11 Tdo 528/2014-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2014 v řízení
o dovolání obviněného V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.
9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 4/2013, o návrhu samosoudce
Obvodního soudu pro Prahu 6 na odložení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3
tr. ř., takto:
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se obviněnému V. H. o d k l á d á výkon trestů,
které mu byly uloženy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2013,
sp. zn. 3 T 4/2013, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.
9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013.
Obviněný V. H. byl výše označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 uznán
vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a § 274 odst. 1
tr. zákoníku a byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
čtyř měsíců, pro jehož byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze
usnesením ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr.
Ing. Daniela Tabacha dovolání, v němž uplatnil mimo jiné i dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , v jehož rámci namítal, že obviněnému byl dne
24. 7. 2013 ustanoven obhájce z důvodu uvedeného v § 36 odst. 2 tr. ř. a to na
dobu celého trestního řízení. Přesto jeho obhájce nebyl odvolacím soudem vůbec
vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 12. 9. 2013, bylo mu tak znemožněno
se jej zúčastnit a o jeho konání se dozvěděl až z opisu doručeného rozhodnutí
odvolacího soudu. V závěru podaného dovolání též navrhl, aby Nejvyšší soud před
rozhodnutím o dovolání odložil, popř. přerušil výkon dovoláním napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu.
K podnětu obviněného na odklad výkon rozhodnutí se ve vyjádření k podanému
dovolání připojil též státní zástupce činný u Nejvyššího státního
zastupitelství s tím, že provedení veřejného zasedání odvolacího soudu bez
přítomnosti obhájce obviněného, který o něm nebyl vyrozuměn, opodstatňuje
podání návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně Nejvyššímu soudu na odklad
výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí.
Poté samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 současně s předložením spisu s
dovoláním obviněného podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu, aby
byl obviněnému odložen výkon rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že se
ztotožnil s návrhem obviněného (správně s „podnětem") a s vyjádřením nejvyššího
státního zástupce. Důvodnost navrhovaného postupu spatřuje v tom, že obhájce
obviněného nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání odvolacího soudu a že
byl obviněnému ,,...ustanoven, nebot' tento neodstranil vady jeho odvolání....
a byl tedy ustanoven z důvodu odstranění vad."
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud o takovém návrhu předsedy senátu
(samosoudce) soudu prvního stupně rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů
po obdržení spisu.
Z obsahu spisu vyplývá, že opatřením samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze
dne 24. 7. 2013 byl obviněnému podle § 39 tr. ř. ustanoven obhájcem Mgr. Ing.
Daniel Tabach (č. 1. 103) s tím, že jde o případ nutné obhajoby podle § 36
odst. 2 tr. ř. („Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v
přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k
tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti
náležitě se hájit."). Toto zmocnění ustanoveného obhájce nebylo jinak vymezeno
než tím, že je ,,...omezeno trváním důvodů nutné obhajoby." Z obsahu spisu
přitom nevyplývá, že by se soudy v průběhu řízení vůbec zabývaly otázkou
existence výše uvedeného důvodu nutné obhajoby, ale ani to, že by došlo ke
zrušení ustanovení obhájce.
Z obsahu spisu je zřejmé, že ustanovený obhájce odůvodnil podané odvolání
obviněného, avšak o konání veřejného zasedání k projednání odvolání vyrozuměn
nebyl, neboť odvolací soud, kromě státního zástupce, vyrozuměl vzorem 7a
kancelářského řádu toliko obviněného (č. 1. 113). Ve veřejném zasedání konaném
dne 12. 9. 2013 v nepřítomnosti obhájce bylo učiněno dovoláním napadené
rozhodnutí, které poté soud prvního stupně v opise doručil též obhájci Mgr.
Ing. Danielu Tabachovi (č. 1. 125).
Nejvyšší soud ověřil, že obviněný není ve výkonu trestu odnětí svobody, který
mu byl v této věci pravomocně uložen (v současné době, a to od 2. 4. 2014, je
ve výkonu vazby v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.
zn. 3 T 192/2013), a ostatně z protokolu sepsaného s obviněným při jeho zatčení
ze dne 13. 2. 2014 vyplývá, že před rozhodnutím o dovolání u něj nebude
nařizován výkon uloženého trestu (č. 1. 157).
Nejvyšší soud po posouzení předloženého návrhu a zejména výše uvedených
okolností, když podaný návrh samosoudce je sám o sobě rozporuplný, neboť se v
něm tvrdí, že odvolací soud postupoval nesprávně, když obhájce obviněného
nevyrozuměl o konání veřejného zasedání, a současně se zde uvádí, že obviněnému
byl obhájce ustanoven z důvodu odstranění vad odvolání, dospěl k závěru, že
důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. je dán. Aniž
by bylo možno předjímat budoucí rozhodnutí o podaném dovolání, je již v tomto
stadiu řízení zřejmé, že uváděné okolnosti mohou důvodně zakládat pochybnosti o
správnosti procesního postupu odvolacího soudu, jímž obviněný mohl být zkrácen
na svých obhajovacích právech. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je
namístě podanému návrhu samosoudce soudu prvního stupně, byť přes výše
zmiňovanou rozpornost, vyhovět, a podle § 265h odst. 3 tr. ř. výkon rozhodnutí
obviněnému odložit.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. dubna 2014
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda se zřetelem na uplatněný důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je dovolání důvodné a konstatuje, že o zmíněný
dovolací důvod, jak byl shora namítán, jde v souladu se zákonem jednak tehdy,
když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což dopadá
především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné
obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř. Obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem,
ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom (1)
žádného obhájce neměl, nebo (2) obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale
nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se
účastnit nebo mu být přítomen. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr.
ř. je zřejmé, že dovolací důvod je naplněn bez ohledu na skutečnost, z jakého
důvodu uvedeného v § 36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě
zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.
Jak vyplývá ze spisového materiálu (č. l. 103 spisu) Obvodní soud pro Prahu 6
svým opatřením ustanovil obviněnému obhájce (a to Mgr. Ing. Daniela Tabacha) z
důvodu nutné obhajoby uvedeného v § 36 odst. 2 tr. ř. Z tohoto ustanovení
vyplývá, že obviněný musí mít obhájce, považuje-li to soud za nutné, zejména
proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o
jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve spisovém materiálu včetně protokolu o
hlavním líčení, jak již poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, nejsou
obsaženy žádné konkrétní skutečnosti pro závěr, že by obviněnému měl být
obhájce právě podle § 36 odst. 2 tr. ř. ustanoven a soud ani nijak neodůvodnil,
v čem spatřuje nezpůsobilost obviněného se náležitě hájit. To však nic nemění
na skutečnosti, že obviněnému byl obhájce ustanoven z důvodů nutné obhajoby,
byť bez náležitého podkladu. Výše uvedené opatření o ustanovení obhájce soudu
prvního stupně bylo učiněno po podání odvolání samotným obviněným, které ovšem
nesplňovalo potřebné náležitosti odvolání stanovené v § 249 tr. ř., a za dané
procesní situace by postupu soudu spíše odpovídalo použití § 251 odst. 2 tr.
ř., tedy ustanovení obhájce obviněnému jen za účelem odůvodnění odvolání, což
zřejmě i bylo záměrem prvoinstančního soudu. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud
pro Prahu 6 tak neučinil, je nutno dospět k závěru, že obhájce byl obviněnému
ustanoven nejen pro účely odůvodnění odvolání, popřípadě pro účast v řízení o
odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. ř., ale po dobu trvání důvodů nutné
obhajoby. Tento závěr je zcela zásadní pro posouzení správnosti dalšího postupu
odvolacího soudu.
Ze spisového materiálu plyne, že k veřejnému zasedání před odvolacím soudem byl
předvolán pouze obviněný, zatímco jeho obhájce ustanovený z důvodu uvedeného v
§ 36 odst. 2 tr. ř. o konání veřejného zasedání vyrozuměn nebyl (viz doručenky
na č. l. 113 spisu). V důsledku tohoto pochybení odvolacího soudu (k tomu srov.
§ 263 odst. 3, § 202 odst. 4 tr. ř. a § 233 tr. ř.) nebyl obhájce obviněného
přítomen na veřejném zasedání, ačkoliv jeho přítomnost byla zásadní procesní
podmínkou pro jeho konání, jelikož odvolací soud, jakožto jeden z orgánů
činných v trestním řízení, na tomto veřejném zasedání prováděl úkony trestního
řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č.
48/2003 Sb. rozh. tr.). Ačkoliv odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o
konání veřejného zasedání s tím, aniž měl pro to oporu ve spise, že obhájce byl
obviněnému ustanoven jen za účelem odůvodnění odvolání (srov. str. 1 napadeného
usnesení), tak poté soud prvního stupně přesto doručil usnesení o zamítnutí
odvolání prostřednictvím datové schránky ustanovenému obhájci obviněného (č. l.
125 spisu). Tedy soud prvního stupně v tomto směru si nadále počínal tak, že
pokládal Mgr. Ing. Daniela Tabacha za obhájce obviněného.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud došel k závěru, že v posuzované věci
došlo k pochybení odvolacího soudu, když ve věci, v níž soud prvního stupně
obhájce ustanovil s tím, že jde o nutnou obhajobu podle § 36 odst. 2 tr. ř. a
toto ustanovení obhájce zrušeno nebylo, nevyrozuměl obhájce obviněného o konání
veřejného zasedání, čímž mu znemožnil účastnit se veřejného zasedání a
poskytnout obviněnému náležitou obhajobu, a tím naplnit jednu ze základních
zásad trestního řízení, totiž zásadu zajištění práva na obhajobu obviněného
podle § 2 odst. 13 tr. ř., která je rovněž zakotvena v čl. 40 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod i v čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Nelze také pominout, že obviněný se za této
situace mohl důvodně domnívat, že na základě uvedeného opatření Obvodního soudu
pro Prahu 6 mu byl ustanoven obhájce pro celé další řízení (tedy i pro řízení o
odvolání – srov. § 251 odst. 2 tr. ř.), a proto z tohoto důvodu např. neučinil
kroky k tomu, aby si obhájce sám zvolil.
Nejvyšší soud na základě výše již uvedených skutečností zrušil napadené
usnesení Městského soudu v Praze a zrušil také všechna další obsahově
navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Poněvadž vytýkaná vada byla
založena v řízení o odvolání, přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tzn. aby při dodržení
zejména těch ustanovení, která garantují právo obviněného na obhajobu i
prostřednictvím jeho obhájce, znovu řádně projednal jeho odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně. Přitom se také náležitě vypořádá s výše
rozvedenými dovolacími námitkami obviněného směřujícími proti správnosti
právního posouzení mu přisouzených trestných činů.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc zrušil a vrátil odvolacímu soudu pro
nedostatky v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení, a
odvolací řízení bude pro uvedenou vadu nutné provést znovu, nebylo namístě, aby
věcně zkoumal námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod dle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Pokud by totiž za stávající situace uvedené výhrady
přezkoumal a činil závěry, předjímal by řešení těch otázek, které budou
předmětem odvolacího řízení.
Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík