11 Tdo 310/2025

11 Tdo 310/2025-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 o dovolání obviněného M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 8 To 352/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 109/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 T 109/2023-269, byl obviněný M. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 28. 6. 2022. Za to byl podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 28. 6. 2022, za užití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu, a to podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku ve výši 200 denních sazeb, přičemž podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku činí jedna denní sazba 170 Kč, tedy celková výměra peněžitého trestu byla stanovena částkou 34.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená MABORO CZ s. r. o., IČ 03971228, se sídlem Praha 8, U libeňského pivovaru 2442/6, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Břeclavi podal obviněný odvolání, přičemž tak učinil do výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8 To 352/2024-291 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

3. Podle skutkových zjištění okresního soudu, s nimiž se zcela ztotožnil i soud odvolací, se obviněný M. V. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

ve dnech 5. 5. 2022 až 9. 5. 2022 provedl z blíže nezjištěného místa prostřednictvím nejméně 124 telefonních čísel přidělených společnosti Netcom Solutions s.r.o., IČ: 037 60 201, Janáčkova 1962, 66601 Tišnov, neustále se opakující telefonická volání v počtu nejméně 3.742 volání na telefonní čísla XY, XY, XY a XY užívaná společností MABORO CZ s.r.o., IČ: 03971228, se sídlem U libeňského pivovaru 2442/6, 180 00 Praha 8 – Libeň, sloužící pro firemní potřeby a komunikaci se zákazníky, tato volání provedl s cílem poškodit činnost společnosti MABORO CZ s.r.o., jejíž zaměstnanci odejmuli dne 5. 5. 2022 registrační značku XY z vozidla BMW X5 užívaného obviněným, kdy jednáním obviněného došlo k částečnému až úplnému omezení funkčnosti dotčených mobilních telefonů tel. čísel XY, XY, XY a XY spočívajícímu zejména v jejich nedostupnosti pro příchozí volání, nepoužitelnosti pro odchozí volání a nemožnosti užívat data uložená v mobilních přístrojích. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný M. V. podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8 To 352/2024-291, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 T 109/2023-269, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a druhé variantě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Vyjma toho dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má rovněž za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jelikož řádný opravný prostředek obviněného byl odvolacím soudem zamítnut, přestože v řízením mu předcházejícím byly podle dovolatele dány výše uvedené dovolací důvody, odkázal ve svém mimořádném opravném prostředku také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě.

5. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a druhé alternativě obviněný namítl neúplnost relevantních skutkových zjištění, přičemž za stěžejní důkazní vadu označil skutečnost, že soud prvního stupně se při hodnocení důkazů opíral především o jím vybrané svědecké výpovědi, jakož i o řadu nepřímých důkazů týkajících se blokace telefonních linek ve formě záloh mobilních telefonů zástupců poškozené společnosti, aniž by zkoumal výpisy z telekomunikačního provozu operátora, které podle jeho mínění mohly prokázat odpovědnou osobu stejně jako to, zda skutečně došlo ke kompletnímu zablokování telekomunikačního provozu.

6. Stran záloh dat z mobilních telefonů dovolatel připustil, že v některých případech skutečně mohou být použity jako důkaz, avšak musí být zajištěno jejich řádně uchovávání, aby byla vyloučena možnost jejich dodatečné úpravy. Tedy pouze v případě, že by data z mobilního telefonu byla ověřena jako spolehlivě autentická, mohou sloužit jako důkaz v trestním řízení. V projednávaném případě však nebylo okresním soudem zkoumáno, jaký byl objem hovorů či textových zpráv z čísel, která nebyla podle Českého telekomunikačního úřadu (dále pouze „ČTÚ“) přidělena k užívání společnosti Netcom Solutions s. r. o.

7. K tomu obviněný doplnil, že data z mobilních telefonů, včetně záloh, musí být schopna technické analýzy, aby byla patřičně dešifrována a následně odborníky interpretována za účelem zjištění, zda jsou relevantní. Nicméně spisový materiál vztahující se k projednávanému případu obsahuje pouze grafy a tabulky zpracované příslušníkem Policie České republiky, Krajské ředitelství Brno, odbor analytiky a kybernetické bezpečnosti – svědkem M. J., který (v rámci svého výpovědi u hlavního líčení) uvedl, že pokud byl pořízen výpis o údajích o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 4 tr. ř. z telefonního čísla XY (který byl poskytnut společností O2), nevyskytují se v něm volání, která fakticky neproběhla, neboť nebyla operátorem účtována. Rovněž sdělil, že údaje od operátora byly vyžádány pouze k jednomu telefonnímu číslu, neuskutečněné hovory však ve výpisu uvedeny nebyly, což svědek odůvodnil tím, že operátor neposkytuje výpis o telekomunikačním provozu ve vztahu k tzv. prozvánění, pročež další výpisy ve vztahu k ostatním napadeným číslům již od operátora nežádal.

8. Na tomto základě obviněný tvrdí, že okresní soud se spokojil toliko s výpisem neúplným a své závěry postavil toliko na základě dat získaných z mobilních telefonů poškozených. V této souvislosti podotkl, že výpisy operátora o uskutečněném telekomunikačním provozu obvykle zahrnují informace o všech hovorech, včetně hovorů nespojených (tyto údaje mohou obsahovat číslo volajícího, datum, čas a délku hovoru, přičemž u prozvánění je délka hovoru uvedena jako nulová). Podle jeho mínění tedy nebyly v řízení zajištěny klíčové technické důkazy, které jsou schopny doložit, zda došlo k zablokování telefonních čísel a kdy přesně k těmto blokacím došlo. Absenci těchto důkazů nelze zhojit existencí jiných nepřímých důkazů.

9. V návaznosti na to dovolatel znovu namítl, že jediným řádným důkazem jsou výpisy operátora ve vztahu k telefonnímu číslu XY (užívaným svědkyní I. Č.), zatímco k ostatním číslům výpisy požadovány nebyly. Proto má za to, že závěry o četnosti hovorů vycházejí z důkazů, s nimiž mohlo být manipulováno. Dovolatel rovněž namítl, že okresní soud opomenul zajištění dalších technických důkazů – konkrétně měl zajistit logovací data, která mohou prokázat neoprávněný přístup a činnosti prováděné v systému CF Control, měl provést forenzní analýzu hardwaru a softwaru, aby se zjistily případné stopy neoprávněného zásahu a měl rovněž zkoumat záznamy SMS zpráv a uskutečněných hovorů a nikoli vycházet pouze z toho, co uvedl svědek M. J. (který navíc uvedl zjevně nesprávné informace stran poskytnutí záznamů operátora včetně neuskutečněných hovorů, tj. tzv. prozvánění). Vzhledem k technické povaze projednávaného přečinu dovolatel považuje za nezbytné, aby měl soud k dispozici důkazy, které by objasnily, jakým způsobem byly hovory blokovány a kdo měl k těmto zásahům přístup. Jelikož k řádnému hodnocení důkazů jsou nutné odborné znalosti, měl okresní soud rovněž pověřit znalce, aby údaje plynoucí z provozu dotčených čísel náležitě zhodnotil.

10. Pokud jde o hodnocení provedených svědeckých výpovědí, dovolatel dodal, že soud prvního stupně opomenul zohlednit výpověď svědka J. Š. (který se zabývá IT činností, zejména bezpečností IT sítí, internetu i systémů jako takových) a který byl schopen se erudovaně vyjádřit k využití čísel přidělených ze strany ČTÚ i jejich možnému zneužití v telekomunikačních službách. Při hodnocení výpovědi svědků, kteří o rozhodných skutečnostech nevypovídali stejně, je soud povinen zdůvodnit, proč své rozhodnutí opřel toliko o některou z nich.

11. Obviněný ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž tvrdí, že závěry soudu prvního stupně nemají dostatečnou oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti se pozastavil např. nad bodem 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud konstatoval, že ve spise jsou založeny SMS zprávy z telefonního čísla XY (obsah na č. l. 29-39 spisu). Dále soud uvádí, že v rámci přípravného řízení byl udělen souhlas k poskytnutí údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 4 tr. ř. svědkyní I. Č. ve vztahu k telefonním číslům XY a rovněž B. Č., dále Z. P. k telefonnímu číslu XY. Útvar zvláštních činností, Služby kriminální policie a vyšetřování doručil soudu údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu k číslu XY. (čl. 56-57). Jedná se o přehled SMS zpráv z telefonního čísla XY v době a v časech od 5. 5. 2022. Přehled SMS zpráv včetně textu je poté zachycen (č. l. 29-39). Podle dovolatele však předmětné SMS zprávy nejsou součástí dat zaznamenaných n,a DVD nosičích. Okresní soud odkázal na č. l. 56-57, tudíž by tyto zprávy měly být zasílány na číslo XY. Avšak v záloze SMS zpráv k číslu XY, která je obsažena na DVD na č. l. 43, nic takového uvedeno není (ve srovnání se souborem „sms-20220713114658“).

12. V této souvislosti obviněný namítl, že v žádném z přiložených výpisů není řečeno, odkud, kdy a kam byly předmětné zprávy zasílány (není zde uvedeno datum, pouze čas; současně zde není uvedeno, z jakého čísla byla zpráva doručena, je zde pouze jméno kontaktu). Pokud jde o spojitost s č. l. 46, tak zde sice WhatsApp zprávy uvedeny jsou, ale nejedná se o zprávy z č. l. 29-39 a kontakt se nejmenuje „N. V.“. Není tedy zřejmé, odkud komunikace WhatsApp (uvedená na č. l. 29-39) pochází. Přestože nepřímé důkazy vedou k důvodnému podezření ve vztahu k jeho osobě, dovolatel akcentuje, že nebyla vyloučena možnost, že by pachatelem projednávaného přečinu mohla být i jiná osoba.

13. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel dále namítl nesprávně určený rozsah trestné činnosti, který podle

jeho mínění má za následek nesprávné právní posouzení věci. Ze strany policejního orgánu došlo již na počátku přípravného řízení k vytvoření určitého „předpojatého obrazu“, zahrnujícího počet volání, jimiž měla být poškozená společnost omezována. Na tomto základu okresní soud dovodil naplnění zákonných znaků skutkové podstaty předmětného přečinu. Avšak z takto získaných poznatků není možné s jistotou usuzovat na omezení funkčnosti poškozené společnosti MABORO CZ s. r. o., když předvolané svědkyně této společnosti ani nebyly schopny uvést, kolik zakázek během víkendu realizují.

Pokud jde o skrytá čísla, okresní soud veškerá volání přisoudil jeho osobě pouze na základě časové souvislosti. Přitom v rámci celého dokazování bylo řádově kalkulováno s tisíci voláními, ačkoliv tento v obžalobě uvedený počet dovolatel považuje za rozporný s obsahem provedených důkazů. Navíc vadně zjištěný rozsah trestné činnosti nebyl korigován ani ze strany odvolacího soudu, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci.

14. Vzhledem k tomu, že skutkový stav trpí celou řadou logických rozporů, které nemají oporu v provedených důkazech, má dovolatel důvodné pochybnosti o správnosti rozhodnutí o jeho vině. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8 To 352/2024-291, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 T 109/2023-269, ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že jej podle § 226 tr. ř. zprostí obžaloby, anebo aby přikázal soudu prvního stupně, případně odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

15. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 1 NZO 228/2025-14, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že byť jsou dovolací námitky obviněného zčásti podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v souhrnu se jedná o výhrady zjevně neopodstatněné.

16. K námitkám obviněného, které podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce poznamenal, že formálně mu odpovídají pouze ty, prostřednictvím kterých dovolatel zpochybnil procesní použitelnost záloh dat z mobilních telefonů poškozené obchodní společnosti. Tyto námitky dovolatel považuje za nezákonné s odůvodněním, že s nimi mohlo být manipulováno. Avšak podle státního zástupce nelze na podkladě dostupných spisových podkladů k takovému závěru dospět. Navíc předmětnou námitku označil za spekulativní, neboť ji obviněný nepodložil žádnými konkrétními argumenty (ve směru kdo, kdy a jakým způsobem měl s těmito daty manipulovat). V podrobnostech státní zástupce odkázal na dostatečné vyjádření soudů nižších stupňů (zejména viz bod 12. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Břeclavi). V této souvislosti rovněž poznamenal, že obviněný svými argumenty nikterak nezpochybnil zákonnost postupu spočívajícího ve zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Ostatně z dostupných spisových podkladů ani nevyplynulo, že by předmětné údaje byly zjištěny bez souhlasu uživatelů dotčených telekomunikačních zařízení.

17. Podobně státní zástupce odmítl akceptovat námitky obviněného stran neprovedení důkazu spočívajícího v nevyžádání údajů o telekomunikačním provozu od provozovatele (včetně zajištění logovacích dat a odborného zkoumání nosičů, z nichž byly předmětné údaje získány). Podle jeho názoru obviněný těmito námitkami pouze projevil svůj nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, což však neodpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání (respektive jeho třetí alternativě). Navíc z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně jasně vyplývají důvody, pro které tento soud vyhodnotil další dokazování jako nadbytečné, neboť v řízení provedená skutková zjištění mu umožnila dospět k jednoznačným skutkovým a právním závěrům, aniž by ve věci musely být prováděny ještě další důkazy (viz bod 17. odůvodnění jeho usnesení).

18. Státní zástupce v neposlední řadě odmítl i námitky dovolatele, které podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci kterých uvedl, že nebyl způsobilým subjektem žalovaný přečin spáchat a že nebyl řádně zjištěn rozsah jemu přisouzené trestné činnosti. Podle státního zástupce ani tyto námitky neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání, neboť obviněný je založil opětovně na prostém, polemizování s výsledky provedeného dokazování, přičemž vůbec nekonkretizoval vadu hmotněprávního posouzení projednávané trestné činnosti, když pouze vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením provedených důkazů za účelem prosazení vlastní verze skutkového děje. Pro úplnost státní zástupce doplnil, že k trestní odpovědnosti za přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 28. 6. 2022) se nevyžaduje existence konkrétního nebo speciálního subjektu ve smyslu § 114 tr. zákoníku, ani není nutné potlačit data v počítačovém systému a tím omezit jeho funkčnost v nějakém kvalifikovaném rozsahu. O trestní odpovědnosti obviněného nevznikly žádné pochybnosti, neboť svým úmyslným jednáním získal přístup k mobilním číslům poškozené obchodní společnosti a automatickým voláním na tato čísla znemožnil po dobu několika dnů použití mobilních telefonů poškozené právnické osoby. Takové jednání svědčí o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty citovaného přečinu.

19. Pokud obviněný ve svém dovolání odkázal i na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě [neboť podle jeho názoru byly v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.], státní zástupce k tomuto odkazu pouze stručně dodal, že námitky obviněného zčásti shledal neopodstatněnými a ve zbytku je vyhodnotil za uplatněné mimo citované důvody dovolání, pročež nemohl být ani odkaz na tento dovolací důvod jakkoli relevantní.

20. Na tomto základě dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné, pročež závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně státní zástupce podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

21. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena. III. Přípustnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

23. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

25. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z toho je zjevné, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným či extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

26. Z výše uvedeného je zjevné, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

27. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností od 1. 1. 2022) však reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

28. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

29. V neposlední řadě obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pokud v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř., tj. po jeho věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V takovém případě totiž osobě obviněného nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

30. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

31. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného M. V. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky jsou formálně nepodřaditelné pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. a toliko zčásti formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jako takové byly dovolacím soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.

32. Nejvyšší soud nejprve ověřil, že Okresní soud v Břeclavi odvodil své skutkové závěry z poměrně dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují (vyjma vyjádření samotného obviněného a svědků, kteří s ním spolupracovali – zejména svědků Z. H., R. M., P. J. a J. Š.) výpovědi svědkyň z řad pracovníků poškozené obchodní společnosti MABORO CZ s. r. o., konkrétně svědkyň I. Č. a Z. P. Podstatná je rovněž výpověď svědka M. J. coby policisty, který zpracoval úřední záznam zahrnující informace zajištěné od vyslechnutých svědků a celkovou analýzu dat zajištěných z telefonních přístrojů poškozených osob. Řada klíčových skutkových zjištění vyplynula i z listinných důkazů, zejména zplnomocnění úvěrové společnosti Home Credit, a. s. společnosti MABORO CZ s. r. o. stran inkasních služeb, úvěrové smlouvy mezi společností Home Credit, a. s. a Netcom Solutions s. r. o. ze dne 25. 7. 2021 (za kterou jednal obviněný V.), SMS zprávy z telefonního čísla XY (obsah na čl. 29-39), CD nosiče obsahujícího zálohy z mobilních telefonů klíčových telefonních čísel (č. l. 43), komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp se svědkyní P. ze dne 6. 5. 2022 v čase 19:17 až 19:38 hodin (č. l. 46), včetně udělených souhlasů k poskytnutí údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 4 tr. ř. svědkyní I. Č. a B. Č. ve vztahu k telefonnímu číslu XY, resp. Z. P. k telefonnímu číslu XY, údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu na telefonním čísle XY (č. l. 56-57) z telefonního čísla užívaného obviněným v době a v časech od 5. 5. 2022 (mob. XY), přehledu SMS zpráv včetně jejich textů (čl. 29-39). Součástí listinných důkazů je rovněž seznam čísel, které ČTÚ přidělila společnosti Netcom Solutions (č. l. 59), včetně řady méně podstatných důkazů.

33. Všechny tyto důkazy Okresní soud v Břeclavi vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a nikterak neodporují principům formální logiky. Poté okresní soud svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 28. 6. 2022) byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce.

34. S výroky o vině i trestu soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8 To 352/2024-291, zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, neboť jednotlivá skutková zjištění vyplynula z výše uvedených, řádně provedených důkazů a v konečném důsledku vytvořila uzavřený důkazní řetězec, na jehož podkladě bylo bez důvodných pochybností možné popsat protiprávní jednání obviněného. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s přednesenými námitkami obviněného (Okresní soud v Břeclavi tak učinil v odůvodnění svého rozsudku zejména v bodech 16. až 19., Krajský soud v Brně v odůvodnění svého usnesení v bodech 9. až 17.).

35. Obviněný však i přes tyto skutečnosti podal proti usnesení Krajského soudu v Brně (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný přečin, když i nadále tvrdí, že se předmětného trestného jednání nedopustil. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, v důsledku kterých by došlo k objektivnímu porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces, kterak se dovolatel snaží v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku naznačit. V. 1. K námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

36. Dovolatel s odkazem na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl námitku stran údajné neúplnosti relevantních skutkových zjištění, kterou spatřuje v tom, že okresní soud své meritorní rozhodnutí založil toliko na svědectví osob z poškozené společnosti a nepřímých důkazech založených na faktické blokaci telefonních linek, kterou dovodil ze záloh mobilních telefonů zástupců poškozené společnosti a nikoli z výpisů o uskutečněném telekomunikačním provozu operátora. Současně dovolatel zpochybnil procesní použitelnost záloh dat z mobilních telefonů pracovníků poškozené obchodní společnosti s poukazem na to, že s nimi mohlo být manipulováno v jeho neprospěch. V důsledku toho má za to, že určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a s odkazem na druhou alternativu citovaného dovolacího důvodu doplnil, že jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Nejvyšší soud však k těmto námitkám po jejich přezkumu zaujal striktně odmítavé stanovisko.

37. Jak bylo uvedeno výše, námitku tzv. „zjevného rozporu“ je možné relevantně namítnout pouze tehdy, pokud obsah důkazních prostředků vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy dříve činné v dané věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně pokud obsah provedených důkazních prostředků nemůže být podkladem pro skutková zjištění soudů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. K takové situaci však v nyní projednávaném případě nedošlo, neboť obviněný vznesl námitky ryze skutkové povahy, v rámci kterých projevil toliko svoji nespokojenost nad rozsahem a hodnocením jím selektovaných skutkových zjištění za současné ignorace důkazů, které svědčí v jeho neprospěch.

38. Okresní soud v Břeclavi zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Vždy je přitom pouze na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky objasňuje okolnost, která jsou pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). I tomuto požadavku Okresní soud v Břeclavi vyhověl, když dostatečně objasnil, jakými důkazními prostředky byla obhajoba obviněného vyvrácena, s čímž bez výhrad vyjádřil svůj souhlas i Krajský soud v Brně.

39. Zcela konkrétně – okresnímu soudu nelze vytýkat, že při zjišťování skutkových okolností vycházel ze svědeckých výpovědí I. Č., Z. P., ale i Z. H., které vyhodnotil jako věrohodné, neboť jsou zcela v souladu s obsahem provedených listinných důkazů. Pokud okresní soud nevycházel z jiných ve věci učiněných výpovědí, je to proto, že z nich ve vztahu k prověřovaným okolnostem nevyplynula žádná podstatná skutková zjištění.

40. Z provedených důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný uzavřel (jako jednatel společnosti Netcom Solutions s. r. o.) úvěrovou smlouvu s úvěrovou (leasingovou) společností Home Credit a. s., jejímž předmětem bylo financování osobního motorového vozidla tov. zn. BMW X5 formou pravidelných (předem dohodných) splátek (č. l. 23). Současně dne 8. 2. 2022 tato společnost udělila plnou moc společnosti MABORO CZ s. r. o. k tomu, aby vstoupila do jednání s obviněným za účelem vymáhání velkého technického průkazu – jeho kopie v případě inkasa a originálu v případě odběru vozidla (č. l. 20). Z výpovědi druhého jednatele společnosti Netcom Solutions s. r. o., svědka Z. H., vyplynulo, že obviněný platby odváděné společnosti Home Credit a.s., která byla vlastníkem předmětného vozidla, neměl v pořádku, v důsledku čehož se společnost MABORO CZ s. r. o. po dobu cca čtyř měsíců opakovaně pokoušela kontaktovat obviněného za účelem uhrazení dlužné částky (č. l. 160).

41. Následkem neposkytované součinnosti ze strany osoby obviněného došlo v květnu roku 2023 k vypátrání dotčeného vozidla a následnému odebrání registračních značek (dále pouze „RZ“), o čemž byl obviněný informován SMS zprávou. Současně mu bylo sděleno, že pokud přepíše velký technický průkaz na společnost Home Credit a uhradí pojištění, budou mu RZ vráceny (č. l. 29). V návaznosti na to obviněný kontaktoval svědkyni I. Č. a po ní také svědkyni Z. P., načež se hrubě dožadoval navrácení RZ. Ještě dne 5. 5. 2022 ve 21:43 hodin odeslal ze svého mobilního telefonu na telefonní číslo XY užívané touto svědkyní SMS zprávu s textem: „Jejej. Vy budete mít těžké používání mobilů v příští dny a týdny :- )))“ (č. l. 29). Následně pracovníci společnosti MABORO CZ s. r. o. čelili nepřetržitým telefonickým vyzváněním na čtyřech telefonních číslech (uvedených ve výroku o vině), které užívali ke své práci. Volající telefonická čísla přitom nebylo možné zablokovat. Obviněný rovněž zasílal svědkům této společnosti i řadu SMS zpráv, v rámci kterých na ně jízlivě útočil, vysmíval se jim a urážel je. Těmito aktivitami chtěl dotčené osoby donutit k navrácení RZ jím používaného vozidla.

42. Jak bylo zmíněno výše, již dne 6. 5. 2022 v 13:49 hodin (tedy v průběhu telekomunikačního útoku a bez jakýchkoli prodlev) oznámila svědkyně Č. jednání obviněného na policii. Opakovaná telefonická vyzvánění na telefonní čísla užívaná pracovníky poškozené společnosti MABORO CZ s. r. o. u hlavního líčení potvrdil i druhý jednatel společnosti Netcom Solutions s. r. o., svědek Z. H., který uvedl, že v inkriminovanou dobu byl telefonicky kontaktován osobou, která tvrdila, že jim neustále zvoní telefony, v důsledku čehož je nemohou používat a že se jedná o telefonní čísla z řady společnosti Netcom Solutions s. r. o. Jak bylo prokázáno, jednalo se o svědkyni Č., která do společnosti volala, neboť opakovaná telefonická vyzvánění započala bezprostředně poté, co byly u vozidla tov. zn. BMW X5 (užívaným touto společností) odňaty registrační značky. Na telefonát svědkyně Č. reagoval svědek H. sdělením, že přístup k telefonním číslům a k celé infrastruktuře má v jejich firmě pouze obviněný (č. l. 160).

43. Rovněž další svědci, kteří v rozhodné době pracovali pro obchodní společnost Netcom Solutions s. r. o. potvrdili, že obviněný používal telefonní číslo XY, které nikdo jiný ve firmě nepoužíval (nešlo o sdílené telefonní číslo), stejně jako to, že telefonní ústřednu měl na starosti výhradně obviněný (např. výpověď svědka R. M. – č. l. 210 verte). K tomu svědek J. Š. doplnil, že přes systém CF Control se dají realizovat opakovaná volání, pokud je k dispozici číslo v koncovém zařízení, když za této situace není opakované volání nikterak složité (č. l. 261 a násl.). Z výše uvedeného vyplývá technická erudice obviněného, respektive jeho schopnosti zajistit na poškozenou obchodní společnost několikadenní telekomunikační útok. Z dostupných důkazů lze rovněž dodat, že některá volání byla realizována z mobilních čísel společnosti Netcom Solutions s. r. o. a jiná z dalších telefonních čísel, ke kterým měl obviněný rovněž přístup, neboť ústředna této společnosti měla od ČTU k dispozici řadu volných telefonních čísel.

44. Na základě výše uvedených skutkových zjištění bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že projednávaný přečin mohl jednoznačně spáchat pouze obviněný, neboť byl jedinou osobou, která se předmětného přečinu mohla dopustit způsobem popsaným v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Jeho jednání bezprostředně navazovalo na jeho spor s poškozenou společností MABORO CZ s. r. o. (ve vztahu k znemožněnému provozu jím užívaného motorového vozidla tov. zn. BMW X5), pročež měl motiv ke spáchání předmětného přečinu, jenž spočíval ve mstě za odebrání RZ k vozidlu, které užíval. Zároveň měl i příležitost k jeho spáchání, neboť disponoval příslušnými odbornými dovednostmi (podnikal na úseku telekomunikačních služeb), stejně jako měl neomezený přístup k samotné telekomunikační ústředně (včetně softwaru), prostřednictvím které mohl automatizovaně navazovat hovory. Za těchto okolností došlo ze strany obviněného k cílenému a důslednému vyřazení provozu mobilních telefonů poškozené společnosti (za účelem zajištění jejich nedostupnosti pro příchozí volání i nepoužitelnosti pro odchozí volání).

45. Současně byla provedeným dokazováním jednoznačně vyloučena možnost zásahu jiné osoby, která by předmětný trestný čin mohla spáchat (když do celkového kontextu projednávaného případu zcela zapadl obsah jednotlivých SMS zpráv, prostřednictvím kterých se obviněný dožadoval vrácení RZ a následně z téhož čísla zasílal jízlivé poznámky, např. o tom, jaká je to zábava druhým znepříjemňovat život anebo písemné dehonestace např. o tom, jak jsou poškození neschopní na jeho útoky reagovat a jak s ním nemohou vyhrát, viz např. č. l. 32).

46. Za takto zjištěného skutkového stavu tedy nelze relevantně namítat, že ve věci došlo ke zjevnému rozporu mezi ve věci určujícími skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Stávající skutkové závěry nesvědčí o bezpráví, ale naopak o nulové sebereflexi obviněného i jeho statickém zarputilém postoji.

47. Zatímco výše uvedené námitky obviněného nejsou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě podřaditelné, neboť jejich obsah je výhradně polemický a fakticky nezpůsobilý odůvodnit ve věci namítaný „zjevný rozpor“, tak námitky, prostřednictvím kterých dovolatel namítl procesní nepoužitelnost záloh dat z mobilních telefonů poškozené obchodní společnosti, jsou formálně podřaditelné pod předmětný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, nicméně i ty musel Nejvyšší soud odmítnout jako zjevně neopodstatněné a navíc jako čistě manipulativní. Ostatně v průběhu trestního řízení nebylo zjištěno nic, co by skutečně svědčilo o tom, že by na věci zainteresované osoby s usvědčujícími údaji (daty) nakládaly v neprospěch obviněného a ani sám obviněný neuvedl kdo, kdy a jakým způsobem měl s předmětnými daty manipulovat (neboť této skutečnosti ve věci neodpovídá žádné skutkové zjištění). Navíc stejnou námitku obviněný vznesl již v rámci odvolacího řízení a Krajský soud v Brně se s ní řádně vypořádal (viz body 12. a 13. odůvodnění jeho usnesení).

48. Nejvyšší soud po přezkumu přiloženého spisového materiálu znovu akcentuje, že svědkyně I. Č. (z poškozené společnosti) věc oznámila na Policii České republiky bez jakéhokoli prodlení již dne 6. 5. 2022 v 13:49 hodin (č. l. 16), tedy bezprostředně poté, co došlo k jednání obviněného, který na poškozenou společnost aktivně útočil ve dnech 5. 5. až 9. 5. 2022. V této souvislosti nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by výpověď této svědkyně znevěrohodnily, tím méně ve smyslu, že by se pokusila účelově měnit údaje ve svém mobilním telefonu, aby se nezakládaly na pravdě, k čemuž ani neměla dostatek času (viz č. l. 156 an.). Věrohodnost její výpovědi upevnila rovněž doplňující výpověď její kolegyně – svědkyně Z. P. (č. l. 44-46) a Z. H. (č. l. 160-161) a zejména k věci doložené SMS zprávy, které obviněný odeslal z jím používaného telefonního čísla oběma svědkyním (viz odeslané zprávy založené na č. l. 29-39).

49. K opakované námitce obviněného, že mezi listinnými důkazy absentují záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu od operátora - společnosti O2, se již u hlavního líčení dostatečně vyjádřil svědek M. J., který k věci vypracoval úřední záznam ze dne 11. 8. 2023 (založený na č. l. 60-79), ve kterém vycházel z informací zjištěných v rámci výslechu poškozených osob a z analýzy informací zjištěných z telefonních přístrojů poškozených.

50. Tento svědek na dotaz okresního soudu stran tabulek obsahujících velké množství neznámých čísel uvedl, že v rámci přípravného řízení nemohl vycházet z výpisu z telekomunikačního provozu od operátora, neboť se jednalo o hovory, které nebyly spojované (neboť nebyly ze strany volaných osob přijímané) a jako takové je operátor neúčtuje, pročež je ani ve výpisu operátora poškozených osob neuvádí. Z tohoto důvodu ve své analýze vycházel z protokolů hovorů a SMS zpráv v uložených mobilních přístrojích poškozených osob.

Pouze z nich bylo možné odvodit počet neuskutečněných telefonních hovorů, neboť v době, kdy je mobilní telefon volané osoby vypnut, operátor zasílá SMS zprávu o uskutečněných voláních v době, kdy nebyl jejich telefon v provozu. Při objasňování skutkových okolností bylo tedy možné vycházet z těchto údajů a rovněž je spočítat, nikoli z výpisu telekomunikačního provozu, v rámci kterého (přes výslovnou žádost policisty) operátor nespojené (tedy nepřijaté) hovory nikterak neuvedl (č. l. 263 verte a násl.).

51. Pokud v této souvislosti dovolatel napadl zákonnost postupu při zajištění údajů o uskutečněném telefonickém provozu, Nejvyšší soud ověřil, že tyto důkazy byly zajištěny s výslovným písemným souhlasem tří uživatelů telekomunikačních zařízení k telefonním číslům za účelem poskytnutí údajů podle § 88a odst. 4 tr. ř. (konkrétně se jedná o dva souhlasy I. Č. k telefonnímu číslu XY a B. Č. a Z. P. k telefonnímu číslu XY na č. l. 49-52, včetně prohlášení jednatele společnosti MABORO CZ s. r. o., ze kterého bylo ověřeno, že výše uvedené osoby užívaly výše uvedená telefonní čísla na č. l. 53). Vzhledem k tomu Nejvyšší soud námitku dovolatele stran procesní použitelnosti záloh dat z mobilních telefonů pracovníků poškozené obchodní společnosti (s poukazem na to, že soudy nižších stupňů údajně nezjišťovaly, zda bylo s předmětnými údaji manipulováno v jeho neprospěch) kategoricky odmítl jako zcela neopodstatněnou.

52. Stran procesu dokazování vznesl dovolatel rovněž námitky o faktickém neprovedení některých důkazů (týká se to nejen nezajištění výpisů operátora o uskutečněném telekomunikačním provozu stran všech dotčených telefonních čísel, ale v návaznosti na to i nezajištění logovacích dat, neprovedení forenzní analýzy hardwaru a softwaru i dostatečně odborného zkoumání nosičů, ze kterých mohly být získány - podle mínění obviněného - podstatné údaje). V této souvislosti se dovolatel vyslovil i pro pověření znalce okresním soudem, který by údaje plynoucí z telekomunikačního provozu dotčených telefonních čísel dostatečně odborně vyhodnotil.

53. Těmito námitkami však obviněný projevil toliko nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, které mělo být podle jeho představ podstatně širší, než v jaké míře je provedl soud prvního stupně (za následného souhlasu soudu odvolacího). Takové námitky ovšem nejsou podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v žádné (tedy ani třetí) alternativě, neboť ta umožňuje dovolateli namítnout jen nedůvodné neprovedení obviněným navrhovaných podstatných důkazů. Výše uvedené námitky obviněného tak nelze chápat jako případ tzv. opomenutých důkazů. Za takové lze totiž označit pouze důkazy, jejichž provedení v průběhu trestního řízení obviněný navrhne, avšak soud je odmítne a v odůvodnění svého rozhodnutí své zamítavé stanovisko na doplnění dokazování nikterak nevyloží, respektive neuvede, z jakých důvodů takto postupoval, což je jeho povinností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).

54. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zcela zjevně nejedná. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně je totiž zřejmé, že odvolací soud vyhodnotil rozsah provedeného dokazování z hlediska objasnění viny obviněného soudem prvního stupně za zcela dostatečný, pročež neshledal důvody pro provádění dalších důkazů, které by projednávaný přečin pomohly dále objasnit (body 5. a 17. odůvodnění usnesení krajského soudu). Naopak prováděním dalších důkazů by se odvolací soud provinil proti jednomu ze základních procesních principů, totiž proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. Pokud tedy obviněný navrhuje provedení dalších důkazů, které jsou za stávající skutkové situace již zcela nadbytečné, neboť jeho vina byla bez důvodných pochybností prokázána, nezbývá než uzavřít, že procesním postupem obou soudů nižších stupňů nebyl v žádném případě zkrácen na svých procesních právech (zejména na svém právu na obhajobu či právu na spravedlivý proces).

55. V souvislosti s procesem dokazování obviněný na několika místech svého dovolání dále namítl, že byl uznán vinným na základě řady nepřímých důkazů, čímž se opětovně snaží tvrdit, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána. Dovolací soud v této souvislosti dává obviněnému za pravdu v to směru, že se většinově jednalo o sérii důkazů nepřímých, nicméně taková situace není v soudní praxi nikterak výjimečná, neboť při projednávání trestných činů jsou přímé důkazy oproti důkazům nepřímým často ve výrazné menšině. Nepřímé důkazy však mají významnou důkazní hodnotu, pokud ve svém souhrnu utvoří logický, ničím nenarušený a uzavřený řetězec vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutkových zjištění, které ve svém souhrnu spolehlivě prokazují zkoumané skutečnosti.

56. V projednávaném případě tak nelze s ohledem na řadu nepřímých důkazů konstatovat, že by vina obviněného nebyla řádně objasněna. Obě rozhodnutí soudů nižších stupňů ve věci samé je naopak možné označit za ukázkový příklad toho, jak lze ze shromážděných přímých i nepřímých důkazů pečlivě objasnit projednávaný skutek tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti. Nelze rovněž pominout, že oba soudy nižších stupňů dostatečně uvážily námitky obviněného a v návaznosti na ně podrobně vyložily, které důkazy ve svém komplexu vytvořily zákonem požadovaný řetězec vzájemně do sebe zapadajících skutkových zjištění, stejně jako to, které skutečnosti námitky obviněného a jeho obhajoby vyvracejí.

57. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze namítat, že soud prvního (či druhého) stupně v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. nepostupoval podle představ obviněného anebo v rozsahu, který hodnotí jako nedostatečný. Ostatně žádný právní předpis nestanoví pravidla pro provedení důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, stejně jako nemůže v obecné rovině určit váhu určitých druhů či typů důkazů. Znovu je tedy nutné konstatovat, že na podkladě provedených důkazů bylo možné vyvodit jediný spolehlivý závěr o vině obviněného a současně vyloučit možnost závěru jiného.

V. 2. K námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

58. V návaznosti na sérii skutkových námitek obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. usiloval o zpochybnění aplikované skutkové podstaty přečinu podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 28. 6. 2022). V této souvislosti se však opětovně uchýlil toliko k tvrzením o údajně vadném rozsahu trestné činnosti a znovu zpochybnil skutečnou omezenost funkčnosti poškozené společnosti (respektive množství telefonických volání na telefonní čísla pracovníků poškozené společnosti MABORO CZ, s. r. o.), a to za účelem svého tvrzení, že projednávaný skutek nespáchal, neboť nebyl jedinou osobou, která by byla k takovému jednání motivována.

59. Jak již bylo připomenuto shora, předmětný „hmotněprávní“ dovolací důvod je dovolatel oprávněn úspěšně iniciovat pouze v případě, kdy skutek (v podobě, v jaké byl soudem zjištěn) byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Navíc námitky dovolatele musí být odůvodněny konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v hmotněprávním posouzení skutku. Teprve v návaznosti na takové odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

60. Obviněný se však v rámci své argumentace uchýlil toliko k prostému tvrzení, že projednávaný přečin nespáchal. Ve skutečnosti tedy znovu založil své námitky pouze na vlastních skutkových tvrzeních, respektive na veskrze polemickém zpochybňování skutkových zjištění soudů nižších stupňů, aniž by vznesl jakékoli námitky hmotněprávního charakteru. Takto formulované námitce však Nejvyšší soud nemohl nikterak přisvědčit.

V. 3. K námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

61. Pakliže obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu jím podaného dovolání lze odečíst, že tak učinil v jeho druhé alternativě, čímž poukázal na zamítnutí svého řádného opravného prostředku odvolacím soudem, přestože v předchozím řízení byly – podle jeho názoru – dány důvody dovolání popsané v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání však může být procesně úspěšný jen v případě, že by byla zjištěna existence vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi však takovými vadami zatížen není, a proto nemohl být naplněn ani dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě.

V. 4. K latentní námitce dovolatele proti výroku o trestu

62. Nejvyšší soud dodává, že obviněný svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, byť explicitně tuto svoji námitku nikterak neupřesnil. Přesto je z petitu jeho podání zjevné, že brojí proti rozhodnutím soudů nižších stupňů za účelem zproštění viny, v důsledku čehož jemu uložený peněžitý trest hodnotí jako nepřiměřeně přísný. Pokud však byl obviněný v dané věci ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody až na tři léta, nicméně okresní soud vhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti, povaze a závažnosti spáchaného skutku, jakož i k jeho výdělkovým možnostem přistoupil k uložení trestu peněžitého, nelze takový trest hodnotit jako nezákonný, nepřiměřený, exemplární či vymykající se požadavkům proporcionality trestní sankce. Navíc jeho výši stanovil v počtu dvě stě denních sazeb, přičemž výši jedné denní sazby stanovil částkou 170 Kč, takže celková výměra peněžitého trestu byla stanovena finální částkou ve výši 34.000 Kč. Takový trest nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřeně přísný, nepřípustný či dokonce snad excesivní. V. 5. Shrnutí

63. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v Břeclavi se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., jež poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se následně plně ztotožnil i Krajský soud v Brně jako soud odvolací. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn ani jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces.

64. V souvislosti s výše přednesenou argumentací je třeba dále zdůraznit, že obviněný své námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal jak Okresní soud v Břeclavi, tak poté i Krajský soud v Brně jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Vyjma toho byly v posuzovaném případě plně respektovány všechny základní zásady trestního řízení, a to včetně zásady obžalovací, obhajovacích práv obviněného, jakož i ústavním pořádkem garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Následně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť jednáním obviněného byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky dotčené (soudy nižších stupňů správně aplikované) skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 28. 6. 2022.

VI. Závěr

65. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8 To 352/2024-291, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 T 109/2023-269, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného M. V. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h), písm. m) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny, k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 4. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu