11 Tdo 638/2017-I-128
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 dovolání,
které podal obviněný M. G. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne
18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 11/2015 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. A. odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 34 T 11/2015,
byl obviněný M. G. A. uznán vinným v bodech 1-5 zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou
a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti s
dalšími spoluobviněnými tím, že ač všichni věděli, že buď převážejí, nabízejí,
prodávají, zprostředkovávají prodej tablet, a to Sudafed, jenž obsahuje 60 mg
hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a Cirrus, jenž obsahuje 120 mg
hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, které jsou určeny k výrobě drogy
pervitin, a takto jednali, ačkoliv nebyli držiteli povolení dle § 4 a § 8
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž pseudoefedrin je jako
prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s
omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to i v kategorii 1 přílohy
I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004 a v kategorii 1
přílohy nařízení Rady (ES) číslo 111/2005 a droga pervitin, chemicky definovaná
jako metamfetamin, je uvedena v příloze číslo 5 k nařízení vlády o seznamech
návykových látek číslo 463/2013 Sb. jako psychotropní látka zařazená do Seznamu
II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a byli si vědomi toho, že tyto
tablety obsahují pseudoefedrin a budou zneužity při nedovolené výrobě
psychotropní látky pervitin, a to i vzhledem k tomu, že se jednalo o tablety
vyloupané z originálních blistrů a balené po velkých množstvích v sáčcích,
přesto
1) M. G. A., V. S. A., Y. M. I. a B. M. D.: nejméně v době od 3. 11. 2014 do 14. 11. 2014 po vzájemné dohodě M. G. A. a V. S. A. společně s dalšími
pachateli v Bulharské republice zrealizovali dovoz 10 balíků tablet léčiva
Cirrus o celkové hmotnosti 10 638,5 g z Bulharské republiky do České republiky
tak, že M. G. A. pro účely dovozu tohoto množství tablet vyslal V. S. A. z
České republiky do Bulharské republiky vozidlem VW Passat, RZ ..., a sám do
Bulharské republiky rovněž vycestoval ve společnosti Y. M. I. za účelem
obstarání požadovaného množství Cirrusu od I. T. T., zvaného „T. z. p.“,
kterému za tímto účelem již dříve společně s V. S. A. předali finanční
prostředky, načež po zajištění požadovaného množství Cirrusu I. T. T., který
jej podle pokynů M. G. A. dne 12. 11. 2014 předal V. S. A. a Y. M. I., a ti na
základě dalších pokynů M. G. A. nabalili dovezený Cirrus do sáčků o hmotnosti
po 1 kg a poté takto nabalený Cirrus V. S. A. dne 13. 11. 2014 kolem 7:50 hodin
předal v Bulharské republice R. L. D., který podle pokynů M. G. A. ukryl Cirrus
do rezervního kola, po ukrytí Cirrusu předal R. L. D. rezervní kolo s ukrytými
tabletami Cirrusu V. S. A. a ten jej společně s Y. M. I.
a B. M. D., kterého za
účelem dovozu tablet do České republiky najal M. G. A., uložil do vozidla
Mercedes Vito 1080, RZ ..., bulharské imatrikulace, přičemž krátce poté vyjeli
z Bulharska do České republiky s ukrytými balíky Cirrusu ve vozidle Mercedes
Vito B. M. D. a Y. M. I., které na cestě doprovázel vozidlem VW Passat, RZ ...,
V. S. A., dne 14. 11. 2014 kolem 5:40 hodin projela obě vozidla postupně přes
hraniční přechod v L. ze Slovenské republiky do České republiky, kde nedaleko
za hraničním přechodem bylo hlídkou celního úřadu vozidlo Mercedes Vito
zastaveno a při kontrole vozidla bylo výše uvedených 10 balíků tablet Cirrusu
nalezeno ukrytých uvnitř rezervního kola, přičemž z tablet Cirrusu o celkové
váze 10 638,5 g je možno vyrobit cca 2 313,6 g pervitinu, přičemž se daného
jednání dopustili jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na
území Turecka, Bulharské a České republiky,
2) M. G. A., V. S. A., S. A. I. a A. S. A.: v době od 29. 10. 2014 do
27. 11. 2014 M. G. A. a V. S. A. po seznámení se s J. Z. – osobou vystupující
podle § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř., tomuto nabídli k prodeji celkem 50 kg
léčiva Cirrus, a to tak, že prvotní nabídku učinili dne 29. 10. 2014 v době od
18:42 hodin do 18:58 hodin v prostorách restaurace v Intersparu v O.-D.,
deklarovali mu, že toto množství bude nabaleno v 50 sáčcích po 1 kg Cirrusu,
přičemž tablety měly být dodány zhruba v termínu 19.-20. 11. 2014, přitom se
také dohodli, že J. Z. hned na zkoušku prodají vzorek tablet Cirrusu v množství
2 kg; následně téhož dne v baru i. u restaurace Č. k. v O. na ulici V. K. před
20:00 hodinou, na žádost M. G. A. S. A. I. zajistil nákup vyloupaných tablet ze
400 blistrů léčiva Cirrus, balených ve 4 igelitových sáčcích o celkové
hmotnosti 2 162 kg, které převzal V. S. A., a který toto množství Cirrusu poté
dovezl na parkoviště před Interspar v O.-D., kde uvedené množství tablet
Cirrusu prodal ve 20:03 hodin ve vozidle J. Z. za předem dohodnutou cenu 80 000
Kč, přičemž z uvedeného množství tablet Cirrus uvedené hmotnosti lze vyrobit
cca 395 g pervitinu; následně u schůzky konané dne 19. 11. 2014 v době kolem
18:15 hodin v prostorách kavárny v obchodním centru Tesco na ulici P. č. ... v
O.-H. mezi M. G. A., V. S. A. a J. Z. byla na žádost J. Z. dodávka tablet
odsunuta a při následných telefonických kontaktech byla další schůzka mezi nimi
stanovena na 26. 11. 2014 a dodávka tablet na 27. 11. 2014, přičemž v mezidobí
M. G. A. a V. S. A. společně se S. A. I. dohodli, že S. A. I. opatří co
největší množství tablet léčiva Cirrus za účelem dalšího prodeje tablet J. Z.,
do 27. 11. 2014, V. S. A. opatřil od mužů bulharské národnosti, jejichž
přezdívky jsou D. a Z., celkem 7 kg tablet léčiva Cirrus a S. A. I. k datu 25. 11. 2014 opatřil u dosud nezjištěného zdroje 12 kg tablet léčiva Cirrus, načež
ve dnech 25. 11. 2014 - 26. 11. 2014 poskytl S. A. I. přesně nezjištěnou
finanční hotovost pro nákup dalších 10 kg tablet Cirrus v Polské republice,
přičemž dne 25. 11.2014 M. G. A., V. S. A. a A. S. A. společně s dalším
neustanoveným pachatelem bulharské národnosti odjeli z V. do O.
a ještě téhož
dne všichni uvedení odjeli z O. do V., kde A. S. A. opatřil od dosud
nezjištěného zdroje potřebných 10 kg tablet Cirrus a opět všichni je dopravili
do O., kde tablety Cirrus předali S. A. I. nedaleko restaurace Č. k. na ulici
V. K. číslo ...; dne 27. 11. 2014 v době kolem 11:00 hodin M. G. A. a V. S. A. přijeli společně vozidlem značky VW Passat CC, RZ ..., na parkoviště před
Obchodní centrum Tesco v O.-H., ulice P. č. ..., na předem dohodnutou schůzku s
J. Z. ohledně předem dohodnutého prodeje 29 kg léků Cirrus, a když se u J. Z. ujistili, že má peníze na nákup Cirrusu, sdělili mu, že se na stejné místo
vrátí za 10 minut i se zbožím, načež od Tesca odjeli k restauraci Č. k. na
ulici V. K. číslo ..., kde zjištěné skutečnosti sdělili S. A. I. a A. S. A.,
kteří přistavili vozidlo zn. Renault Clio, RZ ..., v jehož zavazadlovém
prostoru byl uložen kufr s 29 kg léčiva Cirrus, poté kolem 11:20 hodin všichni
čtyři odjeli na uvedené parkoviště u Tesca, přičemž V. S. A. přijel vozidlem
zn. Renault Clio, RZ ..., a zaparkoval s tímto vozidlem vedle vozidla J. Z.,
dále za ním přijel na popsané parkoviště vozidlem VW Passat, RZ ..., M. G. A. společně se S. A. I. a A. S. A., M. G. A. s V. S. A. otevřeli zavazadlový
prostor vozidla Renault Clio, aby přesvědčili J. Z., že skutečně přivezli
předem slíbených 29 kg Cirrusu, poté V. S. A. uložil cestovní kufr s 29 kg
Cirrusu do vozidla K. Ka [osoba vystupující podle § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] a M. G. A. si přisedl do vozidla k J. Z., který mu dohodnutou částku 1 025
000 Kč za Cirrus vyplatil, a krátce poté byli všichni na místě zadrženi,
přičemž z přesného množství zajištěného Cirrusu o celkové hmotnosti 28 817,6 g
je možno vyrobit cca 5,6 kg pervitinu, přičemž obvinění se daného jednání
dopustili jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na území
Polské a České republiky,
3) M. G. A. a G. M. B.: v přesně nezjištěné době, nejméně od června 2013
do 15. února 2014 si společně opatřovali z Bulharské republiky od R. L. D.,
tablety Sudafed a tyto tablety v O. přechovávali za účelem dalšího prodeje a
následně v O. i jinde opakovaně poskytovali dalším osobám, mezi nimi také
spoluobviněnému I. A. H., S. S. I. (alias F.) a dalším nezjištěným odběratelům,
a takto ve výše uvedeném období od R. L. D. nakoupili vyloupané tablety Sudafed
asi v 10 případech, při každém dovozu nejméně z 3 000 a nejvíce z 15 000 ks
blistrů, což za uvedené období představuje cca 108 kg tablet Sudafed, z nichž
lze vyrobit cca 14,9 kg pervitinu,
4) M. G. A.: nejméně od 16. 2. 2014 do 8. 6. 2014 si opakovaně od I. T. T., .případně z dalších nezjištěných zdrojů opatřoval léky Sudafed a Cirrus,
tyto léky v O. přechovával za účelem dalšího prodeje a následně v O. i jinde
opakovaně poskytoval dalším osobám, a to buď sám osobně nebo prostřednictvím
dalších osob, které jednaly podle pokynů, kdy takto nejméně: od 11. 2.2014 do
15. 3. 2014 úkoloval D.
H., aby z jím určeného místa postupně a opakovaně
vyzvedla a poté mu doručila za účelem prodeje dalším dosud neustanoveným
odběratelům nebo aby přímo doručila konkrétním odběratelům mužům, kterým
říkali D., F., spoluobviněnému N. G. a řadě dalším dosud neustanoveným
odběratelům vyloupané tablety Sudafed z nejméně 2 350 blistrů, tj. 23 500
tablet o celkové hmotnosti cca 6 040 g, přičemž z tohoto množství lze vyrobit
cca 834 g pervitinu; dne 13.3. 2014 v době kolem 15:05 hodin úkoloval dosud
neustanoveného muže ve vozidle značky Mercedes S300, bulharské imatrikulace, k
tomu, aby neustanovenému muži, kterého sám oslovoval P., předal u prodejny Lidl
na ulici U. S. vyloupané tablety z 200 balení léčiva Sudafed, tj. 2 000 tablet
o celkové hmotnosti cca 514 g Sudafedu, přičemž z tohoto množství lze vyrobit
cca 71 g pervitinu; dne 20. 3. 2014 v době kolem 17:50 hodin úkoloval
spoluobviněného Y. S. D. k tomu, aby spoluobviněnému N. G. prodal za částku 45
000 Kč na parkovišti za hernou B. na ulici H. vyloupané tablety z 500 balení
léčiva červený Sudafed, tj. 6 000 tablet o celkové hmotnosti cca 1 542 g,
přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 213 g pervitinu; dne 23. 3. 2014 v
době kolem 19:10 hodin předal prostřednictvím neustanovené ženy spoluobviněnému
N. G. poblíže školy na ulici Z. vyloupané tablety z 200 balení léčiva Sudafed,
tj. 2 000 tablet o celkové hmotnosti cca 514 g, přičemž z tohoto množství lze
vyrobit 71 g pervitinu; dne 18. 6. 2014 v době kolem 13:45 hodin předal dosud
neustanovenému odběrateli užívajícímu telefonní číslo ... tablety nejméně ze
400 balení léčiva Sudafed, tj, 4 000 tablet o celkové hmotnosti cca 1 028 g,
přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 142 g pervitinu; a dalším dosud
přesně neustanoveným osobám poskytnul, prodal nebo předal ve výše uvedeném
období blíže nezjištěné množství léčiva Cirrus a Sudafed,
5) M. G. A. a V. S. A.: v přesně nezjištěném období, nejméně od 9. 6. 2014 do 14. 11. 2014, se jako členové organizované skupiny pachatelů, která
působila přinejmenším na území Bulharské republiky, Turecka a České republiky,
zapojili do obchodu s tabletami Cirrus tím způsobem, že M. G. A. v Bulharské
republice dohodl předem podmínky tohoto obchodu s I. T. T., alias „T. z. p.“, a
dle těchto podmínek pak od něho nejméně v 6 případech nakoupili z blistrů
vyloupané tablety Cirrus, které si I. T. T. opatřoval u dosud neznámého zdroje
v Turecku, za tablety Cirrus platil M. G. A. I. T. T. předem a finanční
hotovost mu vozil společně s V. S. A. na předem dohodnutá místa v Rumunsku nebo
Srbsku, načež po několika dnech po předání peněz I. T. T. po svých kurýrech M. G. A. posílal na předem dohodnutá místa v Rumunsku, v Polsku i v ČR v O. odpovídající množství tablet Cirrus, které na dohodnutých místech v uvedených
státech vždy od kurýrů přebíral V. S. A., který tyto tablety Cirrus dovážel do
O. a předával je M. G. A. za účelem dalšího prodeje, a část dovezených tablet,
které předem sám zaplatil, si ponechával V. S. A. a sám je také v O. prodával,
přičemž ve výše uvedeném období takto zakoupili od I. T. T.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný, spoluobvinění a státní zástupce v
neprospěch spoluobviněných odvolání. Odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci
rozsudkem ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím
obhájce JUDr. Petra Stoklasa. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že ve svém odvolání brojil proti odnětí statusu
spolupracujícího obviněného, který mu byl přiznán státní zástupkyní. Obviněný v
průběhu řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, k trestné
činnosti se doznal a napomohl k usvědčení dalších pachatelů. Má za to, že
dostál svým závazkům podle § 178a odst. 1, 2 tr. ř. Státní zástupkyně ve své
závěrečné řeči poukázala na snahu ostatních obviněných přisoudit obviněnému
rozhodující postavení v trestné činnosti, aby mu status spolupracujícího
obviněného nebyl přiznán. V případě výpovědi svědků S. I. A. a Y. I. A. připomněla, že obviněný proti nim vypovídal jako svědek v jiné trestní věci. Obviněný má za to, že při ukládání trestu mají být vzaty v úvahu polehčující
okolnosti. Za nesprávné obviněný považuje hodnocení soudu prvního stupně, který
dospěl k závěru, že obviněný k objasnění trestné činnosti nijak významně
nepřispěl, neboť již před jeho doznáním měla policie k dispozici řadu
usvědčujících zejména listinných důkazů. Pokud by tomu tak ale bylo, pak došlo
ze strany orgánů činných v trestním řízení ke zneužití institutu
spolupracujícího obviněného a obejití ústavního zákazu sebeobvinění. Obviněnému
B. M. D. byl za stejně kvalifikovanou trestnou činnost uložen pouze trest
vyhoštění. Obviněný nesouhlasí ani s tím, jak tuto otázku hodnotil odvolací
soud, který poukázal na jeho podíl na trestné činnosti, tedy že obviněný byl
jejím organizátorem. Zákon nevylučuje užití uvedeného institutu v případě
organizátora trestné činnosti a nastavení takového judikaturního pravidla
považuje obviněný za nesprávné, neboť právě organizátor má o trestné činnosti
nejvíce informací. Při posuzování splnění podmínek přiznání statusu
spolupracujícího obviněného by měl soud brát v úvahu okolnosti, které tu byly v
době jeho přiznání, nikoli ex post. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, ve výroku IV a nově rozhodl
tak, že obviněnému sníží trest odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby,
ve výměře podle své úvahy. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí
průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání k jeho námitkám uvedl, že
zřetelně vybočují z rámce jím uplatněného dovolacího důvodu, neboť jsou
zaměřeny výhradně proti výroku o trestu, aniž by současně obsahově naplňovaly
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je zásadně určen pro
přezkum výroku o trestu. Obviněný přitom fakticky zpochybňuje pouze závěr soudů
o nevyužití institutu spolupracujícího obviněného, tj.
institutu procesního
práva, což nelze zahrnout pod pojem „nesprávného právního posouzení skutku“,
nebo „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“. Námitky obviněného pak
státní zástupce ani z věcného hlediska nepovažuje za důvodné. Označení obviněného státním zástupcem v obžalobě jakožto „spolupracujícího
obviněného“ není pro soud závazné, což je i logickým důsledkem ústavní zásady,
že pouze soud rozhoduje o vině a o trestu za trestné činy. I při označení
obviněného státním zástupcem za „spolupracujícího“ tak nevzniká nárok na
uložení trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, neboť je třeba vždy
vyhodnotit, zda jsou dány konkrétní materiální podmínky pro takové rozhodnutí o
trestu, v čemž se pochopitelně náhled soudu a státního zástupce může odlišovat. Nelze proto podle státního zástupce považovat za pochybení, pokud soudy na
podkladě pečlivě odůvodněné úvahy dospěly k závěru, že nejsou naplněna
materiální kritéria pro ukládání trestu obviněnému v režimu ustanovení § 58
odst. 4 tr. zákoníku. Ze stejného důvodu nelze hovořit o „zneužití“ takového
statusu, neboť obviněný (který byl zastoupen obhájcem) si musel být vědom, že
samotné poskytnutí úplné výpovědi s sebou nenese automaticky povinnost soudu
ustanovení § 58 odst. 4 tr. zákoníku aplikovat. Napadá-li obviněný takovou
situaci z pozice ústavního zákazu sebeobviňování, nelze mu dle názoru státního
zástupce přisvědčit, neboť i v případě využití uvedeného procesního institutu
se i nadále plně uplatní stěžejní zásada, že obviněný nesmí být jakýmkoli
způsobem donucován k doznání a jeho rozhodnutí podat úplnou a pravdivou výpověď
musí být vždy zcela dobrovolné. Z nyní podaného dovolání přitom ani nevyplývá,
že by tomu tak v předkládané věci nebylo, tj. že by byl obviněný k podání své
výpovědi jakkoli nucen. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou obviněného, podle které vrchní soud
nesprávně dovodil, že ve věci nebyly dány podmínky pro uložení trestu
obviněnému jakožto „spolupracujícímu“. Zákon sice užití takového institutu u
organizátora zapovídá pouze v případě procesního návrhu na upuštění od
potrestání ve smyslu § 178a odst. 2 tr. ř., nikoli již v případech „pouhého“
ukládání trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby. To však pochopitelně
nezbavuje soud povinnosti vždy zkoumat, zda byly splněny materiální podmínky
pro užití takového mimořádného snížení. Vrchní soud dle názoru státního
zástupce zcela správně a v souladu s ustanovením § 58 odst. 4 tr. zákoníku
zkoumal jak osobu obviněného, tak okolnosti případu, a to zejména z hlediska,
„zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož
objasnění se zavázal“ (§ 178a odst. 1 tr. ř.). Této jeho úvaze pak nelze věcně
ničeho vytknout, tím méně v tom spatřovat pochybení vyžadující jakoukoli
korekci v dovolacím řízení. Námitky obviněného tak podle státního zástupce
představují pouhou polemiku s konkrétní výměrou uloženého trestu, což však
žádnému z dovolacích důvodů obsahově neodpovídá. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
jako podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel
Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody
uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo
posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle
tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho
plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze
skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda
tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není
tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu,
jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval
při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného
práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o
postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při
hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva
hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004
Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně
aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné
ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale
nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené
předběžné otázce.
Veškerá argumentace obviněného se vztahuje de facto k jediné námitce, kterou
obviněný brojí proti neaplikaci institutu spolupracujícího obviněného, a tedy
neuložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud má za to, že uvedená otázka je otázkou hmotného práva. Podle
ustanovení § 58 odst. 4 tr. zákoníku soud posuzuje, zda jsou pro použití tohoto
ustanovení pro ukládání trestu splněny materiální podmínky. Dovolání tedy
splňuje namítaný dovolací důvod, není ale opodstatněné. Soudy správně dovodily,
že význam spolupráce obviněného bez objasnění věci nebyl tak podstatný. Lze
zmínit skutečnost, na kterou poukazuje soud prvního stupně, že obviněný A. se
rozhodl vypovídat a doznat se až potom, co se doznal a vypovídal o trestné
činnosti své i ostatních obviněných obviněný K.
Pokud jde dále o výrok o trestu, lze uvést, že k nápravě vad u tohoto výroku je
primárně určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je dán v
případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií
uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného
přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani
prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř.
(srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z naznačeného výkladu je zřejmé, že v rámci uvedeného ani jiného dovolacího
důvodu se nelze domáhat uložení trestu mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně.
Nad rámec dovolacího řízení pak Nejvyšší soud dodává, že obviněným napadeným
postupem soudů nedošlo ani k porušení norem ústavního práva. Právní úprava
institutu spolupracujícího obviněného neobsahuje žádnou záruku, že obviněnému,
který je takto státním zástupcem označen, bude skutečně trest pod spodní
hranicí trestní sazby uložen.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného
M. G. A. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu