11 Tdo 601/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24.
června 2010 o dovolání obviněného M. Z. proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 5. října 2009, sp. zn. 6 To 485/2009, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 195/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. srpna 2009, sp. zn. 1 T
195/2008, byl obviněný M. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil společně s
odsouzeným F. V., a byl mu za to uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání
tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze
dne 17. června 2008, sp. zn. 2 T 95/2008, jakož i všechna rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Soud rozhodl podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. o
nároku poškozené na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 5. října
2009, sp. zn. 6 To 485/2009, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Podkladem pro rozhodnutí soudů se v zásadě stalo zjištění, že obviněný společně
s odsouzeným F. V. v přesně nezjištěné dny měsíce března 2008 opakovaně,
naposledy dne 25. 3. 2008 v době kolem 20.00 hod v R., místní části J. na ulici
Z., po předchozí dohodě, poté, co F. V. v prvém případě za využití stavební
podesty vnikl do objektu bývalé luštírny oknem ve výši cca 2 metrů a po
vylomení závory dveří spojovací chodby propojující části objektu, sešel do
přízemí, kde byly uskladněny součásti lyžařského vleku, oknem skladu, původně
zajištěným klikou a třemi ohnutými hřebíky zatlučenými v rámu, které uvolnil a
kterým do objektu vnikl, následně vyházel před objekt komponenty lyžařského
vleku, navijáky bubnů, unášeče, kotevní šrouby a další, které společně s M. Z.
za použití pro tento účel zapůjčeného stavebního kolečka odvozili do kůlny L.
U. v J. na ul. B., kde byli po několikerém odvozu a uložení těchto komponentů
přistiženi hlídkou Policie ČR, takže část odcizených věcí ponechali ležet ve
sněhu pod oknem objektu a na stavebním kolečku připraveném k odvozu, takto ke
škodě majitele, společnosti SKI Karlov s. r. o., se sídlem Potočná 334/5, Stará
Ves, zastoupené J. H., způsobili škodu v celkové výši nejméně 684.588,- Kč,
přičemž část odcizených součástí lyžařského vleku prodali ve sběrnách
druhotných surovin a peníze použili pro svoji potřebu, část věcí v hodnotě
456.047,- Kč byla vrácena poškozené společnosti, přičemž obžalovaný M. Z. se
tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze
dne 18. 2. 2004, sp. zn. 2 T 187/2003, pro trestný čin krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e) tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání 6 měsíců, který vykonal dne 20. 5. 2005.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. Z. prostřednictvím
svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy
jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 3 písm.
b) tr. zák., ačkoliv z provedeného dokazování nevyplývá, že by svým jednáním
způsobil škodu přesahující zákonnou hranici 500 000,- Kč. Odcizení dílů vleku v
hodnotě 228 541,- Kč zůstalo pouhou domněnkou soudu. Odcizené věci v této
hodnotě nebyly ve sběrných surovinách dohledány, ani nebylo zjištěno, zda část
těchto dílů nebyla již repasovaných. Nedostatečně byla zjištěna také
subjektivní stránka posuzovaného trestného činu, když podle názoru dovolatele v
tomto směru nelze vycházet pouze z povahy věcí a jejich vzhledu. Z provedeného
dokazování soudů nevyplynulo ani to, zda se obviněný zúčastnil všech útoků
spoluobviněného F. V. nebo do objektu tento obviněný v některých případech
vnikl sám bez účasti dovolatele. Soudy pak také jednání obviněného nesprávně
právně posoudily jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.
zák., pokud dospěly k závěru, že se jej dopustil v posledních třech letech od
odsouzení za takový čin, když ze skutkové věty vyplývá, že byl za takový čin
naposledy odsouzen dne 18. 2. 2004 a posuzovaného jednání se měl dopustit v
březnu roku 2008. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání
a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k
dovolání obviněného uvedla, že dovolatelovy námitky jsou zčásti skutkové povahy
a nevychází ze skutkových zjištění, rozhodných pro posouzení dovolatelovy viny.
To platí především o jeho námitkách ve vztahu k výši způsobené škody, kde
dovolatel odmítl vzít v potaz zjištění soudu (vyjádřené i ve skutkové větě
rozsudku soudu prvního stupně), že svým jednáním způsobil škodu ve výši nejméně
684 588,- Kč, tedy v rozsahu značné škody. Pokud dovolatel namítl, že soudy
nesprávně dospěly k závěru o existenci subjektivní stránky posuzovaného
trestného činu, neboť vycházely toliko z povahy odcizených věcí, které
nevypadaly jako železný šrot, pak zpochybňuje existenci subjektivního vztahu ke
kvalifikačnímu momentu ve smyslu § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., nejedná se
však o námitku důvodnou. Obviněnému při manipulaci s odcizenými věcmi, součástí
jejichž vzhledu byla nepřehlédnutelná míra zachovalosti, muselo být nadevší
pochybnost zřejmé, že se hodnota věcí nemůže pohybovat pouze na úrovni
železného šrotu, jak se snaží prosadit. Rovněž neopodstatněnou je námitka
obviněného ve vztahu k míře jeho konkrétního podílu na vynášení odcizovaných
věcí z objektu. Obviněný byl posuzovaným trestným činem uznán vinným ve formě
spolupachatelství, proto k naplnění skutkové podstaty postačilo byť i jen
částečné přispění pachatele k uskutečňování dohodnutého trestního cíle.
Za odůvodněnou však lze podle názoru státní zástupkyně považovat námitku,
kterou dovolatel poukazuje na nesrovnalost v právní větě rozsudku, v níž je
uvedeno, že byl v posledních třech letech před spácháním skutku pro takový čin
odsouzen. Obviněný se skutečně posuzované trestné činnosti dopustil v březnu
roku 2008 a za takový čin byl naposledy odsouzen rozsudkem ze dne 18. 2. 2004.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud měl ve
skutečnosti na mysli druhou z variant této skutkové podstaty podle § 247 odst.
1 písm. e) tr. zák., a to že obviněný byl v posledních třech letech za takový
čin potrestán, když nepodmíněný trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem ze
dne 18. 2. 2004 vykonal dne 20. 5. 2005. Je tedy zřejmé, že k pochybení soudu
došlo, tato nepřesnost však nikterak nemůže ovlivnit postavení dovolatele v
posuzované trestní věci a nelze ani dospět k závěru, že by se jednalo o takovou
otázku zásadního právního významu, která by zakládala potřebu jejího
projednání. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší
soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného odmítl proto, že
projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka,
která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního
právního významu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnými osobami a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální
náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se
dovolání obviněného opírá, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací
důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných
dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci,
popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části,
popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem,
za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje
naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného
trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že
skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec
žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným
či v jeho prospěch, dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje
tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby
zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v
žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy
relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho,
že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento
dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému
zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy,
jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitky
obviněného, jejichž podstatou je tvrzení, že se svým jednáním nedopustil škody
v takové výši, jak ji zjistily oba soudy, tj. ve výši přesahující 500 000,- Kč,
ani námitky, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o účasti obviněného
na všech útocích (vniknutích do objektu) spoluobviněného F. V. Podstatou těchto
jeho dovolacích námitek je totiž v podstatě (přestože formálně namítá
nesprávnost právního posouzení skutku) polemika se skutkovými zjištěními soudů.
Dovolatel těmito námitkami soudům ve skutečnosti vytýká nesprávné zjištění
skutkového stavu věci, které je důsledkem nesprávného hodnocení ve věci
provedených důkazů. S ohledem na ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. je ovšem
nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a
uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak
dovolací soud není ani oprávněn takové dovolání (dovolací námitky)
přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k těmto
námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, ale
ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. V tomto
směru lze odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např.
usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10.
2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005, č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298), jež nebyla
dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.).
Dovolání obviněného tak bylo v tomto směru podáno z jiných než zákonných
dovolacích důvodů, což by opodstatňovalo jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř.
Pouze pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je
zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na
základě provedených důkazů, přitom vycházely především ze svědeckých výpovědí
V. B., J. M., J. H. a P. Š., z výpovědi znalce Ing. Bohumila Heřbolta a z jeho
znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví ekonomika, ceny a odhady výrobků
všeobecného strojírenství, a dále z listinných důkazů (z protokolu o ohledání
místa činu a fotodokumentace, z protokolu o vydání věci a z usnesení o vrácení
věci poškozené), a na základě těchto skutkových zjištění pak soudy dospěly k
závěru, že obviněný M. Z. společně s obviněným F. V., po předchozí dohodě,
opakovaně odcizil z objektu bývalé luštírny v R., místní části J., komponenty
lyžařského vleku, navijáky bubnů, unášeče, kotevní šrouby a další, a to tak, že
obviněný F. V. vnikl do objektu oknem, vylomil závoru dveří spojovací chodby a
sešel do přízemí, kde byly předmětné komponenty uskladněny, a tyto pak (stejně
jako v dalších případech, kdy již nemusel překonávat popsané překážky)
vyhazoval ven oknem obviněnému M. Z., který je skládal na k tomuto účelu
zapůjčené stavební kolečko a později je společně s obviněným F. V. odvážel (v
posledním případě byli obvinění zadrženi Policií ČR, a část odcizených věci tak
zůstala pod oknem, z nějž byla vyhazována) do kůlny L. U. a odtud k prodeji do
sběru druhotných surovin, čímž obviněný M. Z. po objektivní i subjektivní
stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Pro úplnost je třeba dodat, že pro právní
závěry o pachatelství obviněného posuzovaným trestným činem není zjištění,
který z obviněných vnikl do objektu, a který „pouze“ čekal pod jeho okny na
vyhození odcizených věcí, podstatné, když ze skutkových zjištění soudů vyplývá,
že se obviněný dopustil trestné činnosti společně s obviněným F. V. (tj. jako
spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák.), a o společné jednání obviněných by
šlo i tehdy, jestliže by každý ze spolupachatelů uskutečnil jen některý ze
zákonných znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, jež je pak
naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo také tehdy jestliže jednání
spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články
řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří
jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o výši škody, kterou obviněný
svým jednáním způsobil, soudy se zcela opodstatněně opřely jednak o svědecké
výpovědi J. H., jednatele společnosti SKI Karlov, jež byla vlastníkem
odcizených věcí, o svědeckou výpověď jednoho ze zaměstnanců poškozené
společnosti P. Š.o, a především o znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví
ekonomika, ceny a odhady výrobků všeobecného strojírenství, znalce Ing. Bohumila Heřbolta, a na jejich základě zjistily skutečnou hodnotu odcizených
věcí. Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a
Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na
jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních
rozhodnutí.
Již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný
(ovšem v případě prvního okruhu námitek pouze s jistou dávkou tolerance, neboť
i v případě těchto námitek se dovolatel částečně opírá o vlastní verzi
skutkového děje, která je ovšem odlišná od té, ke které dospěly oba soudy po
provedeném dokazování) uplatnil dovolací námitky, jejichž podstatou je tvrzení,
že v posuzovaném případě nelze usuzovat na naplnění subjektivní stránky
posuzovaného trestného činu a dále pak, že soudy pochybily, pokud obviněného
uznaly vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. ř. s tím,
že se trestného činu dopustil v posledních třech letech od odsouzení za takový
čin.
Pokud jde o první okruh dovolacích námitek obviněného ve vztahu k subjektivní
stránce posuzovaného trestného činu, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se sice
jedná o námitky vztahující se ke správnosti právního posouzení skutku, nejedná
se však o námitky opodstatněné.
Po subjektivní stránce je k naplnění trestného činu krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. vyžadován úmysl /§ 4
tr. zák./. Pokud jde o těžší následek (v podobě vzniku značné škody podle § 247
odst. 3 písm. b) tr. zák.), k jeho naplnění po subjektivní stránce postačí,
pokud jej pachatel zavinil z nedbalosti /§ 6 písm. a) tr. zák./.
Závěr o formě zavinění je závěrem právním, který však vychází ze skutkových
zjištění soudů, vyplývajících z provedeného dokazování (srov. také nález
Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 36/98). V posuzovaném případě soudy zcela
důvodně opřely svůj závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. o zjištění, že se
obviněný společně s obviněným F. V. opakovaně zmocnil věcí – různých komponentů
lyžařského vleku, z areálu bývalé luštírny, kde byly uskladněny, a způsobil tak
poškozené značnou škodu na jejím majetku, a to tak, že obviněný F. V. do
objektu násilně vnikl oknem a z dalšího okna v přízemí pak předmětné věci
vyhazoval ven z objektu, kde je obviněný M. Z. nakládal na zapůjčené stavební
kolečko a poté je společně odvážely do kůlny L. U. a následně je s cílem
dosáhnout finančního zisku prodávaly ve sběrnách druhotných surovin. Obviněnému
přitom muselo být už ze způsobu provedení činu (noční hodina, násilné vniknutí
do objektu, vynášení věcí oknem, jejich následná úschova v kůlně atd.) jasné,
jaká je skutečná podstata jeho jednání, tedy že se zmocňuje cizích věcí a
vzhledem k povaze těchto věcí a jejich vzezření (podle pořízené fotodokumentace
i znaleckého posudku se jednalo o v podstatě nové, nepoužité věci) mu muselo
být zřejmé i to, že se jedná o věci větší hodnoty, nikoli pouze o železný šrot,
jak obviněný tvrdí v podaném dovolání a jak opakovaně tvrdil i v předcházejícím
řízení. Je tedy zřejmé, že obviněný zjevně jednal v úmyslu přisvojit si cizí
věc tím, že se jí zmocní a takový čin spáchá vloupáním. Zaviněním obviněného (a
to alespoň ve formě nedbalosti) je pak evidentně pokryta i kvalifikovaná
skutková podstata v § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák. (k tomu srov. také str. 6
usnesení odvolacího soudu). Námitky obviněného tedy v tomto směru nemohou
obstát.
Konečně k námitkám obviněného, že se posuzovaného jednání nedopustil v
posledních třech letech od odsouzení za takový čin a jeho jednání tak nemohlo
být posouzeno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák.,
Nejvyšší soud uvádí následující. Pokud soudy v posuzovaném případě dospěly k
závěru, že jednání obviněného po objektivní i subjektivní stránce naplňuje také
skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.
zák., Nejvyšší soud se s jejich názorem plně ztotožňuje, je ovšem nutno
přisvědčit námitkám obviněného, že v tzv. právní větě výroku rozsudku soudu
prvního stupně je nesprávně uvedeno, že byl za takový (jako posuzovaný) trestný
čin v posledních třech letech odsouzen, když vzhledem k učiněným skutkovým
zjištěním i k tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku zde mělo být správně
uvedeno, že byl za takový čin „potrestán“. Ze skutkových zjištění soudů totiž
vyplynulo, že se obviněný trestné činnosti kladené mu v posuzovaném případě za
vinu dopustil v průběhu března roku 2008, přitom dne 20. května 2005, tj. v
posledních třech letech, vykonal (byl potrestán) nepodmíněný trest odnětí
svobody, který mu byl za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e)
tr. zák. uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. února 2004, sp.
zn. 2 T 187/2003. Protože se ale jedná o stejnou skutkovou podstatu, která může
být naplněna ve dvou alternativách, nemá takové pochybení soudů pro postavení
obviněného prakticky žádný význam a zároveň se ani nejedná o otázku zásadního
právního významu. Projednání dovolání, v jehož rámci by byla zmíněná vada
odstraněna, by evidentně nemohlo nijak ovlivnit postavení obviněného. Výsledkem
takového projednání by byla jen zanedbatelná změna v právním posouzení skutku
(v právní větě výroku rozsudku), přičemž je vyloučeno i jakékoliv zmírnění
trestu. Na tom, že se obviněný posuzovaného jednání dopustil jako tzv.
speciální recidivista se nic nemění. Naopak okolnost, že se obviněný svého
jednání dopustil dokonce přes odpykání uloženého nepodmíněného trestu odnětí
svobody by obecně bylo možno považovat za okolnost svědčící v neprospěch
obviněného, neboť v tomto případě již na obviněného bylo nápravně působeno,
působení však bylo neúčinné.
Nejvyšší soud tak dovolání obviněného M. Z. z důvodů shora již uvedených odmítl
postupem podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že
projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka,
která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního
právního významu. Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr.
Antonín Draštík