11 Tdo 597/2024

11 Tdo 597/2024-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 7 To 443/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 75/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 T 75/2023-129, byl obviněný J. D. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání, jímž napadl jak výrok o vině, tak i výrok o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023-161 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil toliko ve výroku o trestu a následně obviněného podle § 259 odst. 3 tr. řádu [při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

od přesně nezjištěné doby nejméně do 17:20 hodin dne 2. 10. 2023, na různých místech, nejméně v Praze XY, ve XY, na travnaté ploše vedle budovy XY, vědomě držel ve své dispozici za účelem distribuce dalším osobám přesně nezjištěné množství převyšující však 0,052 gramu látky označované jako pervitin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky metamfetamin, 0,041 gramu látky označované jako heroin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky 3,6-diacetylmorfin a dále 0,627 gramu sušených částí rostliny konopí – marihuana, s přesně nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC),

kdy dne 2. 10. 2023 kolem 16:55 hodin na uvedeném místě vědomě poskytl P. B., nar. XY, za úplatu ve výši nejméně 200 Kč přesně nezjištěné množství látky označované jako pervitin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky metamfetamin,

a takto konal přesto, že metamfetamin, který je syntetického původu a má psychoaktivní účinky, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), heroin, který je syntetického původu a má psychoaktivní účinky je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), konopí, které je přírodního původu a má psychoaktivní účinky, je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a THC, které je přírodního původu a má psychoaktivní účinky, stejně jako jeho izomery a stereochemické varianty, je uvedeno v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,

a s vědomím toho, že k zacházení s uvedenými omamnými a psychotropními látkami neměl povolení podle § 3 odst. 2, § 4, § 8 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

a to přesto, že věděl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 9 T 30/2021, v právní moci dne 29. 4. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který vykonal dne 3. 9. 2022, a dále byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 3 T 9/2021, v právní moci dne 12. 5. 2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 44 To 107/2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, který vykonal dne 1. 11. 2022.

4. Obviněný J. D. podal proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023-161, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 T 75/2023-129, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí variantě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále dovolatel odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl stále přetrvávající rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů spočívající zejména v nepřesnostech toho, co uvedl u soudu a tím, z čeho obvodní soud skutečně vycházel. V prvé řadě obviněný namítl, že u hlavního líčení jasně uváděl, že joint marihuany podal nikoliv P. B., ale M. H., přičemž částí marihuany přispěl právě H. a část dodal obviněný, pročež k žádné distribuci omamných látek nedošlo. Stran držení heroinu dovolatel rozporoval své údajné prohlášení, že „heroin mu někdo dal“. V průběhu řízení naopak konstatoval, že je závislý na všech u jeho osoby zajištěných omamných látkách, tedy nejen na marihuaně a pervitinu, ale i na heroinu. K tomu dodal, že v jedenácti plastových sáčcích s přítlačnou lištou (rovněž u jeho osoby zajištěných) nebyla existence omamných látek nikterak prokázána.

6. Městský soud v Praze však svůj závěr o distribuci omamných látek realizované z jeho strany postavil toliko na tom, že v době jeho zadržení byly u jeho osoby zajištěny tři druhy omamných látek, které byly rozděleny do celkem čtyř sáčků. Nicméně omamné látky se zásadně uchovávají odděleně v sáčcích s přítlačnou lištou nebo papírových psaníčkách, pročež tato skutečnost sama o sobě jeho distribuční úmysl neprokazuje. Navíc předmětné omamné látky měl u sebe v množství výrazně menším, než je stanovená hranice množství „většího než malého“. Je tedy zjevné, že úmyslné přechovávání omamných látek u jeho osoby za účelem jejich dalšího šíření nebylo provedenými skutkovými zjištěními nikterak prokázáno.

7. Za nejzávažnější pochybení však dovolatel označil skutečnost, že ze strany soudů nižších stupňů nedošlo k výslechům klíčových svědků P. B., M. H. a M. W. (přičemž tito svědkové nebyli vyslechnuti ani policií v rámci přípravného řízení). Toto pochybení je o to závažnější, že soudy obou stupňů fakticky vystavěly své skutkové závěry toliko na jediném důkazu, a to na kamerových záznamech, které sice zachycují jakousi interakci mezi osobou obviněného a P. B., nelze z nich však bez pochybností určit, co konkrétně se mezi nimi předávalo (přesněji, co obsahoval předávaný sáček a co dalšího bylo mimo něj postoupeno).

8. Obviněný žádal o výslech těchto svědků již návrhem na doplnění vyšetřování (adresovaným policejnímu orgánu při skončení vyšetřování ze dne 13. 11. 2023), dále návrhem na provedení důkazu v hlavním líčení (adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 30. 11. 2023), jakož i během veřejného zasedání o odvolání (u Městského soudu v Praze dne 31. 1. 2024). V této souvislosti písemně žádal od policie identifikační a kontaktní údaje všech tří výše jmenovaných osob s tím, aby tyto mohl odvolacímu soudu předat. Policejní orgán však na tuto žádost odpověděl toliko tím, že vyjma jmen a dat narození o svědcích více informací nemá (viz přípis ze dne 17. 1. 2024, č. j. KRPA-328475-54/TČ-2023-001181, č. l. 153). Přestože tedy obviněný učinil veškeré kroky k co nejbližší identifikaci svědků, oba soudy nižších stupňů jeho návrh na doplnění dokazování zamítly, přičemž v odůvodněních svých rozsudků neuvedly žádné důvody jejich faktické nadbytečnosti.

9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

dovolatel namítl nesprávné hmotněprávní posouzení předání marihuany mezi jeho osobou a osobou M. H., neboť – jak bylo uvedeno výše – došlo ze strany soudu k nesprávnému přepsání jeho prohlášení k této otázce. Přitom účelem distribuce (respektive zákonného znaku „zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří“) je poskytnutí látky osobou, která tuto látku má, jiné osobě, která touto látkou nedisponuje. Podle mínění dovolatele však předmětný zákonný znak nebyl naplněn, neboť joint marihuany (který se s osobou M. H. chystali konzumovat) byl složen z marihuany pocházející zčásti od jeho osoby a zčásti od M. H., kterak bylo již konstatováno výše. Na tomto základě dovolatel namítl, že v projednávané trestní věci nebyl naplněn zákonný znak přechovávání „pro jiného“ ve smyslu aplikované skutkové podstaty, neboť prodej pervitinu P. B. byl podle názoru obviněného v průběhu řízení dostatečně vyvrácen, stejně jako šíření dalších omamných látek, které měl u sebe v okamžiku svého zadržení.

10. Závěr o jeho přímém úmyslu přechovávat předmětné látky za účelem distribuce tedy prokázán nebyl. V této souvislosti dovolatel opětovně namítl, že držené množství omamných látek bylo v tak malém množství, že odpovídalo toliko jediné spotřební dávce, kterou měl jako osoba drogově závislá připravenou k vlastní aplikaci. Soudy obou stupňů však dospěly k závěru o jeho vině, přestože nebyla důkazně prokázána.

11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatel žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ve vztahu k jeho osobě rozhodl ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023-161, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 T 75/2023-129, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze, případně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám, a to tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.

12. K dovolání obviněného J. D. se ve svém písemném stanovisku ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 1 NZO 374/2024-12, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Stran námitek, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce předeslal, že jeho nesouhlasné výhrady se skutkovými zjištěními (dopadajícími na přechování omamných a psychotropních látek za účelem distribuce) nepřekročily meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a hodnocením provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním však státní zástupce neshledal žádný rozpor, tím méně rozpor extrémní (pro který by Nejvyšší soud měl zasáhnout do oblasti skutkových zjištění).

13. Za stěžejní důkaz státní zástupce označil záznamy ze dvou kamer, které snímaly prostor před XY, neboť poskytly dostatečný obraz o pozici obviněného jako dealera a jeho zapojení do manipulace s drogou pro zde přítomného konzumenta. Vyjma těchto záznamů Obvodní soud pro Prahu 1 vycházel i z dalších důkazů, zejména z protokolu o zadržení obviněného a seznamu věcí, které měl u sebe v době zadržení, jakož i odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, která potvrzují skutkový děj tak, jak je uveden ve výroku odsuzujícího rozsudku. Námitce obviněného, že šlo o pouhé držení pro účely vlastní spotřební konzumace nenasvědčuje ani způsob zabalení jednotlivých dávek, ani jejich počet, oddělené přechovávání a způsob ukrývání. V této souvislosti nebylo možné ignorovat ani kriminální profil obviněného, jemuž odpovídá opakované stíhání za drogovou trestnou činnost v pozici dealera (přičemž distribuci omamných látek i v těchto případech uskutečňoval rovněž v parku před XY v Praze).

14. Opodstatněnost státní zástupce nepřiznal ani námitkám týkajícím se zamítnutí návrhů obviněného na doplnění dokazování výslechem svědků P. B., M. H. a M. W. Obvodní soud vznesenému návrhu zjevně nevyhověl s odkazem na jeho omezený důkazní potenciál ve spojení s limitací identifikace jmenovaných svědků v řízení před soudem. Zároveň vypořádání této námitky obsahují odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz bod 18. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 5. odůvodnění rozsudku městského soudu), pročež je vyloučeno, že by se mohlo jednat o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu státní zástupce podotkl, že pokud obhajoba stále trvala na výslechu jmenovaných svědků, mohla při pátrání po těchto svědcích vyvinout větší vlastní aktivitu.

15. Námitky obviněným podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci kterých namítl nesprávné hmotněprávní posouzení projednávaného trestního jednání, státní zástupce rovněž odmítl, neboť odkaz obviněného stran množství, respektive spotřební držby omamných a psychotropních látek se vztahuje k zákonnému znaku přechování drog pro vlastní potřebu ve smyslu naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, která však nebyla soudy aplikována. V posuzované věci navíc nebyly zjištěny významné okolnosti snižující společenskou škodlivost činu (zejména v tom smyslu, že by jednání obviněného neodpovídalo běžným případům uvedeného trestného činu). Obviněný naopak svým jednáním naplnil znaky nejen základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Samotný nález pervitinu, heroinu a marihuany v menším množství a s malým množstvím účinných látek byl odvolacím soudem adekvátně zohledněn v rámci soudní individualizace trestu.

16. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

21. Dovolatel v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

22. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

23. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

24. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

26. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného J. D. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky jsou ve vztahu k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. částečně podřaditelné, nicméně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.

27. Nejvyšší soud předně ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 1 odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023-161, který zrušil obviněným napadený rozsudek toliko ve výroku o trestu, neboť obvodním soudem uložený nepodmíněný trest vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného.

28. I přes tyto skutečnosti však podal obviněný proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, pročež údajně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty aplikovaného trestného činu. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.

V. 1. Námitky obviněného vznesené s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

29. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil dokazování za nepřesvědčivé, čímž v podstatě usiloval zpochybnit všechna zásadní a pro jeho osobu usvědčující skutková zjištění.

30. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci provedl řádné dokazování, zahrnující - vyjma výpovědi obviněného - kamerové videozáznamy z místa činu a jejich vyhodnocení ze dne 2. 10. 2023 a dále řadu významných listinných důkazů, zejména protokol o zadržení osoby obviněného, protokol o vydání věci, záznam o orientační detekci na přítomnost omamných látek a následná odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Stávající skutkový rámec doplnily opisy obviněného z evidence přestupků a z evidence Rejstříku trestů a přílohové spisy Obvodního soudu pro Prahu 1 vztahující se k osobě obviněného pod sp. zn. 3 T 9/2021 a sp. zn. 9 T 30/2021, včetně dalších méně podstatných důkazů.

31. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné stran projednávaného jednání prokázat jeho vinu, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného fakticky po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování. Nicméně průběh jím spáchané trestné činnosti byl detailně zaznamenán videozáznamy ze dvou kamer, které snímaly zájmový prostor před XY v Praze, a to dokonce pod dvěma úhly. Oba záznamy z místa činu jsou navíc nadstandardně kvalitní, barevné, ostré a deliktní jednání obviněného ve vztahu ke zde přítomným osobám zachycují v podstatě z bezprostřední blízkosti, pročež je zcela zjevný průběh a účel setkání obviněného s dalšími zde přítomnými osobami.

32. Nejvyšší soud po shlédnutí obou záznamů (zachycených na DVD nosiči, který je součástí spisového materiálu pod č. j. KRPA-328475/TČ-2023-001181) konstatuje, že na jejich základě bylo možné dospět k závěru, kterak obviněný v inkriminovaný den přišel na travnatou plochu vedle budovy XY a přisedl si ke zde sedícím osobám, kde v čase 16:54 hodin P. B. vytáhl peněženku, ze které vyndal bankovku a tu předhodil obviněnému. Ten ji vzal a následně vytáhl černou peněženku, ze které vytáhl sáčky s obsahem bílé látky a rovněž papírek, zřejmě bankovku, a to vše v čase 16:55 hodin položil na zem před P. B., který je v tentýž čas sebral. Z kamerového záznamu je dále patrné, že na místě je přítomná rovněž žena, která mu v 16:55 hodin předala injekční stříkačku, do které P. B. natáhl roztok promíchaný s bílou látkou ze sáčku a následně si ji přímo vpíchl do žíly v levé ruce.

33. Oba videozáznamy tedy poskytují dostatečný obraz o pozici obviněného coby dealera a jeho aktivní zapojení do předmětné transakce, která zahrnuje manipulaci s omamnou látkou za úplatu, její následnou přípravu a aplikaci ze strany přítomného konzumenta. Výše uvedená skutková zjištění nejsou ve věci jediná, kterak argumentuje dovolatel, nýbrž byla významně verifikována dalšími provedenými listinnými důkazy, zejména protokoly o zadržení obviněného, protokoly o vydání věci a odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jakož i osobními výkazy obviněného.

34. K výše uvedeným skutkovým zjištěním dovolatel uvedl několik dílčích skutkových námitek, kterými usiluje výše uvedená skutková zjištění relativizovat. Ať už však rozporoval způsob, jakým se dostal k heroinu, nebo namítl, že joint z marihuany si společně vyrobili a následně zkonzumovali s M. H., eventuálně zdůraznil, že způsob balení a jejich skryté ukrývání omamných látek jej nemohou usvědčit z „dealerství“ (neboť se jedná o běžné způsoby přechovávání drog pro vlastní spotřebu), jedná se toliko o dílčí argumenty, které nemají procesní sílu obsahově zvrátit shora popsané skutkové závěry v jeho prospěch. To samé platí i o námitce stran přechovávání tří druhů omamných látek, byť v minimálním množství. Za daných okolností je již zcela nepodstatné, jakým způsobem se dostal k dávce heroinu, nebo které osobě podal joint marihuany. Ze strany obviněného se jedná o prosté „kličkování“ mezi nezvratnými skutkovými zjištěními, neboť jejich prostřednictvím soudům nižších stupňů nepředložil ucelený, alternativní a věrohodný průběh skutkového děje, který by soudy nižších stupňů vedl k přehodnocení jimi aplikované skutkové podstaty. Za této situace nelze než konstatovat, že oba soudy nižších stupňů na základě shora popsaného uceleného řetězce usvědčujících důkazů učinily zcela přiléhající a z formálního hlediska logicky správný skutkový závěr o průběhu žalovaného jednání, který již nemohl být zpochybněn žádnými námitkami.

35. S výše uvedeným bezprostředně souvisí i zamítnuté návrhy na výslech svědků P. B., M. H. a M. W. pro jejich nadbytečnost, což však dovolatel dlouhodobě odmítá, když v rámci svého mimořádného opravného prostředku ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zamítnuté důkazy označuje jako opomenuté.

36. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná obecně platný závěr, podle kterého je respektování zásad spravedlivého procesu dáno mimo jiné tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto nebo kterými se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale rovněž jeho protiústavnost. Současně platí, že tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout. Z toho vyplývá, že pokud soud návrhu obviněného nevyhoví, je povinen ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl či proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17).

37. Soud v zásadě není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Rovněž z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k uplatnění obhajoby, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, tak je jeho povinností vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). O opomenuté důkazy se tedy nejedná, pokud jsou předmětné podmínky procesního postupu dodrženy, a soud svůj postup dostatečně objasní v odůvodnění svého rozhodnutí.

38. Stran neprovedení výslechu navrhovaných osob Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 se ještě během hlavního líčení pokusila s osobou P. B. zkontaktovat, nicméně telefonní číslo, které tato osoba v minulosti užívala, bylo nedostupné. Poté, co obviněný a jeho obhajoba vznesly návrh na osobní výslech P. B., M. H. a M. W., byl předmětný návrh soudem zamítnut pro jeho nadbytečnost (č. l. 126), nicméně v odůvodnění svého rozsudku obvodní soud dostatečně jasně objasnil důvody svého rozhodnutí, když zejména deklaroval omezený důkazní potenciál přednesených návrhů ve spojení s limitací identifikace a možnosti předvolat jmenované svědky k hlavnímu líčení (viz bod 18. na č. l. 131).

39. Z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný totožnou námitku vznesl i v rámci svého odvolání, respektive u veřejného zasedání. Ale i Městský soud v Praze poté, co vznesený návrh obviněného na doplnění dokazování zamítl (č. l. 158), důvody svého rozhodnutí odůvodnil, když (sice stručně, ale přesto dostatečně) konstatoval, že M. H. a M. W. se vůbec nepodařilo ztotožnit a P. B. je toho času bez domova a na telefonním čísle, které užíval v minulosti, se ho nepodařilo zkontaktovat (viz bod 5. na č. l. 164).

40. Pro úplnost je vhodné doplnit, že pokud obviněný trval na výslechu jmenovaných svědků, mohl osobně vyvinout větší aktivitu k zajištění tohoto důkazu, neboť v souladu s § 215 odst. 2 tr. ř. je jeho obhájce oprávněn navrhované důkazy zajišťovat a poté v rámci dokazování provádět. Obhajoba je oprávněna sama pátrat po nositeli informací o relevantně vnímané události a tuto vyzvat, aby se dostavil k podání svědectví (eventuálně pro potřeby orgánů činných v trestním řízení co nejvíce upřesnit dosah potenciálních svědků). Nelze však přehlédnout, že obviněný se zcela spolehl na předání pouze kusých identifikačních informací od policejního orgánu, sám však nevyvinul žádnou významnější aktivitu za účelem jejich výslechu, a to přesto, že o osobní svědectví těchto osob zjevně stál (když u hlavního líčení odmítl poskytnout souhlas s přečtením úředního záznamu o podání vysvětlení P. B. podle § 211 odst. 6 tr. ř.)

41. Lze tedy shrnout, že oba soudy nižších stupňů odmítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování jasně odůvodnily, pročež se z povahy věci nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti nelze pominout ani argumentační sílu svědectví daných osob, neboť i v případě, že by se všichni tři k soudu dostavili a svým svědectvím tvrzení obviněného podpořili, ani tak by se soud posuzující projednávaný případ s největší pravděpodobností nepřiklonil k výpovědní verzi obviněného, neboť videozáznamy z kamerových vstupů jsou spolu se skutkovými zjištěními vyplynuvšími z řady shora zmíněných listinných důkazů veskrze usvědčující, kterak bylo již konstatováno výše.

V. 2. Námitky obviněného vznesené s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

42. Obviněný do svého rozsáhlého mimořádného opravného prostředku zahrnul další řadu výhrad, které podřadil pod dovolací důvod, který je zaměřený na vady hmotněprávního posouzení skutku. V této souvislosti opětovně rozporoval, že by předmětné omamné látky přechovával „pro jiného“. V rámci svých námitek obviněný opětovně konstatoval, že všechny omamné látky měl jako osoba závislá na návykových látkách pouze pro svoji spotřebu, přičemž jejich množství označil za tak malé, že měly představovat toliko „jedinou spotřební dávku“. Jelikož tedy nebyl prokázán jeho úmysl přechovávat látky pro jiného za účelem následné distribuce, byl projednávaný skutek podle jeho přesvědčení nesprávně právně kvalifikován jako zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

43. Nejvyšší soud se výše uvedenými otázkami ve své judikatuře již dříve opakovaně zabýval, v důsledku čehož dospěl ke schválení stanoviska trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které bylo uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. V tomto stanovisku Nejvyšší soud (mimo jiné) stran tzv. spotřební držby deklaroval, že pro naplnění znaku spočívajícího v přechovávání omamných a psychotropních látek pro vlastní potřebu ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku po formální stránce postačí jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky či jedu bez povolení výhradně pro osobu pachatele a nikoho jiného. Musí přitom jít o držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro jejího držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jediné dávky konzumentem drog před jejím použitím není přechováváním, nýbrž tzv. spotřební držbou.

44. V návaznosti na to Nejvyšší soud upřesnil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u nejběžněji se vyskytujících omamných a psychotropních látek (včetně přípravků je obsahujících) jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku. U konopí se za „množství větší než malé“ považuje více než 10 g konopí a nejméně 1 g účinné látky delta-9-tetrahydrocanabinolu. U pervitinu – metamfetaminu se za toto množství považuje více než 1,5 gramů pervitinu a nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu methylaminopropanu. U heroinu byla tato hranice stanovena množstvím více než 1,5 g heroinu, který musí obsahovat nejméně 0,2 g hydrochloridu 3,6-diacetylmorfinu (viz rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., stejně jako stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).

45. Objektivní stránka u trestného činu podle § 284 tr. zákoníku je tedy naplněna při prokázaném přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů, což v zásadě zahrnuje jakoukoli formu jejich držení a nakládání, s výjimkou jejich výroby, nabízení, zprostředkování, prodeje, opatření, dovozu, vývozu a průvozu, které jsou trestně postižitelné podle § 283 tr. zákoníku.

46. Dovolatel po celou dobu trestního řízení sám sebe označuje za osobu závislou na více druzích omamných a psychotropních látek, které měl v inkriminovanou dobu držet ve velmi malém množství. Prokázáno bylo množství převyšující 0,052 gramu látky označované jako pervitin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky metamfetamin, dále 0,041 gramu látky označované jako heroin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky 3,6-diacetylmorfin a 0,627 gramu sušených částí rostliny konopí – marihuana, s přesně nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), které měl mít obviněný výhradně pro vlastní spotřebu.

47. Předmětná argumentace směřující k tzv. spotřební držbě však není ze strany dovolatele nikterak přiléhavá, neboť odporuje ucelenému řetězci všech provedených skutkových zjištění, na základě kterých byl bez důvodných pochybností usvědčen, že dne 2. 10. 2023 ve Vrchlického sadech nejenom vědomě držel výše uvedené druhy omamných a psychotropních látek, ale kolem 16:55 hodin vědomě poskytl P. B. za úplatu ve výši nejméně 200 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu, čímž byl prokázán skutečný účel jeho držby.

48. O naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu ve formě přímého úmyslu není v projednávaném případě žádných pochyb, neboť osoba, která si zakoupila předmětnou psychotropní látku, ji v přítomnosti obviněného ihned promíchala s fyziologickým roztokem a následně si ji aplikovala do žíly levé ruky. Úmyslu obviněného odpovídá i více druhů omamných látek, které byly u jeho osoby souběžně nalezeny, způsob jejich uchovávání stejně jako přítomnost jedenácti sáčků s přítlačnou lištou, které jsou v drogové komunitě nazývány „dealeráky”. Z osobních výkazů obviněného rovněž vyplynulo, že je speciálním recidivistou, který byl v minulosti za drogovou trestnou činnost opakovaně pravomocně odsouzen. Z připojených spisových materiálů bylo rovněž dovozeno, že v minulosti opakovaně prodával omamné látky právě v prostorách u pražského XY ve XY (kde se běžně setkávají dealeři se svými “zákazníky”) a touto činností si opakovaně obstarával příjmy.

49. Za této situace je právní kvalifikace jednání obviněného J. D. coby spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zcela přiléhavá.

50. Stran námitky dovolatele, že u sebe měl toliko minimální množství omamných látek, je vhodné dodat, že trestní zákonodárství stran aplikované skutkové podstaty nestanoví žádnou minimální hranici množství omamných a psychotropních látek, které je nutné splnit, aby obviněný mohl být postižen za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. To jistě nemusí znamenat, že naprosto každé neoprávněné nakládání, byť se sebemenším množstvím takové látky, bude nutně posouzeno jako trestný čin. Je však dobře známou skutečností (prakticky notorietou), že dealeři mívají z opatrnosti při sobě toliko velmi malé množství omamných látek, neboť pokud případná policejní hlídka najde u jeho osoby pouze toto malé množství, v řadě případů je skutek vyhodnocen toliko jako přestupek. Je rovněž zcela běžné, že v průběhu distribuce omamných látek dealerům tak malé množství běžně nestačí, pročež jednotlivé dávky uschovávají v různých skrýších (např. v okapu, ve křoví, v květináči, ve výfuku motorového vozidla apod.), kam se pro sáčky s dealovaným „zbožím“ opakovaně vrací.

51. Dovolatel akcentoval velmi malé množství omamných látek, které měl u sebe v době policejního zajištění, rovněž proto, že měl v úmyslu navést dovolací soud k zohlednění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat pouze v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

52. Obecně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu je možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž ze závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, přičemž posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu aplikace principu „ultima ratio“ ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

53. V případě obviněného J. D. však nebylo zjištěno nic výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči jeho osobě, když ostatně ani sám obviněný ve svém dovolání neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o nízké společenské škodlivosti jím spáchaných činů, s výjimkou malého množství tří druhů omamných látek. Nicméně v posuzované věci nebyly zjištěny žádné významné okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost činu způsobem, pro které by vytýkané jednání neodpovídalo běžně se vyskytujícím případům uvedeného trestného činu.

54. Naopak je nutné poukázat na přechovávání více druhů omamných látek, jejichž účinky jsou z uživatelského hlediska protichůdné, aby je všechny výhradně užíval obviněný (účinky pervitinu jsou provázeny tělesnou i duševní stimulací, hyperaktivitou a zvýšenou energií, naproti tomu účinky heroinu jsou silně tlumivé, zklidňující, vedoucí k odstranění bolesti a navozující spánek). K dokreslení skutkového stavu přispěla i přítomnost jedenácti sáčků s přítlačnou lištou, kterých se běžně užívá k distribuci omamných látek a které zjevně užíval obviněný za tímto účelem (byť je třeba akcentovat, že v nich nebyla zjištěna jejich přítomnost, nicméně je měl k dispozici). Přehlédnout nelze ani okolnost, že obviněný vytýkaným jednáním naplnil zákonné znaky nejen základní, ale též kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

55. V rámci svého závěrečného návrhu obviněný požadoval zproštění viny, čímž stran výroku o trestu naznačil, že jemu pravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let hodnotí jako nepřiměřeně přísný, a to zjevně opět s odkazem na skutečnost, že množství pervitinu, heroinu a marihuany zajištěné u jeho osoby bylo malé. Pakliže byl obviněný podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž Městský soud v Praze mu vzhledem k malému množství distribuovaných omamných látek v rámci individualizace trestu uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, respektive původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti sedmi měsíců snížil na konečných dvacet čtyři měsíců, nelze takovýto trest za žádných okolností hodnotit jako trest odporující zákonu, tím méně trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad excesivní. Nic relevantního nelze rovněž namítat ani zařazení jeho osoby do věznice s ostrahou ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

V. 3. Shrnutí

56. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 1 se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se poté plně ztotožnil i Městský soud v Praze jako soud odvolací. Z tohoto důvodu byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

VI. Závěr

57. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 To 443/2023-161, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 T 75/2023-129, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného J. D. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť je zjevně neopodstatněné.

58. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněného a obsahu připojeného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265o odst. 1 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu nebylo Nejvyšším soudem možné vyhovět podnětu obviněného J. D. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

59. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu