11 Tdo 367/2016-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. května 2016 dovolání obv.
H. P. N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5
To 265/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5
T 39/2015, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného H. P. N. o
d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 5 T
39/2015, byl obv. H. P. N. uznán vinným ad I. zvlášť závažným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále ad II. přečinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl dle § 56 odst.
2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl dále
uložen trest vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na dobu
neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obv. H. P. N. uložen i
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu mobilního
telefonu zn. Nokia C5, včetně akumulátoru a zadního krytu a jednoho kusu SIM
karty.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se H. P. N. dopustil trestné činnosti
tím, že:
I.
1) nejpozději na konci roku 2013, v prostorách ubytovny Z., na adrese P.
Z. č. P. – V., v okolí autobusového nádraží N. K. v P. a na adrese Z. v P., J.
H., narozenému dne ..., více než sedmkrát opakovaně prodal vždy 0,2 až 0,5
gramu pervitinu v ceně 100 Kč za 0,1 gramu a více než třikrát mu jako úhradu za
ubytování na uvedené adrese poskytl pervitin vždy v množství 0,2 až 0,3 gramu,
2) v období od měsíce února roku 2013 do poloviny měsíce června roku
2013, v prostorách ubytovny Z., na adrese P. Z., P.– V., na náměstí I. P. P. v
P., v okolí ubytovny “B.“ na adrese P., P.– S., na náměstí B. S. v P.,
opakovaně ob den, tj. více než v šedesáti případech prodal B. Ch., narozenému
dne ..., pervitin v ceně 3 000 Kč za 5 gramů nebo v ceně 5 000 Kč za 10 gramů,
tj. více než 300 gramů za více než 180 000 Kč,
3) v období od začátku roku 2014 do měsíce června roku 2014, v N. ul. v
P. a jiných místech, šestkrát V. J., narozenému dne ..., prodal pervitin vždy v
množství od 0,3 do 0,5 gramu v ceně 100 Kč za 0,1 gramu, a jedenkrát výměnou za
mobilní telefon značky Samsung Galaxy S4 mu poskytl 3 gramy pervitinu,
přičemž v době do dne 31. 12. 2013 je metamfetamin, jakožto účinná látka drogy
pervitin, uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka
zařazená do seznamu dle Úmluvy o psychotropních látkách, a v době od 1. 1. 2014
je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s ustanovením § 44c odst. 1 zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
II.
1) dne 25. 7. 2014 v 9:45 hod. v areálu Dětského diagnostického ústavu
na adrese U M. l., P– M., u sebe v černé brašně přes rameno pro jiného, za
účelem prodeje v plastovém sáčku s přítlačným lištovým uzávěrem o rozměrech cca
4 x 7 cm, přechovával pevnou látku bílé barvy o hmotnosti 0,231 gramu a v
plastovém sáčku s přítlačným lištovým uzávěrem o rozměrech cca 6 x 10 cm,
přechovával pevnou látku bílé barvy o hmotnosti 2,970 gramu, vše o celkové
hmotnosti 3,201 gramu, a obsahu 16,1 % hmotnostních metamfetaminu base, o čisté
hmotnosti 0,515 gramu,
2) dne 25. 11. 2014 v 3:00 hod., v Š. ul. v P.– K. před domem č. p. ..,
č. o. ..., u sebe pro jiného ve čtyřech papírových složkách, tzv. psaníčkách,
po rozložení o rozměrech cca 6,5 x 6,5 cm, a v plastovém sáčku s přítlačným
lištovým uzávěrem o rozměrech cca 4 x 7,5 cm, přechovával pevnou látku bílé
barvy o celkové hmotnosti 1,537 gramu netto, obsahujících 66,6 % hmotnostních
metamfetaminu base, o hmotnosti 1,024 gramu metamfetaminu base,
přičemž v době do dne 31. 12. 2013 je metamfetamin, jakožto účinná látka drogy
pervitin, uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka
zařazená do seznamu dle Úmluvy o psychotropních látkách, a v době od 1. 1. 2014
je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s ustanovením § 44c odst. 1 zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
Výše uvedený rozsudek napadl obv. H. P. N. v zákonné lhůtě odvoláním.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015,
byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř.
zrušen napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu, a
v tomto rozsahu podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl
tak, že uznal obviněného vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za
tento přečin a přečin pod bodem II (rozsudkem nedotčený), byl obviněnému uložen
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl
dle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obv. H. P.
N. byl rovněž uložen trest vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,
a to na dobu neurčitou. Vedle uvedených trestů byl podle § 70 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku obviněnému uložen též trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty, a to jednoho kusu mobilního telefonu zn. Nokia C5, včetně akumulátoru
a zadního krytu a jednoho kusu SIM karty. Závěrem byl obv. H. P. N. podle § 226
písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený ve výroku rozsudku soudu
I. stupně pod bodem I. 2), v němž byl spatřován zločin nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. H. P. N. prostřednictvím advokátky
Mgr. Lindy Kashy dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že výslechy svědků J. a H. byly v
řízení před soudy obou instancí provedeny nezákonně bez jeho přítomnosti, aniž
by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. Oba
soudy tímto postupem zkrátily obviněného na jeho právech, neboť mu neumožnily
konfrontovat se s těmito svědky a pokládat jim otázky, které by vyjasnily
rozpory v jejich výpovědích. Soudy dle názoru dovolatele pouze nepřesvědčivě
uvedly obavu, že by tito svědkové nevypovídali v jeho přítomnosti pravdu, a
pouze na této hypotetické obavě postavily důvodnost tohoto úkonu. Vzhledem ke
skutečnosti, že výše uvedené svědecké výpovědi byly stěžejními důkazy pro
rozhodnutí o vině, a to bez účasti obviněného na jejich provedení, došlo tímto
postupem ze strany soudů obou instancí k porušení jeho práva na spravedlivý
proces.
Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby jako soud dovolací zrušil
napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 5 To
265/2015, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 5
T 39/2015, a přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
K dovolání obv. H. P. N. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1380/2015-8 ze dne 30. 12. 2015). Státní
zástupce ve svém vyjádření uvedl, že námitky uplatněné obviněným lze sice
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nejedná se
však o námitky důvodné.
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř. je totiž patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u
hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti,
která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením. Dle státního zástupce
však k porušení § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. nedošlo, neboť jak obvodní
soud, tak městský soud, postup podle citovaného ustanovení řádně vysvětlily, a
to s odkazem na obavu, že v přítomnosti obviněného by svědci nevypovídali
pravdu. Při existenci této obavy je pak postup podle § 209 odst. 1 věta druhá
tr. ř. plně odůvodněn. Nepřítomnost obviněného tedy nepředstavovala porušení
žádného zákonného ustanovení, tím méně pak mohla být zásahem do jeho práva na
spravedlivý proces.
Dle státního zástupce lze uzavřít, že k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo, a tudíž shledal předmětné dovolání zjevně
neopodstatněným. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby dovolání obv. H. P. N.
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím,
aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání
podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo případně podle § 265r odst. 1 písm.
c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda
je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na
příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst.
1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní
obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší
soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval,
a nic nebrání jeho projednání.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání
opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence
tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dle jeho názoru byla porušena ustanovení o
jeho přítomnosti v hlavním líčení.
Dovolatel shledal opodstatněnost uplatněného dovolacího důvodu v tom, že
výslechy svědků V. J. a J. H. byly provedeny nezákonně bez jeho přítomnosti,
aniž byly k tomu splněny podmínky stanovené § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř.
Tento postup nebyl rovněž přesvědčivě zdůvodněn a výroky o vině obviněného se
tak dostaly do rozporu se zákonem a jeho právem na spravedlivý proces.
V obecné rovině nutno zdůraznit, že opatření předsedy senátu podle §
209 odst. 1 věty druhé tr. ř. směřují k tomu, aby byla zajištěna bezpečnost
svědka, nebo aby byla utajena jeho totožnost, anebo spočívají ve vykázání
obžalovaného z jednací síně po dobu výslechu takového svědka. Otázku nutnosti
ochrany svědka v hlavním líčení řeší soud samostatně a podle konkrétních
okolností projednávaného případu (vztahy svědka k obviněnému, jejich předchozí
vzájemné negativní kontakty, žádost svědka být utajen, atd.), přičemž k
takovému postupu stačí již pouhá obava, že v přítomnosti obžalovaného nevypoví
pravdu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 1997, sp. zn. II. ÚS 104/96).
Konkrétní výběr nejvhodnějšího opatření je věcí předsedy senátu a jeho volné
úvahy podle okolností projednávaného případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze
dne 21. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 297/96). Přijaté opatření se poté odpovídajícím
způsobem poznamená v protokole o hlavním líčení.
Ustanovení § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř. pak zajišťuje právo obžalovaného,
jenž byl po dobu výslechu svědka vykázán z jednací síně, na vlastní obhajobu.
To je zaručeno jednak tím, že po návratu do jednací síně musí být obžalovaný
seznámen s obsahem výpovědi svědka vyslýchaného v jeho nepřítomnosti, a dále
tím, že obžalovaný má právo vyjádřit se k výpovědi svědka. Takový obžalovaný
může rovněž klást tomuto svědkovi otázky. Z důvodu, aby nebyl zmařen účel
sledovaný vykázáním obžalovaného z jednací síně, může klást svědkovi otázky jen
prostřednictvím předsedy senátu a zároveň tak, aby se obžalovaný nesetkal se
svědkem. Z těchto nezbytných zákonných omezení vyplývá nemožnost provedení
konfrontace takového svědka s obžalovaným podle § 104a odst. 5 věty druhé tr.
ř. Nemá-li se totiž obžalovaný vůbec setkat se svědkem vyslýchaným v
nepřítomnosti obžalovaného, nelze ho tedy ani postavit tváří v tvář svědkovi.
Rovněž zpravidla nebude možné, aby obžalovaný podle § 215 odst. 2 tr. ř. sám
vyslýchal takového svědka (výslech prostřednictvím předsedy senátu je vlastně
kladením otázek ve výše uvedeném smyslu).
Seznámení obžalovaného s výpovědí svědka vyslýchaného v jeho nepřítomnosti,
jakož i vyjádření obžalovaného k této výpovědi se poznamená v protokole o
hlavním líčení. Nedodržení postupu podle věty třetí § 209 odst. 1 tr. ř., tj.
neseznámení obžalovaného s výpovědí svědka nebo odepření možnosti vyjádřit se k
výpovědi svědka nebo klást mu otázky, je pak zkrácením práva obžalovaného na
obhajobu a podstatnou vadou řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a
podle závažnosti může být případně i dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř. (srov. TR NS 8/2004 - T 722).
Podle názoru Nejvyššího soudu však nelze Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytknout,
že konal výslech svědků J. H. a V. J. u hlavního líčení v nepřítomnosti
obviněného. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že byly splněny podmínky
ustanovení § 209 odst. 1 věty druhé tr. ř. pro konání svědeckého výslechu v
nepřítomnosti obviněného, o čemž soud I. stupně rozhodl opatřením. Nejvyšší
soud se rovněž ztotožnil s argumentací odvolacího soudu, který správně
poznamenal, tento postup může být odůvodněn již samotnou obavou z toho, že
svědek v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu a navíc v případech předmětné
trestné činnosti často dochází k odlišným svědeckým výpovědím při hlavním
líčení než při prvotních výpovědích. Nadto nutno zdůraznit, že oba svědci
odmítli konfrontaci s obviněným a požádali o utajení. S ohledem na tyto
skutečnosti tedy předsedkyně senátu soudu I. stupně důvodně shledala obavu, že
svědci v přítomnosti obviněného nebudou vypovídat pravdu, resp. vypovídat
vůbec. Bylo rovněž dodrženo i ustanovení § 209 odst. 1 věty třetí tr. ř. Po
návratu obviněného do jednací síně byl seznámen s výpověďmi svědka J. H. i
svědka V. J., k nimž se ve smyslu § 214 tr. ř. vyjádřil a bylo mu rovněž
umožněno, aby jim prostřednictvím soudu položil doplňující otázky (viz protokol
o hlavním líčení na č. l. 434 až 437). Lze podotknout, že po celou dobu
výslechu obou svědků byla přítomna obhájkyně obviněného, která využila svého
práva klást svědkům otázky. Dovolací námitku obviněného, která spočívala v
tvrzení, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen u hlavního
líčení svědeckému výslechu a nemohl svědkům pokládat otázky, tudíž nelze
akceptovat.
Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že práva obviněného na jeho obhajobu ve
smyslu § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř., byla plně a důsledně respektována a
obviněný byl vždy s celým obsahem výpovědí svědků seznámen, mohl se k těmto
výpovědím vyjádřit a rovněž i svědkům pokládat otázky prostřednictvím
předsedkyně senátu. Za všech zjištěných okolností proto nelze dospět k závěru o
naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nebyla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a rovněž právo
obviněného na spravedlivý proces bylo v dané trestní věci zachováno. Ve vztahu
k tomuto důvodu proto Nejvyšší soud dovolání posoudil jako neopodstatněné.
Nejvyšší soud též prověřil, že Obvodní soud pro Prahu 2 v souladu s § 2
odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy
vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil
všechny důkazy důsledně v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého
vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu
– a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných
souvislostech. Přezkum skutkových zjištění i na ně navazujících právních závěrů
Městským soudem v Praze, týkající se otázky viny a trestu u obv. H. P. N., je
rovněž správný, relevantní a hodnověrně odůvodněný, a nelze proto souhlasit s
tvrzením obviněného, že závěry soudů obou instancí o jeho vině a trestu jsou
postaveny pouze na svědeckých výpovědích, které byly dle něho provedeny
nezákonně.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. k porušení zákona a
obviněný svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud
dovolání obv. H. P. N. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu