11 Tdo 291/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. dubna 2003 o dovolání obviněné D. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 202/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 54/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. K. o d m í t á .
Obviněná D. K. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 202/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 5 T 54/2000. Dovolání obviněná opřela o dovolací důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Obviněná ve svém dovolání uplatňuje v zásadě námitky, které uplatnila již v podaném odvolání, když uvádí, že se obžalobě nepodařilo prokázat stoprocentně její vinu z důvodů nedostatku důkazů, že soud při svém rozhodování vychází z domněnek a úvah, které však nejsou jednoznačně podloženy konkrétními důkazy a tudíž měl soud uplatnit zásadu v pochybnostech ve prospěch pachatele. Dále zdůrazňuje, že byla prokázána jen skutečnost, že padělala a pozměnila veřejnou listinu a tím poškodila cizí práva s tím, že tyto trestné činy byly v době rozhodování soudu promlčeny a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje a že poškozená M. č. P. – Ď., K. 553/52, P. se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl v rozporu se zákonem kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti hodnocení důkazů apod.
V posuzovaném případě obviněná opřela své dovolání v zásadě jen o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, které se staly podkladem výroku o vině. Obviněná totiž namítla, že soudy v řízení nepostupovaly ve smyslu zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného. Toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, tj. týká se právě jen otázek skutkových, tudíž i v tomto směru směřují výhrady obviněné v zásadě proti hodnocení důkazů soudy a skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů učinily právní závěr, že obviněná naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák, včetně zákonem vyžadované úmyslné formy zavinění.
Obviněná však v dovolání ve skutečnosti neuplatnila žádnou námitku, která by se jakkoli týkala právního posouzení skutku zjištěného soudem. Její dovolání bylo zaměřeno jen na to, aby dosáhla změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Tím se dovolání obviněné ocitlo zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Obviněná v dovolání sice formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založila na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, který obviněná ve svém dovolání rovněž formálně uplatnila, k tomuto dovolacímu důvodu se žádná z námitek či výhrad, které obviněná v dovolání uplatnila nevztahuje a z obsahu dovolání tak nelze zjistit, v čem tento dovolací důvod obviněná spatřuje. Proto s ohledem na zásadu vázanosti soudu uplatněným rozsahem dovolání nemohl Nejvyšší soud z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání věcně přezkoumávat.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík