11 Tdo 409/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2010, o
dovoláních obviněného V. P. a obviněného Š. V. proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5 To 407/2009, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 120/2009, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. P. a
obviněného Š. V. o d m í t a j í .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2009, sp. zn. 3 T 120/2009,
byli obvinění V. P. a Š. V. uznáni vinnými trestným činem podpory a propagace
hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a trestního
zákona a odsouzeni:
- obviněný V. P. podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve
výměře 15.000,- (patnácti tisíc) Kč s tím, že podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl
stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán,
náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle § 57a odst. 1 tr.
zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území města Brna na dobu 1 a
půl (jednoho a půl) roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému
uložen trest propadnutí věci, a to černé mikiny s nápisem Eighty eight 88.
- obviněný Š. V. podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve
výměře 10.000,- (deset tisíc) Kč s tím, že pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v
trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen
trest zákazu pobytu na území města Brna na dobu 1 (jednoho roku). Podle § 55
odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to
černé mikiny s nápisem Eighty eight 88, opasku černé barvy se sponou a nápisy
Eighty eight a odznáčku bílé barvy s číslicí 88 a ratolestmi černé barvy.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obvinění shora uvedené
trestné činnosti dopustili tím, že dne 1. května 2009 v době okolo 12:00 až
14:30 hodin v B. na náměstí S. a ulici M. v době konání veřejného shromáždění
členů a příznivců Dělnické strany v počtu asi 500 lidí, kterého se účastnili,
měli na sobě oblečenou černou mikinu s nápisem bílé barvy s nápisem „Eighty
eight“ a číslicí „88“ bílé barvy, obviněný V. navíc i opasek černé barvy s
nápisem bílé barvy „Eighty eight“ a číslicí „88“ bílé barvy a bílý kulatý
odznak s nápisem „Eighty eight“ a číslicí „88“, přičemž v daném případě se
jedná o čísla znamenající pořadí písmen v latinské abecedě jako odkaz na
písmena HH, což je zkratka pro klasický nacistický pozdrav „Heil Hitler“, jako
stranické a masové heslo, přičemž vzhledem k osobám obviněných a okolnostem
shromáždění, o této skutečnosti věděli.
Tento rozsudek Městského soudu v Brně napadli státní zástupce a oba obvinění
odvoláními, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5
To 407/2009, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení byl
obviněnému V. P. doručen dne 9. prosince 2009, obviněnému Š. V. dne 2. prosince
2009 a advokátce JUDr. Kláře Slámové dne 30. listopadu 2009.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění V. P. i Š. V.
prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Slámové dovolání, které bylo doručeno
Městskému soudu v Brně dne 7. ledna 2010. Obvinění napadli citované rozhodnutí
v celém rozsahu a opřeli dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu tedy o tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně
dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tedy
tvrzení, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání)
proti rozsudku prvoinstančního soudu, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatelé namítají, že skutková zjištění obou soudů jsou nejasná a neúplná,
zejména pokud se týče skutečnosti, zda dovolatelé, za předpokladu, že by jim
bylo jednání prokázáno, při popsané činnosti či jejich jednání chtěli, nebo
byli srozuměni, nebo věděli, nebo vědět měli a mohli, nebo alespoň měli tušit,
že tímto jednáním veřejně schvalují nacistické genocidium a jiné zločiny
nacistů proti lidskosti a tím propagují hnutí, které bezprostředně směřuje k
potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či
třídní zášť vůči jiné skupině osob. Namítají tedy naplnění subjektivní stránky
skutkové podstaty trestného činu. Výrok rozsudku prvoinstančního soudu
obsahující popis skutkového jednání není podle dovolatelů v souvztažnosti ke
skutkové podstatě trestného činu uvedeného v § 261a tr. zák. Dovolatelé dále
obsáhle citují ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, a dovozují, že ta jeho část, podle které
může naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 261a tr. zák. i např. i
účast na oslavách výročí narozenin Adolfa Hitlera a jiných válečných zločinců
ve formě slavnostních shromáždění či pochodů, na jejich případ nedopadá. Dovolatelé poukazují na to, že podpora a propagace hnutí uvedených v ustanovení
§ 260 a § 261 tr. zák. je podle opakovaně vysloveného názoru Nejvyššího soudu
možná jen ve vztahu k hnutím v současné době existujícím. Snaha podřadit pod §
261a tr. zák. podporu a propagaci minulých a zaniklých hnutí je podle
dovolatelů vadným pokusem nalézt neexistující skutkovou podstatu pro jednání,
která se z politického a společenského hlediska jeví jako obecně zavrženíhodná,
zákonodárce však nebyl schopen zformulovat a uzákonit skutkovou podstatu, která
by je postihovala. Dovolatelé rozebírají historické souvislosti zavedení
ustanovení § 261a do trestního zákona a dovozují, že důvodem k uzákonění této
trestní normy nebylo zamezení propagace minulých a zaniklých hnutí směřujících
k potlačení práv a svobod člověka, neboť propagace zaniklých hnutí má nejen
jiný důvod, ale i jiný skutkový základ činnosti možného pachatele. Dále citují
část odůvodnění nalézacího soudu týkající se použité právní kvalifikace, ve
které nalézací soud mimo jiné konstatoval, že organizaci a aktivní účast na
oslavách válečných zločinců formou slavnostních shromáždění či pochodů je nutno
považovat nejen za projevy sympatií k těmto osobám, ale i za schvalování
zločinů, za které byli tito zločinci odpovědni. Dovolatelé naproti tomu tvrdí,
že mezi organizací a aktivní účastí na oslavě narozenin Adolfa Hitlera či
jiného válečného zločince a skutkem dovolatelů, který měl spočívat v nošení
části oděvu, na kterém byla vyznačena číslice 88 (byť by měla znamenat
šifrovanou zkratku pro nacistický pozdrav Heil Hitler), je výrazný rozdíl,
zejména v subjektivním vztahu jednajících osob ke skutkovému jednání, které má
naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.
Dále citují i jiné části
odůvodnění nalézacího soudu, ve kterých je Adolf Hitler charakterizován v
podstatě jako strůjce masové genocidy celých národů, skupin a ras, pozdrav Heil
Hitler je charakterizován jako heslo, jímž se každý zdravící hlásí k osobě
Adolfa Hitlera a současně je konstatováno, že každý, kdo má na svém oděvu
takovýto pozdrav, ať přímo či ve snadno dešifrovatelné podobě, přihlašuje se
současně k osobě Adolfa Hitlera a vyjadřuje s ní souhlas. Podle dovolatelů však
nošení zašifrované zkratky nacistického pozdravu na oděvu (dle dovolatelů téměř
neviditelné) a dokonce ani přímo učiněné „heilování“ nenaplňuje skutkovou
podstatu souzeného trestného činu. Dovolatelé navíc tvrdí, že bylo prokázáno,
že onen oděv byl běžně prodáván v kamenných obchodech a označený státem
zaregistrovanou ochrannou známkou. Uvádí dále, že neschvalovali ani se
nesnažili ospravedlnit zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti a že
nikdy neprojevili vědomí o tom, že by zmíněná osoba Adolfa Hitlera nějaké
takové zločiny spáchala. Dle nich nelze dovozovat, že by presentováním uvedené
šifry na oděvu, měli v úmyslu jakkoli projevit souhlas s jakýmkoli nacistickým
zločinem. Podle dovolatelů obdiv k nějaké dějinné osobě sám osobě nemůže
zároveň znamenat zpochybňování, popírání nebo schvalování ospravedlňování
nacistického nebo komunistického genocidia nebo jiných zločinů nacistů nebo
komunistů proti lidskosti. Dovolatelé argumentují, že nebylo jejich povinností
prokazovat nevinu, tedy nějaký negativní nebo kritický vztah k osobě Adolfa
Hitlera, ale bylo povinností orgánů činných v trestním řízení prokázat, že
prezentováním pozitivního vztahu mají obvinění v úmyslu schvalovat či
ospravedlňovat nacistické nebo komunistické genocidium.
Dovolatelé dále namítají, že u předmětného trestného činu nebyl naplněn znak
veřejnosti, neboť nášivky na oděvu nebyly viditelné a na shromáždění nebyla
veřejnost kromě příznivců Dělnické strany vpuštěna. Vytýkají i vadu v popisu
skutku. Podle nich popis skutku nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu,
pro který byli odsouzeni, a to jak pokud se týká jednání, tak pokud se týká
subjektivní stránky trestného činu, tato vada podle jejich názoru představuje
porušení jejich práva na spravedlivý proces. Dovolatelé shrnují, že vzhledem k
tomu, že tvrzené trestněprávní jednání obviněných spočívalo toliko v nošení
oděvu, na kterém byla toliko značka „eighty eight“ a číselné vyobrazení „88“,
nedošlo podle nich ani k naplnění společenské nebezpečnosti. Dle dovolatelů
žádná konkrétní okolnost uvedená ve skutkové větě nekoresponduje se zákonnými
znaky trestného činu podle § 261a tr. zák. Podle dovolatelů nestačí, že údajně
věděli, že číslo 88 znamená pozdrav „Heil Hitler“, do výroku by muselo být
zahrnuto, že dovolatelé údajně věděli, že činí jednání ustanovením § 261a tr.
zák. zakázané. Podle dovolatelů není možné zhojení vad skutkové věty cestou
odůvodnění, neboť by se nejednalo o rozvedení výroku v odůvodnění rozsudku, ale
o konstatování něčeho, co v samotném výroku uvedeno není. Navíc dle jejich
názoru není důkazy prokázáno ani naplnění subjektivní stránky trestného činu
podle § 261a tr. zák. jejich jednáním.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu dovolatelé uvádějí, že v řízení předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu
byl dán důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Závěrem dovolání dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky jako
soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září
2009, sp. zn. 5 To 407/2009, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10.
června 2009, č.j. 3 T 120/2009-96, jako rozhodnutí vydané ve vadném
předcházejícím řízení.
K dovolání obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí
předchozího řízení a obsahu dovolání uvedl, že dovolací námitky z větší části
odpovídají deklarovaným dovolacím důvodům, státní zástupce je však nepovažuje
za důvodné.
Ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu podle § 261a tr. zák., kterého se
obvinění dopustili, státní zástupce upozorňuje, že dovolatelé fakticky
zpochybňují závěry stanoviska trestního kolegia NS ČR ze dne 13. prosince 2006,
sp. zn. Tpjn 302/2005. Z citovaného stanoviska Nejvyššího soudu podle něj
vyplývá, že uvedeného trestného činu ve vztahu k nacistickému genocidiu, o
které se v této věci nepochybně jedná, se lze dopustit nejen jeho výslovným
zpochybňováním nebo schvalováním, ale i projevy sympatií k německému
fašistickému hnutí v období do porážky hitlerovského Německa nebo oslavováním a
projevy sympatií k nacistickým válečným zločincům. Podle státního zástupce si
jen těžko lze představit projevy oslavující tuto éru, aniž by tím současně
nedocházelo k oslavování nacistického genocidia a zločinů proti lidskosti,
které byly dominantním projevem existence tohoto hnutí v uvedeném období,
stejně tak projevy sympatií k osobám nacistických válečných zločinců lze
bezpochyby považovat nejen ze projev sympatií k těmto osobám, ale současně i za
schvalování zločinů, za které tito zločinci odpovídali. Takové sympatie k
osobám ztělesňujícím nacistické hnutí při tom lze nepochybně projevovat i jiným
způsobem než oslavami výročí jejich narozenin, které jsou v citovaném
stanovisku Nejvyššího soudu příkladmo zmíněny.
Podle skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě nesli dovolatelé na
součástích oblečení označení, které je jednoduše šifrovanou zkratkou pro
klasický nacistický pozdrav „Heil Hitler“ jako stranické a masové heslo,
přičemž vzhledem k osobám obviněných a okolnostem shromáždění o této
skutečnosti věděli. Tento pozdrav lze přeložit do češtiny jako „Sláva
Hitlerovi“, „Hitlerovi zdar“ apod. a pokud kdokoli má viditelně na svém oděvu
takový pozdrav, ať už otevřeně nebo v lehko dešifrovatelné podobě, pak jde
nepochybně o přihlášení se k osobě Adolfa Hitlera a vyjádřením souhlasu s
myšlenkami a činy této osoby. Státní zástupce vyslovil názor, že v obecné
rovině je možné obdivovat některé činy nějaké kontroverzní historické osobnosti
a k jiným stránkám její činnosti mít kritický postoj. Je však skutečností
notoricky známou každému dospělému člověkovi s alespoň základním školním
vzděláním, že Adolf Hitler byl přímo personifikací nacistické ideologie,
nacistického hnutí a společenského systému Německa v letech 1933-1945, když
tento systém lze do značné míry označit za praktickou realizaci myšlenek
obsažených v Hitlerově „bibli“ Mein Kampf. Někdy se hovoří o „hitlerovském“
režimu, stoupenci tohoto režimu jsou označováni jako „hitlerovci“ apod. Projev
sympatií k osobě Adolfa Hitlera proto nelze interpretovat jinak jako projev
sympatií k nacistickému hnutí a současně schvalování nacistického genocidia
zločinů proti lidskosti, které byly dominantním projevem existence tohoto hnutí
v uvedeném období.
Podle státního zástupce námitky dovolatelů, kterými se snaží prezentovat
nášivky na svém oděvu jako běžnou ochrannou známku bez jakéhokoliv dalšího
významu, jako námitky skutkové, obsahově nenaplňují dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. zák. Ve vztahu k naplnění znaku veřejnosti státní zástupce
uvádí důvody, pro které shledává jeho naplnění. Ve vztahu k námitce dovolatelů
k popisu skutku uvádí, že si lze představit výstižnější popis skutku ve výroku
o vině, ale podle jeho názoru není nutné, aby ve tzv. skutkové větě byly
deklarovány skutečnosti notoricky známé, tj., že Adolf Hitler byl symbolem
německého nacistického režimu a že dominantním rysem tohoto režimu bylo
genocidium celých ras a národů. Rovněž hodnotící úvahy o tom, že projevy
sympatií k osobě Adolfa Hitlera jsou nutně současně schvalováním zločinů, jichž
byla tato osoba strůjcem, považuje státní zástupce za úvahy právní, které patří
do odůvodnění rozhodnutí, nikoli přímo do tzv. skutkové věty a popis skutku z
hlediska formálních znaků trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících
k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. považuje za
postačující. To platí i o subjektivní stránce trestného činu, když ze zjištění
popsaných v závěru skutkové věty vyplývá, že dovolatelé se vědomě přihlásili k
osobě Adolfa Hitlera a k nacistickému hnutí.
Ve vztahu k námitce dovolatelů o nenaplnění materiálního znaku trestného činu,
státní zástupce v souladu s § 3 odst. 2 tr. zák. a judikaturou Nejvyššího soudu
(cit. R 43/1996) konstatuje, že skutečnost, že dovolatelé dávali najevo svůj
kladný postoj k osobě Adolfa Hitlera a k jeho zločinům nikoli zcela otevřeně,
ale poněkud „sofistikovaným“ způsobem, nesnižuje konkrétní stupeň nebezpečnosti
činu natolik, aby byl ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák. toliko nepatrný.
Státní zástupce uzavírá, že dovolací námitky obviněných uplatněné v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou zjevně nedůvodné,
a to zejména ve světle závěrů výše citovaného Stanoviska trestního kolegia
Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005.
Protože v řízení předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu nebyl dán dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není naplněn ani dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu,
protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu
s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném
zasedání a pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí
Nejvyššího soudu souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1
písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumal obsahové a formální
náležitosti, resp. přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1, 2 písm.
a), h) tr. řádu, dále zda bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze dovolání podat. Shledal, že jsou splněny všechny zákonné
podmínky, aby podané dovolání projednal.
Jako první dovolací důvod obvinění uplatnili důvod uvedený v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné
formulace vyplývá, že dovolání, o které se tento dovolací důvod opírá, je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v
řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního
stupně resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6
tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně-právní
posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy otázkou případných skutkových námitek,
způsobu hodnocení důkazů, tedy vad jež by zakládaly porušení § 2 odst. 5, 6 tr.
řádu při posouzení dané věci nezabýval a ani zabývat nemohl. Nejvyšší soud se
nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Eventuální
zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit pouze
tehdy, pokud existuje nepochybný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a
jejich hodnocením na jedné straně a skutkovými zjištěními a z nich plynoucími
právními závěry na straně druhé, pokud tuto skutečnost učiní dovolatel
předmětem svého dovolání. O takový případ však v projednávané věci nejde a
Nejvyšší soud se nemůže tedy odchýlit od skutkového zjištění, jak bylo učiněno
v řízení před soudy nižších stupňů a je vázán zjištěným skutkovým stavem.
S ohledem na uvedené nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit ty námitky
obviněných, podle kterých jsou nášivky na jejich oděvu jen běžnou ochrannou
známkou bez jakéhokoliv dalšího významu. Uvedenou námitkou zpochybňují
dovolatelé skutkové zjištění nalézacího soudu vyjádřené ve skutkové větě a
zjištění rozvedené na str. 6 rozsudku nalézacího soudu. Dle dovolatelů je tudíž
dle jejich tvrzení nesprávnost popsání skutkového děje ve skutkové větě
důsledkem nesprávného hodnocení ve věci pořízených důkazů ze strany nalézacího
soudu.
Právně relevantními z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou
pouze ty námitky, které se týkají nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného
činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka
podle § 261a tr. zák.
V obecné rovině je nutno uvést, že trestného činu podpory a propagace hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. se dopustí
ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit
nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo
komunistů proti lidskosti. Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních
lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy,
národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu.
Především jsou to základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a
svobod.
Z právní věty výroku o vině se podává, že soud považoval za
naplněné znaky uvedeného trestného činu tím, že obvinění veřejně schvalovali
nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů proti lidskosti.
Námitky týkající se znaku veřejnosti neobstojí. K naplnění znaku „veřejnosti“
dle ustanovení § 89 odst. 4 písm. b) tr. zák. postačuje, když je čin spáchán
před více než dvěma osobami současně přítomnými, přičemž se vyžaduje, aby šlo o
osoby odlišné od pachatelů. Dle skutkových zjištění nalézacího soudu
vyjádřených v popisu skutku veřejné shromáždění členů a příznivců Dělnické
strany v počtu asi 500 lidí se konalo v době okolo 12:00 do 14:30 hodin v B. na
náměstí S. a ulici M., které představují nejfrekventovanější střed města B. a v
tu dobu se v těchto místech nacházely mimo účastníků shromáždění i náhodně a
nechtěně i další osoby.
Rovněž neobstojí námitka absence naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty
trestního činu dle § 261a tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky trestného
činu dle § 261a tr. zák. se pro naplnění jeho skutkové podstaty vyžaduje
zavinění ve formě úmyslu. Z dokazování vykonaného nalézacím soudem vyplývá, že
obvinění jednali minimálně v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., neboť
byli srozuměni s tím, že narušují zájem společnosti na ochraně základních
lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy,
národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu
garantované mimo jiné Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud
nepřijímá argumentaci, dle níž obdiv k nějaké dějinné osobě - v daném případe
Adolfu Hitlerovi - sám osobě nemůže zároveň znamenat zpochybňování, popírání
nebo schvalování ospravedlňování nacistického nebo komunistického genocidia
nebo jiných zločinů nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Nejvyšší soud se
ztotožňuje se závěrem soudu nalézacího, dle kterého nelze mít pochybnosti o
tom, že písmena „HH“ jsou zkratkou nacistického pozdravu „Heil Hitler“, který
možno přeložit jako „Sláva Hitlerovi“ nebo „Hitlerovi zdar“, a to i s odkazem
na odborné vyjádření Univerzity obrany, přičemž se jednalo o stranické a masové
heslo doplněné o šikmé zdvižení pravé ruky se zvoláním „Sieg heil!“, při
osobním setkání s Hitlerem se používalo znění „Heil mein Fuhrer!“. Šlo tedy o
heslo, jímž se každý zdravící přihlásil nejen k symbolu či údernému heslu, ale
přímo k osobě Adolfa Hitlera jako ztělesnění celé ideologie hnutí a
společenského systému Německa od roku 1923 do roku 1945. Každý takový pozdrav
pak byl chápán jako oslava uvedeného vůdce a přihlášení se k jeho myšlenkám,
projevům a heslům. Pokud tedy kdokoliv při vědomí povahy a zaměření
shromáždění, na němž se účastní, tedy subjektivní odpovědnosti, má viditelně na
svém oděvu takový pozdrav, ať už přímo či ve snadno dešifrovatelné podobě (což
je důvodem jejich nošení), přihlašuje se rovněž k této osobě, k ideologii a
politice, jež utvářel a realizoval, a vyjadřuje s ní souhlas.
Nejvyšší soud nepřijal argumentaci dovolatelů, dle které trestnost podpory a
propagace hnutí je s odkazem na vlastní interpretaci judikatury možná jen ve
vztahu k hnutím v současné době existujícím, a to nejen z hlediska naplnění
znaků skutkové podstaty trestných činů dle § 260 a § 261 tr. zák., nýbrž i dle
§ 261a tr. zák. Odkazuje v této souvislosti v plném rozsahu na svoje
stanovisko ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, v němž zdůraznil,
že propagace hnutí charakterizovaného v ustanovení § 260 tr. zák., které
neexistuje (např. již zaniklo nebo ještě nevzniklo), není beztrestná, postih
takového jednání v závislosti na dalších okolnostech je možný na základě
skutkových podstat trestných činů podle § 261a tr. zák. nebo podle § 198 či §
198a tr. zák., popř. jako pokus trestného činu podle § 8 odst. 1, § 260 odst. 1
tr. zák.
K námitce dovolatelů o nenaplnění materiálního znaku trestného činu Nejvyšší
soud uvádí, že pro uvedený závěr z pohledu své předchozí judikatury zohlednil
znak věku mladistvého a veřejnost schvalování hnutí směřujících k potlačení
práv a svobod člověka, jež není dána veřejným shromážděním příslušníků a
sympatizantů takového hnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz
204/99).
Obecná hlediska posouzení materiálního znaku trestnosti činu zformuloval
Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 1 Tzn 2/96. Uvedl v něm: „Při úvahách o
tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho
případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je
stupeň nepatrný, … je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením
formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich
naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro
společnost zpravidla vyšší než nepatrný, … Citovaná ustanovení se proto uplatní
jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě,
přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne
stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost,
když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům
trestného činu této skutkové podstaty.“
V posuzované věci dle názoru dovolacího soudu podmínky pro uplatnění
materiálního korektivu naplněny nebyly. Uvedený závěr plyne jednak z povahy
shromáždění, na němž jednáním obviněných došlo k projevu schvalování
nacistického genocidium nebo jiných zločinů nacistů proti lidskosti, a jednak
vzhledem k osobám obviněných (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10.
června 2009, sp. zn. 3 T 120/2009, str. 4 a 5), jež se opakovaně, či pravidelně
účastnili shromáždění ultrapravicových příznivců, příp. byli již odsouzeni za
spáchání trestného činu podle § 261 tr. zák. (obv. P.).
Dovolatelé uplatnili dále dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.
l) tr. řádu v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku (odvolání) proti rozsudku prvoinstančního soudu, ačkoliv byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Odkazují na uvedený dovolací důvod proto, že jsou
přesvědčeni, že Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení jejich odvolání v
souladu s ust. § 256 tr. řádu neoprávněně zamítl, ačkoliv zde byla v
předcházejícím řízení dána existence dovolacího důvodu podle § 265b písm. g)
tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nepřisvědčil dovolání obviněných
podaných podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není splněna zákonná
podmínka faktické existence dovolacího důvodu. Z toho jednoznačně vyplývá, že i
tento důvod dovolání podaný podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
byl Nejvyšší soud nucen odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu,
než je uveden v § 265b tr. řádu.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolateli uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl k závěru, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení skutku, a to
z pohledu namítané absence naplnění znaků objektivní i subjektivní stránky
skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k
potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. Odvolací soud ve svém
zjištění plně dostál požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. Na základě
učiněných skutkových zjištění byly v jednání obviněných správně shledány
všechny zákonné znaky předmětného trestného činu, kdy popis skutku, jenž je
uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá znakům
rozhodným z hlediska subjektivní i objektivní stránky daného trestného činu, a
proto shledal námitky obviněných neopodstatněnými.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání obviněného V. P. a dovolání
obviněného Š. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně
neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman