11 Tdo 413/2025

11 Tdo 413/2025-2436

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2025 o dovolání obviněného D. D. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, sp. zn. 11 To 92/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 13/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 T 13/2023-2224, byl obviněný D. D. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, zčásti dokonaným a zčásti spáchaným ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu Krajský soud v Plzni podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci (zčásti zahrnující věci vydané obviněným a zčásti věci zajištěné při domovní prohlídce v rekreačním objektu XY, Plzeň, jejichž prostřednictvím došlo k výrobě omamných látek), jejichž taxativní výčet je obsažen ve výroku o vině rozsudku krajského soudu.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný D. D. odvolání, a to v celém rozsahu, tedy do výroku o vině i o uložených trestech. Odvolání podal rovněž spoluobviněný D. H., jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, který tak učinil výhradně v neprospěch spoluobviněného H., když ve vztahu k jeho osobě napadl výroky o vině i trestu.

3. O všech těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 92/2024-2256, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného D. D. (jakož i spoluobviněného D. H. a státního zástupce) zrušil ve vztahu k jeho osobě podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek krajského soudu pouze ve výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. V důsledku toho jmenovaného obviněného nově odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku (při nezměněných výrocích o vině a trestu propadnutí věci) k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Plzni se obviněný D. D. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

v přesně nezjištěné dny a v nezjištěném počtu případů od počátku roku 2022 do dne 20. 7. 2022 v chatě na adrese Plzeň, XY, kde bydlel, metodou dehydroxylace efedrinu nebo pseudoefedrinu za pomoci chemikálií a dalších pomůcek za účelem prodeje úmyslně vyrobil přesně nezjištěné množství hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) o nezjištěné koncentraci, a takto získaný hydrochlorid metamfetaminu (pervitin) v tomto období zčásti prodal či poskytl různým osobám zdarma, zejména na území města Plzně, a to nejméně

- M. H., nejméně v 1 případě zdarma poskytl pervitin přibližně v množství 3 gramy,

- P. D., opakovaně, minimálně 3x do měsíce, prodal za min. částku 200,- Kč nebo zdarma poskytl pervitin v přesně nezjištěném množství

a dne 20. 7. 2022 skladoval na uvedeném místě za účelem další distribuce hydrochlorid metamfetamin (pervitin) o celkové hmotnosti 62,67 gramu a čistotě 76,4 %, což představovalo 47,88 gramu čisté metamfetaminové báze, a pro účely výroby vědomě přechovával předměty, chemikálie a další věci mj.

- plastovou dózu s obsahem 139 tablet léčiva Efedrina Arena o celkové hmotnosti 23,43 g, obsahující efedrin, přičemž z takového množství tablet bylo možné při standardní 80 % izolaci vyrobit 4,1 gramu hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu),

- červený fosfor v různých nádobách o celkovém množství 301,73 gramu, kdy z tohoto množství červeného fosforu by při 80% výtěžnosti reakce bylo možno vyrobit 917,1 gramů hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň- jih ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 1 T 72/2019, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2020, odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl dne 13. 1. 2021 podmíněně propuštěn,

přičemž tohoto jednání se dopustil v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, když neměl povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení § 4, § 8 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekurzory v Nařízení rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, červený fosfor je pomocnou látkou pro výrobu metamfetaminu a je uveden jako prekursor v příloze I, kategorie 2, podkategorie 2A nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v příloze II, kategorie 2 nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020, v České republice účinném od 13. 1. 2021.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 92/2024-2256, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 T 13/2023-2224, podal obviněný D. D. dovolání, které prostřednictvím své obhájkyně zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu (kterým byl uznán vinným), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění vztahující se k přípravě, výrobě i následné distribuci metamfetaminu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež o učiněných skutkových závěrech i nadále přetrvávají důvodné pochybnosti. Jinými slovy se obviněný neztotožnil s hodnocením provedených důkazů (které provedl soud prvého stupně a s nimiž vyjádřil bezvýhradný souhlas soud odvolací), neboť podle jeho názoru nelze na jejich základě dospět k závěru o jeho vině.

7. K první části protiprávního jednání (spočívajícího ve výrobě a následném poskytování pervitinu svědkům M. H. a P. D.) dovolatel namítl, že ze zachycené komunikace mezi jeho osobou a těmito svědky nikterak nevyplývá, že by s nimi řešil prodej pervitinu. Navíc ani jeden ze svědků před soudem nepotvrdil, že by od jeho osoby pervitin ve sledovaném období skutečně obdržel. Svědek H. sice u hlavního líčení potvrdil, že od něho pervitin získal, avšak k této trestné činnosti došlo v daleké minulosti, za kterou již byl obviněný odsouzen; po jeho propuštění z výkonu trestu však již od něho jmenovaný svědek podle svých slov žádný pervitin neobdržel. Svědek P. D. naopak připustil, že od obviněného pervitin získal, nicméně s odstupem doby již nebyl schopen tuto transakci časově zařadit. Přes tyto skutečnosti krajský soud dospěl k závěru, že k distribuci psychotropní látky těmto osobám v uvedeném období došlo. Závěr soudů nižších stupňů o distribuci pervitinu proto dovolatel hodnotí, a to i v kontextu ostatních skutkových zjištění, za neodůvodněný.

8. Ve vztahu k druhé části protiprávního jednání (spočívajícího ve skladování metamfetaminu a přechovávání předmětů, chemikálií a dalších věcí za účelem přípravy další produkce) dovolatel akcentoval zejména výsledky domovní prohlídky, která byla provedena dne 21. 7. 2022, tj. v době, kdy rekreační objekt na adrese Plzeň, XY, fakticky neužíval, neboť podle svých slov se na přelomu měsíců června a července roku 2022 zdržoval u své milenky na XY v Plzni. Tato skutečnost byla potvrzena svědkem M. H., který u hlavního líčení mimo jiné uvedl, že předmětnou chatu v roce 2022 zapůjčil „H.“ (tj. P. H.) a dodal, že „někdy v tomto období obviněný pobýval u své přítelkyně“. Podobně i svědek P. D. dosvědčil, že obviněný mu opakovaně sdělil, že na chatě přes víkend není a místo něho je tam někdo jiný. Na uvedeném přitom nic nemění ani okolnost, že ve sledovaném období byl jediným nájemcem rekreačního objektu právě obviněný.

9. S výsledky domovní prohlídky předmětné chaty (při které byla nalezena kompletní varna pervitinu, jakož i věci a chemické látky nutné k jeho produkci) úzce souvisí otázka vyhodnocení zajištěných stop. V této souvislosti dovolatel konstatoval, že na předmětných věcech nebyly detekovány jeho daktyloskopické stopy, pouze na madlech kanystrů, rukavicích a vnitřní straně obličejové masky byl zjištěn DNA profil jeho osoby. Podle jeho názoru tyto důkazy svědčí toliko o tom, že byl se jmenovanými předměty v kontaktu, avšak tyto podle svého tvrzení využíval při činnostech, které s výrobou návykových látek nikterak nesouvisely. Přesto oba soudy nižších stupňů konstatovaly, že všechny věci byly z jeho strany při nelegální činnosti využívány.

10. Vyjma toho dovolatel poukázal na řadu souvisejících skutkových pochybení. Soudy nižších stupňů se např. nikterak nezabývaly částmi výpovědí svědků H. a D., jakož i spoluobviněného H., kteří shodně uvedli, že v chatě několikrát byli, ale nikdy tam nezaregistrovali ani varnu, ani předměty, které by nasvědčovaly výrobě omamných látek. K obsahu poznámkového bloku, který byl na místě činu zajištěn a který obsahuje poznámky stran pomůcek a chemikálií nutných k výrobě pervitinu, jakož i teoretické výpočty s touto výrobou související, obviněný dlouhodobě tvrdí, že předmětné zápisky nepsal a s jejich obsahem se seznámil až v rámci nahlédnutí do spisového materiálu, tedy až v průběhu vedeného trestního řízení. Taktéž k výsledkům zkoumání obsahu mobilních telefonů (které byly u jeho osoby zajištěny Policií České republiky) dovolatel uvedl, že nebyl jejich skutečným uživatelem, pročež nelze tvrdit, že by v jejich paměti zajištěné fotografie a videa (týkající se výroby a nakládání s návykovými látkami) byly pořízeny ve sledovaném období v souvislosti s nyní projednávanou trestnou činností.

11. V tomto kontextu dovolatel poukázal i na odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, ve kterém jeho zpracovatel naznačil, že data a časy u jednotlivých souborů mohly být dodatečně změněny. Byť odvolací soud označil za nelogické, aby obviněný měnil systémový čas zařízení oproti času reálnému, dovolatel má za to, že ani tato skutková varianta nebyla dokazováním vyvrácena. K návykovým látkám, které měl u sebe během policejní kontroly, prohlásil, že nebyly určeny pro další distribuci, ale výhradně pro jeho osobní spotřebu (byť na delší období). Ostatně již během hlavního líčení obviněný nikterak nezastíral, že byl jejich aktivním uživatelem.

12. S ohledem na výše uvedené dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že soudy nižších stupňů fakticky neprokázaly, že to byl právě on, kdo v rekreačním objektu vyráběl pervitin a za tímto účelem přechovával věci a látky nutné k jeho výrobě, stejně jako to, že tyto látky distribuoval dalším osobám. Obviněný naopak tvrdí, že provedené důkazy ani ve vzájemné souvislosti neposkytují dostatečný podklad pro výrok o jeho vině. Za daného stavu tak má za to, že krajský soud, stejně jako vrchní soud, nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, když jej nezprostil podané obžaloby.

13. Vzhledem k tomu dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 92/2024-2256, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 T 13/2023-2224, a podle § 265m tr. ř. sám rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby, eventuálně aby podle § 265l tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

14. K dovolání obviněného D. D. se ve svém písemném stanovisku ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 287/2025-12, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Úvodem předeslala, že námitky obviněného nikterak nepřekročily meze běžné polemiky s rozsahem i hodnocením provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním však neshledala žádný rozpor, tím méně rozpor zjevný či extrémní, pro který by Nejvyšší soud měl do oblasti skutkových zjištění jakkoli zasáhnout.

15. Stran dokazování státní zástupkyně akcentovala, že o distribuci metamfetaminu osobou obviněného svědčí zejména odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, stejně jako další provedené důkazy, které spolehlivě prokázaly obě části jeho protiprávního jednání. K provedeným důkazům současně přistoupila skutečnost, že obviněný byl dne 20. 7. 2022 v ranních hodinách zadržen hlídkou policie na veřejném prostranství v Plzni s velkým množstvím vysoce koncentrovaného metamfetaminu, který mohl být jen stěží určen pouze pro jeho vlastní potřebu. Navíc při zadržení bylo u jeho osoby zajištěno několik mobilních telefonů, které užíval a ve kterých byly uloženy písemné a obrazové soubory přímo související s neoprávněnou výrobou metamfetaminu (mimo jiné z výroby realizované během nočních hodin z 19. 7. na 20. 7. 2022). Nelze pominout, že nájemcem a uživatelem chaty byl během rozhodného období pouze obviněný, a proto výsledky domovní prohlídky tohoto objektu (zahrnující zajištěnou kompletní varnu metamfetaminu, jakož i množství chemikálií a komponentů k výrobě této drogy) nelze reálně připisovat jiné osobě. Naopak je zjevné, že na tomto místě opakovaně docházelo k výrobě této psychotropní látky, čemuž odpovídají i genetické stopy obviněného na předmětech, které k této nelegální činnosti využíval.

16. Jelikož provedenými důkazy bylo jednání obviněného bez důvodných pochybností prokázáno a meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno (a možno) napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly, státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, avšak pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než jí navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

17. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

21. Obviněný ve svém dovolání v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu tohoto dovolacího důvodu za právně relevantní námitku lze přitom ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod totiž umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

23. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností od 1. 1. 2022) tak reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkového charakteru. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

24. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

25. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

26. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

27. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného D. D. splňuje kritéria jím uplatněných, popř. jiných v zákoně výslovně vymezených dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky byly podány z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

28. Předně Nejvyšší soud ověřil, že Krajský soud v Plzni odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se poté bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve svém rozsudku ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 92/2024-2256, kterým zrušil obviněným napadený rozsudek soudu prvního stupně (ve vztahu k jeho osobě) toliko ve výroku o trestu, neboť krajským soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi již dříve přednesenými námitkami obviněného.

29. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zcela zřekl své odpovědnosti za spáchaný zvlášť závažný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, pročež údajně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty aplikovaného trestného činu. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu – v intencích principů dovolacího řízení a podstaty namítaných dovolacích důvodů – přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.

. V. 1. K námitkám obviněného vzneseným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

30. Dovolatel s odkazem na jím tvrzenou existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě fakticky označil provedené dokazování za nepřesvědčivé, pročež usiloval zpochybnit všechna zásadní (pro jeho osobu usvědčující) skutková zjištění za účelem vyvinění své osoby, aby dosáhl zproštění obžaloby.

31. Nejvyšší soud přitom z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Krajský soud v Plzni ve věci provedl řádné dokazování, zahrnující – vyjma výpovědi obou obviněných a svědků P. D. a M. H. – řadu dalších významných důkazů listinné povahy. Mezi nejdůležitější z nich patří protokoly o uskutečněných odposleších telekomunikačního provozu, protokol o provedení domovní prohlídky (v chatě na adrese XY v Plzni, kde v inkriminovanou dobu obviněný bydlel), protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, včetně fotodokumentace, protokol o vydání věcí zajištěných na místě činu a řada znaleckých vyjádření zahrnujících zejména odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, analýza dat a zkoumání nosičů dat a také z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Stávající skutkový rámec současně doplnily opisy z evidence přestupků a z evidence rejstříku trestů vztahujících se k osobě obviněného, jakož i řada dalších, méně podstatných důkazů.

32. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné jeho vinu bez důvodných pochybností prokázat, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného fakticky po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování za účelem prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů, na základě čehož označuje svoji osobu za zcela nevinou. Avšak předmětná trestná činnost byla výše uvedenými důkazy detailně a přesvědčivě zmapována, a to jak v části týkající se distribuce pervitinu, tak stran realizované i zčásti připravované výroby této nelegální psychotropní látky.

33. Z trestné činnosti byl obviněný D. D. spolehlivě usvědčen zejména odposlechy telekomunikačního provozu (které sám ve svých námitkách zcela pomíjí), ze kterých jednoznačně vyplynulo, že po dobu bez mála sedmi měsíců v roce 2022 aktivně vyráběl metamfetamin tzv. českou cestou a souběžně jej dodával spoluobviněnému H. (přičemž spolu průběžně řešili nejen prodej, ale i nákup vstupních komodit určených k jeho laboratorní výrobě, viz např. zachycená komunikace ze dne 4. 6. 2022 nebo ze dne 9. 6. 2022). Dodávky metamfetaminu však probíhaly nejen mezi dovolatelem a spoluobviněným H., ale i ve vztahu k dalším osobám, z větší části soudem neustanovených (viz např. hovory zaznamenané mezi daty 6. 6. 2022 a 9. 7. 2022).

34. Právě v důsledku zachycených odposlechů byl obviněný dne 20. 7. 2022 v ranních hodinách zadržen policejní hlídkou v Plzni s vysoce koncentrovaným pervitinem (obsahujícím 76,4 % metamfetaminové báze), který s ohledem na jeho později zjištěné množství (62,67 g) jednoznačně nemohl být určen výhradně pro jeho vlastní spotřebu. Přestože jednotlivé uživatelské dávky vždy bezprostředně souvisí jak s kvalitou psychotropní látky, tak i mírou závislosti narkomanů, lze přijmout obecně platný závěr, že jedna uživatelská dávka se v případě pervitinu pohybuje od cca 5 mg výše, byť u zkušených narkomanů může dosáhnout až 500 mg. Přesto je zcela nesmyslné, aby aktivní uživatel pervitinu zbytečně nosil při sobě tak velké množství pervitinu určeného výhradně pro svoji spotřebu. Je zcela iracionální, aby obviněný tímto jednáním bezdůvodně podstupoval riziko spočívající v nebezpečí krádeže tak významného množství psychotropní látky či v možnosti kontroly či zajištění jeho osoby policejní hlídkou.

35. Z projednávané trestné činnosti byl dovolatel rovněž usvědčen (u jeho osoby) zajištěnými mobilními telefony, které aktivně používal ke kontaktování svých odběratelů. Vyjma toho měl v nich uloženy písemné i obrazové soubory přímo související s výrobou metamfetaminu (mimo jiné šlo o fotografie a videozáznamy z 19. 7. na 20. 7. 2022, tj. pořízené bezprostředně před policejním zadržením jeho osoby), která byla - jak je z těchto obrazových souborů zjevné - realizována v objektu jím obývané rekreační chatky na adrese XY, Plzeň.

36. Skutečnost ilegální produkce metamfetaminu potvrdila i v tomto objektu provedená domovní prohlídka, jejímž výsledkem byl nález kompletní varny určené výhradně pro laboratorní výrobu metamfetaminu, za současné přítomnosti chemikálií a komponentů potřebných k jeho výrobě – zčásti již užitých a zčásti k výrobě určených. Z toho bez důvodných pochybností vyplynulo, že v předmětném objektu docházelo (a do budoucna i mělo znovu docházet) k produkci pervitinu, který obviněný užíval i dále rozprodával. Do tohoto skutkového rámce zcela zapadlo zjištění, že obviněný je osobou dostatečně obeznámenou s laboratorními postupy směřujícími k extrakci předmětné psychotropní látky, neboť za takové jednání byl již v minulosti pravomocně odsouzen (viz rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 1 T 72/2019, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2020), stejně jako skutečnost, že v rozhodném období byl jediným nájemcem a uživatelem tohoto rekreačního objektu (který do nájmu získal již v červnu 2021, jak sám uváděl ve své výpovědi a jak dokládá i doložená nájemní smlouva).

37. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl celou řadu skutkových námitek, které opakovaně vznáší po celou dobu trestního řízení a se kterými se oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. Ani Nejvyšší soud nemohl dovolatelovy výhrady, které se nadto zcela míjejí se zákonným vymezením dovolacích důvodů, vyhodnotit jako opodstatněné.

38. Nejvyšší soud kategoricky odmítá námitku obviněného, v rámci které odkázal na tvrzení svědků H. a D., že od jeho osoby sice obdrželi metamfetamin, avšak k tomu došlo v období, za které již byl pravomocně odsouzen (rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 1 T 72/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 6 To 444/2019). Obviněný byl těmito rozhodnutími uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, neboť mu byla prokázána opakovaná výroba metamfetaminu, jakož i následné nakládání s ním, za což mu byl (mimo jiné) uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 13. 1. 2021.

39. Svědek P. D., který obviněného označil za svého dobrého přítele, spontánně prohlásil, že byl a je uživatelem pervitinu, který získával právě od obviněného během návštěv jeho osoby v chatě na XY. Od obviněného přitom odebíral pervitin asi dvakrát týdně za částky pohybující se od 200 do 500 Kč, přičemž příležitostně obdržel i dávku zdarma. Ve stejném smyslu vypovídal rovněž svědek M. H., který výslovně uvedl, že se s obviněným vídával v průběhu roku 2022, když za ním docházel domů na XY, přičemž doplnil, že v té době byl a stále je aktivním uživatelem pervitinu. Z obou svědeckých výpovědí tedy vyplynulo, že obviněný jím vyrobený metamfetamin oběma svědkům opakovaně zprostředkoval, avšak až v období, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu ve shora zmíněné trestní věci projednávané u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 1 T 72/2019, čemuž odpovídá i obsah nájemní smlouvy, ze které vyplývá, že rekreační objekt si pronajal až řadu měsíců poté, co byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu tak nemohla předmětná námitka obviněného nikterak obstát.

40. Odmítnout bylo nutné i další tvrzení obviněného, že s výrobou pervitinu nemá nic společného, neboť na předmětech sloužících k produkci metamfetaminu nebyly zajištěny jeho daktyloskopické stopy. Je nepochybné, že obviněný – jako zkušený výrobce této psychotropní látky – při práci s chemikáliemi používal ochranné prostředky. Do tohoto rámce zcela zapadá, že právě na rukavicích, jakož i na vnitřní straně ochranné masky (či na madlech kanystru) byl zajištěn DNA profil jeho osoby osvědčující používání těchto předmětů během laboratorní extrakce metamfetaminu.

41. Prosté tvrzení obviněného, že na přelomu června a července 2022 se v předmětné chatě nezdržoval, neboť pobýval u své přítelkyně v Plzni (což u soudu potvrdili jeho kamarádi a odběratelé pervitinu svědci H. a D., byť upřesnili, že u ní pobýval pouze „občas“), je v rámci provedených důkazů zcela irelevantní. Podobně i jednoduché popření obviněného, že na místě činu zajištěný poznámkový blok (obsahující seznam pomůcek a chemických látek nutných k výrobě pervitinu, včetně výpočtů s jeho výrobou souvisejících) údajně nepsal, přestože všechny důkazy svědčí o opaku, Nejvyšší soud nemohl akceptovat.

42. Dovolatel rovněž odmítl, že byl uživatelem mobilních telefonů, které byly zajištěny u jeho osoby v den jeho zadržení, s poukazem na to, že v nich uložené obrazové soubory nesouvisí s projednávanou trestnou činností. V této souvislosti však pominul, že na předmětných fotografiích a videích je zachycena právě varna, která byla provozována v prostorách chaty, kterou obýval, stejně jako videozáznamy z výroby realizované během nočních hodin z 19. 7. na 20. 7. 2022, tedy pouze několik hodin před jeho zadržením.

43. Pokud v této souvislosti dovolatel poukázal na část odborného vyjádření (z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat), ve které jeho zpracovatel připustil, že data a časy u jednotlivých souborů „nemusí odpovídat skutečnosti a mohou být dodatečně změněny“, je nutné konstatovat, že tato možnost byla zmíněna toliko v teoretické rovině. Ve shodě s názorem Vrchního soudu v Praze má Nejvyšší soud za naprosto nelogické, aby obviněný u jednotlivých souborů měnil vnitřním systémem nastavený datum a čas, aby neodpovídal času reálnému (zvláště ve vícero mobilních telefonech, které měl v užívání). Pakliže by se obviněný obával prozrazení trestné činnosti (nebo by se cítil jinak ohrožen), jistě by využil jiná, snazší anebo účinnější řešení, jako je výmaz takových souborů anebo výměna, uschování či likvidace dotčené SIM karty.

44. Ostatně možnost, že by se výroba metamfetaminu, která podle údajů uložených v příslušném telefonu proběhla v noci z 19. na 20. 7. 2022, odehrála ještě před odsouzením a výkonem trestu v předchozí shora zmíněné trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih, je logicky vyloučena již tím, že k této výrobě došlo v objektu, který si obviněný pronajal až dlouho poté, co byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého v této (předchozí) trestní věci, kterak bylo již zmíněno výše.

45. Argumentaci obviněného vážící se k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy možné označit za toliko skutkovou polemiku, v rámci které účelově uvádí vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, aby následně uzavřel, že se projednávané trestné činnosti nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť v zásadě neargumentuje ve smyslu výše uvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale kontinuálně pokračuje ve své tvrdošíjné (popěrné) obhajobě, aniž by akceptoval argumenty obou soudů nižších stupňů.

46. Také námitka stran údajného nerespektování zásady in dubio pro reo soudy nižších stupňů je ze strany obviněného zcela nemístná. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná, že v trestním řízení je třeba vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Řádně provedené důkazy je současně nezbytné hodnotit v souladu s principy vyjádřenými v § 2 odst. 6 tr. ř. ve vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze odstranit případné pochybnosti.

47. Nutným předpokladem použití této zásady je přitom reálná existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Pravidlo in dubio pro reo je tudíž na místě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Navíc se musí jednat o pochybnosti závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Svědčí-li důkazy o vině obviněného, že soud projednávající daný případ o jeho spáchání nemá žádné pochybnosti, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1509/2016).

48. V napadeném rozhodnutí jsou však skutkové závěry opřeny o logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel odvolací soud při svém rozhodnutí o vině obviněného. V nyní posuzované věci tedy nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, neboť soudy nižších stupňů neměly o skutkových závěrech na základě provedených důkazů žádné pochybnosti.

49. Navíc alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná – což v tomto případě není. Obviněným prezentovaná skutková verze je naopak založena na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby v rekreačním objektu, který si obviněný pronajal a kde dlouhodobě bydlel, vyráběl metamfetamin někdo jiný, zatímco on by krátce před svým zadržením údajně pobýval u své přítelkyně. Naopak všechny důkazy zajištěné na místě činu svědčí o tom, že se na tomto místě obviněný zařídil právě proto, aby využil jeho odlehlosti za účelem opakované produkce pervitinu, který je doprovázen mimo jiné nepříjemným – a tedy prozrazení schopným chemickým zápachem.

50. Lze tedy konstatovat, že dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby, založené na čistě selektivním (izolovaném) hodnocení provedených důkazů, dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, a to přesto, že jeho vina byla bez důvodných pochybností prokázána. Zproštění viny by tedy muselo být založeno na nelogickém a iracionálním úsudku, nehledě na to, že polemická tvrzení obviněného jsou z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela irelevantní – zvláště pokud se nachází daleko za hranou jakékoli soudné argumentace.

51. Pokud tedy soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněného, nelze takový závěr za žádných okolností zpochybnit, neboť dovolatel v pronajatém rekreačním objektu prokazatelně disponoval předměty, komponenty a chemikáliemi určenými k výrobě metamfetaminu (včetně lékových tablet s pseudoefedrinem a červeného fosforu), a to za účelem opakované výroby metamfetaminu, kterou v průběhu takřka sedmi měsíců opakovaně realizoval a nepochybně tímto způsobem zamýšlel postupovat i v budoucnu.

52. Jestliže dovolatel v rámci závěrečného návrhu požadoval zproštění viny, tak tím současně naznačil, že jemu pravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl let hodnotí jako nepřiměřeně přísný (neboť považuje projednávanou trestnou činnost za neprokázanou).

53. Avšak pokud byl obviněný podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž Vrchní soud v Praze mu v rámci individualizace trestu původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let podstatně snížil, a to na konečné čtyři roky a šest měsíců, nelze takovýto trest za žádných okolností hodnotit jako trest odporující zákonu, tím méně trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad excesivní, vzpírající se zásadám proporcionality trestních sankcí. Z pohledu uplatněných dovolacích důvodů přitom nelze žádné relevantní skutečnosti namítat ani proti zařazení jeho osoby do věznice s ostrahou ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť i tento výrok o způsobu výkonu uloženého trestu odpovídá zákonným parametrům.

V. 2. K námitkám obviněného vzneseným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

54. Obviněný D. D. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů v nyní posuzované věci nedošlo ve smyslu obviněným výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V. 3. Shrnutí

55. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Plzni se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se poté plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který ve prospěch obviněného revidoval toliko výměru uloženého trestu odnětí svobody. K takovému závěru dospěl poté, co trestněprávní počínání obviněného vyhodnotil jako méně závažné, ježto převážná část produkce metamfetaminu zůstala toliko v přípravné fázi, přičemž i formu přípravy odvolací soud vyhodnotil jako méně závažnou, neboť obviněný měl pro účely rozsáhlejší výroby k dispozici pouze některé z komponentů a chemických substancí nezbytných k této produkci. Vyjma toho vrchní soud zohlednil rovněž vysoce pravděpodobné nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen již dříve v trestní věci vedené u Okresního soudu v Plzeň – jih pod sp. zn. 1 T 72/2019 a z něhož byl v minulosti podmíněně propuštěn, neboť projednávaného trestného činu se dopustil ve zkušební době tohoto podmíněného propuštění. Dosud nevykonaná část tohoto dříve uloženého trestu přitom činí bezmála dva roky, pročež k ní vrchní soud při stanovení konečné výše trestu ukládaného v nyní projednávané věci ve smyslu § 39 odst. 4 tr. zákoníku důsledně přihlédl.

VI. Závěr

56. Dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jenž uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom jeho prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Obecně však platí, že toliko odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

57. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to mimo jiné při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

58. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

59. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 92/2024-2256, ani jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 T 13/2023-2224, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného D. D. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení již není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. 6. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu