11 Tdo 444/2025-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 18/2025-455, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 58/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného A. S. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 12. 2024, č. j. 7 T 58/2024-385, byl obviněný A. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněným P. G. (dále také jen „spoluobviněný“) tím, že:
v přesně nezjištěné době na počátku února 2024 ve večerních hodinách v XY, XY, v přízemí domu poté, co poškozený O. K., (dále jen „poškozený“) vešel do domu, ve vzájemné součinnosti přistoupili společně k poškozenému, kterého nejprve svým postavením zastavili a následně natlačili ke zdi tak, že ho obklíčili, přičemž po poškozeném požadovali peníze, a v momentě, kdy poškozený řekl, že je nemá, mu odvětili, že ví, že u sebe peníze má, načež oba obvinění začali poškozeného prohledávat, čemuž se poškozený ze strachu nebránil, spoluobviněný G. nalezl u poškozeného kapesní nůž, kterým následně směřoval ke krku poškozeného a řekl mu, jestli chce zabít, přičemž mu z kapes oděvu dále postupně vytáhli peněženku s peněži a bezdrátová sluchátka zn. Samsung Galaxy spolu s dalšími penězi, které měl poškozený volně při sobě, kdy přinejmenším jeden z obviněných vzal z peněženky peníze a peněženku vrátil zpět poškozenému, kdy následně svého jednání zanechali, neboť jim poškozený sdělil, že na chodbě jsou kamery, přičemž odcizením peněz způsobili poškozenému škodu ve výši nejméně 39 000 Kč a odcizením nože a sluchátek škodu ve výši 1 300 Kč.
2. Za uvedený zločin a sbíhající se přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 59 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 6. 2024, č. j. 3 T 44/2024-226, který nabyl právní moci dne 5. 8. 2024, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně rozhodl též o povinnosti obou obviněných nahradit společně a nerozdílně poškozenému majetkovou škodu ve výši 40 300 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně soud prvního stupně uvedeným rozsudkem uznal vinným i spoluobviněného a uložil mu trest.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 18/2025-455, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Filípka, advokáta, dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Toto dovolání směřuje proti napadanému rozhodnutí „v celém rozsahu, tedy napadá výrok o zamítnutí odvolání, neboť má za to, že odvolání bylo podáno důvodně a odvolací soud měl o něm rozhodnout jinak.“
5. Obviněný tvrdí, že skutková zjištění, ze kterých vycházel soud prvního stupně, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž tato zjištění vedla k nesprávné právní kvalifikaci. Podle obviněného se přitom soud prvního stupně nikterak nevypořádal s navzájem si odporujícími důkazy (výpověďmi poškozeného, obviněného a svědkyně G.), ze kterých svévolně vyvodil jeho vinu. Dále nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, který nesprávně převzal závěry soudu prvního stupně, kdy tento vycházel z metody „cherry pickingu“, tedy vybral při hodnocení ty důkazy, které jdou k tíži obviněného, přičemž se při přezkumu uchýlil k pouhému odkazování na rozsudek soudu prvního stupně.
6. Dále obviněný namítá nedůvodné neprovedení navrhovaných důkazů, konkrétně návrhu na zpracování znaleckého posudku na osobu poškozeného, kterým měla být určena jeho schopnost reflektovat a reprodukovat prožité události, a to vzhledem k tomu, že byl v době spáchání trestného činu pod vlivem alkoholu. Současně v postupu obou soudů obviněný spatřuje porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, a to i s přihlédnutím na neaplikovanou zásadu in dubio pro reo, kdy podle obviněného nebylo v řízení prokázáno, že se skutek stal, ani že se jej dopustil spolu se spoluobviněným.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Petr Zarivnij, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného v prvé řadě odkazuje na své stanovisko k dovolání spoluobviněného. Shrnuje, že ve věci neshledává žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Skutkový stav byl podle státního zástupce zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu, a to i přes to, že si jednotlivé svědecké výpovědi částečně protiřečí. V podstatných bodech se však tyto shodují a mají oporu v provedených důkazech.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.
10. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
13. Jak již bylo uvedeno, obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání obviněného lze vysledovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Je tomu tak proto, neboť jím tvrzené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Tímto dovolacím důvodem je obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
17. Smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Tento dovolací důvod tedy věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a třetí variantě, avšak ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, se totiž obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, totiž že se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil. V návaznosti na to, tedy až následně tvrdí, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Takovou námitku však rovněž nelze podřadit pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v první ani třetí variantě, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. K jednotlivým dovolacím námitkám – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud stručně následující.
20. Obviněný opakovaně (námitky směřující do provedeného dokazování totiž uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně; srov. č. l. 408 až 409) vytýká, že z provedených důkazů nelze zjistit, zda se výše popsaný skutek vůbec stal, resp. že se stal způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, což podle něj vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Z této úvahy dále vyvozuje, že je třeba vzhledem k pochybnostem o skutkovém stavu postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Takové dovolací námitky však nemohou obstát, neboť obviněný jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů, zejména výpověďmi poškozeného a spoluobviněného, a domáhá se jejich odlišného hodnocení. Teprve na tomto podkladě, aniž by poukázal na konkrétní rozpor mezi obsahem některého z provedených důkazů a určitým rozhodným skutkovým zjištěním z něj vyvozeným (určujícím pro naplnění znaků daného trestného činu), má obviněný skutková zjištění soudu prvního stupně za důkazně nepodložená, a tudíž nesprávná.
21. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledal žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, a vypořádal se s případnými rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků. Současně soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou, a naopak za prokázané, že se obviněný dopustil jednání uvedeného ve výroku o vině jeho rozsudku (srov. zejména body 15 až 17 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně se v tomto směru plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně zabýval obhajobou obviněného a jeho setrvalými námitkami a uvedl, proč těmto nepřisvědčil (srov. zejména body 8, 9 a 11 odůvodnění jeho usnesení). Je tak zřejmé, že neobstojí námitka obviněného, že se soudy nikterak nevypořádaly s tím, že si provedené důkazy navzájem odporují, kdy z rozhodnutí obou soudů vyplývá, že tyto si jednotlivých rozporů byly vědomy a výslovně uvedly, z jakých hledisek hodnotily výpověď poškozeného, obviněného a svědkyně M. G., v jakých částech si výpovědi neodporují a jaké skutečnosti z těchto výpovědí vyvozují, a to včetně konfliktu ve vstupním prostoru domu, který nepopírá ani obviněný, ani poškozený, byť každý z nich v detailech líčí skutkový děj jiným způsobem (viz body 16 a 17 rozsudku soudu prvního stupně; body 8 a 9 usnesení odvolacího soudu).
22. Pokud jde o druhou část argumentace obviněného, tedy o námitku nedůvodně neprovedeného důkazu, týkající se zamítnutí jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie na věrohodnost osoby poškozeného, je třeba konstatovat, že není povinností soudu, aby akceptoval jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže však odmítne provést důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Nejvyšší soud má za to, že soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem vyložil, z jakých důvodů takový důkazní návrh obviněného považoval za nadbytečný (viz bod 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž není důvodu, proč by na jeho opodstatněné závěry nemohl odvolací soud odkázat, jak mu obviněný v odvolání vytýká (srov. bod 11 na s. 6 jeho usnesení).
23. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.
24. Ve vztahu k poukazu obviněného na nutnost postupovat podle zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že tato vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
25. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětný skutek spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
26. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného A. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručených práv obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu