11 Tdo 326/2020-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3.
2020 o dovolání obviněného L. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019,
sp. zn. 14 To 238/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod
sp. zn. 3 T 110/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č. j. 3 T
110/2018-111, byl obviněný L. K. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst.
2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Současně mu byl podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu
pobytu na území obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu dvou let. Podle § 228
odst. 1 tr. řádu pak byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným
společnostem Jednota, obchodní družstvo Tábor, Billa, spol. s r. o. a Lidl
Česká republika v. o. s. škodu v částkách blíže specifikovaných ve výrokové
části citovaného rozsudku nalézacího soudu.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. K.
shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 15. 10. 2018 v době od 18:05 hodin do 18:10 hodin v XY, XY, v
prodejně Lidl, vložil do batohu zboží (1 x zmražené ovoce lesní směs v hodnotě
69,90 Kč, 1 x vanilko-čokoládovou zmrzlinu v hodnotě 29,90 Kč, 1 x premium
čokoláda v hodnotě 49,90 Kč, 4 x kozí sýr mladý v hodnotě 89,90 Kč/1 ks, 4 x
kozí sýr vyzrálý v hodnotě 89,90 Kč/1 ks, 3 x přírodní zrající sýr jemný v
hodnotě 34,90 Kč/1 ks, 6 x přírodní zrající sýr kořeněný v hodnotě 34,90 Kč/1
ks, 2 x přírodní zrající sýr blue v hodnotě 34,90 Kč/1 ks, 3 x oval classic sýr
v hodnotě 39,90 Kč/1 ks a 8 x rival sýr v hodnotě 21,90 Kč/1 ks), a s takto
ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou, kde byl osloven prodavačkou
prodejny, na což vyběhl z prodejny ven, kde byl v ulici XY v XY dostihnut
hlídkou Vojenské policie Tábor, tímto jednáním způsobil škodu ve výši 1.548 Kč
společnosti Lidl Česká republika v.o.s., Nárožní 1359/11 Praha 5,
2) dne 15. 10. 2018 v době od 16:05 hodin do 16:10 hodin v XY, okres
Tábor, XY, v prodejně Jednoty COOP "Astra", si za provozu vložil za mikinu 12
ks čokolád Milka (3 ks čokolád Milka Triolade 280g v hodnotě 125 Kč/1 ks, 3 ks
čokolád Milka mléčná 270g v hodnotě 125 Kč/1 ks, 3 ks čokolád Milka Toffee
Wholenut 300g v hodnotě 125 Kč/1 ks a 3 ks čokolád Milka Peanut Caramel 276g v
hodnotě 125 Kč/1 ks) v celkové hodnotě 1.500 Kč, a s takto ukrytým zbožím
prošel bez placení přes pokladnu ven z prodejny, čímž způsobil celkovou škodu
ve výši 1.500 Kč společnosti Jednota Tábor, IČ: 00031925,
3) dne 15. 10. 2018 v době od 15:30 hodin do 15:40 hodin v XY, XY, v
prodejně Lidl, vložil do batohu zboží a to 19 ks klobás (šunkové klobásy a
kabanosy) v celkové hodnotě 1.195 Kč a 70 ks čokolád Milka (Oreo, Bubbly milk,
Happy cows, mléčná) v celkové hodnotě 2.373 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel
bez placení pokladnou, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 3.568 Kč
společnosti Lidl ČR, IČ: 26178541, za pokladnou byl poté osloven ostrahou
prodejny, na což batoh se zbožím v prodejně odhodil a z místa utekl, přičemž
zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
4) dne 22. 10. 2018 v době kolem 18:16 hodin, v XY, XY, v prodejně
Billa si do batohu vložil zboží, a to 3 ks čokolád Milka 280g v celkové hodnotě
299,70 Kč a 75 ks čokolád Milka 100g v celkové hodnotě 2.542,50 Kč a s takto
ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou pryč z prodejny, čímž způsobil
škodu ve výši 2.842 Kč společnosti Billa, IČ: 00685976,
5) dne 22. 10. 2018 v době kolem 19:25 hodin, v XY, XY, v prodejně Billa
si do batohu vložil 1 ks čokolády Milka 100 g v hodnotě 33,90 Kč, láhev 0,5l
Lžínské višňovice 50% v hodnotě 339,90 Kč a láhev 0,7l Jesse James bourbonu v
hodnotě 269 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou pryč z
prodejny, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 643 Kč spol. Billa,
spol. s.r.o., IČ: 00685976, kdy bezprostředně po krádeži byl zadržen hlídkou
policie, přičemž zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
a těchto jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 T 186/2013, který nabyl právní moci
dne 14. 1. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka Pardubice ze dne 14. 01. 2014, sp. zn. 13 To 551/2013, odsouzen k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, který dne 16. 6. 2016
vykonal.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo
napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře
ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 238/2019-236, podle § 256 tr. řádu jako
nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. K.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To
238/2019-236, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1.
2019, č. j. 3 T 110/2018-111, a to v celém rozsahu. V rámci odůvodnění svého
mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že proti němu bylo vedeno
trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné.
5. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
dovolatel namítl, že trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno, bylo
nepřípustné a mělo být s odkazem na § 198 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2013
Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) zastaveno, neboť podle tohoto ustanovení
nelze vést trestní stíhání proti osobě vydané z cizího státu pro jiné skutky,
než pro které byla vydána, pakliže by toto stíhání (pro jiné skutky) mohlo vést
k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Dovolatel v této souvislosti
poukazuje na skutečnost, že do České republiky byl z Francie vydán výlučně pro
skutky projednávané před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019,
nikoli pro skutky v nyní posuzované věci, pro které mu byl uložen trest odnětí
svobody ve výměře deseti měsíců. Podle obviněného nelze souhlasit se závěry
odvolacího soudu, že se na danou věc vztahuje výjimka z uplatnění zásady
speciality, neboť pro skutky projednávané před Okresním soudem v Táboře pod sp.
zn. 3 T 110/2018 dosud na osobní svobodě omezen nebyl, pročež mu bylo možné
trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců za tyto skutky uložit. Dle
dovolatele nelze souhlasit ani s tím, že problematika dovolenosti trestu odnětí
svobody nastupuje v případě vydání z ciziny pro jiné skutky teprve až na
začátku vykonávacího řízení.
6. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –
pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 238/2019-236, stejně jako
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č. j.
3 T 110/2018-111, a dále aby věc vrátil nižším soudům k novému projednání a
rozhodnutí nebo aby trestní stíhání sám z důvodu jeho nepřípustnosti zastavil.
7. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne
27. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 183/2020-9, vyjádřil státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který
konstatoval, že dovolatelem uplatněné námitky lze pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. řádu subsumovat jen s jistou dávkou tolerance. Otázka
speciality upravená v § 198 z. m. j. s. sice souvisí s problematikou dočasného
vynětí osoby předané z cizího státu z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení, které zakládá nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1
písm. c) tr. řádu, nicméně dovolatel dle státního zástupce spíše nežli
nepřípustnost trestního stíhání namítá nepřípustnost uložení nepodmíněného
trestu odnětí svobody za jiný skutek, než pro který byl vydán.
8. Obviněným uplatněné námitky pak nelze dle státního zástupce považovat
za důvodné. Podle § 198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. je možné předanou osobu
stíhat i pro jiný skutek spáchaný před jejím předáním, než pro který byla z
cizího státu předána, pokud v rámci trestního stíhání (pro tento jiný skutek)
nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Až v případě, že dojde k
pravomocnému odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo ochrannému
opatření spojenému se zbavením osobní svobody, je třeba k výkonu takového
trestu nebo opatření vyžádat souhlas příslušného orgánu předávajícího státu k
výkonu trestu nebo ochranného opatření [§ 198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s.]. V
dosavadním průběhu řízení vedeném před Okresním soudem v Táboře v trestní věci
sp. zn. 3 T 110/2018 přitom doposud k žádnému omezení nebo zbavení obviněného
na jeho osobní svobodě nedošlo. Osobní svoboda dovolatele nebyla dle státního
zástupce fakticky omezena ani nabytím právní moci výroku o uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho osobě, když k omezení, resp. zbavení
osobní svobody dovolatele by došlo až samotným výkonem uloženého trestu.
9. Z daného stavu tak dle státního zástupce v trestní věci vedené proti
osobě obviněného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018
neexistoval žádný důvod nepřípustnosti trestního stíhání, a to ani po předání
jeho osoby z Francie k trestnímu stíhání pro skutky projednávané v jiné trestní
věci. Současně neexistoval žádný zákonný důvod, pro který by dovolateli nemohl
být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, když z § 198 odst. 1 písm. a), g)
z. m. j. s. vyplývá pouze tolik, že v případě neudělení souhlasu příslušným
orgánem Francouzské republiky nebude uložený trest možno vykonat. Vzhledem k
výše uvedenému pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání
obviněného v neveřejném zasedání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a
odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na
příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou
osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud
zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené
v § 265f tr. řádu.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
12. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud
připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán
tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle
zákona nebylo přípustné. Na tento dovolací důvod je tedy možné úspěšně odkázat
jen tehdy, pokud ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §
11 odst. 1, 4 nebo v § 11a tr. řádu, pro který trestní stíhání nelze zahájit, a
pokud již bylo zahájeno, musí být zastaveno. To znamená, že příslušný orgán
činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání [podle § 172
odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1
písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu] a místo tohoto
vydal „rozhodnutí ve věci samé“ (viz § 265a odst. 1, 2 tr. řádu), které je pro
obviněného méně příznivé (nejčastěji se jedná o odsuzující rozsudek). Z výše
uvedeného vyplývá, že tento dovolací důvod se týká jen takové nepřípustnosti
trestního stíhání, která je založena na důvodech spočívajících v ustanovení §
11 odst. 1, 4 nebo § 11a tr. řádu, neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní
řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Naopak
jakékoli jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, tento
dovolací důvod nezakládají.
13. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria
jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování
předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky,
které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr.
řádu, jsou zcela zjevně neopodstatněné.
14. V rámci námitek subsumovaných pod dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. e) tr. řádu obviněný, stejně jako již dříve v řízení o odvolání,
namítl, že v nyní posuzované věci proti němu bylo vedeno trestní stíhání
nepřípustně, pročež mělo být zastaveno. Podstatu tohoto dovolacího důvodu
přitom opřel o ustanovení § 198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., které dle jeho
tvrzení zakazuje vést takové trestní stíhání proti osobě předané z cizího
státu, kteréžto by mohlo vést k omezení nebo zbavení svobody této osoby, tedy
trestní stíhání pro jiné skutky, něž pro které byla daná osoba z cizího státu
předána. V rámci této námitky přitom obviněný poukázal na skutečnost, že byl do
České republiky vydán z Francie výlučně pro skutky řešené v řízení vedeném před
Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019 a nikoli pro skutky
projednávané před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018, za které
mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. V
souvislosti s uplatněnou argumentací se přitom dovolatel domáhá aplikace
institutu nepřípustnosti trestního stíhání pro jiné skutky, než pro které byl
předán z cizího státu, nikoli až na počátku vykonávacího řízení, nýbrž již v
rámci řízení o opravných prostředcích.
15. Obecně platí, že v případě předání osoby z jiného členského státu
Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu je třeba uplatnit zásadu
speciality, která se vztahuje na skutky (nikoli jejich právní posouzení)
spáchané před tímto předáním, pročež trestní stíhání nebo výkon trestu, jakož i
ochranného opatření jsou obecně možné toliko pro skutky, pro které byla dotčená
osoba z cizího státu předána. Z obecně formulovaného pravidla zákazu zbavení
osobní svobody, trestního stíhání a výkonu trestu nebo ochranného opatření pro
jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla dotčená osoba předána,
vyjádřeného v ustanovení § 198 odst. 1 z. m. j. s. (jímž se provádí čl. 27
rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV), však existuje řada zákonných výjimek,
jejichž taxativní výčet je obsažen v § 198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s.
Podle ustanovení § 198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. [představujícího
implementaci čl. 27 odst. 3 písm. c) citovaného rámcového rozhodnutí] tak lze
osobu, která byla do České republiky předána na základě evropského zatýkacího
rozkazu z jiného členského státu Evropské unie, trestně stíhat i pro jiný
skutek (skutky) spáchaný před předáním, než pro který byla předána, pakliže v
rámci trestního stíhání vedeného pro tento jiný skutek nedojde k omezení nebo
zbavení její osobní svobody. Podle § 198 odst. 1 písm. g), odst. 3 z. m. j. s.
je totiž třeba souhlas příslušného orgánu předávajícího státu vyžádat až v
případě, že došlo k pravomocnému odsouzení předané osoby k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody nebo ochrannému opatření spojenému se zbavením osobní svobody,
přičemž se jedná o souhlas k výkonu takovéhoto trestu nebo ochranného opatření.
Naopak, byl-li v rámci trestního řízení vedeného pro jiný skutek spáchaný před
předáním, než pro který byla osoba předána z jiného členského státu Evropské
unie do České republiky, uložen jiný druh trestu nebo ochranného opatření než
nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením
osobní svobody, není podle § 198 odst. 1 písm. d) z. m. j. s. souhlasu
příslušného orgánu předávajícího státu vůbec třeba.
16. V nyní projednávaném případě byl obviněný L. K. rozsudkem
Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20.
11. 2019, sp. zn. 14 To 238/2019, uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil celkem
pěti útoky spáchanými ve dnech 15. 10. 2018 a 22. 10. 2018, za což mu byl
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Na základě
evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 5. 6. 2019 Okresním soudem v
Příbrami ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 19/2019 byl obviněný dne 11. 7. 2019
zatčen v Paříži a následně předán do České republiky. Podle výrokové části
rozsudku Odvolacího soudu v Paříži, oddíl 7, pátý vyšetřovací senát ze dne 4.
9. 2019, sp. zn. 2019/03964, bylo toto předání (uskutečněné se souhlasem
obviněného, který se nevzdal práva speciality, jakož i příslušného orgánu
Francouzské republiky) omezeno toliko na trestní stíhání pro skutky
projednávané před Okresním soudem v Příbrami ve věci vedené pod sp. zn. 1 T
19/2019. Pokračujícího trestného činu krádeže ve věci vedené u Okresního soudu
v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018 se tedy obviněný dopustil dříve, než byl
příslušným orgánem Francouzské republiky předán k trestnímu stíhání do České
republiky pro jiné skutky. Poté, co byl obviněný v nyní projednávané věci, jež
nebyla vedena vazebně, pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře
ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 14
To 238/2019, k nepodmíněnému trestu deseti měsíců, přitom byla Okresním soudem
v Táboře příslušnému orgánu předávajícího státu, tj. Odvolacímu soudu v Paříži,
ve smyslu čl. 27 odst. 3 písm. g) rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie č.
2002/584/SVV zaslána žádost o souhlas s dalším trestním stíháním předané osoby,
resp. žádost o dodatečný souhlas s výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody,
který byl obviněnému v této trestní věci pravomocně uložen (viz žádost ze dne
6. 1. 2020).
17. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že oba soudy nižších stupňů, tedy
Okresní soud v Táboře stejně jako Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka
v Táboře, postupovaly v nyní projednávané věci zcela v souladu s § 198 odst. 1
z. m. j. s., neboť toto ustanovení nikterak nebrání vedení trestního stíhání
pro skutky spáchané před předáním obviněného z cizího státu (konkrétně ve dnech
15. 10. 2018 a 22. 10. 2018), jakož i pravomocnému odsouzení osoby obviněného,
jenž byl do České republiky předán z jiného členského státu Evropské unie (na
základě rozsudku francouzského soudu ze dne 4. 9. 2019) pro jiné skutky
(projednávané před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019). Jelikož
v rámci trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn.
3 T 110/2018, resp. u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře
pod sp. zn. 14 To 238/2019, nedošlo poté, co byl obviněný předán z Francie do
České republiky, k omezení ani zbavení jeho osobní svobody, nelze v postupu
obou jmenovaných soudů shledat jakýkoli rozpor s ustanovením § 198 odst. 1 z.
m. j. s., neboť samotné vedení trestního stíhání pro jiný skutek, než pro který
byla osoba z cizího státu předána, není nikterak vyloučeno, jsou-li zároveň
zachovány určité omezující podmínky upravené v písmenu a) citovaného ustanovení
z. m. j. s.
18. Jak přitom správně poukázal krajský soud, a ve shodě s ním
konstatoval i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve
svém vyjádření, v nyní posuzované věci nic nebránilo pokračování v trestním
stíhání obviněného, tedy ani věcnému projednání jím podaného odvolání, i po
předání jeho osoby z Francie do České republiky (byť pro jiné skutky). Zásadu
speciality vyjádřenou v ustanovení § 198 z. m. j. s. je totiž třeba respektovat
až v okamžiku pravomocného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, popř.
ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody (a nikoli již ve fázi
řízení o opravných prostředcích, kterak nesprávně namítá dovolatel), neboť
takovýto druh sankce by nebylo možné bez souhlasu příslušného orgánu
předávajícího státu, popř. při vzdání se práva na uplatnění zásady speciality
předanou osobou či při splnění některého z dalších důvodů zakládajících výjimku
ze zásady speciality ve smyslu § 198 odst. 1 z. m. j. s., na obviněném vykonat.
Za tohoto stavu, kdy samotným uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody
nebyla osobní svoboda dovolatele nikterak omezena, tak nelze považovat za
jakkoli vadný postup Okresního soud v Táboře, který dne 6. 1. 2020, tedy až po
pravomocném skončení trestního stíhání, vyhotovil žádost o dodatečný souhlas s
výkonem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců,
jíž adresoval Odvolacímu soudu v Paříži coby příslušnému orgánu předávajícího
státu, neboť tento postup zcela odpovídá ustanovení § 198 odst. 1 písm. g),
odst. 3 z. m. j. s., když k omezení, resp. zbavení osobní svobody dovolatele by
došlo až samotným výkonem uloženého trestu. Ostatně trest odnětí svobody je,
jak správně poukázal již státní zástupce ve svém písemném vyjádření k dovolání
obviněného, univerzálním druhem trestu, který lze za podmínek stanovených
zákonem uložit za každý trestný čin, pročež pokud by samotná možnost uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody byla překážkou pro další vedení trestního
stíhání po předání osoby z cizího státu, postrádalo by ustanovení § 198 odst. 1
písm. a) z. m. j. s. svůj smysl, neboť právě v tomto ustanovení je zakotvena
jedna ze zákonných výjimek připouštějících vedení trestního stíhání i pro jiný
skutek (spáchaný před předáním), než pro který byla osoba předána z jiného
členského státu Evropské unie do České republiky, a to poté, co k tomuto
předání fakticky došlo.
19. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud vyhodnotil dovolatelovy
námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
jako zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu přiloženého spisového materiálu je
zřejmé, že trestní stíhání pro skutek popsaný v tzv. skutkové větě rozsudku
Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, bylo
přípustné, neboť nebylo shledáno, že by mu bránila jakákoli zákonná překážka,
včetně ustanovení § 198 odst. 1 z. m. j. s.
V.
Závěr
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
napadeným rozhodnutím krajského soudu a jemu předcházejícím postupem nedošlo k
porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného L. K. z výše
uvedených důvodů dovolacím soudem shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání
odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný
prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík