11 Tdo 528/2014-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2014 v řízení o dovolání obviněného V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 4/2013, o návrhu samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 na odložení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., takto:
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se obviněnému V. H. o d k l á d á výkon trestů, které mu byly uloženy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 T 4/2013, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013.
Obviněný V. H. byl výše označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a § 274 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Daniela Tabacha dovolání, v němž uplatnil mimo jiné i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , v jehož rámci namítal, že obviněnému byl dne 24. 7. 2013 ustanoven obhájce z důvodu uvedeného v § 36 odst. 2 tr. ř. a to na dobu celého trestního řízení. Přesto jeho obhájce nebyl odvolacím soudem vůbec vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 12. 9. 2013, bylo mu tak znemožněno se jej zúčastnit a o jeho konání se dozvěděl až z opisu doručeného rozhodnutí odvolacího soudu. V závěru podaného dovolání též navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil, popř. přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
K podnětu obviněného na odklad výkon rozhodnutí se ve vyjádření k podanému dovolání připojil též státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že provedení veřejného zasedání odvolacího soudu bez přítomnosti obhájce obviněného, který o něm nebyl vyrozuměn, opodstatňuje podání návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně Nejvyššímu soudu na odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí.
Poté samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 současně s předložením spisu s dovoláním obviněného podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu, aby byl obviněnému odložen výkon rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že se ztotožnil s návrhem obviněného (správně s „podnětem") a s vyjádřením nejvyššího státního zástupce. Důvodnost navrhovaného postupu spatřuje v tom, že obhájce obviněného nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání odvolacího soudu a že byl obviněnému ,,...ustanoven, nebot' tento neodstranil vady jeho odvolání.... a byl tedy ustanoven z důvodu odstranění vad."
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud o takovém návrhu předsedy senátu (samosoudce) soudu prvního stupně rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
Z obsahu spisu vyplývá, že opatřením samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 7. 2013 byl obviněnému podle § 39 tr. ř. ustanoven obhájcem Mgr. Ing. Daniel Tabach (č. 1. 103) s tím, že jde o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. („Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit."). Toto zmocnění ustanoveného obhájce nebylo jinak vymezeno než tím, že je ,,...omezeno trváním důvodů nutné obhajoby." Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by se soudy v průběhu řízení vůbec zabývaly otázkou existence výše uvedeného důvodu nutné obhajoby, ale ani to, že by došlo ke zrušení ustanovení obhájce.
Z obsahu spisu je zřejmé, že ustanovený obhájce odůvodnil podané odvolání obviněného, avšak o konání veřejného zasedání k projednání odvolání vyrozuměn nebyl, neboť odvolací soud, kromě státního zástupce, vyrozuměl vzorem 7a kancelářského řádu toliko obviněného (č. 1. 113). Ve veřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2013 v nepřítomnosti obhájce bylo učiněno dovoláním napadené rozhodnutí, které poté soud prvního stupně v opise doručil též obhájci Mgr. Ing. Danielu Tabachovi (č. 1. 125).
Nejvyšší soud ověřil, že obviněný není ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této věci pravomocně uložen (v současné době, a to od 2. 4. 2014, je ve výkonu vazby v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 192/2013), a ostatně z protokolu sepsaného s obviněným při jeho zatčení ze dne 13. 2. 2014 vyplývá, že před rozhodnutím o dovolání u něj nebude nařizován výkon uloženého trestu (č. 1. 157).
Nejvyšší soud po posouzení předloženého návrhu a zejména výše uvedených okolností, když podaný návrh samosoudce je sám o sobě rozporuplný, neboť se v něm tvrdí, že odvolací soud postupoval nesprávně, když obhájce obviněného nevyrozuměl o konání veřejného zasedání, a současně se zde uvádí, že obviněnému byl obhájce ustanoven z důvodu odstranění vad odvolání, dospěl k závěru, že důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. je dán. Aniž by bylo možno předjímat budoucí rozhodnutí o podaném dovolání, je již v tomto stadiu řízení zřejmé, že uváděné okolnosti mohou důvodně zakládat pochybnosti o správnosti procesního postupu odvolacího soudu, jímž obviněný mohl být zkrácen na svých obhajovacích právech. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě podanému návrhu samosoudce soudu prvního stupně, byť přes výše zmiňovanou rozpornost, vyhovět, a podle § 265h odst. 3 tr. ř. výkon rozhodnutí obviněnému odložit.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. dubna 2014
Předseda senátu : JUDr. Antonín Draštík
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda se zřetelem na uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je dovolání důvodné a konstatuje, že o zmíněný dovolací důvod, jak byl shora namítán, jde v souladu se zákonem jednak tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř. Obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom (1) žádného obhájce neměl, nebo (2) obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je zřejmé, že dovolací důvod je naplněn bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu uvedeného v § 36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.
Jak vyplývá ze spisového materiálu (č. l. 103 spisu) Obvodní soud pro Prahu 6 svým opatřením ustanovil obviněnému obhájce (a to Mgr. Ing. Daniela Tabacha) z důvodu nutné obhajoby uvedeného v § 36 odst. 2 tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že obviněný musí mít obhájce, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve spisovém materiálu včetně protokolu o hlavním líčení, jak již poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, nejsou obsaženy žádné konkrétní skutečnosti pro závěr, že by obviněnému měl být obhájce právě podle § 36 odst. 2 tr. ř. ustanoven a soud ani nijak neodůvodnil, v čem spatřuje nezpůsobilost obviněného se náležitě hájit. To však nic nemění na skutečnosti, že obviněnému byl obhájce ustanoven z důvodů nutné obhajoby, byť bez náležitého podkladu. Výše uvedené opatření o ustanovení obhájce soudu prvního stupně bylo učiněno po podání odvolání samotným obviněným, které ovšem nesplňovalo potřebné náležitosti odvolání stanovené v § 249 tr. ř., a za dané procesní situace by postupu soudu spíše odpovídalo použití § 251 odst. 2 tr. ř., tedy ustanovení obhájce obviněnému jen za účelem odůvodnění odvolání, což zřejmě i bylo záměrem prvoinstančního soudu. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 6 tak neučinil, je nutno dospět k závěru, že obhájce byl obviněnému ustanoven nejen pro účely odůvodnění odvolání, popřípadě pro účast v řízení o odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. ř., ale po dobu trvání důvodů nutné obhajoby. Tento závěr je zcela zásadní pro posouzení správnosti dalšího postupu odvolacího soudu.
Ze spisového materiálu plyne, že k veřejnému zasedání před odvolacím soudem byl předvolán pouze obviněný, zatímco jeho obhájce ustanovený z důvodu uvedeného v § 36 odst. 2 tr. ř. o konání veřejného zasedání vyrozuměn nebyl (viz doručenky na č. l. 113 spisu). V důsledku tohoto pochybení odvolacího soudu (k tomu srov. § 263 odst. 3, § 202 odst. 4 tr. ř. a § 233 tr. ř.) nebyl obhájce obviněného přítomen na veřejném zasedání, ačkoliv jeho přítomnost byla zásadní procesní podmínkou pro jeho konání, jelikož odvolací soud, jakožto jeden z orgánů činných v trestním řízení, na tomto veřejném zasedání prováděl úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Ačkoliv odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání s tím, aniž měl pro to oporu ve spise, že obhájce byl obviněnému ustanoven jen za účelem odůvodnění odvolání (srov. str. 1 napadeného usnesení), tak poté soud prvního stupně přesto doručil usnesení o zamítnutí odvolání prostřednictvím datové schránky ustanovenému obhájci obviněného (č. l. 125 spisu). Tedy soud prvního stupně v tomto směru si nadále počínal tak, že pokládal Mgr. Ing. Daniela Tabacha za obhájce obviněného.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud došel k závěru, že v posuzované věci došlo k pochybení odvolacího soudu, když ve věci, v níž soud prvního stupně obhájce ustanovil s tím, že jde o nutnou obhajobu podle § 36 odst. 2 tr. ř. a toto ustanovení obhájce zrušeno nebylo, nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání, čímž mu znemožnil účastnit se veřejného zasedání a poskytnout obviněnému náležitou obhajobu, a tím naplnit jednu ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu zajištění práva na obhajobu obviněného podle § 2 odst. 13 tr. ř., která je rovněž zakotvena v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i v čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nelze také pominout, že obviněný se za této situace mohl důvodně domnívat, že na základě uvedeného opatření Obvodního soudu pro Prahu 6 mu byl ustanoven obhájce pro celé další řízení (tedy i pro řízení o odvolání – srov. § 251 odst. 2 tr. ř.), a proto z tohoto důvodu např. neučinil kroky k tomu, aby si obhájce sám zvolil.
Nejvyšší soud na základě výše již uvedených skutečností zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Poněvadž vytýkaná vada byla založena v řízení o odvolání, přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tzn. aby při dodržení zejména těch ustanovení, která garantují právo obviněného na obhajobu i prostřednictvím jeho obhájce, znovu řádně projednal jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přitom se také náležitě vypořádá s výše rozvedenými dovolacími námitkami obviněného směřujícími proti správnosti právního posouzení mu přisouzených trestných činů.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc zrušil a vrátil odvolacímu soudu pro nedostatky v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení, a odvolací řízení bude pro uvedenou vadu nutné provést znovu, nebylo namístě, aby věcně zkoumal námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud by totiž za stávající situace uvedené výhrady přezkoumal a činil závěry, předjímal by řešení těch otázek, které budou předmětem odvolacího řízení.
Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2014
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík