tvoří jen část odběratelů, distribuován pervitin v množství 500,4 gramů, v ceně
nejméně 564 000 Kč, avšak pervitin takto poskytovali i v řadě dalších případů,
u nichž se nepodařilo přesně zjistit distribuované množství, i jiným osobám,
některým přesně neustanoveným, označovaným různými jmény nebo přezdívkami, když
prokazatelně nakoupili jen za období měsíců května 2012 až července 2012
nejméně ve třech případech po 500 g pervitinu, tedy celkem 1 500 g za cenu 500
Kč/g za celkovou částku 750 000 Kč, měsíců října 2012 až prosince 2012 nejméně
ve dvou případech po 240 g a 200 g pervitinu, tedy cekem 440 g, za cenu 620 Kč/
g, tj. za celkovou částku 272 800 Kč, měsíců ledna 2013 až března 2013 nejméně
ve dvou případech po 40 g a 30 g pervitinu, tedy celkem 70 g za cenu nejvýše
620 Kč/g, tj. za celkovou částku 43 400 Kč, což představuje toliko v těchto
případech celkový objem 2 010 g pervitinu určeného k distribuci – prodeji
uživatelům, a při prodejní ceně nejméně 1 000 Kč za 0,8 g činí nejméně 2 512
500 Kč (při variantě prodeje 0,2 g za 500 Kč by se jednalo o prodejní cenu 2
500 Kč/g, tj. dokonce 5 025 000 Kč), což při odečtu nákupní ceny představuje
finální čistý zisk v částce neméně 1 446 300 Kč (při druhé variantě prodeje
dokonce 3 958 800 Kč).
K odvolání obviněných a státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze
dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2
tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty u obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl
tak, že obviněným uložil tresty propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a
to v případě obou obviněných částky 42 500 Kč každému jednotlivě a obviněnému
K. H. dále propadnutí dvou digitálních vah a 211 plastových sáčků. Mimo to
rozhodl o zabrání věci, a to 65 ks nábojů do brokovnice ráže 16. Jinak zůstal
napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím
svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, uvedli,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázali na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný K. H. v textu svého dovolání uvedl, že jeho jednání mělo správně
být kvalifikováno pouze podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Skutkový závěr
soudu o tom, že nakoupil 2010 g pervitinu, je totiž v rozporu s provedenými
důkazy, a to s výpověďmi svědků D. a R. a se záznamem o odposlechu
telefonních stanic. Svědek D. uvedl, že byl přítomen pouze u dvou předávek
pervitinu po 500 g, třetí předávku neviděl, byl pouze u jejího převážení.
Následně svědek uvedl, že odcizil obviněnému 240 g pervitinu a tento vysypal
před branku. Podle obviněného si tak svědek spletl skutečnou váhu pervitinu, v
případě předávek nešlo o 500 g, ale o 200 g a 240 g, o čemž hovoří ve svém
doznání obviněný a také svědek R. Je zřejmé, že svědek R. pravděpodobně
hovoří o stejných předávkách drogy jako svědek D. Svědek R. v hlavním líčení
využil svého práva nevypovídat, následně dvěma dopisy soudu signalizoval, že v
přípravném řízení nemluvil pravdu a chce vypovídat znovu. Nevyslechnutí tohoto
svědka považuje obviněný za porušení svého práva na obhajobu. Podle obviněného
nelze na základě nesprávného skutkového závěru o tom, že nabyl 2 kg pervitinu,
stanovit, že jeho jednání je natolik závažné a nebezpečné, že je třeba je
kvalifikovat podle třetího odstavce § 283 tr. zákoníku.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, a rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014, a aby
Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Obviněná S. H. v textu svého dovolání uvedla, že skutkový závěr, že páchala
trestnou činnost společně se svým manželem, je v rozporu s provedenými důkazy.
Z výpovědí všech svědků je zřejmé, že hrála pouze podružnou roli v drogové
aktivitě manžela, pouze v několika málo případech na jeho pokyn předala či
prodala drogu. Také odposlechy telefonních stanic svědčí o tom, že její role
byla druhořadá. Dvě třetiny odběratelů ji vůbec neznají a ona nezná je.
Telefonními odposlechy je prokázán pouze kontakt s deseti odběrateli za velmi
krátké období. Ani ve vztahu k jejímu manželovi nebylo vytýkané jednání co do
rozsahu zcela prokázáno.
V závěru svého dovolání pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, a rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014, a aby
Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve
zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a obsah obviněnými podaných dovolání
a uvedla, že obvinění opět uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní
obhajoby i z jejich odvolání. Ohledně důkazů usvědčujících oba obviněné z
trestné činnosti je především podle státní zástupkyně třeba poukázat na
svědecké výpovědi M. D. , P. R. a J. S. Tyto výpovědi jsou částečně
podporovány i výpověďmi dalších svědků, vzájemně spolu korespondují, a pokud
tito svědci vypovídali opakovaně, jejich výpovědi byly v průběhu celého
trestního řízení konzistentní bez významnějších rozporů. Naopak výpovědi
obviněných takto podle státní zástupkyně hodnotit nelze, neboť například
výpověď obviněného H. je sice totožná, avšak k trestné činnosti se doznal až
poté, co byla provedena podstatná část důkazů před soudem, zejména výpověď
svědka D. Ohledně tvrzení obviněné S. H. , že se na trestné činnosti
podílela druhořadě, státní zástupkyně uvádí, že svědeckými výpověďmi byly
prokázány významné aktivity této obviněné v zapojení do distribuce a prodeje
pervitinu, podílela se také na vážení a dávkování drogy. Trestné činnosti se
obvinění dopouštěli společně a společně z ní také profitovali. Bylo prokázáno,
že bylo distribuováno a prodáno nejméně 500,4 g pervitinu v ceně nejméně 564
000 Kč. Bylo rovněž prokázáno minimální množství nakoupeného pervitinu tedy 2
010 g. Právní kvalifikace jednání obviněných je tak podle státní zástupkyně
plně přiléhavá.
K tomu státní zástupkyně dodává, že řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu
vyhrazeného řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím
stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovoláních se náležitě a
dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a
plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad
odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně,
dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se
obvinění v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývají pouze otázkami
skutkovými. Obvinění uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná
skutková zjištění. Dovolatelé však ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž
povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly
důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž
tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Takto pojaté
výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému
základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů
dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud
podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla
podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v
zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a
byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání
vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v
předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska
hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným
skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém
rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto
směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se
pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných
právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost
může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že
buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní
předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může
rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v
žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod
dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém
zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i
v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale
ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Oba obvinění brojí výhradně proti
skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného
dokazování. Na odlišných skutkových závěrech, než vyšly v řízení najevo, pak
zakládají požadavek mírnější právní kvalifikace. K jejich námitkám tak lze
pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě
vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení
zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obvinění pouze opakují
svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění K. H.
a S. H. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §
265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a
řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí
dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch