11 Tdo 576/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání obviněného L. E., proti usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 11 To 474/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 75/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. E. o d m í t á.
Obviněný L. E. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 11 To 474/2002, jímž bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 1 T 75/2002, dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání především namítá, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, a o jeho vině existují minimálně závažné pochybnosti. Poukazuje na to, že soudy dospěly k názoru o jeho vině na základě výpovědi svědka Jaromíra Pavlů, kterou považuje za nevěrohodnou a nepřesvědčivou. Má za to, že postup soudu byl z hlediska provedených důkazů nedostatečný. Konkrétně namítá, že nebylo provedeno poznávací řízení a nebyla tak dostatečně prokázána totožnost pachatele, považuje důkazy, ze kterých soudy vycházely při určení totožnosti pachatele za nedostačující a doba spáchání skutku byla zjištěna pouze přibližně, a tím mu byla odňata možnost předložit a prokázat svoje alibi. Připomíná, že svědek měl po televizním vysílání zájem, aby jako pachatel byl usvědčen odsouzený. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání má charakter „druhého odvolání“ a námitky dovolatele jsou námitkami skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem a navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v tomto směru uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný vytýkal soudům, že svá skutková zjištění nesprávně opíraly o výpověď svědka J. P., a že provedené dokazování považuje za nedostatečné, a k řádnému objasnění věci, především k prokázání totožnosti pachatele, měly soudy provést další důkazy. Obviněný tak ve skutečnosti neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k právnímu posouzení skutku. Z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snažil dosáhnout změny zjištění skutkového stavu. Ačkoliv tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil zde ve skutečnosti jen námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve shodě s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo možno takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík