11 Tdo 367/2016-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. května 2016 dovolání obv. H. P. N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 39/2015, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného H. P. N. o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 5 T 39/2015, byl obv. H. P. N. uznán vinným ad I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále ad II. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl dle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl dále uložen trest vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na dobu neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obv. H. P. N. uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu mobilního telefonu zn. Nokia C5, včetně akumulátoru a zadního krytu a jednoho kusu SIM karty.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se H. P. N. dopustil trestné činnosti tím, že:
I.
1) nejpozději na konci roku 2013, v prostorách ubytovny Z., na adrese P. Z. č. P. – V., v okolí autobusového nádraží N. K. v P. a na adrese Z. v P., J. H., narozenému dne ..., více než sedmkrát opakovaně prodal vždy 0,2 až 0,5 gramu pervitinu v ceně 100 Kč za 0,1 gramu a více než třikrát mu jako úhradu za ubytování na uvedené adrese poskytl pervitin vždy v množství 0,2 až 0,3 gramu,
2) v období od měsíce února roku 2013 do poloviny měsíce června roku 2013, v prostorách ubytovny Z., na adrese P. Z., P.– V., na náměstí I. P. P. v P., v okolí ubytovny “B.“ na adrese P., P.– S., na náměstí B. S. v P., opakovaně ob den, tj. více než v šedesáti případech prodal B. Ch., narozenému dne ..., pervitin v ceně 3 000 Kč za 5 gramů nebo v ceně 5 000 Kč za 10 gramů, tj. více než 300 gramů za více než 180 000 Kč,
3) v období od začátku roku 2014 do měsíce června roku 2014, v N. ul. v P. a jiných místech, šestkrát V. J., narozenému dne ..., prodal pervitin vždy v množství od 0,3 do 0,5 gramu v ceně 100 Kč za 0,1 gramu, a jedenkrát výměnou za mobilní telefon značky Samsung Galaxy S4 mu poskytl 3 gramy pervitinu, přičemž v době do dne 31. 12. 2013 je metamfetamin, jakožto účinná látka drogy pervitin, uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu dle Úmluvy o psychotropních látkách, a v době od 1. 1. 2014 je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s ustanovením § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
II.
1) dne 25. 7. 2014 v 9:45 hod. v areálu Dětského diagnostického ústavu na adrese U M. l., P– M., u sebe v černé brašně přes rameno pro jiného, za účelem prodeje v plastovém sáčku s přítlačným lištovým uzávěrem o rozměrech cca 4 x 7 cm, přechovával pevnou látku bílé barvy o hmotnosti 0,231 gramu a v plastovém sáčku s přítlačným lištovým uzávěrem o rozměrech cca 6 x 10 cm, přechovával pevnou látku bílé barvy o hmotnosti 2,970 gramu, vše o celkové hmotnosti 3,201 gramu, a obsahu 16,1 % hmotnostních metamfetaminu base, o čisté hmotnosti 0,515 gramu,
2) dne 25. 11. 2014 v 3:00 hod., v Š. ul. v P.– K. před domem č. p. .., č. o. ..., u sebe pro jiného ve čtyřech papírových složkách, tzv. psaníčkách, po rozložení o rozměrech cca 6,5 x 6,5 cm, a v plastovém sáčku s přítlačným lištovým uzávěrem o rozměrech cca 4 x 7,5 cm, přechovával pevnou látku bílé barvy o celkové hmotnosti 1,537 gramu netto, obsahujících 66,6 % hmotnostních metamfetaminu base, o hmotnosti 1,024 gramu metamfetaminu base, přičemž v době do dne 31. 12. 2013 je metamfetamin, jakožto účinná látka drogy pervitin, uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu dle Úmluvy o psychotropních látkách, a v době od 1. 1. 2014 je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s ustanovením § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
Výše uvedený rozsudek napadl obv. H. P. N. v zákonné lhůtě odvoláním. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu, a v tomto rozsahu podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a přečin pod bodem II (rozsudkem nedotčený), byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl dle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obv. H. P. N. byl rovněž uložen trest vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na dobu neurčitou. Vedle uvedených trestů byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložen též trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu mobilního telefonu zn. Nokia C5, včetně akumulátoru a zadního krytu a jednoho kusu SIM karty. Závěrem byl obv. H. P. N. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený ve výroku rozsudku soudu I. stupně pod bodem I. 2), v němž byl spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. H. P. N. prostřednictvím advokátky Mgr. Lindy Kashy dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že výslechy svědků J. a H. byly v řízení před soudy obou instancí provedeny nezákonně bez jeho přítomnosti, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. Oba soudy tímto postupem zkrátily obviněného na jeho právech, neboť mu neumožnily konfrontovat se s těmito svědky a pokládat jim otázky, které by vyjasnily rozpory v jejich výpovědích. Soudy dle názoru dovolatele pouze nepřesvědčivě uvedly obavu, že by tito svědkové nevypovídali v jeho přítomnosti pravdu, a pouze na této hypotetické obavě postavily důvodnost tohoto úkonu. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené svědecké výpovědi byly stěžejními důkazy pro rozhodnutí o vině, a to bez účasti obviněného na jejich provedení, došlo tímto postupem ze strany soudů obou instancí k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby jako soud dovolací zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 5 T 39/2015, a přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obv. H. P. N. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1380/2015-8 ze dne 30. 12. 2015). Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že námitky uplatněné obviněným lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nejedná se však o námitky důvodné.
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je totiž patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením. Dle státního zástupce však k porušení § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. nedošlo, neboť jak obvodní soud, tak městský soud, postup podle citovaného ustanovení řádně vysvětlily, a to s odkazem na obavu, že v přítomnosti obviněného by svědci nevypovídali pravdu. Při existenci této obavy je pak postup podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. plně odůvodněn. Nepřítomnost obviněného tedy nepředstavovala porušení žádného zákonného ustanovení, tím méně pak mohla být zásahem do jeho práva na spravedlivý proces.
Dle státního zástupce lze uzavřít, že k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo, a tudíž shledal předmětné dovolání zjevně neopodstatněným. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby dovolání obv. H. P. N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo případně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dle jeho názoru byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení.
Dovolatel shledal opodstatněnost uplatněného dovolacího důvodu v tom, že výslechy svědků V. J. a J. H. byly provedeny nezákonně bez jeho přítomnosti, aniž byly k tomu splněny podmínky stanovené § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. Tento postup nebyl rovněž přesvědčivě zdůvodněn a výroky o vině obviněného se tak dostaly do rozporu se zákonem a jeho právem na spravedlivý proces.
V obecné rovině nutno zdůraznit, že opatření předsedy senátu podle § 209 odst. 1 věty druhé tr. ř. směřují k tomu, aby byla zajištěna bezpečnost svědka, nebo aby byla utajena jeho totožnost, anebo spočívají ve vykázání obžalovaného z jednací síně po dobu výslechu takového svědka. Otázku nutnosti ochrany svědka v hlavním líčení řeší soud samostatně a podle konkrétních okolností projednávaného případu (vztahy svědka k obviněnému, jejich předchozí vzájemné negativní kontakty, žádost svědka být utajen, atd.), přičemž k takovému postupu stačí již pouhá obava, že v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 1997, sp. zn. II. ÚS 104/96). Konkrétní výběr nejvhodnějšího opatření je věcí předsedy senátu a jeho volné úvahy podle okolností projednávaného případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 297/96). Přijaté opatření se poté odpovídajícím způsobem poznamená v protokole o hlavním líčení.
Ustanovení § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř. pak zajišťuje právo obžalovaného, jenž byl po dobu výslechu svědka vykázán z jednací síně, na vlastní obhajobu. To je zaručeno jednak tím, že po návratu do jednací síně musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka vyslýchaného v jeho nepřítomnosti, a dále tím, že obžalovaný má právo vyjádřit se k výpovědi svědka. Takový obžalovaný může rovněž klást tomuto svědkovi otázky. Z důvodu, aby nebyl zmařen účel sledovaný vykázáním obžalovaného z jednací síně, může klást svědkovi otázky jen prostřednictvím předsedy senátu a zároveň tak, aby se obžalovaný nesetkal se svědkem. Z těchto nezbytných zákonných omezení vyplývá nemožnost provedení konfrontace takového svědka s obžalovaným podle § 104a odst. 5 věty druhé tr. ř. Nemá-li se totiž obžalovaný vůbec setkat se svědkem vyslýchaným v nepřítomnosti obžalovaného, nelze ho tedy ani postavit tváří v tvář svědkovi. Rovněž zpravidla nebude možné, aby obžalovaný podle § 215 odst. 2 tr. ř. sám vyslýchal takového svědka (výslech prostřednictvím předsedy senátu je vlastně kladením otázek ve výše uvedeném smyslu).
Seznámení obžalovaného s výpovědí svědka vyslýchaného v jeho nepřítomnosti, jakož i vyjádření obžalovaného k této výpovědi se poznamená v protokole o hlavním líčení. Nedodržení postupu podle věty třetí § 209 odst. 1 tr. ř., tj. neseznámení obžalovaného s výpovědí svědka nebo odepření možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka nebo klást mu otázky, je pak zkrácením práva obžalovaného na obhajobu a podstatnou vadou řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a podle závažnosti může být případně i dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. TR NS 8/2004 - T 722).
Podle názoru Nejvyššího soudu však nelze Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytknout, že konal výslech svědků J. H. a V. J. u hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že byly splněny podmínky ustanovení § 209 odst. 1 věty druhé tr. ř. pro konání svědeckého výslechu v nepřítomnosti obviněného, o čemž soud I. stupně rozhodl opatřením. Nejvyšší soud se rovněž ztotožnil s argumentací odvolacího soudu, který správně poznamenal, tento postup může být odůvodněn již samotnou obavou z toho, že svědek v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu a navíc v případech předmětné trestné činnosti často dochází k odlišným svědeckým výpovědím při hlavním líčení než při prvotních výpovědích. Nadto nutno zdůraznit, že oba svědci odmítli konfrontaci s obviněným a požádali o utajení. S ohledem na tyto skutečnosti tedy předsedkyně senátu soudu I. stupně důvodně shledala obavu, že svědci v přítomnosti obviněného nebudou vypovídat pravdu, resp. vypovídat vůbec. Bylo rovněž dodrženo i ustanovení § 209 odst. 1 věty třetí tr. ř. Po návratu obviněného do jednací síně byl seznámen s výpověďmi svědka J. H. i svědka V. J., k nimž se ve smyslu § 214 tr. ř. vyjádřil a bylo mu rovněž umožněno, aby jim prostřednictvím soudu položil doplňující otázky (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 434 až 437). Lze podotknout, že po celou dobu výslechu obou svědků byla přítomna obhájkyně obviněného, která využila svého práva klást svědkům otázky. Dovolací námitku obviněného, která spočívala v tvrzení, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen u hlavního líčení svědeckému výslechu a nemohl svědkům pokládat otázky, tudíž nelze akceptovat.
Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že práva obviněného na jeho obhajobu ve smyslu § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř., byla plně a důsledně respektována a obviněný byl vždy s celým obsahem výpovědí svědků seznámen, mohl se k těmto výpovědím vyjádřit a rovněž i svědkům pokládat otázky prostřednictvím předsedkyně senátu. Za všech zjištěných okolností proto nelze dospět k závěru o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nebyla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a rovněž právo obviněného na spravedlivý proces bylo v dané trestní věci zachováno. Ve vztahu k tomuto důvodu proto Nejvyšší soud dovolání posoudil jako neopodstatněné.
Nejvyšší soud též prověřil, že Obvodní soud pro Prahu 2 v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Přezkum skutkových zjištění i na ně navazujících právních závěrů Městským soudem v Praze, týkající se otázky viny a trestu u obv. H. P. N., je rovněž správný, relevantní a hodnověrně odůvodněný, a nelze proto souhlasit s tvrzením obviněného, že závěry soudů obou instancí o jeho vině a trestu jsou postaveny pouze na svědeckých výpovědích, které byly dle něho provedeny nezákonně.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. k porušení zákona a obviněný svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud dovolání obv. H. P. N. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu