11 Tdo 356/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 To 823/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 266/93, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á.
Obviněný P. M. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 To 823/2002, jímž bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2002, č. j. 13 T 266/93 – 706, dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání namítá, že soud postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, když na základě stejného skutkového stavu, který vedl k tomu, že dříve byl několikrát zproštěn obžaloby, jej nyní uznal vinným. S poukazem na svou obhajobu má za to, že soud nesprávně posoudil jeho jednání jako trestný čin. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že
obviněný sice namítá nesprávné právní posouzení skutku, avšak v dovolání poukazuje pouze na to, že na podkladě stejného skutkového stavu věci byl původně obžaloby zproštěn, zatímco pozdějším rozhodnutím byla vyslovena jeho vina. Obviněný tak uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně a bez věcné argumentace, která by odpovídala použitému dovolacímu důvodu. Obviněný se poukazem na svoje výpovědi v kontextu s dalšími důkazy snaží dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího způsobu hodnocení důkazů, a dosáhnout zjištění takového skutkového stavu věci, kterému by odpovídal původně ve věci vydaný zprošťující rozsudek, a pokouší se tedy docílit změny skutkových zjištění. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl v rozporu se zákonem kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti hodnocení důkazů apod.
V posuzovaném případě obviněný v dovolání namítal údajně nesprávný procesní postup soudu spočívající v tom, že byl dříve obžaloby zproštěn, zatímco později došlo k vyslovení viny na podkladě stejných skutkových zjištění. Takové námitky nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen dovolatelem uplatněný dovolací důvod, nýbrž ani žádný jiný z důvodů dovolání vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Navíc dovolatel podstatu vytýkané nesprávnosti spatřuje v nesprávném hodnocení důkazů ze strany soudů a v této souvislosti se dovolává svých vlastních výpovědí. Tyto námitky ve svém důsledku ovšem směřují vůči správnosti skutkového stavu věci zjištěného soudy obou stupňů, a dovolatel se tak domáhá změny těchto skutkových zjištění. Skutková zjištění soudu však, jak již bylo výše uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Pokud dovolatel jen obecně uvedl, že soud nesprávně posoudil jeho jednání, když ho uznal vinným, pak ani nepoukázal na žádnou konkrétní výhradu, v čem tuto nesprávnost v právním posouzení skutku vlastně spatřuje.
Obviněný tak v dovolání sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují a dovolání bylo podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve shodě s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo možno takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík