11 Tdo 630/2016-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. září 2016 dovolání
obviněného M. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015,
sp. zn. 5 To 333/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 254/2014 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. R. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 1 T
254/2014, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §
287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání tří let, k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 600 Kč, tedy
celkem 60 000 Kč, přičemž pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl
uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, a k trestu propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 41 630,42
Kč zajištěných na účtu č. ... u České spořitelny. Současně bylo rozhodnuto o
vině a trestu spoluobviněného a o zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné
činnosti tím, že v době nejméně od počátku roku 2012 do 4. 11. 2013, kdy byl
zadržen, v Č. T., okres K., na ul. F., jako jediný jednatel a společník
společnosti Organic Production, s. r. o., se sídlem v J. na ul. N., záměrně v
prodejně s názvem N. a prostřednictvím internetového obchodu www... a
internetových stránek www... a www..., které odkazovaly na stránky e-shopu,
nabízel a prezentoval materiály propagující používání marihuany a pěstování
konopí setého, kdy prezentoval a nabízel ke koupi různé druhy semen konopí
setého s popisem jejich křížení mezi rody cannabis sativa a cannabis indica,
jejich účinků na lidský organismus s popisem množství účinné látky THC v
jednotlivých kultivarech, s uvedením doby růstu jednotlivých rostlin a množství
vypěstovaných rostlin na 1 m2, současně nabízel k prodeji pěstební stany,
hnojiva, substráty, elektrozařízení, zavlažovací zařízení a vzduchotechniku
včetně literatury jako „Pěstování indoor“, „Pěstování outdoor“ či „Legalizace“,
kdy shora uvedené předměty prodával k dalšímu prodeji i mezi další
podnikatelské subjekty, které provozovaly podnikatelskou činnost ve stejném
oboru, a to J. Š., který pod totožným názvem zřídil prodejnu N. v B., T. v O. –
M. H., G. N. J. se sídlem v N. J., G. O. se sídlem v O., G. se sídlem v T. a
další, kdy velmi snadná dostupnost semen konopí a dalších nutných předmětů k
pěstování konopí pak vedla k tomu, že semena a pěstební potřeby prostřednictvím
e-shopu mimo jiné zakoupil L. B. a zakoupené věci použil k indoor pěstování
konopí, a L. G., který byl projednáván z důvodu pěstování konopí pro spáchání
přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v
Ostravě usnesením ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 5 To 333/2015, podle § 256 tr. ř.
zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Sikory. Ohledně dovolacího důvodu
odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení, a na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl
uložen druh trestu, který zákon nepřipouští.
Podle obviněného je za podněcování považováno jednání, kterým pachatel
zamýšlí vzbudit u jiných osob rozhodnutí nebo náladu vedoucí ke zneužívání
návykových látek. V daném případě měla být touto látkou marihuana. S marihuanou
však neměla činnost obviněného nic společného. Veškeré věci jako pěstební
stany, hnojiva a substráty lze koupit běžně v obchodech. Tyto věci tak nemohou
u nikoho vzbudit rozhodnutí užívat marihuanu, neboť jde o běžné spotřebitelské
zboží. Sporným podle obviněného může být nabízení k prodeji semen a označené
literatury, avšak i tato literatura je běžně dostupná v knihkupectvích či
trafikách a nemůže v nikom vzbuzovat rozhodnutí zneužívat marihuanu, neboť
pojednává o pěstování konopí, nikoli o marihuaně. Pokud jde o prodej semen, ta
neobsahují marihuanu ani psychoaktivní látku THC, tedy ani jejich prodejem
nelze ke zneužívání návykové látky podněcovat.
Obviněný nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že uvedené
předměty mohli zájemci užít k pěstování konopí, neboť z toho nevyplývá, že
podněcoval ke zneužívání marihuany. Soud by musel argumentovat tím, že tyto
osoby užily uvedené předměty k užití marihuany, což však nebylo prokázáno.
Pěstování konopí není zneužíváním marihuany, tedy nespadá pod objektivní
stránku přisouzeného trestného činu. V daném případě jsou podle obviněného
skutková zjištění v rozporu s provedeným dokazováním, nebylo prokázáno, že by v
jiném vzbuzoval rozhodnutí ke zneužívání návykové látky. Soud prvního stupně
učinil skutková zjištění v tom smyslu, že L. B. zakoupil semena a další věci,
které použil k pěstování konopí, což však podle obviněného není zneužívání
marihuany, L. G. byl projednáván za přestupek z důvodu pěstování konopí. Tato
skutková zjištění však nejsou v rozsudku řádně zdůvodněna. Skutečnost, že L. G.
byl projednáván pro přestupek v souvislosti s konopím, je podle obviněného jeho
problém. Oba navíc byli již před nákupem v prodejně obviněného rozhodnuti
pěstovat konopí, informaci o tom si zjišťovali na internetu.
K výroku o peněžitém trestu obviněný uvedl, že soud sice měl možnost mu
tento druh trestu uložit, avšak nehodnotil kritéria pro jeho uložení. Zcela
nepravdivě uvedl, že obviněný se popsaného protiprávního jednání dopouštěl
systematickou činností provozovanou jako živnost se záměrem vytváření zisku pro
svou osobu. Obviněný však žádnou živnost neprovozoval, byl jednatelem a
společníkem společnosti, která provozovala prodejnu N. Pokud jde o výši denní
sazby, musel by mít obviněný čistý měsíční příjem alespoň 54 000 Kč. Soud
prvního stupně však jeho příjmy vůbec nezkoumal, nevyžádal si daňová přiznání
či jiné dokumenty. Trest propadnutí věci je pak podle obviněného třeba
považovat za nezákonný, neboť dokazováním nebylo zjištěno, že by finanční
prostředky byly obviněnému zaslány společností Organic Production, s. r. o.,
jednalo se o prostředky obviněného určené k jeho živobytí. I kdyby mu však byly
zaslány touto společností, šlo by o odměnu za výkon funkce, která mu náleží na
základě smlouvy, tedy nejde o prostředky z trestné činnosti, neboť uvedená
společnost trestně stíhána nebyla. I kdyby uvedená společnost provozovala
trestnou činnost, pak určitě ne veškerá její činnost byla trestná a ne veškeré
prostředky by tak pocházely z trestné činnosti. Z činnosti, která byla
napadeným rozhodnutím kriminalizována, neměl obviněný žádný zisk, utržené
hodnoty byly příjmem společnosti, která činnost provozovala.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému
projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí
předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl,
že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu
důvodu odpovídají, státní zástupce se s nimi však neztotožňuje. Obviněný měl
podle závěru soudů jiného podněcovat ke zneužívání jiné návykové látky než
alkoholu a takový čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Za
podněcování je podle státního zástupce třeba považovat jednání, kterým pachatel
zamýšlí vzbudit u jiných osob rozhodnutí nebo náladu vedoucí ke zneužívání
návykových látek jiných než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní či
písemná aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. výsměšné
poznámky nebo ironizování na adresu osoby, která nezneužívá takové návykové
látky). Na rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní
osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových
látek u těch, jimž je jeho projev určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903). Podle státního zástupce
ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný provozoval elektronický
obchod, v jehož rámci nabízel ucelený sortiment evidentně sloužící k nedovolené
produkci rostliny konopí (jež je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013),
obsahující účinnou látku tetrahydrocannabinol (THC), jež je látkou psychotropní
ve smyslu zákona o návykových látkách. Dle názoru státního zástupce je třeba
odmítnout argumentační konstrukci obviněného, pokud jím nabízený sortiment v
rámci svého dovolání účelově rozčleňuje na jednotlivé segmenty, jež následně
izolovaně posuzuje tak, že ke zneužívání návykových látek nepřispívají. Soudy
se zcela správně zabývaly nabízeným sortimentem v celém jeho kontextu, přičemž
právě tento kontext naplňoval znaky přisouzeného přečinu.
Znak podněcování pak obviněný podle státního zástupce konkrétně naplnil tím
způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel i semena
rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které nebyly určeny k technickým
účelům, přičemž na svých internetových stránkách vychvaloval takové vlastnosti
jím nabízených produktů (konkrétně semena určená k vypěstování rostlin s
vysokou produkcí pryskyřice sloužící ke zpracování do podoby hašiše), které
jsou specifické právě s ohledem na jejich případné škodlivé užívání jakožto
návykové látky (abusus). Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj.
předkládal o takových předmětech propagující pozitivní informace, kterými se
snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k
tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí
kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, je
zřejmé, že tak nejméně v úmyslu nepřímém podněcoval odběratele k užívání
(zneužívání) takových látek. Na tom pak ničeho nemění ani skutečnost, že část
obviněným nabízeného sortimentu zboží mohla sloužit i k jiným, zcela nezávadným
účelům. Podstatný je zde totiž ten prvek jednání obviněného, který směřoval k
podnícení produkce a užívání látek návykových. Právě tento prvek odlišuje
jednání obviněného od jinak zcela legální a dovolené obchodní činnosti
směřující k prodeji běžných pěstebních prostředků. Dle názoru státního zástupce
tak byly znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty bezezbytku
naplněny a v rozsudku nalézacího soudu i přiléhavě vyjádřeny.
S tím souvisí i námitka obviněného, že jeho jednání by mohlo sice posloužit k
pěstování konopí, což však samo o sobě nelze považovat za jeho zneužívání. Ani
s tím se však státní zástupce neztotožňuje. Ze skutkových zjištění soudů
vyplývá zjevná souvislost jednání obviněného a konzumace konopí specificky pro
jeho psychoaktivní účinky. O tom svědčí odkaz na obsah psychoaktivní látky THC
v případě vypěstování nabízených semen konopí. Je tak zcela zřejmé, že smyslem
jednání obviněného nebylo podporovat pěstování konopí pro jeho případné
technické využití (např. pro výrobu provazů či koudele apod.). Na naplnění
skutkové podstaty přisouzeného přečinu pak nemá vliv skutečnost, že sama semena
konopí nejsou omamnou nebo psychotropní látkou, neboť nakládání s omamnou či
psychotropní látkou není složkou skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie
podle § 287 tr. zákoníku. Naopak, pokud by semena konopí takovou látkou byla,
naplnil by svým jednáním obviněný znaky skutkové podstaty závažnějšího
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku.
Za neopodstatněnou považuje státní zástupce i námitku obviněného, že svědci L.
B. a L. G. byli nezávisle na jeho jednání rozhodnuti konopí pěstovat. Tato
skutečnost je z hlediska trestní odpovědnosti obviněného nerozhodná, neboť
přečin šíření toxikomanie je trestným činem ohrožovacím, ke konkrétnímu
„svedení“ jiného ke zneužívání tedy nemusí dojít. Z tohoto pohledu tak lze
zjištění soudů o tom, že uvedení svědci na podkladě prostředků získaných od
obviněného skutečně konopí pěstovali, považovat ve vztahu k samotné trestní
odpovědnosti za v podstatě nadbytečné. Toto zjištění má dle názoru státního
zástupce pouze vliv na posouzení povahy a závažnosti jednání obviněného ve
vztahu k výroku o trestu.
Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k výroku o trestu, ani s těmi se
státní zástupce neztotožňuje. Nesouhlasí s vyjádřeními obviněného v tom směru,
že rozhodnutí soudů obsahují nepravdivé skutečnosti, popřípadě, že jsou
založena na „absolutní neznalosti základních právních institutů“. Podle
státního zástupce obviněný obsah soudních rozhodnutí značně dezinterpretuje.
Není pravda, že by soudy považovaly přímo obviněného za živnostníka ve smyslu
zákona č. 455/1991 Sb. Soudy pouze poukázaly na charakter jednání obviněného
jako soustavné činnosti provozované za účelem dosažení zisku, nejednalo se tedy
o jakousi „právní kvalifikaci“ jeho podnikatelské činnosti, nehledě na to, že
soud takto hodnotil trestnou činnost obviněného, která ex definitione živností
ve smyslu živnostenského zákona být nemůže.
Třebaže posouzení majetkových poměrů obviněného věnovaly soudy podle státního
zástupce poněkud menší pozornost, nelze považovat uložení peněžitého trestu za
zjevně vybočující ze zákonných mezí za situace, kdy obviněný je jednatelem a
jediným společníkem několik let fungující obchodní korporace. Ani v tomto směru
proto nelze podle státního zástupce výrok o trestu považovat za nezákonný, a to
tím spíše, že nejde o trest nijak zásadně vysoký. Podle státního zástupce není
zřejmé, jak obviněný dospěl k uvedenému propočtu měsíčního příjmu a jaký vliv
by takový propočet měl mít na zákonnost uloženého peněžitého trestu.
Ani s námitkou obviněného ohledně trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty se státní zástupce neztotožňuje. Obviněný zpochybňuje skutková zjištění
soudů ohledně původu zajištěné finanční částky, což podle státního zástupce
uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově
podřadit nelze. Soudy vyšly ze zjištění, že se jednalo o prostředky poukázané
společností Organic Production, s. r. o. Pokud se obviněný svého trestného
jednání prostřednictvím uvedené společnosti dopouštěl za účelem zisku, je zcela
logický závěr soudů o tom, že takto získané prostředky byly výnosem z jeho
trestné činnosti, a to i tehdy, pokud se z hlediska formálního mělo jednat o
mzdu obviněného jako jednatele obchodní společnosti (či podíl společníka na
zisku obchodní korporace). Na toto posouzení pak nemá vliv ani skutečnost, že
sama obchodní korporace nebyla trestně postižena, neboť trestní odpovědnost
právnické a fyzické osoby je na sobě nezávislá (srov. § 9 odst. 3 zákona č.
418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob).
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno
oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde ho lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání
vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v
předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska
hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným
skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém
rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto
směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se
pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných
právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost
může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že
buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní
předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může
rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v
žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod
dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém
zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím
důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou
Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v
extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně
garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v
posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že převážná část námitek obviněným
podřazených tomuto dovolacímu důvodu mu odpovídá, Nejvyšší soud se s nimi však
neztotožňuje. Naopak lze souhlasit se státním zástupcem, který se s námitkami
obviněného ve svém vyjádření logicky vypořádal. Argumentace obviněného spočívá
totiž v tom, že odděluje dílčí prvky své trestné činnosti, aby pak dokázal, že
samy o sobě nemohou naplnit znak podněcování ke zneužívání jiné návykové látky
než alkoholu. Týká se to jak námitky, že většinu nabízeného zboží lze zakoupit
i v jiných obchodech, tak i námitek spočívajících v tom, že obviněný nabízel
pouze semena konopí, která nejsou návykovou látkou, nebo že pěstování konopí
není zneužíváním marihuany. Obviněný tedy opomíjí, že právě prodej semen konopí
s uvedením vlastností konkrétních odrůd, jako obsahu látky THC, v kombinaci s
prodejem veškerého dalšího potřebného vybavení k jeho pěstování bylo způsobilé
v potenciálních zákaznících vyvolat dojem snadné dostupnosti marihuany, u osob
neorientujících se v problematice pak dokonce i dojem legálnosti takového
počínání.
Přečin šíření toxikomanie je, jak správně uvádí státní zástupce,
ohrožovacím trestným činem, námitky obviněného ohledně osob, které od něj
nabízené zboží zakoupily, a jejich předchozího rozhodnutí pěstovat konopí se
tak s podstatou hmotněprávního posouzení jeho jednání míjejí. Obviněný jako
jediný jednatel a společník obchodní společnosti Organic Production, s. r. o.,
provozoval e-shop a další internetové stránky, jejichž účelem bylo nabízení
semen konopí setého s popisem mimo jiné účinků na lidský organismus a množství
účinné látky THC v jednotlivých kultivarech a současně s tím pěstební vybavení
a související literaturu. Způsob provedení tak byl nepochybně způsobilý oslovit
široký okruh osob, které mohly potenciálně dospět k rozhodnutí pěstovat konopí,
jež je uvedeno v příloze č. 3 „Omamné látky zařazené do seznamu IV podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č.
458/1991 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně
některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2013, za účelem jeho zneužití jako omamné
látky. Uvedení účinků na lidský organismus a obsahu účinné látky THC stejně
jako např. prodej pěstebních stanů a vzduchotechniky, které obecně slouží k
utajenému pěstování konopí v interiéru, sotva mohlo nechat dotčené osoby na
pochybách, že jde právě o tento účel pěstování, tedy o získání omamné látky.
Pokud obviněný argumentuje, že semena sama o sobě návykovou látkou nejsou, tedy
nemohl nikoho jejich prodejem ke zneužívání takové látky podněcovat, pak
přehlíží fakt, že tato semena nenabízel za účelem jejich přímé konzumace, ale
právě s uvedením informací o tom, co z nich lze vypěstovat. Jestliže pak
obviněný dále uvádí, že pěstování konopí není zneužíváním marihuany, opět zcela
přehlíží účel, za jakým semena prodával a který byl zřejmý z jejich popisu,
navíc ani sám nenabízí žádné jiné vysvětlení, k čemu by jeho zákazníci měli
konopí pěstovat.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
který je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl
uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení
kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání
namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr.
ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Námitka obviněného spočívající v tom, že neprovozoval živnost, ale byl
jednatelem a společníkem společnosti, která provozovala tzv. growshop, je další
z námitek ve stejném duchu jako výše uvedené. Obviněný se jí opět pouze snaží
přetrhnout souvislost své osoby s projednávanou trestnou činností, poukazuje na
to, že obchodní společnost stíhána nebyla, uvádí, že příjem z trestné činnosti
nebyl jeho příjmem, ale příjmem obchodní společnosti (ačkoli byl jejím jediným
společníkem). Z hlediska peněžitého trestu (i z hlediska trestní odpovědnosti
obviněného) je však bez významu, že obviněný trestnou činnost páchal
prostřednictvím právnické osoby, kterou za tímto účelem založil. Jako jediný
společník této obchodní společnosti to byl stále jen obviněný, kdo danou
činnost fakticky provozoval a kdo z ní také měl zisk. Sám obviněný přitom ve
vztahu k částce, která byla předmětem trestu propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty, nejprve uvedl, že tato částka mu nebyla zaslána uvedenou
společností, což je ovšem námitka směřující do skutkových zjištění soudu
prvního stupně (obviněný neuvádí, odkud tedy tyto peníze získal). Dále pak
poukazuje na to, že musel z něčeho žít, že daná částka, i kdyby mu byla
uvedenou společností zaslána, je odměnou za výkon funkce. Soud prvního stupně k
tomu zjistil, že jiný příjem obviněný neměl. I ze samotného dovolání obviněného
je tedy zřejmá návaznost jednotlivých kroků, tedy že obviněný páchal
prostřednictvím uvedené obchodní společnosti trestnou činnost, z jejíhož výnosu
následně čerpal finanční prostředky pro svou osobu. Logicky mu tak byl uložen
trest propadnutí finančních prostředků, které byly na jeho účtu zajištěny,
stejně jako peněžitý trest, jehož výše se rozhodně nezdá být nijak nepřiměřená
vzhledem k tomu, že, jak zjistil soud prvního stupně, měla společnost vysoký
obrat finančních prostředků z produktů propagujících pěstování konopí setého a
užívání marihuany.
K námitce, že nikoli veškerá činnost společnosti obviněného byla trestnou
činností, pak lze uvést, že ze skutkových zjištění soudů vyplývá něco jiného a
obviněný sám neuvádí, jakou další činnost generující zisk jeho společnost
provozovala, aby bylo možno uvažovat o tom, že dané finanční prostředky
pocházely z jiné než trestné činnosti.
Nelze se pak ztotožnit ani s námitkou, že pokud obchodní společnost nebyla
trestně stíhána, nepocházejí prostředky z trestné činnosti. Podobně by obviněný
mohl také namítat, že se žádný trestný čin nestal. Trestní odpovědnost
obviněného a potažmo i ukládání trestu však nejsou vázány na trestní
odpovědnost jiné (zde právnické) osoby, na jejíž případné trestní stíhání
nemají soudy v duchu obžalovací zásady vliv.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani
jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného M. R. proto pro jeho
zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. září 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu