11 Tdo 490/2024-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2024 o dovolání obviněného T. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2024, č. j. 3 To 390/2023-202, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 131/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. D. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 11. 2023, č. j. 3 T 131/2022-175, byl obviněný T. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně:
v době kolem 14:00 hod. dne 29. 9. 2022 v XY, okres XY, na ulici XY, si od N. N. zapůjčil její jízdní kolo značky Kross Level 1.0, výrobního čísla XY, které však v dohodnutém termínu nevrátil, a přesto, že věděl, že není majitelem tohoto kola, kolo následně prodal za částku 3 000 Kč, kterou použil pro svoji potřebu, čímž N. N. způsobil škodu ve výši 16 000 Kč.
2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu, které Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Adély Burdové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
5. Po rekapitulaci průběhu řízení a vymezení uplatněných dovolacích důvodů se obviněný nejprve vyjadřuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Připomíná závěry obou soudů a shrnuje důvody jejich rozhodnutí. Má za to, že zejména skutkové zjištění soudu prvního stupně akceptované odvolacím soudem, že prodal jízdní kolo panu V. G. bez souhlasu poškozené N. N. (dále jen „poškozená“), je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, a nadto k tomuto nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy.
6. Obviněný uvádí, že soud prvního stupně postavil svůj závěr o jeho vině na výpovědi poškozené a jejich vzájemné textové komunikaci. Oba soudy však zcela pominuly výpověď svědkyně L. H., která potvrdila, že poškozená dlužila obviněnému nějaké peníze a že dělá obviněnému úmyslně „zle“, k čemuž cituje část její výpovědi. Svědkyně rovněž rozvedla, že obviněný poškozené dával občas nějaké peníze, protože tato neměla kde bydlet, a občas jí poskytoval i přístřeší. Poškozená svědkyni ohledně jízdního kola dokonce i psala, přičemž obviněný doslovně cituje část výpovědi svědkyně, kterou podle něj soud prvního stupně v odůvodnění nikterak nereflektoval a ani se s ní nevypořádal. Přitom plně podporuje jeho tvrzení, že jízdní kolo dal panu V. G. do zástavy, respektive prodal, s plným vědomím poškozené, s jejím výslovným souhlasem a na její pokyn.
7. Obviněný doplňuje, že není schopen správně terminologicky rozlišit pojmy „prodat“ a „dát do zástavy“ co do možnosti s jízdním kolem volně disponovat. Proto užíval oba termíny pro popis skutkového stavu, kdy mu poškozená dala výslovný pokyn a souhlas k tomu, aby jízdní kolo dále převedl do vlastnictví třetí osoby s výhradou zpětné koupě. Správné terminologické označení tohoto jednání je pod rozlišovací schopnosti obviněného. Nicméně podstatné je, že k dalšímu nakládání s jízdním kolem přistoupil se souhlasem poškozené a na základě jejího pokynu.
8. Obviněný má tudíž za to, že skutkové zjištění soudu prvního stupně, že prodal jízdní kolo poškozené bez jejího souhlasu, je ve zjevném rozporu s výpověďmi obviněného a svědků L. H., T. a V. G. a R. V., kteří shodně vypověděli, že poškozená obviněnému jízdní kolo prodala (zastavila), což potvrzuje i provedená komunikace a hlasové zprávy. Obviněný dále doslovně cituje vybrané pasáže z hlasových zpráv poškozené a dodává, že soudy zcela pominuly, že tato v hlasových zprávách sama výslovně sděluje, že jízdní kolo od něj odkoupí zpět, což plně koresponduje s výše uvedenými výpověďmi. Oba soudy zcela nekriticky přebírají výpověď poškozené a hodnotí ji jako věrohodnou, ačkoli je rozporná s komunikací z messengeru a s hlasovými zprávami, které obviněný předložil k důkazu, zatímco výpovědi ostatních svědků a obviněného hodnotí jako nevěrohodné, případně o částech výpovědi svědkyně H. svědčící v jeho prospěch mlčí, byť tato zcela jasně vypověděla, že poškozená chce dělat obviněnému „zle“ a že mu jízdní kolo prodala. Proti výpovědi poškozené tedy stojí nejen výpověď obviněného, ale i výpovědi všech ostatních svědků včetně jejích hlasových zpráv.
9. Obviněný poukazuje na to, že svědek T. G. vypověděl, že poškozené bylo nabídnuto několik termínů, kdy si jízdní kolo mohla vyzvednout, obviněný jí předal kontakt na T. G., s nímž se mohla kdykoli domluvit na vyzvednutí jízdního kola, nicméně v dohodnuté termíny nepřišla a jízdní kolo si vyzvedla až v doprovodu policie. K tomu podotýká, že v rámci řízení před soudem prvního stupně navrhl jako důkaz zprávy mezi L. H. a poškozenou, nicméně soud tento důkaz neprovedl, ačkoli se jednalo o podstatný důkaz, který mohl prokázat jeho nevinu. Oba soudy tak nedostály požadavku podle § 2 odst. 5 tr. řádu a řádně nezdůvodnily, z jakého důvodu upřednostnily verzi obžaloby, a nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo.
10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvádí, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Připomíná objektivní stránku přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, přibližuje znak přisvojení a konstatuje, že s jízdním kolem nenaložil v rozporu s účelem svěření, neboť jak plyne z výpovědí svědků a z hlasových zpráv poškozené, tato sice nejdříve obviněnému jízdní kolo vypůjčila, nicméně následně mu dala výslovný pokyn k tomu, aby jízdní kolo prodal (zastavil) s tím, že výtěžek si nechá na úhradu dřívějších dluhů. Jednoznačně tak nemohl naplnit ani subjektivní stránku přisouzeného přečinu, neboť nejednal v úmyslu si jízdní kolo přisvojit, ale plnil pouze přání a pokyny poškozené. Oba soudy nevzaly v potaz, že původní závazkový vztah mezi obviněným a poškozenou byl změněn jejich dohodou, že obviněný jízdní kolo prodá (zastaví) s výhradou zpětné koupě V. G. a výtěžek z prodeje si nechá na úhradu pohledávek poškozené vůči němu. Pro posouzení, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry, je podle obviněného relevantní také to, zda jednal s úmyslem způsobit poškozené škodu, což z provedeného dokazování nevyplývá. Obviněný poškozené dokonce zapůjčil peněžní prostředky a převedením jízdního kola do vlastnictví V. G. plnil pouze její přání a pokyn. Konečně poškozené ani nevznikla žádná škoda, když jízdní kolo dostala zpět. Chybí tedy naplnění znaku způsobení škody nikoli nepatrné. Obviněný uznává, že poškozená jízdní kolo získala zpět za účasti Policie ČR, jak akcentují soudy, nicméně poškozená od něj věděla, kde se jízdní kolo nachází a mohla si jej kdykoliv vyzvednout zpět. Jak plyne z provedeného dokazování, obviněný se nacházel v rozhodnou dobu v zahraničí, proto předal poškozené kontakt na T. G., s nímž poškozená ohledně vyzvednutí jízdního kola komunikovala. Nicméně, jak již bylo uvedeno výše, tak přestože si sjednala několik termínů, kdy jízdní kolo vyzvedne, jízdní kolo si nevyzvedla.
11. Obviněný taktéž podává návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením odvolacího soudu. K návrhu dodává, že jemu uložený trest významným způsobem zasahuje do jeho osobní svobody a soukromé sféry, jakož i práva na rodinný život, neboť se mu narodilo cca před dvěma měsíci dítě. Obživa jeho rodiny je tedy zcela odvislá od něj a bezprostřední výkon trestu odnětí svobody tak ohrozí chod celé jeho rodiny. Ve věci jsou dány takové okolnosti, kvůli kterým – zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení – není vhodné uskutečnit výkon rozhodnutí, pokud jde o jemu uložený trest. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů, jakož i všechna další na ně obsahově navazující rozhodnutí, podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil.
12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. František Partík (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného připomíná podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a shrnuje klíčové argumenty obviněného k tomuto důvodu.
13. Státní zástupce v posuzované věci neshledává žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními. Podle něj jde o polemiku obviněného spočívající v odlišném hodnocení důkazů, která směřuje k jiným skutkovým závěrům o tom, že měl jízdní kolo nejprve vypůjčené, ale následně mělo dojít mezi ním a poškozenou k dohodě o zástavě jízdního kola, že obviněný jednal s vědomím, souhlasem, pokynem poškozené a plnil její přání, že nešlo o prodej, nýbrž o zástavu jízdního kola, a že z výtěžku ze zástavy měl být splacen dluh poškozené vůči obviněnému. Naposledy citované skutkové závěry, které konstruuje obviněný, však podle státního zástupce nejsou v souladu s provedenými důkazy.
14. Z dokazování vyplývá, že žádná následná dohoda mezi obviněným a poškozenou o zástavě jízdního kola nebyla uzavřena písemně. Pokud měla být dohoda o zástavě jízdního kola uzavřena ústně, tak výpověď obviněného a výpověď poškozené se neshodují a uzavření ústní dohody nepotvrzuje ani před soudem jako důkaz provedená komunikace mezi ním a poškozenou. Z odpovědí poškozené při hlavním líčení dne 20. 7. 2023 mimo jiné plyne, že ani nevěděla, že se její jízdní kolo nachází v moci třetí osoby, když se svého jízdního kola domáhala prostřednictvím policejní hlídky v bydlišti obviněného, nikoli v bydlišti V. G., který jej držel. Skutkový závěr obviněného o existenci dohody o zástavě a na ni navazujícího vědomí, souhlasu nebo pokynu poškozené nelze vyvozovat ani z výpovědí svědků G., kteří se sami na manipulaci s jízdním kolem poškozené podíleli a s poškozenou při tom vůbec nejednali, ani z výpovědi svědkyně H., která sice tvrdila, že disponuje zprávou, v níž jí poškozená sděluje, že jízdní kolo obviněnému prodala, ale žádnou takovou zprávu v komunikaci nenašla a soudu nepředložila, ani z výpovědi svědka V., jehož zdrojem informací k případné dohodě mezi obviněným a poškozenou je výlučně obviněný, nikoli poškozená. Skutkový závěr obviněného o výpůjčce jízdního kola, která měla být následně změněna na dohodu o zástavě jízdního kola, je co do následné dohody vyvrácen časovými údaji obsaženými ve výpovědi svědka V. a ve výpovědi obviněného. Svědek V., u něhož obviněný v době činu bydlel a vypůjčené jízdní kolo u něho přechovával, vypověděl, že obviněný na jízdním kole poškozené „tři dny jezdil a potom ho prodal otci od T. G.“. Obviněný k poškozené vypověděl, že „na druhý den, kdy jsem měl jízdní kolo u sebe, byla přepadená slečnou H. a panem K., kdy přestala v tu chvíli se mnou komunikovat“.
15. Otázkou podle státního zástupce zůstává, kdy měla být mezi obviněným a poškozenou uzavřena ústní dohoda o zástavě jízdního kola, jejíž existenci poškozená popírá, když obviněný již od druhého dne od výpůjčky jízdního kola neměl mít s poškozenou komunikaci. Pro uzavření ústní dohody je komunikace mezi stranami nezbytná, neboť pouze jejím prostřednictvím může k oboustranné dohodě dojít. Zároveň poznamenává, že předmětná oboustranná dohoda o zástavě a z ní plynoucí pokyn by měly časově předcházet převodu svěřeného jízdního kola na V. G. Oboustrannou dohodu mezi obviněným a poškozenou nebo pokyn poškozené nelze dovodit ani z komunikace obviněného s poškozenou z období po dokonání zpronevěry. Z jejich komunikace nelze dovodit ani závěr o existenci dluhu poškozené. Obviněným konstruované skutkové závěry o dohodě o zástavě, o pokynu, o souhlasu, o vědomí poškozené a o splacení dluhu byly namítány v rámci obhajoby už v řízení před soudem prvního stupně a také v odvolání. Soud prvního stupně námitky obviněného vypořádal v bodech 9. a 10. svého rozsudku, odvolací soud se jeho námitkami zabýval v bodech 12. až 14. svého usnesení.
16. Za opomenutý důkaz nelze podle státního zástupce považovat důkazní návrh obhajoby týkající se zpráv z messengerové komunikace mezi svědkyní H. a poškozenou. Je tomu tak proto, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 9. 2023 je zřejmé, že svědkyně H. ve svém mobilním telefonu zprávy z messengerové komunikace s poškozenou vyhledávala a předsedkyně senátu je četla, následně byly v komunikaci vyhledávány a čteny zprávy týkající se jízdního kola z prosince 2022 a z října 2022. V rozhodném období od 29. 9. 2022 do 5. 10. 2022 komunikace mezi svědkyní a poškozenou neobsahovala žádnou zprávu týkající se jízdního kola. Před skončením dokazování obhajoba nenavrhovala další vyhledávání a čtení zpráv z komunikace mezi svědkyní H. a poškozenou z doby po spáchání zpronevěry, což plyne z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 11. 2023. Důkazní návrh na další vyhledávání a čtení zpráv obviněný nenavrhoval ani v odvolání.
17. Státní zástupce po vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu uvádí, že obviněný v dovolání popírá právní kvalifikaci skutku jako přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že tak činí na podkladě jiných skutkových zjištění (jednání podle dohody, se souhlasem, na přání a na pokyn poškozené), odlišných od skutkových zjištění, která učinily soudy. K námitce spočívající v absenci zavinění dodává, že absence zavinění je obviněným konstruována na shora zmíněných skutkových závěrech o dohodě, souhlasu, přání a pokynu poškozené, které jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Dovolacímu důvodu odpovídá námitka obviněného popírající vznik škody. K této námitce však státní zástupce uvádí, že jednáním obviněného škoda vznikla, a to v okamžiku, kdy obviněný jemu svěřené jízdní kolo převedl na třetí osobu. Skutečnost, že poškozená za asistence policejního orgánu dostala jízdní kolo zpět, není pro závěr o vzniku škody rozhodná, rozhodnou může být pro posouzení otázky náhrady škody. Uzavírá, že soudy zjištěnému skutkovému stavu, který není ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, koresponduje právní kvalifikace skutku jako přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku, z něhož byl obviněný uznán vinným, je tudíž správná, namítaný dovolací důvod není dán. Námitku obviněného o tom, že nemohl spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, protože jízdní kolo neprodal, ale zastavil, jako nerozhodnou vyhodnotil odvolací soud v bodu 20. odůvodnění svého usnesení.
18. Státní zástupce dospívá k závěru, že dovolání obviněného je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Kromě dovolací námitky nedůvodně neprovedeného podstatného důkazu jsou dovolací námitky totožné s námitkami uplatněnými v odvolání, které odvolací soud vypořádal v bodech 12. až 22. svého usnesení. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
19. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
22. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
23. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou pak obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
25. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení
nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí obou soudů nižších instancí a s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného zčásti odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud jde o otázku vzniku škody, neboť touto obviněný směřuje na nesprávné právní posouzení skutku, tato argumentace je však zjevně neopodstatněná. Zbylé argumenty obviněného, a to ohledně zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, opomenutého důkazu a nesprávného právního posouzení skutku spočívajícího v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání neodpovídají jemu uplatněným dovolacím důvodům. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
29. K námitce nesprávného právního posouzení skutku, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, které obviněný spatřuje ve skutečnosti, že nedošlo ke vzniku škody, neboť poškozená získala jízdní kolo zpět, Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku lze podřadit pod citovaný dovolací důvod v jeho první alternativě, je však zjevně neopodstatněná.
30. Předně je třeba připomenout, že obviněný byl shledán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Cizí věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci, do držení nebo do dispozice, např. leasingovou smlouvou, příkazní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, pracovní smlouvou, ale i jen faktickým předáním zpravidla s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. 2 Tzn 72/95, publikovaný pod č. 52/1996 Sb. rozh. tr.). Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí [srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2589, shodně též KANDOVÁ, Katarína, ČEP, David. § 206 In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 18-19.].
31. Pokud obviněný nyní argumentuje, že nedošlo ke vzniku škody nikoliv nepatrné, která je znakem skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková právní argumentace neobstojí. Obviněný jejím prostřednictvím míří na objektivní stránku trestného činu, konkrétně na vznik následku ve formě škody nikoliv nepatrné. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný jemu zapůjčené jízdní kolo prodal třetí osobě (bod 9. rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný tedy v rozporu s účelem svěření s ním nakládal jako s vlastním, čímž naplnil znaky objektivní stránky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v přisvojení si svěřené cizí věci. Následkem tohoto jednání byl pak vznik škody nikoliv nepatrné, neboť z odborného vyjádření vyplývá, že hodnota jízdního kola činila 16 000 Kč (viz č. l. 63, bod 21. usnesení odvolacího soudu a body 8. a 9. rozsudku soudu prvního stupně). V okamžiku přisvojení si svěřené cizí věci (spočívajícího v uskutečnění prodeje jízdního kola) tedy došlo ke vzniku škody nikoliv nepatrné a tím i k naplnění všech znaků skutkové podstaty, a tedy i k dokonání přisouzeného přečinu. Pokud se následně jízdní kolo opět dostalo do dispozice poškozené, pak je tato skutečnost již bez významu, neboť přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku byl již obviněným dokonán.
32. K námitkám obviněného ohledně zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů Nejvyšší soud konstatuje, že těmito obviněný primárně míří proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy (zejména své výpovědi a dále poškozené a svědků H., G., V. a textových a hlasových zpráv) a prezentuje jejich vlastní (odlišné) hodnocení, z něhož má vyplývat, že jízdní kolo prodal (zastavil) se souhlasem a na pokyn poškozené.
33. Takové výhrady obviněného však nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť zpochybňují výlučně způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudů, a především pak správnost skutkových zjištění, která po tomto hodnocení soudy učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, mimo jiné právě v jeho první alternativě, po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
34. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že tato argumentace obviněného je obsahově shodná jak s jeho obhajobou uplatněnou v rámci řízení před soudem prvního stupně (srov. body 2. a 10. rozsudku soudu prvního stupně), tak i s jeho odvolacími námitkami (srov. č. l. 180.). Totožnou argumentací obviněného se tedy zabývaly již oba soudy nižších instancí a tuto podrobně a správně vypořádaly. Pokud obviněný tvrdí, že z výše uvedených důkazů vyplývá, že mu poškozená dala pokyn k prodeji jízdního kola, nelze mu přisvědčit.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se jednoznačně podává, že poškozená jízdní kolo obviněnému pouze zapůjčila na dobu dvou týdnů a poté jí měl jízdní kolo vrátit, když poškozená posléze chtěla jízdní kolo zpět, obviněný po ní požadoval částku 4 000 Kč jako úhradu za jeho „ubránění“ před svědkyní H. a panem L. K. Toto tvrzení však sama svědkyně H. vyvrátila, navíc poškozené napsala, že o jejím jízdním kole nic neví. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že výpověď obviněného je svědeckými výpověďmi vyvrácena (srov. bod 10.
jeho rozsudku). Tyto závěry potvrdil i odvolací soud, když uvedl, že obviněný je usvědčován svědeckou výpovědí poškozené ve spojení s listinnými důkazy, především v podobě jejich vzájemné komunikace, poškozená kategoricky vyloučila, že by souhlasila s prodejem svého jízdního kola třetí osobě, což potvrzují i její zprávy obviněnému na č. l. 30. až 31. Odvolací soud současně dodal, že z nahrávky telefonního hovoru, v němž poškozená žádá obviněného, aby ještě počkal, že sežene peníze, rozhodně nelze učinit závěr o jejím souhlasu či vědomí s předáním jízdního kola jiné osobě.
Z provedeného dokazování totiž podle odvolacího soudu vyplynulo, že si obviněný s vidinou získání peněz od poškozené pouze vymyslel záminku pro vrácení jízdního kola pouze oproti zaplacení a činil tak nátlakovým způsobem (srov. bod 14. usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud navíc neshledal, že by soud prvního stupně při hodnocení důkazů porušil zásady uvedené v § 2 odst. 6 tr. řádu, neboť provedl úplné dokazování a zákonným a logickým způsobem vyhodnotil provedené důkazy. Ani Nejvyšší soud nemůže námitkám obviněného přisvědčit, přičemž s uvedenými závěry soudů nižších instancí se ztotožňuje, nespatřuje v nich pochybení, a proto na tyto odkazuje.
35. K argumentaci obviněného ohledně tzv. opomenutého důkazu spočívajícímu v messengerové konverzaci mezi poškozenou a svědkyní H., Nejvyšší soud uvádí, že ani tato neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě a ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud z procesního spisu totiž zjistil, že soud prvního stupně učinil podstatné kroky, aby předmětný důkaz – messengerovou komunikaci, obstaral, avšak tento byl nedosažitelný.
Daný důkaz byl poprvé zmíněn v rámci hlavního líčení konaného dne 14. 9. 2023, přičemž jmenovaná svědkyně se předmětnou konverzaci tehdy snažila dohledat, avšak neúspěšně, a proto přislíbila, že konverzaci projde a její zájmové části ofotí a soudu do jednoho týdne zašle (viz č. l. 141 až 142 verte.). Následně soud prvního stupně svědkyni za tímto účelem dvakrát urgoval (č. l. 146 a 149). Obviněný při hlavním líčení konaném dne 12. 10. 2023 uvedl, že trvá na tom, aby soud tento důkaz (messengerovou komunikaci) od svědkyně zajistil.
Posléze soud prvního stupně žádal Policii České republiky o předvedení svědkyně a zajištění, že tato bude mít svůj mobilní telefon (č. l. 160). Soud prvního stupně při hlavním líčení dne 2. 11. 2023 stranám sdělil, že svědkyně nebyla zastižena v místě svého bydliště, že jí byla zaslána výzva k nástupu do výkonu trestu, a že její přítel uvedl, že z místa bydliště odjela, následně soud upustil od jejího výslechu, a tím i od provedení zájmové konverzace (č. l. 165 verte). Při hlavním líčení dne 22.
11. 2023 pak státní zástupkyně, obhájce ani obviněný neměli další návrhy na doplnění dokazování (č. l. 173 verte). Nejvyšší soud tedy uzavírá, že argumentace obviněného neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě, neboť nelze uzavřít, že by navržený důkaz nebyl proveden nedůvodně. Soud prvního stupně upustil od výslechu svědkyně H. pro její nedosažitelnost, když v průběhu hlavního líčení bylo zjištěno, že tato svůj mobilní telefon dobrovolně nevydá. Tato skutečnost spolu se stavem dokazování v dané trestní věci, podle něhož soud prvního stupně neměl o spáchání trestného činu pochybnosti, podle názoru Nejvyššího soudu představuje dostatečný důvod pro neprovedení tohoto důkazu, o jehož případné existenci lze mít navíc důvodné pochybnosti.
Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně v průběhu hlavního líčení upustil od výslechu svědkyně H., a tím i zajištění výše uvedené konverzace, přičemž svůj postup náležitě odůvodnil. Pro úplnost lze dodat, že obviněný neprovedení tohoto důkazu nenamítal ani ve svém odvolání, ani jej nenavrhoval při veřejném zasedání před odvolacím soudem (viz č. l. 180 a 199 verte).
36. Zbylou část argumentace obviněného, jejímž prostřednictvím namítá užití nesprávné právní kvalifikace skutku soudy obou stupňů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě, nelze považovat za relevantně uplatněnou. Obviněný totiž v tomto směru vytýká oběma soudům, že jeho jednání nemohlo být právně posouzeno podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jízdní kolo poškozené prodal s jejím souhlasem a na její výslovný pokyn, a proto není naplněna subjektivní stránka přisouzeného přečinu, neboť nejednal v úmyslu způsobit poškozené škodu. Z tohoto důvodu podle něj nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty přisouzeného přečinu.
37. Tyto námitky však nemohou obstát, neboť představují námitky skutkového, resp. procesního charakteru, jejichž prostřednictvím se obviněný primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků a na podkladě vlastní skutkové verze spočívající na tvrzení, že mu poškozená dala pokyn k prodeji jejího jízdního kola a s tímto i souhlasila, tedy na podkladě skutkových zjištění odlišných od skutkových zjištění soudů [tudíž až sekundárně] dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným a (tedy jen) formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě. Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že skutkové, resp. procesní námitky obviněného nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť, jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud v dané trestní věci neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů.
V. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
38. Obviněný v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádal, aby tento přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, nezjistil. Současně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že výrok o trestu, jehož odkladu se obviněný domáhá byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 3. 2024, č. j. 4 T 1/2024-87.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
39. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného T. D. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jemu uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu