11 Tdo 548/2013 - 13
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2013
dovolání podané nejvyšším státním zástupcem ve prospěch obviněného B. Š., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 5 To 512/2012,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.
zn. 1 T 13/2012, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 5 To 512/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 1 T 13/2012,
byl obviněný B. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Trestné činnosti se měl podle skutkových zjištění dopustit tím, že dne 5. 12.
2011 kolem 13.20 hodin v Č. T., okres K. J. v hypermarketu Tesco se záměrem se
neoprávněně obohatit uschoval do rukávu dva kusy kávy zn. Carte N. Expresso 100
v celkové hodnotě 400 Kč, zboží na pokladně nenahlásil a po jejím projití byl
zadržen pracovníkem strážní služby a zboží bylo vráceno zpět do prodeje a
tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné
ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 5 T 76/2010, který nabyl právní moci dne 13. 5.
2010, odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst.
1 písm. b), e) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání šestnácti měsíců, který vykonal dne 14. 6. 2011.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 5 To 512/2012, zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal nejvyšší státní zástupce dovolání ve prospěch
obviněného B. Š., kterým ho napadl v celém rozsahu. Uplatnil dovolací důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. s tím, že obviněný neměl v řízení
obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného ve veřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce shrnul dosavadní postup soudů a poté konstatoval, že
veřejné zasedání u Krajského soudu v Ostravě bylo dne 25. 1. 2013 konáno v
nepřítomnosti obviněného, neboť soud považoval podmínky pro tento postup za
splněné. Nebyl přítomen ani obhájce obviněného, protože ten si jej nezvolil
ani mu nebyl ustanoven vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně
žádný z důvodů nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. nebyl dán.
V době konání veřejného zasedání před odvolacím soudem se však obviněný
nacházel ve vazbě v jiné trestní věci. Dne 23. 1. 2013 bylo proti němu
usnesením policejního komisaře Policie České republiky, Krajské ředitelství
policie Moravskoslezského kraje, ÚO SKPV Karviná, 1. OOK Karviná, sp. zn.
KRPT-15002-11/TČ-2013-070371, zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže podle
§ 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní
svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Dne 24. 1. 2013 pak byl obviněný
usnesením Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 0 Nt 11/2013, vzat podle § 68
odst. 1 tr. ř. z důvodu § 67 písm. c) tr. ř. do vazby, přičemž omezení osobní
svobody u něj nastalo už dne 22. 1. 2013, kdy byl zadržen podle § 76 odst. 1
tr. ř.
Dovolatel dále připomněl ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 3
a 4 tr. ř. a konstatoval, že s ohledem na velmi krátký časový odstup mezi
omezením osobní svobody obviněného a konáním veřejného zasedání měl odvolací
soud zajisté pouze omezené možnosti zjistit, že se obviněný v době konání
veřejného zasedání nachází ve vazbě. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že
konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a současně aniž by měl
obhájce, objektivně došlo k závažnému porušení jeho procesních práv. Podle § 36
odst. 1 tr. ř. je okolnost, že se obviněný nachází ve vazbě, bez dalšího
důvodem nutné obhajoby. Zákonodárce totiž vychází z toho, že v době, kdy je
osobní svoboda obviněného omezena, nemůže svoji obhajobu sám náležitě obstarat.
Ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. pak nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti
obviněného, který se nachází ve vazbě, a to ani v případě, že byl o jeho konání
řádně a včas vyrozuměn. Jedinou výjimku je situace, kdy obviněný výslovně
prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. K tomu však v posuzované
věci nedošlo.
Vzhledem k uvedenému navrhl nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání,
aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 5 To
512/2012, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr.
Šárky Bendové. S dovoláním nejvyššího státního zástupce se zcela ztotožnil a
učinil i shodný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr.
ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§
265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm.
a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán, pokud obviněný
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tedy přestože byl dán důvod
nutné obhajoby (např. podle § 36 tr. ř.). Pro úplnost je však třeba
připomenout, že tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na
obhajobu. Je dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v době, kdy
obviněný nebyl zastoupen obhájcem, přestože byl dán důvod nutné obhajoby,
skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního
rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného
vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v
případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl,
mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2007, sp. zn. 11 Tdo
1061/2006).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu s
příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v
nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo
zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby
jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem
prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Uvedený dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u
hlavního líčení, ale pouze v absenci, která je v rozporu s konkrétním zákonným
ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez
osobní účasti obviněného.
Nejvyšší soud se v projednávané věci s dovoláním nejvyššího státního zástupce
zcela ztotožnil. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce
(už v přípravném řízení), je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo
na pozorování ve zdravotnickém ústavu. Obhajoba je nutná i v případě, že
obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. č. 16/1970 Sb. rozh.
tr.).
V posuzovaném případě byl obviněný, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu,
vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 0
Nt 11/2013, omezení osobní svobody u něj nastalo dne 22. 1. 2013, kdy byl
zadržen. Odvolací soud se přitom o této okolnosti včas nedozvěděl a vycházel z
toho, že obviněnému bylo uložením na poště dne 4. 1. 2013 podle § 64 odst. 4
tr. ř. doručeno vyrozumění o veřejném zasedání („vzor 7a“, což je podle sdělení
Ministerstva spravedlnosti č. 126/2009-OD-Org. ze dne 18. června 2009 o vydání
vzorů „tr.ř., o.s.ř., k.ř., d.ř.“ doporučených pro použití v trestním a v
občanském soudním řízení, č. 2/2009 Sbírky instrukcí a sdělení, str. 122, vzor
pro vyrozumění o veřejném zasedání), ke kterému se nedostavil. Rozhodl proto o
konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Tím bylo porušeno nejen výše
citované ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale i ustanovení § 263 odst.
4 tr. ř., podle kterého lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo
ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen
tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání
vzdává. To se pochopitelně v posuzovaném případě nestalo.
Skutečnost, že Krajský soud v Ostravě provedl za uvedené situace veřejné
zasedání v nepřítomnosti obviněného a bez toho, že by měl v té době obhájce, je
i přes to, že tento soud o vzetí obviněného do vazby v jiné věci nevěděl,
objektivní vadou řízení, pro kterou bylo nutné napadené usnesení odvolacího
soudu v řízení o dovolání zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí,
aby tak mohl být výše popsaný postup napraven a obviněný dostal možnost k
plnému uplatnění svých práv.
Nejvyšší soud proto po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
opodstatněné, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení soudu
druhého stupně. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud se bude věcí znovu zabývat na základě odvolání obviněného.
Prověří, zda se obviněný nachází ve vazbě, eventuelně ve výkonu trestu odnětí
svobody či na svobodě a podle toho bude dále postupovat při konání veřejného
zasedání. V novém řízení je vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud
(§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady
nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch