11 Tdo 378/2022

11 Tdo 378/2022-275

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného Š. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební Věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 8 To 26/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 168/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Š. V. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2021, č. j. 50 T 168/2021-209, byl obviněný Š. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 právní moci

nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný Š. V. odvolání, které zaměřil do výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022-244, tak, že jej podle § 256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.

3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 se obviněný Š. V. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v přesně nezjištěných dnech v období nejméně od listopadu 2020 do 7. 2. 2021 v XY u penzionu XY a na dalších přesně nezjištěných místech na území hl. města Prahy, po předchozí telefonické domluvě, prodal společně M. U., nar. XY, a J. F., nar. XY, pervitin o celkové hmotnosti nejméně 160 gramů za celkovou částku nejméně 160.000 Kč, kdy v každém jednom případě se jednalo o hmotnost 10 gramů nebo 20 gramů pervitinu za částku 1.000 Kč za jeden gram, přičemž M. U. s J. F. se v nákupu pervitinu střídali, oba tito odběratelé takto získaný pervitin částečně užili pro vlastní potřebu, částečně jej přechovávali pro jiného za účelem další distribuce, když hlavní účinnou složkou pervitinu je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný Š. V. napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022-244, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2021, č. j. 50 T 168/2021-209, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12.2021, č. j. 50 T 168/2021-209, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022).

5. Svoji hlavní námitku dovolatel směřoval vůči důkazně zjištěnému množství pervitinu, který měl prodat jednotlivým svědkům. Svoji argumentaci přitom rozdělil na dvě části, když v rámci první z nich se vyjádřil k četnosti odběrů omamné látky s tím, že odkázal na tvrzení svědka M. U., který u hlavního líčení (mimo dřívějších výpovědní verzí) uvedl, že pervitin od obviněného odebral v rámci jednoho měsíce roku 2020 jednou či dvakrát a v roce 2021 taktéž ve stejné časové frekvenci, tedy jednou až dvakrát. Svědek J. F. během hlavního líčení vypověděl, že od obviněného měl odebírat pervitin od listopadu/prosince 2020 a poté v roce 2021 pouze v jednom případě. Navíc se oba svědci shodli v tom, že pro omamné látky docházeli k obviněnému střídavě (tedy buď jeden, nebo druhý). Pokud tedy dovolatel vychází ze svědeckých výpovědí pro něj nejvýhodnějších, tak v prosinci roku 2020 došlo k nákupu omamné látky maximálně ve čtyřech případech a v roce 2021 ve dvou případech, celkem tedy v šesti případech.

6. V rámci druhé části svých námitek se dovolatel vyjádřil k otázce množství odebraného metamfetaminu. V této souvislosti odkázal na výpověď svědka J. F., který uvedl, že pervitin odebral vícekrát v množství 10 g než 20 g, zatímco svědek M. U. vypověděl, že to bylo zhruba půl na půl. K tomu dovolatel doplnil, že i za situace, kdy by nalézací soud vycházel z výpovědi svědka U. (tedy z tvrzení, že odběry pervitinu probíhaly tzv. půl na půl), jednalo by se o množství 3x 10 g a 3x 20 g, tedy celkem o 90 g pervitinu, čemuž však neodpovídá zvolená právní kvalifikace projednávaného skutku. Navíc se soudy nižších instancí nikterak nevypořádali s opakovaným upozorněním svědka F., že si odebrané množství omamné látky „prostě už nepamatuje, že si to nikam nezapisoval“, pročež má dovolatel oprávněnou pochybnost, zda taková výpověď vůbec může sloužit jako podklad pro uznání jeho viny ze spáchání kvalifikované skutkové podstaty stíhaného zločinu. Podle jeho mínění tedy soudy obou nižších stupňů v otázce četnosti a množství odebraného metamfetaminu postupovaly jednoznačně v rozporu s procesní zásadou in dubio pro reo.

7. S odkazem na výše uvedený dovolací důvod obviněný rovněž upozornil na skutečnost, že během hlavního líčení navrhl soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování o výslechy osob B. H., Z. H., J. H., M. M., kteří byli svědky konfliktu mezi ním a svědkem U. (stran přímé aplikace pervitinu ze strany svědka U. v Penzionu XY), stejně jako byli svědky konfliktu mezi obviněným a svědkem V. z téhož dne (kdy obviněný svědkovi V. vynadal a sdělil mu, že nadále se s ním již na žádné distribuci drogistického zboží nebude podílet), nicméně nalézací soud tyto důkazy neprovedl. Odvolací soud v rámci svého usnesení tento postup soudu prvního stupně schválil s odůvodněním, že výpovědi navržených svědků by na zjištěném skutkovém stavu nemohly ničeho změnit, s čímž však dovolatel vyjádřil jednoznačný nesouhlas.

8. Následně dovolatel namítl, že odvolací soud zcela v rozporu s provedeným dokazováním uzavřel, že spisovým materiálem týkajícím se trestního stíhání svědků U. a F. bylo prokázáno tvrzení svědka U., že telefonní číslo XY užíval obviněný V. Tuto skutečnost však dovolatel rozporuje s ohledem na to, že svědek U. nikdy výslovně neuvedl, že by toto telefonní číslo užíval on a naopak vypověděl, že toto telefonní číslo mu nic neříká, neboť si nepamatuje ani vlastní telefonní číslo.

9. Podle dovolatele jsou tedy v projednávaném případě rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované důkazy. Tímto postupem byly porušeny základní procesní zásady, konkrétně zásada volného hodnocení důkazů, princip presumpce neviny i z něj plynoucí pravidlo in dubio pro reo, což dovolatel doložil citacemi z judikatury Ústavního soudu. V jejich rámci zejména akcentoval, že před obecným soudem provedené důkazy musí být pro účely jejich hodnocení odpovídajícím způsobem reprodukovány, aby informace z hodnoceného důkazu byla v procesu jeho hodnocení zachována, opačný postup by ve svých důsledcích ohrozil samotný účel soudního řízení (viz např. nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 23/93). Dále dovolatel citoval, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, je nutné vždy rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 260/05). Takové procesní jistoty však podle názoru dovolatele nebylo v nyní projednávaném případě dosaženo. Naopak je z výše uvedených námitek zjevné, že postup obou soudů nižších instancí byl motivován snahou prokázat vinu obviněného za každou cenu, a to bez respektování zásady presumpce neviny, která neumožňuje nahrazovat skutková zjištění úvahami soudu, které však nemají oporu v obsahu spisového materiálu.

10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) rozhodl tak, že zruší výrok napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022-244, a věc vrátí tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ke dni konání neveřejného zasedání nikterak věcně nevyjádřil. Za tohoto stavu také nemohlo být jeho stanovisko k podanému dovolání následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

13. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

15. Obviněný Š. V. ve svém dovolání odkázal jednak na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

16. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), - vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

17. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] je možné iniciovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

18. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

19. Obviněný Š. V. ve svém dovolání odkázal rovněž na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), a ačkoli to ve svém podání výslovně neuvedl, uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, pakliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022).

20. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Osobě obviněného tedy nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

V. K meritu věci

21. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného Š. V. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl ke zjištění, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou relevantní, tedy formálně podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť dovolatel v rámci tohoto odkazu rozporoval správnost, úplnost a následné hodnocení provedeného dokazování, resp. správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, včetně porušení základních procesních zásad. V návaznosti na to se pak dožaduje zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022, a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

22. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 9 odvodil své skutkové závěry zejména z výpovědí svědků M. U. a J. F., částečně také z výpovědi svědka T. V., jakož i ze skutkových zjištění vyplynuvších z provedených listinných důkazů (zejména z protokolu o vyhodnocení výpisů o uskutečněném telekomunikačním provozu, zprávy z Úřadu práce – krajské pobočky pro hl. m. Prahu, dohody o pracovní činnosti, z opisu rejstříků trestů, výpisu z Centrální evidence vězněných osob či z doložené lékařské zprávy, tedy z listin, které se vztahovaly nejen k osobě obviněného, ale také ke klíčovým svědkům M. U., J. F. a T. V.).

23. Všechny tyto důkazy Obvodní soud pro Prahu 9 zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté obvodní soud ke svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkové podstaty předmětného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výroky o vině i trestu soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Městský soud v Praze, který odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

24. I přes tyto skutečnosti obviněný Š. V. podal proti usnesení Městského soudu v Praze (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním fakticky nenaplnil zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když tvrdí, že množství jím distribuovaného metamfetaminu neodpovídá zákonné hranici značného rozsahu, a navíc v této souvislosti vznesl též námitku tzv. opomenutého důkazu, resp. námitku správnosti a úplnosti provedeného dokazování. V důsledku toho dovolatel dospěl k závěru, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění skutkové podstaty projednávaného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. S ohledem na tyto dovolatelovy námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci této své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, která by vedla k porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces, kterak dovolatel namítl.

25. V rámci hlavní námitky podřazené pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dovolatel ve vztahu k jednání popsanému ve výrokové části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2021, č. j. 50 T 168/2021-209, opětovně usiluje o zpochybnění naplnění kvalifikované skutkové podstaty předmětného zločinu, když popírá, že by se po dobu zhruba tří měsíců dopouštěl distribuce metamfetaminu v množství nejméně 160 g za celkovou částku ve výši nejméně 160.000 Kč.

26. Podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo neoprávněně nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku (přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed), přičemž tento čin spáchá „ve značném rozsahu“. Podle výkladu rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., bylo za základní jednotku určování množství jednotlivých omamných či psychotropních látek stanoveno „množství větší než malé“ ve smyslu znění trestního zákoníku. Současně bylo definováno, že se jedná o takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně (podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek) převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. U metamfetaminu (pervitinu) bylo přitom stanoveno, že „množství větší než malé“ odpovídá více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 gramů účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu. V návaznosti na to byl znak „většího rozsahu“ určen desetinásobkem množství většího než malého a znak „značného rozsahu“ desetinásobkem množství většího rozsahu. Z toho tedy vyplývá, že znak „značného rozsahu“ je stanoven stonásobkem „množství většího než malého“, což odpovídá hranici 150 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 50 gramů účinné látky či 60 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu metamfetaminu.

27. K množství distribuované omamné látky dovolatel na základě pro něj nejvýhodnější výpovědní varianty svědků M. U. a J. F. vypočítal, že celkově oběma svědkům prodal toliko 90 gramů pervitinu, čemuž však neodpovídá nalézacím soudem zvolená právní kvalifikace žalovaného skutku. V důsledku toho se podle jeho názoru oba soudy nižších stupňů dopustily porušení základní procesní zásady in dubio pro reo.

28. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že oba výše jmenovaní svědci (tj. M. U. a J. F.) skutečně uváděli v průběhu trestního řízení různá množství odebraných omamných látek, stejně jako upravovali období, po kterou k distribuci této látky ze strany obviněného docházelo. Nicméně ve svých výpovědích, které byly vyhodnoceny jako procesně použitelný důkaz (tedy bez ohledu na to, co uváděli v rámci úředního záznamu o podaném vysvětlení či protokolu o výslechu osoby zadržené) jsou výpovědi obou svědků kompatibilní. Předně oba svědci setrvali na svých tvrzeních, že pervitin v období od ledna roku 2020 do října roku 2020 odebírali výhradně od svědka T. V., ovšem poté, co tento dodavatel počal mít podezření, že je sledován policií, své dodávky ukončil a se svědky se přestal stýkat. Do budoucna jim však doporučil jako nového dodavatele svého přítele Š. V., od kterého nejpozději od listopadu roku 2020 začali oba jmenovaní omamnou látku odebírat, a to až do 7. 2. 2021 (byť konkrétní den poslední dodávky nebyl důkazně prokázán, nicméně do tohoto data svědek U. měl možnost fakticky uskutečnit poslední nákup metamfetaminu).

29. Při výpočtu obviněným distribuovaného pervitinu tedy obvodní soud důsledně vycházel z výpovědí svědků M. U. a J. F. učiněných v průběhu hlavního líčení, kdy oba svědci znovu umenšili údaje o odebraném pervitinu. Je pravdou, že oba ve svých výpovědích s ohledem na dobu, která od předmětného skutku uplynula, uváděli buď velmi nepřesné informace (svědek U.), nebo přímo uvedli, že si četnost odběrů ani množství distribuovaného pervitinu nepamatují (svědek F.). Nicméně po předestření části jejich výpovědí z přípravného řízení již s odkazem na zaznamenané údaje vyjádřili se svým předchozím vyjádřením souhlas a aktualizovali je (č. l. 174 verte -177).

30. Na tomto základě poté nalézací soud učinil stran počtu setkání a množství odebraných omamných látek uvedených v obžalobě výraznou změnu, když na základě vlastních skutkových zjištění dospěl k výpočtu, že za sledované období došlo ze strany obviněného V. nejméně k jedenácti případům úplatné distribuce metamfetaminu svědkům U. a F., přičemž nejméně v šesti případech došlo k odběru pervitinu o hmotnosti 10 gramů a nejméně v pěti případech byl realizován prodej pervitinu o hmotnosti 20 gramů. Na tomto základě pak obvodní soud dospěl k závěru, že obviněný v období od listopadu roku 2020 do 7. 2. 2021 svědkům U. a F. prodal nejméně 160 gramů metamfetaminu, což (při ceně 1.000 Kč za 1 gram pervitinu) činí celkový zisk nejméně 160.000 Kč. Vzhledem k tomu, že obviněný V. byl na podkladě podané obžaloby stíhán za to, že od října roku 2020 do 7. 2. 2021 prodal výše uvedeným svědkům ve dvaceti pěti případech pervitin o celkové hmotnosti nejméně 450 gramů za částku nejméně 450.000 Kč (při ceně 1.000 Kč za 1 gram pervitinu), je nutné zdůraznit, že Obvodní soud pro Prahu 9 při svých skutkových zjištěních postupoval výrazně ve prospěch obviněného.

31. V rámci hodnocení výše uvedených důkazů se obvodní soud rovněž zabýval otázkou věrohodnosti obou klíčových svědků. V této souvislosti konstatoval, že oba svědci (tj. M. U. a J. F.) měli zákonnou povinnost podat svědectví o tom, co je jim známo o projednávané trestné činnosti nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení, neboť v době výslechu u hlavního líčení byli již oba pravomocně odsouzeni pro distribuci omamných látek v totožném období. Z tohoto důvodu jim tedy nenáleželo právo odepřít výpověď s ohledem na skutečnost, že by si sami mohli způsobit nebezpečí trestního stíhání (byť v této souvislosti nelze z hlediska případné aplikace § 100 odst. 2 tr. řádu podle Nejvyššího soudu pominout možnost iniciace podání mimořádného opravného prostředku ze strany státního zástupce, a to v neprospěch těchto odsouzených – nyní v procesním postavení svědků).

32. Především však soud prvního stupně jasně konstatoval, že předmětné výpovědi obou jmenovaných svědků se navzájem doplňují, neprotiřečí si, po celou dobu trestního řízení jsou konzistentní a souladné i s dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména se skutkovými zjištěními, která vyplynula z vyhodnocení uskutečněného telekomunikačního provozu ve vztahu k telefonním číslům, jež obviněný V. užíval. Vyjma toho mají tyto výpovědi – jak bylo již zmíněno výše – nepřímo oporu i v obsahu výrokové části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 43 T 101/2021, ze kterého je zjevné, že svědek V. ukončil prodej pervitinu svědkům U. a F. v říjnu roku 2020, pročež oba svědci začali od listopadu roku 2020 odebírat omamnou látku od obviněného V. Pokud obvodní soud ve výpovědích svědků M. U. a J. F. zaznamenal podstatné rozpory, tyto byly během hlavního líčení postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu řádně objasněny. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by byli oba jmenovaní svědci motivováni vypovídat ve vztahu k osobě obviněného křivě, obvodní soud zcela správně vyhodnotil jejich svědecké výpovědi jakožto věrohodné.

33. V rámci svých skutkových a procesních výhrad dovolatel dále vznesl námitku tzv. opomenutého důkazu, když brojí proti zamítnutí jím navrhovaného doplnění dokazování u nalézacího soudu. Konkrétně žádal o provedení výslechů osob B. a Z. H., J. H. a M. M., které podle přesvědčení obviněného mohly k prověřovanému trestnímu jednání sdělit nové skutečnosti, nicméně soud prvního stupně jejich provedení zamítl pro jejich zjevnou nadbytečnost.

34. K této procesní námitce obviněného Nejvyšší soud zaujal odmítavé stanovisko, neboť zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, který daný případ projednává. Je jistě pravdou, že každý obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých tvrzení další důkazy (viz. § 2 odst. 5 tr. řádu), nicméně nalézací (stejně jako odvolací) soud je povinen provedení takového návrhu posoudit z hlediska jeho věrohodnosti a nezbytnosti stran celkové důkazní situace ve věci. Pakliže navrhovaný důkaz poté vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout, neboť prováděním takového důkazu či důkazů by se provinil proti zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení.

35. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 9, stejně jako Městský soud v Praze nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést obviněným navrhované důkazy. K tomu Obvodní soud pro Prahu 9 ve svém odůvodnění zdůraznil, že obviněným navrhovaní svědci, konkrétně manželé H. (majitelé Penzionu XY), J. H. (partnerka obviněného) a M. M. (kadeřnice) se měli vyjádřit ke konfliktu, ke kterému mělo dojít před Vánoci roku 2020 mezi obviněným V. a svědkem U. Soud prvního stupně však tuto událost vyhodnotil jako nedůležitou stran její souvislosti s projednávanou trestnou činností, pročež konstatoval, že provedením těchto důkazů by nemohlo dojít ke zjištění jakýkoliv nových, pro věc rozhodných skutečností. S tímto postupem následně vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze, který správně konstatoval, že nalézací soud odmítnutí navržených důkazů řádně odůvodnil, čímž dostál svým zákonným povinnostem ve smyslu § 125 tr. řádu. (To se ostatně platí i pro další důkazní návrhy obviněného stran výslechu P. N., Z. T., J. K. a M. S., které v rámci své dovolací námitky již nezmínil, nicméně s nimiž se obvodní soud rovněž podrobně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku v bodě 32.). V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel tímto procesním postupem v žádném případě nebyl zkrácen na svém zákonném právu na obhajobu, ani na žádném jiném procesním právu.

36. V následující procesní námitce dovolatel doplnil, že odvolací soud zcela v rozporu s provedeným dokazováním uzavřel, že spisovým materiálem týkajícím se trestního stíhání svědků M. U. a J. F. bylo prokázáno tvrzení svědka U., že telefonní číslo XY užíval obviněný V., nicméně svědek U. fakticky vypověděl, že toto telefonní číslo mu nic neříká.

37. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že z protokolu o vyhodnocení výpisu telekomunikačního provozu vyplynulo, že obviněný Š. V. měl v období od 9. 9. 2020 do 9. 3. 2021 v užívání telefonní čísla XY a XY, přičemž vyhodnocením předmětných výpisů o uskutečněném telekomunikačního provozu bylo doloženo, že v tomto čase byl v častém telefonickém kontaktu s osobami s drogovou minulostí. Tyto osoby byly policii dostatečně známy, neboť v minulosti byly vyslýchány buď v procesním postavení svědků v drogových deliktech, nebo vyšetřovány pro podezření z distribuce omamných látek, _vent.. Pro řízení pod jejich vlivem. Mezi takové osoby, se kterými byl obviněný v živém kontaktu, byly mimo jiné výslovně jmenovány také M. U. a J. F. (č. l. 105-106).

38. V protokole o hlavním líčení Nejvyšší soud dále ověřil, že oba výše jmenovaní svědci k telefonnímu číslu XY skutečně uvedli, že si toto číslo nepamatují, resp. že jim toto telefonní číslo nic neříká (č. l. 175-176 verte). Městský soud v Praze však (nad rámec důkazů provedených v nalézacím řízení) doplnil dokazování spisovým materiálem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 43 T 101/2021, v související trestní věci obviněného (nyní svědka) T. V., konkrétně protokoly o uskutečněném telekomunikačním provozu, z nichž bylo zjištěno, že svědek V. toto telefonní číslo nepoužíval. Dále bylo ze znalcem zajištěného obsahu mobilního telefonu svědka U. zn. Huawei (IMEI 1: XY, IMEI 2: XY) jako jeden z kontaktů, který měl svědek uložen pod názvem „XY“, zjištěno telefonní číslo XY. Z přehledu zachycené komunikace na tomto telefonním čísle (např. na s. 121) byla poté zachycena komunikace mezi svědkem U. a kontaktem „XY“, přičemž svědek U. v SMS oslovuje svůj protějšek „XY“. Z takto doplněného dokazování byl tedy ověřen závěr obvodního soudu o tom, že předmětné telefonní číslo skutečně užíval právě obviněný Š. V. Za této důkazní situace tak tvrzení obviněného, že dané telefonní číslo nepoužíval, přičemž se jedná o telefonní číslo údajně užívané svědkem T. V., nemá oporu v provedených skutkových zjištěních, pročež danou námitku obviněného V. oba soudy nižších stupňů oprávněně odmítly jako nedůvodnou.

39. Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud kategoricky odmítl i doprovodné námitky dovolatele, že v nyní projednávaném případě nebylo dosaženo důkazní jistoty o existenci relevantních skutkových okolností o jeho vině, stejně jako navazující výhradu o údajném nerespektování základních procesních zásad, z nichž dovolatel akcentoval zejména postup soudů nižších stupňů v rozporu s procesní zásadou in dubio pro reo.

40. K posledně uvedené zásadě Nejvyšší soud na okraj dodává, že aplikace této zásady nemůže být bezbřehá, kterak o to obviněný v podstatě po celé trestní řízení usiluje. V případě, že od rozhodných událostí již uplynula delší doba (což bývá v podstatě pravidlem) a svědci před nalézacím soudem například uvádějí, že si již dobře nepamatují na jednotlivé prodeje omamných látek, pročež by u hlavního líčení popsali pouze jediný prodej omamné látky, vedla by takto vychýlená aplikace předmětné zásady v podstatně ke zproštění viny v těch případech, které byly jinak v přípravném řízení bez důvodných pochybností prokázány.

41. Ostatně i v případě obviněného Š. V. Městský soud v Praze zcela oprávněně konstatoval, že postup obvodního soudu byl až příliš benevolentní, neboť hodnotil důkazy co do četnosti a množství prodejů metamfetaminu oběma výše jmenovaným svědkům (tj. M. U. a J. F.) až nedůvodně shovívavě. Nicméně za situace, kdy ve věci nebylo podáno odvolání ze strany státního zástupce v neprospěch obviněného, již neměl možnost postup nalézacího soudu nikterak ovlivnit. O to důrazněji je pak třeba odmítnout jako krajně neopodstatněnou a zcela nepravdivou poznámku dovolatele, podle které měl soud prvního stupně, pokud jde o množství pervitinu, jež měl jmenovaným svědkům v inkriminovaném období prodat, postupovat jednoznačně v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

VI. Shrnutí

42. Z výše uvedeného přezkumu lze tedy shrnout, že Obvodní soud pro Prahu 9 provedl dokazování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro správné rozhodnutí ve věci, kterak mu to ukládá § 2 odst. 5 tr. řádu. Svá skutková zjištění poté vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Svým skutkovým závěrům rovněž přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny.

43. Městský soud v Praze považoval za vhodné ještě doplnit dokazování provedené nalézacím soudem (mimo jiné) o spisový materiál ve věci trestního stíhání svědků F., U. a V. tak, jak navrhovala obhajoba obviněného – nikoli však z důvodu, aby byly projednány případné rozpory mezi výpověďmi těchto svědků, nýbrž především za účelem ověření komunikace mezi jednotlivými dodavateli omamných a psychotropních látek a jejich odběrateli. Poté odvolací soud vyjádřil bezvýhradný souhlas se skutkovými a právními závěry Obvodního soudu pro Prahu 9 (s výhradou rozvedenou v bodě 39. tohoto usnesení), neboť dospěl k totožnému závěru, že obviněný Š. V. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty jemu přisouzeného zločinu, jehož se dopustil v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť byť si byl prokazatelně vědom faktu, že není držitelem oprávnění nakládat s omamnými a psychotropními látkami, přesto tyto látky opakovaně a ve značném rozsahu distribuoval, pročež odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

44. V návaznosti na výše uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než námitky dovolatele stran rozhodných skutkových zjištění odmítnout, neboť mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nebyl shledán žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Stejně tak nebylo prokázáno, že by ve vztahu k provedeným skutkovým závěrům nebyly nedůvodně provedeny obviněným navrhované podstatné důkazy, ježto obvodní soud jejich provedení řádně uvážil, načež je oprávněně zamítl jako zjevně nadbytečné.

45. Obviněný Š. V. ve svém dovolání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), a to v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jelikož však Nejvyšší soud ověřil, že v napadeném usnesení Městského soud v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022-244 (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2021, č. j. 50 T 168/2021-209), ani v řízení jim předcházejícím, nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022).

VII. Závěr

46. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný Š. V. převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal jak Obvodní soud pro Prahu 9 v rámci svého rozsudku, tak i Městský soud v Praze jako soud odvolací, který se následně s jeho výrokem o vině i o trestu bez výhrad ztotožnil. Oba nižší soudy se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.

47. Jedná-li se o otázku hodnocení důkazů, pak platí, že procesní předpisy ponechávají volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces, přičemž projednávaný skutek byl rovněž správně právně kvalifikován.

48. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 To 26/2022-244, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2021, č. j. 50 T 168/2021-209, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného Š. V. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. 4. 2022

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu