11 Tdo 289/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. března 2005 dovolání obviněného B. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2004, sp. zn. 8 To 125/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 10/2004, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. července 2004, sp. zn. 52 T 10/2004, byl obviněný B. K. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v Č. L. dne 27. 11. 2003 po 11. 00 hodině v rámci dlouhodobé péče o svou v posledním období imobilní babičku R. K., poté, co odmítala stravu a pomočila se, ve vzteku a nenávisti se slovy “ať chcípne“, ji tlakem na krk zardousil.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2004, sp. zn. 8 To 125/2004, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci částečně zrušen, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dalším textu tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že jeho jednání mělo být správně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 3 tr. zák., tedy jako způsobení smrtelného následku z nedbalosti a v rámci této právní kvalifikace a její zákonné právní sazby mu měl být uložen trest. Připouští, že použil násilí, ale nevěděl, že svým jednáním může způsobit smrt své babičky, a v žádném případě nebyl s tímto následkem
srozuměn. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem v napadeném rozsudku je nesprávné a navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupce vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že je třeba souhlasit se závěry soudů obou stupňů, vyplývajících z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství, kdy bylo bez jakýchkoliv pochybností jednoznačně stanoveno, že bezprostřední příčinou smrti poškozené bylo udušení ze zardoušení. Je tak zcela vyvrácena obhajoba obviněného, že s poškozenou pouze zaklepal či zatřepal. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný se k poškozené choval hrubě již v dřívější době, a že k usmrcení poškozené došlo jen v důsledku jednání obviněného, protože vzhledem ke zjištěným okolnostem to nikdo jiný být nemohl. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právní kvalifikací trestného činu navrhla dovolání obviněného B. K. jako dovolání zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem /§ 265i odst. 3 tr. ř./. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.
Uplatněný dovolací důvod byl naplněn námitkou obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 3 tr. zák. Jako argumentaci pro takové jiné právní posouzení uvádí, že nechtěl, ani nevěděl, že svým jednáním může způsobit smrt své babičky a nebyl s tímto následkem srozuměn. Obviněný tak zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy jako jednoho z jeho základních znaků.
Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného úmyslně usmrtí.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již výše citovaná skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje taková konkrétní skutková zjištění, která jsou dostatečným vyjádřením všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Ze skutkové části výroku rozhodnutí ve spojení s jeho odůvodněním je zřejmé, že obviněný tlakem na krk zardousil svoji babičku R. K., což bylo bezprostřední příčinou smrti poškozené. Pokud jde o námitku zpochybňující subjektivní stránku posuzovaného trestného činu, je třeba poukázat na příslušnou část odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde v rámci právního posouzení subjektivní stránky soud výslovně uvedl, že „…obžalovaný použil ruce a tlak rukou vůči takové části těla poškozené, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné a jeho jednání směřovalo k usmrcení člověka…“, a že „…obviněný pomáhal s převlékáním poškozené, a tak si musel být vědom tohoto, že se jedná o osobu pohublou, které je možno ublížit i při menší intenzitě…“. Proto soud dospěl k závěru, že obviněný si byl vědom toho, že svým jednáním může takový následek (smrt poškozené) způsobit a pro ten případ s tím byl srozuměn, a jednal tak minimálně ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. S tímto závěrem se ztotožnil ve svém rozhodnutí i odvolací soud a Nejvyšší soud ho považuje rovněž za správný.
S ohledem na výše uvedenou argumentaci Nejvyšší soud dopěl k závěru, že soudy v souladu se zákonem vyslovily vinu obviněného trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a v tomto směru shledal dovolání obviněného B. K. zjevně neopodstatněným, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík