11 Tdo 407/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.
června 2008 dovolání podané obviněným J. N. , proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007, jako soudu
odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T
60/2002, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. N.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002,
byl J. N. uznán vinný skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., trestný čin výtržnictví podle § 202
odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1
tr. zák. a § 221 odst. 1 tr. zák., za které byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce
trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let, přičemž
podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla dále obviněnému uložena povinnost, aby v této
zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 55 odst. 1
písm. a) tr. zák. byl rovněž obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to
revolveru německé provenience.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal obviněný odvolání,
na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem
ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007, tak, že podle § 258 odst. l písm.
b), d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 8. 2007,
sp. zn. 1 T 60/2002, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl
tak, že obviněného uznal vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin
výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na
zdraví podle § 8 odst. l tr. zák. a § 221 odst. l tr. zák., za které jej podle
§ 221 odst. l tr. zák. a § 35 odst. l tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu
odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. l
tr. zák. a § 59 odst. l tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce
trvání jednoho roku. Podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. dále obviněnému
uložil též trest propadnutí věci, a to revolveru německé provenience.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Plzni se obviněný shora uvedené
trestné činnosti dopustil tím, že v P. dne 10. 2. 2001 kolem 23:45 hod. v S.
ul. v prostoru před vchodem do restaurace po předchozí slovní rozepři a
následném fyzickém napadení poškozeného J. F. , již odsouzeným V. H. , při
kterém poškozený pádem na zem utrpěl zlomeninu páté záprstní kosti pravé ruky,
obžalovaný ze vzdálenosti cca 1,5 m míře na obličej poškozeného nejméně pětkrát
vystřelil ze svého plynového revolveru dodatečně upraveného provrtáním vývrtu
hlavně v celé délce a vložením do vývrtu ocelové trubičky, který si opatřil
nejméně den předtím, načež tímto revolverem opakovaně udeřil poškozeného do
hlavy, čímž mu způsobil průnik povýstřelových zplodin v podobě drobných
nespálených částeček velikosti 1 – 2 mm látky CS do pokožky obličeje s lehkým
zánětem v okolí, tržně zhmožděnou ránu délky 40 mm vpravo na čele a tržně
zhmožděnou ránu délky 30 mm v týlní krajině hlavy s nutností následného sešití,
když vystavení pracovní neschopnosti poškozený odmítl, přičemž výstřely hrozilo
poškození oční rohovky způsobem vyžadujícím nutný operační zákrok.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 27. 12.
2007, jeho obhájkyni dne 28. 12. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-
město dne 23. 1. 2008.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své
obhájkyně JUDr. K. B. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Plzeň-
město dne 21. 2. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího
soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. c)
tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že v průběhu
řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť jemu ustanovený obhájce se
nedostavoval k hlavnímu líčení a soud přesto jednal. Jde tedy o případ, kdy
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a došlo k porušení
ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Tuto námitku obviněný konkretizoval když dále uvedl, že jemu ustanovený obhájce
nebyl přítomen hlavnímu líčení dne 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 14.
6. 2007. Dále uvedl, že Krajský soud v Plzni k jeho námitce uvedené v rámci
odvolacího řízení konstatoval, že měl obviněný v přípravném řízení nejprve
advokáta určeného Českou advokátní komorou, přičemž v řízení po podání obžaloby
mu byl obhájce ustanoven, a to až do okamžiku, kdy bylo jeho ustanovení zrušeno
v souvislosti s pominutím důvodů nutné obhajoby. Obviněný k tomu uvedl, že
zrušení ustanovení obhájce mu nebylo doručeno, takže se při hlavním líčení
podivoval, proč se obhájce k hlavnímu líčení nedostavil.
V další části svého dovolání obviněný uvedl, že za situace, kdy soud zjistil
nepřítomnost obhájce obviněného, měl hlavní líčení odročit a zjistit u obhájce,
proč se nedostavil. Mohl rovněž ustanovení obhájce zrušit a ustanovit
obviněnému obhájce jiného, který by se více věnoval obhajobě. Obviněný dále
uvedl, že pokud v jeho případě nebyl dán důvod nutné obhajoby proto, že se
nebyl schopen sám náležitě hájit, byl zde důvod ten, že má nízký příjem. V
hlavním líčení, u něhož nebyl přítomen obhájce obviněného, byla projednávána
trestná činnost obviněného, probíhal jeho výslech, výslech poškozeného,
spolupachatele a dalších svědků. Obviněný dodal, že bez právního zastoupení byl
vydán na pospas orgánům činným v trestním řízení, neboť nevěděl, jak se má
bránit. Navíc na nepřítomnost obhájce obviněného nereagoval ani státní zástupce.
Vzhledem k uvedenému uzavřel obviněný závěrem svého dovolání, že byl postupem
nalézacího soudu zkrácen na svých právech, přičemž na tuto situaci reagoval
nesprávně soud odvolací, který mu nevysvětlil, proč ustanovený obhájce nechodil
k soudu, přestože nebyl obhajoby zproštěn.
S ohledem na uvedené navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky shledal
jeho dovolaní důvodným a zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto
soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky bylo doručeno podání obviněného ze
dne 16. 1. 2008, označené jako dovolání, ve kterém obviněný napadá rozsudek
Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007. V tomto
podání obviněný uvedl, že (stručně řečeno) odvolací soud pochybil, když
nesprávně vyhodnotil podané odvolání a nesprávně posoudil skutečnost, že jeho
obhájce nebyl přítomen při hlavním líčení. V další části svého podání obviněný
uvedl, že odvolací soud dále nesprávně posoudil výpověď spoluobviněného V. H.
, resp. zjištěné okolnosti případu, a dodal, že jednal v rámci nutné obrany.
Dále uvedl, že nesouhlasí se závěrem, že v jeho případě nebyl dán důvod nutné
obhajoby a rovněž nesouhlasí s odkazem odvolacího soudu na odůvodnění rozsudku
nalézacího soudu. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že soudce Okresního
soudu Plzeň-město nemá titul. Vzhledem ke shora uvedeným námitkám navrhl
obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky konstatoval porušení zákona, zrušil
výrok o vině i trestu a inicioval kárné řízení se soudci, kteří rozhodovali v
jeho případu.
Předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky bylo dále doručeno podání
obviněného ze dne 25. 2. 2008, označené jako doplnění podstatných písemných
listinných důkazů k dovolání ze dne 4. 2. 2008 podanému prostřednictvím JUDr.
K. B. V tomto podání obviněný vyjádřil podezření ze založení zločinného
spolčení proti jeho osobě a znovu konstatoval, že jemu ustanovený obhájce JUDr.
J. K. nebyl přítomen hlavnímu líčení u nalézacího soudu. Obviněný ve svém
podání ze dne 25. 2. 2008 dále odkázal na množství dokumentů, z nichž lze podle
jeho mínění dovodit, že ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 60/2002 bylo postupováno
metodami inkvizice a ve prospěch organizovaného zločinu. Závěrem svého podání
obviněný uvedl, že se v České republice nelze dovolat práva, a že je česká
společnost nadále zločinná a zavrženíhodná, resp. funguje na bázi
komunistického teroru.
Nejvyšší soud se s obsahem posledně citovaných podání seznámil. Lze však
konstatovat, že ta byla sepsána přímo obviněným, a nelze je proto považovat za
dovolání, resp. doplnění dovolání, neboť nebyla podána prostřednictvím obhájce,
jak vyžaduje trestní řád /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Dále je
možno říci, že citovaná podání však ani podle obsahu (§ 59 odst. 1 tr. ř.)
nejsou podáními, která by mohl obviněný učinit též sám, resp. nikoliv pouze
prostřednictvím obhájce. Nejvyšší sodu České republiky se jimi proto v rámci
dovolacího řízení nemohl dále zabývat (§ 265d odst. 2 tr. ř.), resp. se věcně
zabývat námitkami v nich uvedenými. Přesto lze pro úplnost dodat, že část
námitek je shodná s námitkami uvedenými v dovolání obviněného, které podal
prostřednictvím své obhájkyně JUDr. K. B. Těmi se již Nejvyšší soud zabývat
mohl.
K dovolání obviněného, se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí
předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, kdy obviněný neměl
obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V posuzovaném případě byl v období od
21. 4. 2006 do 11. 7. 2006 dán u obviněného důvod nutné obhajoby podle § 36
odst. 1 písm. a) tr. ř. Po celou uvedenou dobu měl obviněný obhájce, a to JUDr.
J. K. , který mu byl dne 21. 4. 2006 ustanoven opatřením předsedy senátu. Jiné
důvody nutné obhajoby nebyly u obviněného dány, a to ani důvody uvedené v § 36
odst. 2 tr. ř. Duševní stav obviněného totiž nebyl takový, aby mu znemožňoval
výkon jeho obhajovacích práv. Na tomto závěru pak nemění nic ani skutečnost, že
byl obviněnému opatřením předsedy senátu v dalším řízení obhájce ustanoven.
V další části svého vyjádření státní zástupce uvedl, že obviněnému ustanovený
obhájce JUDr. J. K. byl původně obviněnému určen dne 15. 11. 2001 postupem
podle příslušných ustanovení zákona o advokacii. Poté byl jmenovaný advokát
obviněnému ustanoven opatřením předsedy senátu podle trestního řádu, jelikož
existoval důvod nutné obhajoby. Po 1. 8. 2006, kdy důvody nutné obhajoby
pominuly, byla podle mínění státního zástupce otázka další obhajoby obviněného
JUDr. K. záležitostí vztahu pouze těchto dvou subjektů, popř. vztahu mezi
těmito subjekty a Českou advokátní komorou. Státní zástupce k uvedenému dodal,
že při hlavním líčení dne 6. 11. 2006 a 9. 11. 2006 obviněný na nepřítomnost
obhájce nijak nereagoval a při hlavním líčení dne 8. 3. 2007 mu byla předána
kopie podání JUDr. K. ze dne 22. 2. 2007, ve kterém jmenovaný konstatoval, že
vzhledem k tomu, že dosud nemá s obviněným uzavřenou smlouvu o právní pomoci a
jeho ustanovení soudem bylo zrušeno k 1. 8. 2006, nebude nadále vykonávat
obhajobu obviněného. Státní zástupce proto uzavřel, že není pravdou, že by
obviněnému soud situaci nevysvětlil.
Vzhledem ke shora uvedenému navrhl závěrem svého vyjádření státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně
neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné
než navrhované rozhodnutí, vyslovil státní zástupce souhlas s projednání věci v
neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že
dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo
podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr.
ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině
uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v
řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena
příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména
ustanovení § 36 tr. ř. a § 42 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech
mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp.
porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy.
Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak
je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v
této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání
meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Z
uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je
dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce,
ač ho mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí
napadeného dovoláním.
Jak již bylo řečeno výše, namítl obviněný v obecné rovině, že v trestním řízení
neměl obhájce, ač ho mít měl, přičemž tuto námitku konkretizoval když uvedl, že
jemu ustanovený obhájce nebyl přítomen hlavnímu líčení dne 6. 11. 2006, 9. 11.
2006, 8. 3. 2007 a 14. 6. 2007. Lze konstatovat, že taková námitka obsahově
naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a Nejvyšší
soud se jí proto dále věcně zabýval.
Pro posouzení její důvodnosti je podstatnou otázka zda, popř. ve kterém období,
byly u obviněného dány důvody nutné obhajoby. Pouze v těchto případech je totiž
obhajoba obviněného obhájcem považována za tak důležitou, že její zajištění
neponechává zákonodárce na úvaze obviněnému, ale orgány činné v trestním řízení
musí zajistit obviněnému obhájce vždy, a to např. i tehdy, když obviněný
obhájce výslovně odmítne. Platí proto, že pokud obviněný nemá obhájce a nezvolí
si jej ani ve lhůtě určené k tomu orgánem činným v trestním řízení podle § 38
odst. 1 tr. ř., musí mu tento orgán obhájce ustanovit, a to neprodleně po
uplynutí lhůty stanovené obviněnému ke zvolení si obhájce (§ 38 tr. ř.).
V jiných než uvedených případech nejsou orgány činné v trestním řízení
povinny, a ani oprávněny, postupovat podle § 38 a § 39 tr. ř. Zajištění
obhajoby obviněného prostřednictvím obhájce je proto v těchto jiných případech
právem obviněného, nikoliv povinností orgánů činných v trestním řízení.
Pro úplnost je možno dodat, že zvláštním případem, kdy je trestním řádem
vyžadováno, aby k tomu příslušný orgán činný v trestním řízení zajistil
obviněnému obhájce, je situace, kdy předseda senátu či soudce rozhodne, že
obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu (§
33 odst. 2 tr. ř.) a obviněný zároveň požádá o ustanovení obhájce (§ 33 odst. 4
tr. ř.). Pak je soud povinen nemajetnému obviněnému neprodleně ustanovit
obhájce. Je však třeba zdůraznit, že nejde o případ nutné obhajoby a proto
případné nedodržení takového postupu nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z trestního spisu sp. zn. 1 T 60/2002 Nejvyšší soud zjistil, že poté, co bylo
proti obviněnému zahájeno trestní stíhání, si obviněný zvolil jako svého
obhájce nejprve JUDr. P. V. (srov. č. l. 9). Po ukončení zastupování byl
obviněnému určen na jeho žádost Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, obhájce JUDr. J. K.
(srov. č. l. 11). Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 4. 2006, sp.
zn. 1 T 60/2002, byl obviněný vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř.
(srov. č. l. 185) a opatřením předsedy senátu téhož soudu mu byl zároveň po
dobu trvání nutné obhajoby ustanoven obhájcem JUDr. J. K. (srov. č. l. 191).
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 1 T 60/2002,
které nabylo právní moci dne 11. 7. 2006, byl obviněný propuštěn z vazby na
svobodu (srov. č. l. 240), přičemž opatřením předsedy senátu Okresního soudu
Plzeň-město ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 1 T 60/2002, bylo zrušeno ustanovení
JUDr. J. K. obhájcem obviněného (srov. č. l. 265).
Nejvyšší soud dále z citovaného trestního spisu zjistil, že hlavní líčení,
které se ve věci konalo ve dnech 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4.
2007, bylo konáno bez přítomnosti jakéhokoliv obhájce obviněného. Usnesením
Krajského soud v Plzni ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 50 To 268/2007, byl na
podkladě stížnosti proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4.
2007, sp. zn. 1 T 60/2002, obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu
(srov. č. l. 395). V rámci hlavního líčení dne 14. 6. 2007 byla obviněnému
stanovena lhůta do 21. 6. 2007 ke zvolení si obhájce s tím, že jinak mu bude
obhájce ustanoven soudem, a poté bylo hlavní líčení odročeno (srov. č. l. 409 –
410). Na písemnou žádost obviněného ze dne 20. 6. 2007 (č. l. 411) mu byl
opatřením předsedy senátu ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, ustanoven
obhájcem JUDr. P. V. (srov. č. l. 412). Jmenovaný se následně účastnil
hlavního líčení dne 23. 8. 2007, v jehož rámci byl vyhlášen odsuzující rozsudek
nalézacího soudu (srov. č. l. 416). Na žádost obhájce obviněného JUDr. V. byl
tento opatřením předsedy senátu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 11. 2007,
sp. zn. 1 T 60/2002, zproštěn povinnosti obhajovat obviněného a obviněnému byla
ustanovena obhájkyní JUDr. K. B. (srov. č. l. 432). Posledně jmenovaná se
zúčastnila veřejného zasedání odvolacího soudu dne 11. 12. 2007 a dne 13. 12.
2007, v jehož rámci byl vyhlášen dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu,
a sepsala rovněž dovolání obviněného.
Jak je patrno ze shora uvedeného, byl u obviněného dán důvod nutné obhajoby
uvedený v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v období od 21. 4. 2006 do 11. 7. 2006,
neboť obviněný v tomto období byl ve vazbě. Po tuto dobu byl obviněnému
ustanoven obhájce JUDr. J. K. Pokud jde o jiné důvody nutné obhajoby, je
možno konstatovat, že ty nebyly u obviněného dány. Je tomu tak i v případě
důvodu nutné obhajoby uvedeného v ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř. Jak vyplývá
ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl
zpracován znalci MUDr. P. S. a MUDr. M. H. k posouzení osobnosti
obviněného, je ten plně schopen účasti na trestním řízení a je rovněž schopen
pochopit účel uloženého trestu (srov. č. l. 239). Z citovaného znaleckého
posudku dále vyplývá, že intelektové a paměťové funkce obviněného jsou v mezích
normy (srov. zadní stranu č. l. 235, shodně č. l. 238), byť je jeho osobnost
charakterizována sníženou sebekritičností a sklony k paranoi (srov. č. l. 238).
Lze tedy konstatovat, že u obviněného nebyla po dobu trestního řízení dána
potřeba obhájce pro jeho duševní nedostatečnost, jak má na mysli § 36 odst. 2
tr. ř.
Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že konalo-li se ve věci hlavní líčení ve
dnech 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007 bez přítomnosti
obhájce obviněného, nešlo o případ, kdy by byla porušena příslušná ustanovení
trestního řádu týkající se nutné obhajoby, neboť v tomto období nebyl ohledně
obviněného dán žádný důvod nutné obhajoby. Bylo tedy zcela na něm, zda si pro
toto období obhájce zajistil či nikoliv, a to případně i prostřednictvím České
advokátní komory. Neučinil-li tak a bylo li vedeno trestní řízení bez
přítomnosti obhájce, nelze v tom spatřovat porušení práva na obhajobu, jak je
zakotveno v trestním řádu, resp. též v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a
svobod a příslušných mezinárodních úmluvách.
S ohledem na shora uvedené je možno konstatovat, že v posuzovaném případě nejde
o situaci, kdy by obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Jeho námitky v tomto směru proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně
neopodstatněné.
Namítl-li obviněný v této souvislosti, že u něj byl dán důvod nutné obhajoby
proto, že má nízký příjem, pak je možno říci, že tato námitka obsahově
nenaplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr.
ř., neboť jak již bylo řečeno skutečnost, že obviněný nemá dostatek prostředků
pro zajištění si obhájce, není důvodem nutné obhajoby.
Nad rámec dovolacího řízení lze však konstatovat, že obviněnému byl přiznán
nárok na bezplatnou obhajobu až dne 28. 5. 2007, a to usnesením Krajského soud
v Plzni z téhož dne, sp. zn. 50 To 268/2007. Nalézací soud pak v souladu s
příslušnými zákonnými ustanoveními obviněnému v rámci odročeného hlavního
líčení dne 14. 6. 2007 stanovil lhůtu k tomu, aby si zvolil obhájce, a po jejím
marném uplynutí mu obhájce ustanovil. Další jednání nalézacího i odvolacího
soudu proběhly vždy za přítomnosti obhájce obviněného. Lze proto říci, že ani
v tomto směru nebyla porušena příslušná ustanovení trestního řádu, resp. právo
na obhajobu obviněného.
Pokud jde o další související námitku obviněného, že mu zrušení ustanovení
obhájce nebylo doručeno, takže se při hlavním líčení podivoval, proč se obhájce
k hlavnímu líčení nedostavil, je možno říci, že citované opatření předsedy
senátu Okresního soudu Plzeň-město, kterým bylo zrušeno ustanovení JUDr. J.
K. obhájcem obviněného v souvislosti s pominutím důvodů nutné obhajoby, bylo
obviněnému doručeno dne 18. 8. 2006 (srov. doručenku na zadní straně na č. l.
265). Navíc měl obviněný možnost již dne 6. 11. 2006 zjistit nepřítomnost svého
obhájce sám a sám si též zjistit důvod jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu
nelze přisvědčit ani této námitce obviněného.
Namítl-li dále obviněný, že za situace, kdy soud zjistil nepřítomnost obhájce
obviněného, měl hlavní líčení odročit a zjistit, proč se obhájce nedostavil,
resp. měl ustanovení obhájce zrušit a ustanovit obviněnému obhájce jiného,
který by se více věnoval obhajobě, je možno odkázat na to, co již bylo řečeno
výše. Pro úplnost lze zopakovat, že v období konání odročeného hlavního líčení
dne 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007 nebyl ohledně obviněného
dán důvod nutné obhajoby. Nalézací soud proto v tomto období neměl povinnost
obviněnému zajišťovat obhájce, zjišťovat důvody nepřítomnosti obhájce určeného
Českou advokátní komorou při hlavním líčení, popř. obviněnému ustanovit obhájce
jiného. Toto bylo v uvedeném období věcí obviněného, resp. České advokátní
komory.
S ohledem na skutečnost, že obviněný J. N. jiné než popsané námitky ve svém
dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve
smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
nedošlo. Dovolání obviněného J. N. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch