11 Tdo 543/2023

11 Tdo 543/2023-903

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněného F. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Písek, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 14 To 117/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 112/2020, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. Č. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 2 T 112/2020-645, byl obviněný F. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body 1), 2), 3), 4), 8), 9) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, současně pod body 1), 3), 4) pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále pod bodem 7) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 8) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 10) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 11) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

2. Za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který je popsán pod bodem 10) výroku o vině, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha – východ ze dne 21. 10. 2019, č. j. 16 T 178/2019-65, jenž mu byl doručen dne 28. 12. 2019, a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Benešov ze dne 9. 3. 2020, č. j. 10 T 5/2020-187, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. 13 To 117/2020-218, byl obviněný F. Č. podle § 283 odst. 1 za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V návaznosti na to Okresní soud v Písku podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu rozsudku Okresního soudu Benešov ze dne 9. 3. 2020, č. j. 10 T 5/2020-187, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Za jednání, která jsou popsána ve výroku o vině tohoto rozsudku pod body 1), 2), 3), 4), 8), 9), 11), Okresní soud v Písku obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

4. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že stejným rozsudkem soudu prvního stupně byl za jednání popsané pod body 1), 2), 3), 4), 6), 12), 13), 14), 15) uznán vinným a odsouzen rovněž spoluobviněný V. A., a za jednání popsané pod body 3), 4), 5), 16), 17) též spoluobviněný M. A., který byl současně okresním soudem za podmínek § 226 písm. c) tr. řádu částečně zproštěn podané obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 23. 12. 2020, č. j. ZT 162/2020-73, pro skutky, ve kterých byl spatřován jednak dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a jednak pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo dostatečně prokázáno, že oba skutky, pro nějž byl spoluobviněný M. A. stíhán, skutečně spáchal tento spoluobviněný. Oba výše jmenovaní spoluobvinění však v dané věci nevyužili svého zákonného práva a nepodali proti rozhodnutí soudu druhého stupně mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, pročež se jejich osobami dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti blíže nezabýval.

5. Vyjma toho Okresní soud v Písku podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil všem výše uvedeným obviněným povinnost zaplatit na náhradě škody peněžní částky blíže specifikované ve výrokové části citovaného rozsudku. Poškozené obchodní společnosti R. a Auto Peli, s. r. o. pak okresní soud podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal se zbytkem jimi uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Písku však právní moci nenabyl, neboť obviněný F. Č., jakož i spoluobvinění V. A. a M. A. proti němu podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 14 To 117/2022-748 tak, že z podnětu odvolání, která podali obvinění F. Č. a V. A., v napadeném rozsudku okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. řádu zrušil výroky o vině popsané pod body 7) a 11) stran obviněného F. Č. a na ně navazující výrok o trestu, jímž byl tomuto obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let (stejně jako výrok o trestu uloženém spoluobviněnému V. A.) a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl, že obviněný F. Č. je vinný tím, že:

a) v době od 08:00 do 08:30 hodin dne 4. 2. 2020 se záměrem nerespektovat rozhodnutí státních orgánů po okrese Písek, přinejmenším po silnici II/140 na trase z obce XY do XY a poté v XY nejméně ulicemi XY, XY, XY a po silnici I/20 do ulice XY, řídil osobní automobil tovární značky Peugeot 206 XS, registrační značky XY, a b) v přesně nezjištěné době dne 7. 3. 2020, nejméně po pozemních komunikacích z XY do obce XY, okres Příbram, řídil blíže neurčené vozidlo – dodávku červené barvy,

a v obou případech tak činil, ač mu byl rozhodnutím dopravního úřadu Městského úřadu Příbram ze dne 27. 6. 2019 č. j. MeUPB 65755/2019/Nep, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2019, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 10. 2019, č. j. 16 T 178/2019-65, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2019, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře dvaceti měsíců,

7. čímž spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, načež jej za tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, popsaný v bodech 1) až 4), 8), 9) napadeného rozsudku okresního soudu, dále za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, popsaný v bodech 1), 3), 4) napadeného rozsudku, a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, popsaný pod bodem 8) napadeného rozsudku, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

8. Pouze pro úplnost lze doplnit, že týmž rozsudkem krajského soudu byl spoluobviněný V. A. nově odsouzen za jednání popsané pod body 1) až 4), 6) a 12) až 15) napadeného rozsudku okresního soudu, a za sbíhající se přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 24. 2. 2022 č. j. 2 T 12/2022-120, podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, za současného uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Souběžně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 24. 2. 2022 č. j. 2 T 12/2022-120, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu odvolání spoluobviněného M.

A. krajský soud podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

9. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Písku, revidovaných (výše popsaným způsobem) Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočkou v Táboře, se jmenovaní obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:

obvinění F. Č. a V. A. společně

1) dne 7. 3. 2020 v době od 04:54 do 06:05 hodin v obci XY, v objektu č.p. XY - volně přístupného areálu společnosti G., okres Příbram, kam vnikli po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch, a u administrativní budovy se nezjištěným předmětem pokusili vypáčit plastové okno kanceláře, které poškodili, kdy ke vniknutí do kanceláře nedošlo, a z prostoru pod oknem kanceláře administrativní budovy odcizili dva pytle štípaného smrkového dříví v celkové hodnotě 150 Kč, čímž vlastníku společnosti G., IČ: XY, způsobili škodu na odcizených věcech v celkové výši 150 Kč a na poškozených věcech škodu ve výši 15.230 Kč,

2) v přesně nezjištěné době v období od 17:00 hodin dne 16. 3. 2020 do 07:00 hodin dne 17. 3. 2020 u obce XY, v prostoru skládky XY, na nezajištěném pozemku parcelní č. XY, okres Příbram, kam vnikli po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch, a u zde odstaveného zemního stroje zn. HON a nákladního automobilu tov. zn. Mercedes-Benz L 1828, registrační značky XY, odšroubovali nezajištěná víčka palivových nádrží v celkové hodnotě 2.361 Kč, která odcizili a z palivových nádrží odčerpali nejméně 160 litrů motorové nafty v celkové hodnotě 4.752 Kč, kterou odcizili, čímž vlastníku společnosti R., IČ: XY, způsobili celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 7.113 Kč,

obvinění F. Č., M. A., V. A. společně

3) dne 12. 4. 2020 v době od 00:49 hodin do 01:51 hodin v obci XY, v objektu č.p. XY - volně přístupného areálu společnosti G., okres Příbram, kam vnikli po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch, a u administrativní budovy páčidlem vypáčili okno do kanceláře, které poškodili, do kanceláře vnikli, prohledali ji a ze zásuvky stolu, které poškodili, odcizili dvě koženkové peněženky tzv. kasírky v celkové hodnotě 1.000 Kč, čímž vlastníku společnosti G., IČ: XY, způsobili škodu na odcizených věcech v celkové výši 1.000 Kč na poškozených věcech škodu ve výši 19.874 Kč,

4) dne 12. 4. 2020 v době kolem 02:40 hodin v obci XY, v objektu č.p. XY v prostoru čerpací stanice, okres Písek, kam vnikli po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch, a zde za pomoci přineseného páčidla vypáčili dvířka tankomatu, který poškodili, do tankomatu vnikli a odcizili z něj pokladnu v hodnotě 2.000 Kč s obsahem finanční hotovosti ve výši 1.200 Kč, čímž způsobili vlastníku společnosti J., IČ: XY, škodu na poškozených věcech v celkové výši 68.365 Kč a na odcizených věcech škodu celkem ve výši 3.200 Kč,

obviněný F. Č. sám

7) v přesně nezjištěné době dne 7. 3. 2020, nejméně po pozemních komunikacích z XY do obce XY, okres Příbram, řídil osobní automobil tov. zn. Ford Mondeo, registrační značky XY, a to přesto, že věděl, že mu byl příkazem Dopravního úřadu Městského úřadu Příbram dne 27. 6. 2019, č. j. MeUPB 65755/2019/Nep, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2019, mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, tj. do 20. 7. 2020, a dále trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. 9. 2019, sp. zn. 16 T 178/2019, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2019, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře dvaceti měsíců, tj. do 29. 5. 2021,

8) dne 12. 4. 2020 v době do 06:37 hodin v XY, v XY ulici, na čerpací stanici Shell, v úmyslu získat majetkový prospěch, převzal od V. A., nar. XY, do své dispozice platební kartu č. XY, k účtu číslo XY, vedeného u UniCredit Bank na jméno L. R., nar. XY, ačkoliv věděl, že V. A. získal platební kartu do své dispozice nálezem, a vědomě a v úmyslu, že tato platební karta je nepřenosná a bez souhlasu jejího oprávněného držitele s ní nesmí nijak nakládat, provedl pomocí platební karty bezhotovostní platby, a to:

- dne 12. 4. 2020 v 06:37 hodin v XY, v platebním automatu společnosti Arriva na hlavním nádraží ČD, k platbě přepravních služeb v hodnotě 90 Kč, - dne 12. 4. 2020 v době od 06:55 do 06:57 hodin v XY, v XY ulici v objektu čp. XY, na čerpací stanici OMV, k celkem dvěma po sobě jdoucím platbám zboží v celkové výši 505,70 Kč, - dne 12. 4. 2020 v době od 07:02 do 07:06 hodin v XY, v ulici XY, v objektu č.p. XY, na čerpací stanici Euro Oil, k celkem třem po sobě jdoucím platbám zboží v celkové hodnotě 1.047 Kč, - dne 12. 4. 2020 v 07:12 do 07:19 hodin v XY, v ulici XY, v objektu č.p. XY, v prodejně Albert, k celkem třem po sobě jdoucím platbám zboží v celkové hodnotě 863,90 Kč, - dne 13. 4. 2020 v 04:18 hodin v XY, v platebním automatu společnosti Arriva, na hlavním nádraží ČD, k platbě přepravních služeb v hodnotě 90 Kč, - dne 13. 4. 2020 v době od 08:28 do 08:43 hodin v XY, v platebním automatu společnosti Arriva, na hlavním nádraží ČD, k celkem k sedmi po sobě jdoucím platbám přepravních služeb v celkové hodnotě 2.595 Kč, - dne 13. 4. 2020 v 08:44 hodin v XY, v platebním automatu společnosti Arriva, na hlavním nádraží ČD, k platbě přepravních služeb v hodnotě 265 Kč,

a dále se pokusil provést pomocí platební karty bezhotovostní platby, a to:

- dne 12. 4. 2020 v 07:20 hodin v XY, v ulici XY, v objektu č.p. XY, v prodejně Albert, k celkem dvěma po sobě jdoucím platbám zboží v celkové hodnotě 610 Kč, které byly zamítnuty, - dne 12. 4. 2020 v době od 07:32 do 07:33 hodin v XY, v XY ulici, v objektu č.p. XY, v prodejně potravin XY, k celkem dvěma po sobě jdoucím platbám zboží v celkové hodnotě 797 Kč, které byly zamítnuty, - dne 13. 4. 2020 v 03:50 hodin v XY, v XY ulici, v objektu č.p. XY, na čerpací stanici R. Oil, k platbě zboží v hodnotě 218 Kč, která byla zamítnuta, - dne 13. 4. 2020 v 04:44 hodin v XY, v XY ulici, v objektu č.p. XY, na čerpací stanici OMV, k platbě zboží v hodnotě 107 Kč, která byla zamítnuta, - dne 13. 4. 2020 v 08:44 hodin v XY, v platebním automatu společnosti Arriva, na hlavním nádraží ČD, k platbě přepravních služeb v hodnotě 315 Kč, která byla zamítnuta,

celkem tak oprávněnému držiteli platební karty L. R., bez jeho souhlasu, z jeho účtu č. XY, vedeného u UniCredit Bank, ke kterému byla vydána platební karta č. XY, bezhotovostními platbami odčerpal finanční částku ve výši 5.456,60 Kč, a dále se ke škodě L. R. pokusil odčerpat částku ve výši 2.047 Kč,

9) v přesně nezjištěné době od 15:00 hodin dne 16. 4. 2020 do 05:37 hodin dne 17. 4. 2020 u obce XY, v prostoru skládky XY, na nezajištěném pozemku parcelní číslo XY, okres Příbram, kam vnikl po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch, a bez použití násilí u zde odstavených nákladních automobilů sejmul kryty autobaterií a odcizil u nákladního automobilu tov. zn. Mercedes-Benz, registrační značky XY, dva kusy autobaterií zn. Banner, v celkové hodnotě 4.250 Kč, u nákladního automobilu tov. zn. Mercedes-Benz, registrační značky XY, dva kusy autobaterií zn. Varta, v celkové hodnotě 6.375 Kč, u nákladního automobilu tov. zn. MAN, registrační značky XY, dva kusy autobaterií zn. Banner, v celkové hodnotě 7.830 Kč, a u nákladního automobilu tov. zn. Mercedes-Benz, registrační značky XY, odšrouboval víčko palivové nádrže, ze které odcizil nejméně 10 litrů motorové nafty v celkové hodnotě 269 Kč, čímž vlastníku společnosti R., IČ: XY, způsobil škodu na odcizených věcech celkem ve výši 18.724 Kč,

a uvedených jednání se dopustil přesto, že byl potrestán rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 T 11/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 14 To 201/2015, pro mimo jiné přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, který vykonal dne 25. 4. 2019, a dále rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 5 T 131/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 14 To 89/2017, pro mimo jiné přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti čtyř měsíců, který vykonal dne 24. 4. 2018,

10) v blíže přesně nezjištěné době v období nejméně od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019 opatřil bez povolení drogu zvanou pervitin, kterou následně na různých místech okresu XY a jinde prodal nebo daroval nejméně osobám:

- P. V., nar. XY, nejméně ve 4 případech v celkovém množství nejméně 2 gramy pervitinu za finanční hotovost v souhrnné výši nejméně 4.300 Kč,

- M. G., nar. XY, nejméně ve 2 případech v celkovém množství nejméně 0,6 gramu pervitinu, za různé protislužby spočívající např. v pomoci s odtahem porouchaného vozidla,

- M. K., nar. XY, nejméně ve 3 případech v celkovém množství nejméně 0,6 gramu pervitinu za finanční hotovost v souhrnné výši nejméně 1.500 Kč a

- V. B., nar. XY, nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 0,5 gramů pervitinu za finanční hotovost v souhrnné výši nejméně 1.250 Kč,

přičemž pervitin, jehož hlavní psychoaktivní složkou je metamfetamin, je v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, označen jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb.,

11) v době od 08:00 do 08:30 hodin dne 4. 2. 2020 se záměrem nerespektovat rozhodnutí státních orgánů po okrese Písek, přinejmenším po silnici II/140 na trase z obce XY do XY a poté v XY nejméně ulicemi XY, XY, XY a po silnici I/20 do ulice XY, řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot 206 XS, registrační značky XY, a to přesto, že mu byl rozhodnutím dopravního úřadu Městského úřadu Příbram ze dne 27. 6. 2019, č. j. MeUPB 65755/2019/Nep, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2019, vysloven zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu, tedy do 20. 7. 2020, a dále přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha – východ ze dne 21. 10. 2019, č. j. 16 T 178/2019-65, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2019, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře dvaceti měsíců.

II. Dovolání obviněného F. Č. a vyjádření k němu

10. Obviněný F. Č. napadl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 11. 2022, č. j. 14 To 117/2022-748, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 2 T 112/2020-645, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině stran jednání popsaného pod body 7), 9), 10) a 11), jakož i proti výroku o uložených trestech. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů. V návaznosti má rovněž za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítl i to, že bylo krajským soudem rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [poznámka Nejvyššího soudu - s účinností od 1. 1. 2022 se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, nicméně dovolatel omylem odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2021].

11. Nejzávažnější výhrady dovolatel vyjádřil ke skutku popsanému pod bodem 9), kdy v prvé řadě namítl, že již v přípravném řízení explicitně navrhl provést důkazy, zejména výslech svědkyně L. W. (vyslechnuté pouze na úřední záznam), nicméně tato svědkyně řádně vyslechnuta nebyla, pročež jí neměl možnost klást otázky. Přitom výpověď této svědkyně mohla – byť nepřímo – ovlivnit názor soudu na průběh skutkového děje. Následně dovolatel zvýraznil části popisu předmětného skutku, které byly podle jeho mínění základem jeho nevypořádaných námitek. Jde především o skutková zjištění stran „předchozí vzájemné dohody“, jakož i praktické nemožnosti „odcizení šesti kusů objemných autobaterií z nákladních vozidel“ o značné hmotnosti z místa činu, když spoluobviněný A. do popisu tohoto skutku nakonec nebyl zahrnut, takže ani není zřejmé, kdo konkrétně mohl obviněnému pomoci s jejich odnesením.

12. Podle mínění dovolatele soud prvního stupně zmíněný popis skutkového děje reprodukoval s nepřímým využitím obsahu úředního záznamu o podání vysvětlení svědkyní W., a to přesto, že jeho obsah je procesně nepoužitelný. Odvolací soud poté hodnocení důkazů soudem prvního stupně aproboval, a to i při nedostatku jiných, řádně provedených usvědčujících důkazů, když výskyt osoby obviněného na místě činu nemohl potvrdit ani kamerový záznam z daného místa. S tímto postupem krajského soudu vyjádřil dovolatel zásadní nesouhlas, přičemž zdůraznil, že tento soud nevyhověl jeho explicitnímu návrhu na opětovné přehrání tohoto záznamu, stejně jako návrhu na provedení výslechu jmenované svědkyně. Tímto postupem prakticky „odklidil“ potřebu vypořádat se s věrohodností této svědkyně v přímé konfrontaci s přehraným (jen stěží dešifrovatelným) kamerovým záznamem. Jelikož byl obviněný fakticky zbaven možnosti reagovat - ve smyslu zásady procesní rovnosti - na důkazy, na které odkazuje státní zástupce, došlo tak k zásadnímu porušení jeho práva na spravedlivý proces. Totéž platí o významu dalších (podle odvolacího soudu) usvědčujících důkazů, že na místě „musel být“ minimálně spoluobviněný A., příp. že musel řídit ono „černé Mondeo“, eventuálně že spoluobvinění byli na místě vícekrát.

13. Nicméně v závěru této části dovolání obviněný akcentoval, že ani předmětný videozáznam z doby, kdy došlo k odcizení předmětných autobaterií, ani usvědčující výpověď svědkyně W., nelze v daném případě vyhodnotit jako přímé důkazy pro dovození skutečnosti, že autobaterie odcizil právě on, neboť tyto důkazy ani nebyly hodnoceny z hlediska toho, zda představují uzavřený řetězec důkazů nepřímých.

14. Rovněž stran skutku popsaného pod bodem 7), který jej viní z maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, dovolatel namítl, že soud prvního stupně nedostatečně specifikoval prokázání tohoto jednání, když současně poukázal i na absenci materiálních důvodů, ze kterých by vyplynul důvod, pro který byl z projednávané trestné činnosti zproštěn spoluobviněný A. Jinými slovy dovolatel namítl, že popis tohoto skutku neodpovídá tomu, co vyplynulo z výpovědi slyšených svědků. Odvolací soud dal obviněnému částečně za pravdu, když konstatoval, že skutečně nemohl řídit vozidlo spoluobviněného A., pokud jej v té době ještě neznal, nicméně z výpovědi spoluobviněného A. u hlavního líčení odvodil závěr, že obviněný v danou dobu řídil jiné, blíže nespecifikované červené vozidlo dodávkového typu. V návaznosti na to dovolatel namítl, že nemohl jaksi „preventivně“ vyvracet obvinění, že řídil jiné vozidlo než „černé Mondeo“ spoluobviněného A., neboť tím by bylo nepřímo připuštěno vlastní sebeobviňování.

15. Stran skutku popsaného pod bodem 11), tedy ohledně opětovného maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání řízením motorového vozidla i přes pravomocně vyslovený zákaz řízení, dovolatel namítl, že ani v tomto bodě nebyl provedenými důkazy usvědčen ze spáchání předmětného přečinu. Svoji námitku konkretizoval tvrzením, že svědci V. N. a R. K. nepotvrdili svoji výpověď z přípravného řízení, pročež nelze učinit závěr, že dovolatel motorové vozidlo skutečně řídil (v daném případě vozidlo řídil právě svědek K.). Nicméně – i kdyby soud prvního stupně pokládal výpovědi těchto svědků z přípravného řízení za pravdivé a výpovědi učiněné u hlavního líčení naopak za nedůvěryhodné, platí, že rozhodující jsou důkazy provedené u hlavního líčení. Odvolací soud však i v rámci tohoto skutku aproboval rozhodnutí soudu prvního stupně, který po porovnání výpovědí z přípravného řízení a výpovědí učiněných u hlavního líčení konstatoval, že pozdější výpověď svědkyně N. byla motivována její zjevnou snahou obviněného vyvinit. Dovolatel je však přesvědčen, že krajský soud k takovému závěru neměl přistoupit bez přímého vyslechnutí této svědkyně, jejíž opětovnou výpověď přitom obviněný ve svém odvolání sám navrhoval.

16. Taktéž v rámci skutku popsaného pod bodem 10), spočívajícího v prodeji pervitinu několika osobám, obviněný upozornil na to, že již v rámci řádného opravného prostředku namítal, že popis skutku neodpovídá tomu, co vyplynulo z výpovědí svědků P. V., M. K. a P. Č., pročež se domáhal, aby i v tomto bodě obžaloby byly výslechy jmenovaných osob v rámci veřejného zasedání zopakovány. Vyjma toho obviněný před odvolacím soudem předložil čestná prohlášení svědků P. V. a M. K., z jejichž obsahu vyplynulo, že pervitin od jeho osoby neobdrželi, nicméně odvolací soud tato prohlášení označil za nevěrohodná. Dovolatel je však přesvědčen, že pokud soud učinil závěr o jeho vině bez přímého slyšení výše uvedených svědků (tedy bez toho, aby jim odvolací soud mohl klást otázky a teprve na tomto základě si učinil závěr o jejich věrohodnosti), opět se dopustil procesního pochybení.

17. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatoval, že odvolací ale i nalézací soud se během hodnocení provedených skutků dopustily svévolných úvah, kterými byl v konečném důsledku založen tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry, což má za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. Vzhledem k tomu dovolatel stručně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. řádu rozhodl o zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 11. 2022, č. j. 14 To 117/2022-748, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 2 T 112/2020-645.

18. K dovolání obviněného F. Č. se ve svém písemném stanovisku ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 1 NZO 208/2023-16, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle které námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňoval již od samého počátku trestního řízení, pročež se s nimi věcně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Tvrzení obviněného o faktickém výskytu tzv. extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování a z něj definovaným skutkovým stavem na straně jedné a jeho hmotněprávním posouzením na straně druhé, státní zástupkyně odmítla, neboť podle jejího náhledu veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů nižších stupňů na to, jak je třeba ten, který důkaz posoudit, respektive jaký význam mu připsat z hlediska popisu skutkového děje.

19. Konkrétně státní zástupkyně uvedla, že v případě přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [skutek popsaný pod bodem 10)] je obviněný usvědčován především svým doznáním z přípravného řízení, v rámci něhož uvedl, že pervitin poskytl svědku G. V případě svědka P. V. odvolací soud rozhodl fakticky ve prospěch obviněného, neboť v přípravném řízení svědek udával mnohem větší množství předávek omamné látky i jejího celkového množství. Odvolací soud tedy odvolání obviněného vůči tomuto výroku o vině oprávněně vyhodnotil jako nedůvodné.

20. Pokud jde o skutek krádeže popsaný pod bodem 9) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, stran něhož obviněný namítl, že baterie do nákladních automobilů neodcizil, státní zástupkyně akcentovala, že obviněný byl ohledně tohoto jednání usvědčen především kamerovým záznamem s tím, že se tohoto útoku účastnil i spoluobviněný A. Z výpovědi spoluobviněných přitom vyplynulo, že skládku u obce XY (za účelem odcizení zde přítomných věcí) navštívili vícekrát, minimálně v jednom případě všichni tři společně. Obviněný byl tedy z tohoto útoku usvědčen i výpověďmi spoluobviněných A. a A.

21. Pokud jde o skutek kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání popsaný pod bodem 7), bylo z výpovědi spoluobviněného V. A. u hlavního líčení (která byla přečtena i ve veřejném zasedání) zjištěno, že předmětného dne obviněný Č. řídil blíže nespecifikované červené motorové vozidlo dodávkového typu. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno a pokud o jeho vině vznikly pochybnosti, odvolací soud postupoval zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo a přiměřeně upravil i uložený trest.

22. V zásadní shodě s názorem odvolacího soudu má tedy státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v projednávané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravovat cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly. Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného F. Č. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to pro jeho zjevnou neopodstatněnost. V návaznosti na to navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

23. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným F. Č. bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

25. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

27. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

28. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

29. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

30. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je uplatňován v situaci, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nicméně z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel měl v úmyslu odkázat na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

31. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán některý z důvodů dovolání uvedených pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Osobě obviněného v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného vytýkanou vadu řádně neodstranil.

32. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

33. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného F. Č. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. řádu.

34. Jde-li o uplatněné námitky, lze konstatovat, že obviněný ve vztahu k části jím zpochybňovaného jednání stran skutků popsaných pod body 7), 9), 10) a 11) opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítá, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěry o jeho vině stran spáchaných přečinů krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Podle tvrzení dovolatele soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

35. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenamítl, že by jeho jednání fakticky nenaplnila zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat, jimiž byl nižšími soudy pravomocně uznán vinným. Dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítl zásadní skutková zjištění, čímž pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z předmětných jednání neusvědčily, v důsledku čehož v rámci své obhajoby usiluje o zrušení rozsudku odvolacího i nalézacího soudu ve výroku o vině i jemu uložených trestech, s cílem dosáhnout opětovného projednání věci s pro něho příznivějším rozhodnutím. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

36. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout toliko pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Tak zásadní rozpor dovolatel v projednávané věci sice namítl, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že k takto závažnému pochybení v nyní projednávané věci nedošlo, neboť skutkový stav byl stran části jím zpochybňovaného jednání oběma nižšími soudy spolehlivě zjištěn. Jinými slovy – Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové.

37. K provedenému dokazování Nejvyšší soud nejprve obecně podotýká, že Okresní soud v Písku shromáždil dlouhou řadu provedených důkazů [viz bod 80. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vztahující se ke skutku ad 7), body 29. až 34. vztahující se ke skutku ad 9), body 35. až 39. stran skutku ad 10) a body 40. až 43. ve vztahu ke skutku ad 11)]. Rovněž otázce vyhodnocení shromážděných důkazů okresní soud věnoval dostatečnou pozornost, o čemž svědčí odůvodnění jeho rozhodnutí, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení jednotlivých skutků a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku (ve vztahu k obviněnému Č. zejména body 80. až 83., 71. až 73. a 86. až 91. odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, když vyhodnotil provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, načež ke svým skutkovým závěrům stran osoby obviněného Č. (jakož i spoluobviněných V. A. a M. A.) přiřadil odpovídající hmotněprávní kvalifikaci jejich jednání.

38. S argumentací soudu prvního stupně se v podstatné míře ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací, který pouze k odvolání obviněného F. Č. (a spoluobviněného V. A.) v napadeném rozsudku soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl o vině stran jednání popsaných pod body 7) a 11) a v návaznosti na to nově rozhodl i o ukládaných trestech. Naproti tomu v ostatních bodech výroku o vině krajský soud konstatoval, že v rámci svého přezkumu nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl okresním soudem proveden nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Přes tyto skutečnosti obviněný F. Č. inicioval proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku podání mimořádného opravného prostředku, a to ze shora uvedených důvodů.

V. 1. Jednání popsané pod bodem 9)

39. Obviněný F. Č. své dovolací námitky uspořádal nikoli podle číselného pořadí, nýbrž podle stupně jím vnímané závažnosti.

40. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 9) s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítl, že jeho přítomnost na skládce tuhého komunálního odpadu (dále jen „XY“) u obce XY nebyla potvrzena kamerovým záznamem, ani procesně použitelným výslechem svědkyně L. W. Odvolací soud však nevyhověl jeho výslovnému návrhu na opětovné přehrání předmětného záznamu, stejně jako na opakované provedení výslechu jmenované svědkyně. V návaznosti na to dovolatel brojí proti skutkovým závěrům, že inkriminovanou noc skutečně řídil motorové vozidlo černé barvy tov. zn. Ford Mondeo a že na místě činu s ním musel být minimálně spoluobviněný M. A. (respektive že všichni tři obvinění byli na daném místě vícekrát). K tomu ještě dodal, že ani v případě, kdy by v inkriminovanou dobu skutečně byla výše uvedenými důkazy prokázána jeho přítomnost na místě činu (stejně jako přítomnost spoluobviněného A.), tak nelze hodnotit provedené důkazy jako přímé pro prokázání skutkového děje, že šest kusů autobaterií a deset litrů motorové nafty skutečně odcizil on (nehledě na to, že soud vůbec nehodnotil, zda skutková zjištění vytvořila uzavřený řetězec důkazů nepřímých). Dovolatel tedy uzavřel, že projednávané jednání fakticky nebylo prokázáno.

41. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že každý soud je oprávněn svůj rozsudek založit nejen na přímých, ale i na nepřímých důkazech. Přitom nepřímé důkazy mají v praxi trestního procesu podstatný význam, neboť jsou velmi často jedinými dostupnými důkazy. Právní teorie však zastává logický názor, že toliko jediný nepřímý důkaz nemůže stačit k prokázání dokazované skutečnosti, neboť je-li hodnocen odděleně, umožňuje několik rozdílných výkladů dokazované skutečnosti. Nepřímý důkaz má proto svoji důkazní hodnotu pouze ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy, pročež je nutné, aby ve svém souhrnu vytvořily logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které spolehlivě dokazují prokazované skutečnosti, a proto je z nich možné vyvodit jediný spolehlivý závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69, uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Za této situace obviněný nemůže relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla – s poukazem na absenci přímých důkazů – prokázána.

42. V projednávaném případě byl totiž skutek popsaný pod bodem 9) prokázán jednak výpovědí svědkyně L. F., vedoucí dopravy společnosti R., která nahlásila na Policii ČR krádež autobaterií ze tří vozidel zaparkovaných u obce XY (č. l. 490), dále protokolem o ohledání místa činu, kde byly mimo jiné zajištěny trasologické stopy (č. l. 220-235), úředním záznamem Policie ČR o provedených šetřeních včetně kamerového záznamu, ze kterého vyplynulo, že dne 17. 4. 2020 v 03:52 hod. projelo obcí XY vozidlo tov. zn. Ford Mondeo černé barvy (č. l. 257), odborným vyjádřením S. P. ze dne 16. 6. 2020, a dále vyjádřením čerpací stanice MOLL a poškozené společnosti R. o celkově způsobené škodě.

43. Vyjma těchto důkazů (které Okresní soud v Písku výslovně vyjmenoval v bodech 29. až 34. odůvodnění svého rozsudku) předmětnou trestnou činnost potvrdila i svědkyně L. W., a to nejen v přípravném řízení, kterak tvrdí dovolatel, ale rovněž v rámci hlavního líčení konaného dne 31. 8. 2021, kdy výslovně uvedla, že obviněné Č., A. a A. osobně dobře zná, „neboť jsou to její kamarádi nebo známí“. K prokazovaným krádežím na skládce XY spáchaným v nočních hodinách ze dne 16. 4. do 17. 4. 2020 svědkyně uvedla, že se o nich dozvěděla od sousedů, nicméně až na služebně policie, kde jí byl předestřen pořízený kamerový záznam, bezpečně identifikovala osobu F. Č. (viz č. l. 253). Podstatné se jeví, že i po uplynutí patnácti měsíců od výpovědi učiněné v přípravném řízení svědkyně u hlavního líčení dne 31. 8. 2021 k dotazu obhájce Mgr. Jiřího Třísky jednoznačně potvrdila, že na kamerovém záznamu „F. Č. poznala, bylo to na té skládce, stál tam v těch balících, tam jsem ho poznala určitě, a to i podle chůze a brýlí“ (č. l. 511 verte).

44. Na tomto základě je nutné kategoricky odmítnout námitky dovolatele stran „stěží dešifrovatelného kamerového záznamu“, stejně jako o procesně nepoužitelném výslechu svědkyně W. Naopak je nutné souhlasit s odmítnutím návrhů obviněného na opětovné přehrání předmětného záznamu či zopakování výslechu jmenované svědkyně krajským soudem. Do tohoto skutkového rámce však zcela zapadají i další skutková zjištění, a sice že dne 17. 4. 2020 projelo v čase 03:52 hod. obcí XY motorové vozidlo tov. zn. Ford Mondeo černé barvy (č. l. 257) a že v noci ze dne 16. 4. na 17. 4. 2020 byly prostoru skládky u obce XY lokalizovány mobilní telefony obviněných Č. a A. (kterak vyplývá z úředního záznamu na č. l. 114). Pro úplnost je vhodné poukázat i na skutečnost, že obviněný Č. byl z projednávaného skutku usvědčen i výpovědí spoluobviněného V. A., který u hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2021 rovněž výslovně uvedl, že na skládce komunálního odpadu u obce XY byli minimálně jednou všichni tři, vezl je tam A. černým autem a zde kradli naftu (č. l. 787).

45. Dovolatelova tvrzení, že baterie do nákladních automobilů „mohly být“ odcizeny jinými osobami nebo že údajně nebylo v jeho silách odcizené baterie odnést – je z výše uvedených důvodů nutné kategoricky odmítnout. Pokud dovolatel dále namítl, že provedené důkazy nejsou svým charakterem přímé, je vhodné zdůraznit, že na základě všech výše uvedených důkazů byl skutečně vytvořen uzavřený „řetězec“ skutkových zjištění, jehož jednotlivé články jsou ve vzájemné návaznosti, čímž nepochybně vedou k jedinému možnému závěru o vině obviněného Č., když současně vylučují jakýkoli jiný, pro obviněného příznivější závěr. Za této situace dovolatel nemůže relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla prokázána s poukazem na absenci přímých důkazů.

46. Lze tedy shrnout, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný F. Č. se předmětného skutku jednoznačně dopustil, a to tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který bez jakýchkoli výhrad verifikoval i soud odvolací. Z tohoto důvodu je taktéž nutné striktně odmítnout tvrzení dovolatele stran údajně přetrvávající existence zjevného či extrémního rozporu s obsahem provedených důkazů.

V. 2. Jednání popsané pod bodem 7)

47. Rovněž stran skutku popsaného pod bodem 7) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, spočívajícího v maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, který obviněný spáchal dne 7. 3. 2020 řízením blíže neurčeného vozidla – dodávky červené barvy, a to přesto, že mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel, dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že soud prvního stupně nedostatečně specifikoval prokázání tohoto jednání. Taktéž popis tohoto skutku podle dovolatele neodpovídá tomu, co vyplynulo z výpovědi slyšených svědků, přičemž soudy nižších stupňů nebyly nikterak vypořádány ani vzniklé rozpory mezi jednotlivými důkazy. V návaznosti na výše uvedené námitky odvolací soud sice dal obviněnému za pravdu v tom, že skutečně nemohl řídit motorové vozidlo spoluobviněného A., pokud jej v té době ještě neznal, nicméně z výpovědi spoluobviněného A. odvodil, že dovolatel v danou dobu řídil jiné motorové vozidlo dodávkového typu, s čímž obviněný vyjádřil nesouhlas.

48. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že přestože obviněný Č. spáchání předmětného přečinu popírá, spoluobviněný V. A. během hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2021 (přičemž jeho výpověď byla přečtena i během veřejného zasedání o odvolání) jednoznačně uvedl, že předmětného dne byl na místě činu s obviněným Č., přičemž ho tam „Č. dovezl v autě, byla to červená dodávka“ (č. l. 487). Nicméně spoluobviněný M. A. k předmětnému přečinu u téhož hlavního líčení dodal, že v tu dobu spoluobviněné neznal a seznámil se s nimi až dne 12. 4. 2020 večer (č. l. 486 verte). Je tedy zjevným pochybením, pokud okresní soud v tomto bodě konstatoval, že obviněný Č. inkriminovaného dne řídil osobní automobil tov. zn. Ford Mondeo černé barvy spoluobviněného A., reg. zn. XY (když společně se spoluobviněným A. jel do obce XY).

49. Jak bylo však konstatováno výše, toto pochybení napravil krajský soud, který se s výše uvedeným tvrzením obviněného A. ztotožnil, avšak souběžně správně zdůraznil, že tato skutečnost není důvodem pro zproštění obžaloby, neboť provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný Č. motorové vozidlo skutečně řídil, nicméně se jednalo o jiné, blíže nespecifikované vozidlo, červené barvy dodávkového typu. V důsledku toho krajský soud konstatoval, že skutková zjištění v rámci tohoto bodu ad 7) jsou stran řízeného vozidla nesprávná, pročež podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. řádu zrušil příslušný výrok o vině a nově formuloval tzv. skutkovou větu ve smyslu řízení blíže nespecifikované dodávky červené barvy, kterou obviněný Č. řídil přesto, že mu byl rozhodnutím dopravního úřadu Městského úřadu Příbram ze dne 27. 6. 2019, č. j. MeUPB 65755/2019/Nep, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2019, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců a současně mu byl i trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 10. 2019, č. j. 16 T 178/2019-65, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2019, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře dvaceti měsíců.

50. Byť obviněný v rámci svého dovolání naznačil, že předmětný přečin nebyl dostatečně prokázán (přestože výslovně nenamítl procesní stav „tvrzení proti tvrzení“), nelze v této souvislosti ignorovat skutečnost, že zhruba měsíc před tímto skutkem, konkrétně dne 4. 2. 2020, mařil výkon rozhodnutí státních orgánů tím, že prokazatelně řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot 206 XS, reg. zn. XY z obce XY do XY [viz skutek popsaný pod bodem 11)]. S ohledem na blízkou časovou souvislost obou těchto jednání, jakož i tvrzení spoluobviněného A. je tedy zjevné, že obviněný Č. tendoval k porušování předmětného zákazu, respektive se jej opakovaně dopouštěl, zjevně se spoléhajíc na to, že v brzkých ranních hodinách je velmi malá pravděpodobnost, že bude podroben silniční kontrole. Ve světle těchto skutkových zjištění byla výpověď spoluobviněného V. A., že dne 7. 3. 2020 obviněný Č. řídil blíže nespecifikované motorové vozidlo dodávkového typu, oprávněně uznána za pravdivou, pročež byl i v tomto bodě dovolatel nižšími soudy správně uznán vinným ze spáchání předmětného přečinu pro nerespektování ve správním, jakož i trestním řízení pravomocně uloženého zákazu činnosti.

V. 3. Jednání popsané pod bodem 11)

51. Ohledně jednání popsaného pod bodem 11) stran opětovného maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ze strany obviněného, tentokrát řízením osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot 206 XS, reg. zn. XY, přes pravomocně vyslovený zákaz řízení, dovolatel namítl, že ani v tomto bodě nebyl na podkladě provedených důkazů fakticky usvědčen. Naopak akcentoval, že svědci V. N. a R. K. svou výpověď z přípravného řízení u hlavního líčení nepotvrdili, přičemž předmětné motorové vozidlo měl podle jeho tvrzení řídit svědek R. K. K tomu ještě dodal, že i kdyby soud prvního stupně pokládal výpověď svědkyně N. z přípravného řízení za důvěryhodnou, a naopak její výpověď učiněnou u hlavního líčení za smyšlenou, měl zohlednit procesní zásadu, že těžiště veškerého dokazování spočívá v řízení před soudem, tedy v hlavním líčení. Nicméně odvolací soud i v rámci tohoto bodu aproboval rozhodnutí soudu prvního stupně s ohledem na to, že jmenovaná svědkyně měla být motivována snahou vyvinit jeho osobu.

52. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že svědci V. N. i R. K. skutečně u hlavního líčení konaného dne 12. 1. 2021 své výpovědi z přípravného řízení nepotvrdili. Okresní soud v Písku však z výpovědi svědkyně odvodil, že obviněný Č. byl dne 4. 2. 2020 ve vozidle tov. zn. Peugeot skutečně přítomen a na cestě z XY do XY seděl vepředu na místě spolujezdce, zatímco svědek R. K. řídil a svědkyně po celou cestu spala. Nicméně tato svědkyně poukázala i na to, že v jednu chvíli obviněný seděl na místě řidiče, přestože „jsme stáli, když tam seděl, nikam jsme nejeli“ (č. l. 440). Z toho okresní soud usoudil, že obviněný Č. motorové vozidlo skutečně řídil, neboť je nesmyslné, aby za volantem seděla osoba, která vozidlo neřídí, byť v tu chvíli vozidlo stálo (viz bod 83. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud má ve shodě s názorem krajského i okresního soudu za to, že svědkyně N. skutečně byla u hlavního líčení motivována snahou obviněného Č., kterého navíc výslovně označila za svého kamaráda, z projednávané trestné činnosti vyvinit.

53. Lze jistě vyjádřit souhlas s tvrzením obviněného, že těžiště dokazování probíhá zásadně u hlavního líčení. Nelze však vytýkat odvolacímu soudu, že po přezkumu předmětného spisového materiálu vyjádřil souhlas s tím, kterak okresní soud posoudil provedené důkazy bez toho, aby znovu provedl výslech této svědkyně. Ostatně praxe, kdy si odvolací soud osvojí důvody napadeného rozhodnutí nalézacího soudu zcela nebo zčásti a ve svém rozhodnutí na ně odkazuje, není v rozporu nejen s platným zněním trestního řádu, ale ani s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. To samozřejmě platí za předpokladu, že nadřízený soud napadené rozhodnutí na základě argumentů uvedených v opravném prostředku skutečně patřičně přezkoumal (k tomu např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci García Ruiz proti Španělsku ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12).

54. Tento požadavek odvolací soud v projednávaném případě bezezbytku naplnil, když současně okresnímu soudu vytkl, že v hlavním líčení nevyslechl dalšího svědka R. P., který stejně jako svědkové K. a N. svým tvrzením v přípravném řízení obviněného Č. z řízení motorového vozidla jednoznačně usvědčil. Nicméně pokud Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v rámci přezkumu podaného odvolání shledal odsuzující rozsudek v tomto bodě správným a s jeho argumentací se plně identifikoval, a naopak dospěl k závěru o nedůvodnosti opakovaných výhrad obviněného, k nimž se vyjádřil již Okresní soud v Písku, nelze mu relevantně vytýkat, že se se závěry rozsudku soudu prvního stupně „pouze“ ztotožnil, tím méně ho vinit ze svévolných skutkových úvah.

V. 4. Jednání popsané pod bodem 10)

55. Rovněž v rámci jednání popsaného pod bodem 10), spočívajícího v prodeji či darování omamné látky na různých místech v okrese Písku čtyřem osobám, dovolatel namítl, že popis skutkového děje neodpovídá tomu, co vyplynulo z výpovědí svědků P. V., M. K. a P. Č., pročež se domáhal toho, aby i tyto výpovědi byly v rámci veřejného zasedání o odvolání zopakovány.

56. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že obviněný Č. u hlavního líčení konaného dne 12. 1. 2021 spáchání tohoto přečinu popřel, a to přesto, že je z distribuce pervitinu usvědčován (mimo jiné) vlastním, byť částečným doznáním z přípravného řízení. Navzdory tomu během hlavního líčení tvrdil, že svědky P. V. a M. G. zná toliko od vidění, M. K. a V. B. zná lépe, nicméně pouze připustil, že toliko v několika případech si sám zakoupil pervitin od svědka B. (č. l. 438). Z prodeje či darování pervitinu je však usvědčován výpovědí svědků V. B. (č. l. 487 verte), M. G. (č. l. 511 verte), P. V. (č. l. 527 verte) a M. K. (č. l. 440).

57. K námitce dovolatele, že popis skutku neodráží skutečnosti, které vyplynuly z výpovědí svědků P. V. a M. K. u hlavního líčení, Nejvyšší soud konstatuje, že je velmi častým jevem (prakticky pravidlem), že odběratelé omamných látek tváří v tvář svému dealerovi, se kterým se po čase setkají u soudu, uvádějí menší množství odebraných omamných látek nebo tyto odběry zcela popírají s odůvodněním, že si tyto skutečnosti s odstupem času již nepamatují, eventuálně tvrdí, že během policejního výslechu na ně byl vyvíjen nepřiměřený nátlak nebo že během něho byly pod přímým vlivem narkotik, a proto v přípravném řízení neuváděli pravdu.

58. Pokud tedy dovolatel poukazuje na to, že svědek P. V., ale také M. G. a V. B. uváděli během hlavního líčení menší množství odebraného pervitinu a svědek M. K. dokonce jakýkoli odběr omamných látek od obviněného zcela negoval (s odůvodněním, že svou výpovědí se chtěl obviněnému Č. pomstít za to, že měl pohlavní styk s jeho bývalou přítelkyní), je zcela oprávněné, že se okresní soud přiklonil k prvotním výpovědím jmenovaných svědků (s výjimkou svědka V., u kterého okresní soud výslovně neobjasnil, proč vycházel z jeho výpovědi podané během hlavního líčení, nicméně svým postupem fakticky rozhodl ve prospěch obviněného, neboť v přípravném řízení svědek udával daleko větší počet jednotlivých předávek omamné látky, stejně jako i její celkové množství). Nicméně předmětné výpovědní změny byly zjevně motivovány snahou svědků vyvinit či alespoň zlepšit procesní postavení obviněného v rámci prokazované distribuce metamfetaminu. Pokud je tedy okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodné a následně je v rámci popisu předmětného skutku nezohlednil (s výše uvedeného výjimkou), postupoval zcela oprávněně. To samé platí i o výpovědi svědka P. Č., který se k prodejům či darování pervitinu ze strany obviněného u hlavního líčení prakticky nevyjádřil s ohledem na to, že je bratrem obviněného (č. l. 503 verte).

59. Dovolatel rovněž namítl, že u veřejného zasedání předložil jako důkaz čestná prohlášení svědků P. V. a M. K. (č. l. 724-725), z jejichž obsahu vyplynulo, že od obviněného žádný pervitin nezískali. K těmto prohlášením se však dostatečně podrobně vyjádřil krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí (viz bod 49.), na které Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje. Navazující námitku dovolatele, že odvolací soud nevyhověl návrhu obviněného na výslech svědků P. V. a M. K., čímž se podle názoru obviněného dopustil dalšího pochybení, neboť se tak zbavil možnosti bezprostředně si ověřit jejich věrohodnost, Nejvyšší soud rovněž odmítá. Jak bylo již naznačeno výše, není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů, ostatně v takovém případě by se soud provinil proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. Každý soud má povinnost provést pouze takový (obviněným či jinou k tomu oprávněnou osobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a toto odmítnutí řádně odůvodnit.

60. Krajský soud správně odmítl návrh obviněného provést opětovný výslech obou výše jmenovaných svědků (zvláště pokud byli v průběhu trestního stíhání slyšeni opakovaně), neboť je zcela zjevné, že by ve svých výpovědích toliko opakovali obsah svých písemných prohlášení. Navíc nelze pominout, že obě čestná prohlášení byla svědky sepsána prakticky ve stejnou dobu ve Věznici XY, kde v současné době vykonávají trest odnětí svobody, a to společně s obviněným Č. Vyjma toho důvody nevyhovění předmětné žádosti Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v odůvodnění svého rozsudku patřičně zdůvodnil (viz bod 49.).

61. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněný Č. souběžně uplatnil odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, z jehož obsahu vyplynulo, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť jeho řádný opravný prostředek byl odvolacím soudem zamítnut – s výjimkou výroků o vině stran jednání popsaného pod body 7) a 11) a navazujícího výroku o trestu. Nicméně podle přesvědčení obviněného byl v předchozím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že takovou vadou rozhodnutí soudu prvního stupně podle shora prezentovaných zjištění Nejvyššího soudu zatíženo není, nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

VI. Závěrečné shrnutí

62. V rámci námitek skutkového či procesního charakteru, kterým dovolatel ve svém písemném podání věnoval značný prostor, je namístě doplnit, že tyto byly z jeho strany vznášeny již v předchozích fázích trestního řízení. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika s hodnocením důkazů ze strany okresního a krajského soudu, přičemž oba nižší soudy se s předmětnými námitkami v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by se v posuzované věci zpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného Č. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Přitom dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.

63. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany obviněného Č. přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrna zjevná logická návaznost, Nejvyšší soud neshledal jakýkoli důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

64. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byly projednávané (dovoláním napadené) skutky správně právně kvalifikovány, neboť ve všech případech byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst.1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, i přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

65. Nejvyšší soud tedy po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 11. 2022, č. j. 14 To 117/2022-748, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 2 T 112/2020-645, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného F. Č. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, k porušení zákona. V návaznosti na to Nejvyšší soud předmětné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 6. 2023

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu